Eva2424 přečtené 385

Marinka 1981, Karel Hynek Mácha

Předčítač 2009, Bernhard Schlink

Nelíbil se mi námět, zpracování ani vypravěčský styl. První část je víceméně laciný erotický román, druhá se pak zabývá úvahami o vině za druhé světové války. Text je podivně stavěný, pasáže se opakují - jak ty erotické taky ty filozofické, a šíleně se to táhne. Necelých dvě stě stran se dalo zvládnout, ale na víc bych asi už neměla sílu.... celý text

Hořké humoresky 1980, Anton Pavlovič Čechov

Čtenářská lahůdka, mistr vyobrazení nejobyčejnějších chvilek nejobyčejnějších lidí v celé jejich hloubce a barevnosti. Povídky jsou stejně tak realistické jako poetické, stejně tragické jako optimistické, každá postava je originál a příběhy se sobě nepodobají. Pod zdánlivou jednoduchostí čtenář vnímá hluboký psychologický a filozofický podtext nevtíravě a bez přikrašlování. Nic není jednoznačné, lidská duše je rozporuplná a proměnlivá. Nežvaní se tady jako u Dostojevského, text příjemně plyne a povídky mají často nečekanou pointu. Bylo mi potěšením číst a četla bych dále.... celý text

Ptačí domek 2021, Eva Meijer

Velice hezká a originální kniha. Střídají se pasáže zápisků samotné Gwendolen ze života ptáčků a fikce autorky popisující její život od začátku až do konce. Zápisky o sýkrokách se mi líbily moc, co se týká Gwendolenina života, trochu mi nesedl styl autorky, kdy zachází do zbytečných podrobností a snahou o vykreselní atmosféry vkládá zbytečné pasáže. Vnímala jsem velký rozdíl ve vyprávění autorky a ve vyprávění samtoné Gwendolen a rušilo mě to. Jinak je to ale jedna z těch hezčích knih, co jsem četla, samotná osobnost Gwendolen vymykající se stádnosti, její odvaha odejít do samoty, všeho se vzdát a věnovat se svému snu, skromnost a opravdová láska k ptákům, to všechno mě fascinovalo. Je skvělé, že Eva Meijer znovu uvedla její dílo v povědomí.... celý text

Posilování stresem: Cesta k odolnosti 2021, Pavel Kolář

Tuším, že kniha vznikla jako reakce na rozmazlenost naší společnosti, která se naplno projevila hysterií okolo koronaviru. Dozvíme se zde věc, kterou bychom měli všichni dobře vědět, že lidské tělo a mysl jsou schopné se adaptovat na téměř jakékoli podmínky a zvládnout neuvěřitelné věci, pokud je přiměřeně trénujeme. Je to částečně takový vědecký pohled na skutečnosti, o nichž hovoří mystici a jogíni. Kniha rozebírá jednotlivé faktory, které zatěžují naše tělo i duši, a jejich působení. Spoustu věcí člověk sám cítí, spoustu faktů jsem znala díky rozhovorům s lékaři v časopise Téma, ale i tak bylo hodně skutečností pro mě nových a přimělo mě se o ně více zajímat. Text byl pro mě místy dost odborný a tím i nezáživný, což není určitě na škodu, a pro mnohé čtenáře to může být naopak žádoucí. Jinak velice oceňuji komplexnost, obrovský záběr a zdůraznění těla i duše jako oboustranně na sebe působících od sebe neoddělitelných součástí.... celý text

Muž, který sázel stromy 1998, Jean Giono

Nádherný příběh.

Hruškadóttir 2008, Jana Šrámková

Krásně napsaný příběh o přátelství a křehké lásce. Vyprávění plyne jemně a nenásilně a teprve pod jeho povrchem je ukrytý příběh. Průzračná sonda do duše introvertní slečny, která se cítí na světě zbytečná, její hledání, nalézání a ztrácení. Všechno samozřejmé a autentické, měla jsem dojem, že se autorka potřebuje vypsat ze svých niterných pocitů a provedla to geniálně.... celý text

Kniha o životě a smrti 1969, Axel Munthe

Skvost z antikvariátu koupený naslepo za 30,- Kč! Úžasná kniha vzpomínek vyjímečného člověka. Nikdy jsem o Axelu Munthem neslyšela a přitom to musela být fascinující osobnost. Neuvěřitelné zážitky, jakoby nad ním Bůh držel ochrannou ruku. Těšila jsem se na každý večer, až si urvu chvilku na další epizodu. Téměř každý příběh měl nečekanou pointu, láska, s jakou psal o zvířatech a dokonce i lidech, o nichž tvrdí, že je rád neměl, byla skoro nakažlivá. Nevšední úvahy a trochu mystiky do toho, poslední kapitola o Smrti mě dostala docela. Mrzí mě, že už mám dočteno.... celý text

Cizinec 2005, Albert Camus

Musím hodně přemýšlet, co si z tohoto příběhu vlastně vzít. Hrdina mi byl sympatický, za všech okolností zůstával sám sebou a na nic si nehrál. Soudní proces mi svou absurditou trochu připomínal Kafkův Proces. Úvahy o životě tváří v tvář smrti byly opravdu silné kafe. Zakončil to rozhovor s kaplanem jako třešnička na dortu. Krátké, hutné a svérázné nesnažící se o sympatie stejně jako sám hrdina.... celý text

Neviditelný 1963, Jaroslav Havlíček

Zpočátku se zdálo, že vypravěč a hlavní hrdina je větší psychopat, než jak se později ukázalo. Ani nevím, o čem napsat, že to vlastně bylo. O rozumném člověku v bláznivé rodině? Nebo o tom, že svůj život rozumem a vůlí člověk neuřídí? Nebo měl spisovatel potřebu ve velkém vylíčit stavy pomatenců? Těch tam bylo na můj vkus už příliš. Celkově by se děj vešel na polovinu stran.... celý text

Pater Jan (Johannes) Willisch 2021, Josef Janotka

Útlá knížečka o vzácném člověku, proslulém léčiteli faráři Janu Willischovi, jak ho vidí historické prameny a lidé, jež ho pamatují. Můj obdiv patří autorovi, který si dal tu práci a vše sesbíral do čtivé podoby. O panu kanovníkovi mi vyprávěla moje babička a jsem ráda, že jsem si mohla o něm přečíst více.... celý text

Jít krást koně 2007, Per Petterson

Jak se píše v anotaci: autorovi se podařilo zachytit hloubku lidských emocí. A co se skutečně stalo, to musí čtenář zachytit mezi řádky v proudu kapitol. Nic není úplně zřejmé, kořeny příběhu sahají do válečných let. Jedno poselství se opakuje: "Člověk se sám rozhodne, co ho bude bolet."... celý text

Mlhy na Blatech 1985, Karel Klostermann

Tohle byl tak hezký a milý příběh, že jsem si odpustila dát čtyři hvězdičky za přílišnou rozvláčnost a hodnotím plným počtem. Asi bych neuvěřila, že toto se opravdu stalo, ale kéž by se stalo. Narozdíl od předchozích dvou děl (V ráji šumavském a Ze světa lesních samot), kde mělo dění spád, je tato próza méně realistická, víc pohádková a dost rozvláčná, Přesto ve mě zanechala velmi příjemný pocit. Z celého díla je cítit autorova láska ke krajině a k místním lidem.... celý text

Narcis a Goldmund 2005, Hermann Hesse

Autorova snaha vylíčit jednoznačně smyslového člověka vedla k tomu, že Goldmund byl pro mě zcela k neuvěření, něco jako řecký bůh bez lidského charakteru. On to byl spíš souložník a příživník, ale určitě mi k němu neseděl pojem umělec. Mnicha jako Narcis si dokážu představit, ale tvora jako Goldmund ne. Hesse tak moc usiluje o to popsat pól smyslovosti a pól duchovnosti, že se román stává ochuzen o ostatní normální lidské vlastnosti a city. Goldmund stále souloží, každý den s jinou ženou, nic nedělá a občas někoho zabije. Ženy netřeba ani svádět, samy se po něm okamžitě jedou, všechny (!) a Goldmund nepohrdne opravdu žádnou. Narcis si všechny radosti odříká. Nevtáhl mě ani závěrečný rohovor těch dvou na téma, zda je lepší překonat pomíjivost života užíváním si nebo myšlením. A protože to je Hesse, nesmí chybět Jungova psychologie, takže se celým příběhem prolíná archetypická Matka a Goldmundův pozitivní mateřský komplex: všechno mi dejte, potřebuji si užívat, ale nic po mě nechtějte. Román se mi nelíbil, a jestli byl celý popis Goldmundova "hříšného" života potřebný k tomu, aby proběhl závěrečný rozhovor mezi ním a Narcisem, pak by mi stačilo popsat ten život na pár stránkách.... celý text

Panský dům 2015, Hermann Hesse

Tady nám Hesse opět předkládá příběh zrání osobnosti. Tentokrát je to v manželství. Hlavní hrdina si uvědomí (ale trvá mu to!), že spíš živoří než žije, a rozhodne se osvobodit z pout nefunkčního vztahu udržovaného jen kvůli dítěti. Autor zde ukazuje, jak těžký a bolestný proces je zbavit se lpění na osobách a věcech, přestože nás svazují a působí nám bolest. Výborně zde prokreslil pocity malého vnímavého dítětě mezi dvěma nemilujícími se rodiči. Příběh má velice silný a pro mě nečekaný konec.... celý text

Demian 1994, Hermann Hesse

Líbit se bude čtenářům, kteří cítí, že úplně nezapadají do společnosti, kteří se snaží porozumět sami sobě a vyrovnat se s temnou stránkou své povahy i povahy věcí a lidí okolo. Hlavní hrdina prochází bolestivým hledáním sama sebe a na své cestě potkává zvláštního přítele jménem Max Demian. Kniha je o osamělosti, odvaze napňovat svůj osud, osvícení a přijetí vlastních temných stránek, sjednocení dobrého a zlého v nás samých. Do toho je namícháno trochu mystiky a snů a prapodivných náhod. "Kdo opravdu nechce dočista nic než svůj osud, ten už nemá sobě rovného, ten stojí docela sám a kolem sebe má jen chladný vesmír."... celý text

Vánoční koleda 2010, Charles Dickens

Přečteno za jeden večer. Krásná pohádka o tom, že svůj postoj k životu můžeme změnit kdykoli a že právě jím si utváříme naši budoucnost.

Cvrček mého krbu 2017, Josef Karel Šlejhar

Doporučuju jen silnějším povahám, jimž nevadí číst o ubližování a manipulaci s druhými. Toto byl opravdový manželský thriller. Příběh o domácím násilí, tentokrát prováděném výjimečně zákeřným způsobem ženou na svém manželovi. Spisovatel používá velmi krásný, bohatý jazyk, každý moment dokáže vylíčit do poslední podrobnosti, takže vás situace doslova pohltí. O to více jsem v kůži hlavního hrdiny trpěla. Jako opak k lidskému zlu prožívá hlavní hrdina království boží na zemi v přírodě a při práci na poli, v těchto pasážích byla naděje a souzněly se mnou. Bylo to opravdu umělecké dílo. Možná mě zvláště na začátku rušilo až příliš mnoho opakovaných slov a frází, to ale s dalšími stránkami vymizelo. Toto byl můj první román od pana Šlejhara a nic dalšího už si nepřečtu. Autor píše o zlu v lidech a jeho sugestivní styl mě tak uváděl do stavů beznaděje. Tady bylo ubližováno "jen" muži, co teprve Kuře melancholik, kde se ubližuje dětem a zvířatům. P.S. Autor musel být přetlakován emocemi a ventiloval je v tomto románu. Zarazilo mě, jak odporné jsou všechny jeho ženské postavy (krom babičky, matky a staré Šulcky), nechtělo se mi věřit ani tomu, že manželka byla tak extrémní zmije. Ani mužské postavy nevyznívají nijak pozitivně (krom Jakuba). Na mne to působilo tak, že pan Šlejhar byl velmi vnímavý a vysoce inteligentní, ale měl v sobě vnitřního démona, jehož promítal do svých postav, a jak jsem se dočetla při pátrání po podrobnostech z jeho života, i do normálních lidí okolo sebe.... celý text

Proměna 2013, Franz Kafka

Karlaz: Cesta člověka 2019, Tomáš Gavlas

Eliáš je mladý muž, který právě zjistil, že jeho život nejspíš postrádá smysl. Karlaz, starý muž, jelikož už ví úplně všechno, ho zasypává radami. Na své pouti potkává Karlaz množství lidí, kteří po něm pořád chtějí nějaké odpovědi. Povolávají ho dokonce ti nejvlivnější, aby jim poskytl moudrou radu. Karlaz tedy promlouvá o vztazích, bohatství, dětech, hříchu a o různých dalších závažných aspektech života. Tázající postavy jsou jako figurky v loutkovém divadle, všechny stejné a všechny se tážou stejně. Samozřejmě, někdo se ptát musí, jinak by jim Karlaz neodpověděl a nic bychom se nedozvěděli. Po Karlazově promluvě se tito milí tázající zpravidla vzpamatují a polepší nebo se dokonce úplně najdou! Bodejť by ne, když celou knihou se vine hrozba: Nebudeš-li sekat latinu, za sněžnou čarou ti to bude spočítáno a ani okamžik se z tvé minulosti nevymaže. Jazyk je vzletný, jakoby chtěl vzbudit dojem monumentálnosti a všeobjímající moudrosti Karlaze. Příběhy se hemží mnichy, kláštery, exotickými zeměmi a přirovnáními, z nichž některá působí dost násilně. Je to něco mezi Mužem, který chtěl být šťastný a Mnichem, který prodal své Ferrari, napsáno ve stylu Džibránova Proroka. Moudrost z Proroka plynula přirozeně jako potůček. Kdežto Karlazův text vychází z rozumu, připadá mi, že bylo přesně vykalkulováno, co bude Karlaz říkat. Srovnání se Siddhártou tady není vůbec na místě. Siddhárta plyne hladce jako jeho řeka a vlévá se přímo do srdce, Siddhárta je skutečný život se všemi jeho úklady a samotný Siddhárta je stejně jako jeho společníci velmi autentický. V Karlazovi jde o rozum. Tady si po přečtení neřeknete: „Ach, to bylo krásné!“ Není to motivační kniha, pro mě byla spíše demotivační, toho strašení peklem tam bylo moc. Nejímaly mě dokonce ani popisy přírody, všechno to bylo takové nastrojené, vymyšlené a umělé. Kniha mi život nezměnila ani mě neinspirovala. Některé rady byly skutečně moudré, ale s některými jsem se naopak neztotožňovala vůbec. Celkově mi asi vadil ten okázalý velitelský Karlazův projev, schématičnost, absence života, který by mi byl blízký, a příliš mnoho hrozeb.... celý text