1. Domů
2. Autoři
3. Alice Munro
4. O autorovi

• O autorovi
• Knihy 8
• Bazar 17
• Životopis
• Citáty 13
• Diskuze 7

Populární knihy

/ všech 8 knih

Nové komentáře u knih Alice Munro

Útěk

„Tuhle knihu jsem dočetla opravdu s velkým sebezapřením. Přišla mi nudná, nezáživná a vůbec mě nedokázala vtáhnout. Emoce na mě působily skoro nulově. Za mě to rozhodně není můj šálek čaje. Jednu hvězdu dávám spíš jen za snahu knihu vůbec sepsat.“... celý text
— kikisiki

---

Láska dobré ženy

„„Alice Munroová dokáže na prostoru ohraničeném formátem povídky rozprostřít tolik podnětů k zamyšlení a nadhodit tolik otázek po smyslu lidského konání, že by to jiným autorům vystačilo na několik slušných románů. Čtenář dostane příležitost nahlédnout do životů jiných a zároveň se leccos dozví i o tom vlastním.“ (Instinkt) Než jsem začala Lásku dobré ženy číst, nejdřív jsem si pročetla něco málo... no, spíš více... o její autorce Alici Munro. Dosud jsem od této, Nobelovou cenou oceněné, spisovatelky žádnou knihu nečetla. Nevěděla jsem tedy, jakým stylem píše, co mohu očekávat. Povídková kniha Láska dobré ženy je pro mne svým způsobem zvláštním dílem. Nic podobného jsem zatím nečetla. Knížka obsahuje osm povídek - Láska dobré ženy, Jakarta, Cortésův ostrov, Jenom žnec, Děti zůstanou tady, Bohatá jako Krésus, Než přijde změna a Matčin sen. Některé se mi líbily hodně a vryly se mi do paměti, jiné jsem přečetla a tak nějak odplynuly. Zpočátku jsem četla pouze po jedné povídce a knihu odkládala, abych ji mohla vstřebat, popřemýšlet nad ní. Hlavní postavou všech povídek je vždy žena, jak už u autorky bývá zvykem. Nebudu popisovat děj všech povídek, to by byla neskutečně dlouhá recenze, ale podělím se s vámi o tři, které mě oslovily nejvíce. Povídka Matčin sen... Stala se pro mě asi nejzajímavější, hodně mě oslovila a asi nejvíce jsem o ní přemýšlela. Velmi zvláštní je styl vyprávění. Povídka je líčena z pozice malého nemluvněte. Děj se odehrává v roce 1945 v domě nedaleko Huronského jezera. Hlavní hrdinkou je mladá vdova, houslistka a nastávající matka jménem Jill. Její muž George padl ve válce a ona během smuteční hostiny porodí holčičku. Bydlí v domě se senilní tchýní a dvěma švagrovými, ráznou Ailsou a psychicky labilní Ionou. Velmi těžce hledá cestu ke svému dítěti, naopak Iona, která se o miminko stará, se na něm stává nezdravě závislou. Dokáže se Jill stát zodpovědnou matkou? Bude vděčná za tento dar v podobě své dcerky? Vrátí se zpět ke hře na housle? Vše se dozvíte v tomto dojemném příběhu. Povídka Než přijde změna... Tato povídka je psána formou dopisu. Píše ho hlavní hrdinka svému bývalému snoubenci, ve kterém se mu svěřuje s událostmi probíhajícími doma u otce, kam se vrací po dokončení své disertační práce. Jako hospodyně v domě pracuje paní Barrieová, drobná žena s obarvenými vlasy. Otec provozuje ve svém domě lékařskou praxi. Dcera se diví, že pacientky docházejí do ordinace i večer. To je opravdu neobvyklé. Také paní Barrieová otci po večerech pomáhá, zahlédla ji jednou na chodbě s jakousi miskou. Zdálo se jí to, nebo chtěla paní B., jak ji také nazývá, aby ji přistihla? Později se dozvídá, jaký důvod se za večerními návštěvami skrývá. Po nějaké době otec umírá na těžký záchvat mrtvice. Otcův právník se diví, že má člověk jako on, našetřeno pouze na pohřební výdaje a něco navíc. Zdá se mu to podivné. Opravdu po něm nikde nezbyly žádné peníze? Povídka Láska dobré ženy... Tento příběh patří do trojice povídek, které mě nejvíce zaujaly. Popisovat děj zde nemusím, protože je obsažen v anotaci. Když bych knihu zhodnotila jako celek, rozhodně se mi líbila, dobře se četla, a i když byla v určitém směru zvláštní, určitě bych ji doporučila ostatním čtenářům. Občas není na škodu vyzkoušet nového autora, nový žánr, právě naopak. Člověka to v jistém smyslu obohatí. „Opuchlá jak bachyně,“ řekla. „Až na ty cecky, ale ty nikdy nestály za řeč. Nikdy jsem neměla pořádný mlíkárny jako vy. Nedělá se vám ze mě špatně? Neuleví se vám, až umřu?“ „Kdybych si myslela něco takového, tak tady nebudu,“ odpověděla Enid. „Už abysme se jí zbavili,“ prohlásila paní Quinnová. „To si určitě všichni říkáte. Už abysme se jí zbavili. Ani jemu už nejsem k ničemu. Žádnýmu chlapovi. Když odsud večer odejde, určitě jde za ženskýma, nemám pravdu?“ „Pokud vím, tak jde domů k sestře.“ „Pokud víte. Ale kdo ví, kolik toho víte.“ Enid měla pocit, že chápe její zlobu a zášť, tu nahromaděnou energii, kterou si vybíjela stěžováním. Paní Quinnová kolem sebe tloukla a hledala nepřítele. Nemocní většinou nemají rádi zdravé, a občas to platí i mezi manželi nebo dokonce matkami a jejich dětmi. Hodnocení 4/5 Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství PASEKA.“... celý text
— Šárka5875

---

Drahý život

„Paralelně jsem četl Arno Schmidta. Oproti jeho zhuštěnosti a přerývanosti je Munroová naprostý opak, plyne to všechno hlaďounce, knížku povídek spolykáte i za den, dva. Obyčejné historky, ve kterých často teprve postupně vyvstane, že jsou hrdinové něčím lidsky zvláštní. Vícekrát třeba jakousi rezignací na sexualitu, což tyto mužské postavy staví jaksi mimo kanadsko-americký kulturní mainstream 20. století (od jehož čtyřicátých let se příběhy odehrávají). Anebo taky psychologickou podivností či charakterovou chybou, která se metodou nespolehlivého vypravěčství odhalí až v závěrečné pointě. Závěrečná sekce je prezentována jako významně autobiografická a je v rámci povídkové knihy vlastně trochu neústrojná – jako by to na samostatnou knížku bylo málo, a tak se to připojilo třeba k této, koneckonců byla prý autorčina poslední.“... celý text
— pomala_kniha

---

---

Nepřítel, přítel, ctitel, milenec, manžel

„Žádná křiklavost. Jemně prokreslené, citově nezvyklé situace, související hlavně s umíráním a s manželskou nevěrou, nebo spíš jen jejími náznaky. Prostředí je Kanada asi tak v 70., 80. letech, a i když to nejsou USA, které známe z popkultury lépe, za jednotlivými příběhy prosvítá patriarchální prostředí mužů hrdých na to, že neumějí uvařit ani vodu. „Mladí manželé bývali tehdy přísní. Ještě nedávno byli pouhými nápadníky, skoro komickými postavami s rozklepanými koleny, zoufalými z vynucené sexuální zdrženlivosti. Teď, bezpečně usazeni, si počínali rázně a kriticky. Každé ráno odchod do práce, hladce oholeni, mladistvé krky v kravatě s uzlem, dni strávené kdovíjakou dřinou, k večeři zase doma, kritický pohled na jídlo, potom roztřepat noviny a držet je mezi sebou a zmatkem kuchyně, chorobami a city, dětičkami. Kolik a jak rychle se toho museli naučit. Jak podlézat šéfům a jak vést manželku. Jak suverénně hovořit o hypotékách, opěrných zdech, drenážích, politice (...)““... celý text
— pomala_kniha

---

Drahý život

„Alice Munroo se vymezuje proti fantaskním a neuvěřitelným povídkám a své příběhy schválně situuje do obyčejného prostředí prostoupeného více méně všedními událostmi a každodenností. Zajímavého protagonistu nahrazuje obyčejnou protagonistkou. Ale namísto pozoruhodné paralely k tradičnímu vyprávění se uchyluje do nedůležitého a zašedlého světa, kterým se sklopenýma očima a ohnutým hrbem až k zemi prochází ubohé submisivní ženy - panny připravené sloužit mužům a pak se jim jako chudinky tiše klidit z cesty. Tento drahý život mohl být druhý život - život těch, které dříve nemohly být literárními hrdinkami; ale bohužel je to druhotný život - zase a znovu ten, který už tisíce autorů popsalo, akorát bez záře reflektorů. Jediná ucházející povídka ve sbírce, je "Oko" - jediná ta je ryzí a uvěřitelná. Nebo jí jako jediné uvěřit chci.“... celý text
— annihilation