Clivicus
přečtené 163
Osudy dobrého vojáka Švejka 2. díl
1971,
Jaroslav Hašek
Kniha je místy suchá, ale Švejkovy příhody v Királyhidě jsou legendární. Sapér Vodička je odteď mým oblíbeným národním šovinistou, já bych na jeho místě těm Uhrům také dal pár do držky.... celý text
Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války, 1. díl
1971,
Jaroslav Hašek
Kam se hrabou dnešní memy, když máme tohle!? Opravdu nechápu jak se kus hospodského dobrodružství přiblblého vojáka padělajícího psí rodokmeny tak často četl a stále čte (a číst bude, za to dám ruku do ohně). To samo o osobě svědčí, že náš Švejk je jedinečný.... celý text
Řekl bych, že Platón je tuze moudrý filosof, leč tuze pošetilý politolog. Coby politolog jest Platón v kapitolách I-VI, v nichž nám předkládá svou utópii, počínaje nevyhnutelnou otázkou: Co je spravedlnost (a nespravedlnost)? Odpověď hledá v ideální obci, neboť ta přece musí být spravedlivá. Nakonec se dovíme, že spravedlnost netkví v jedinci, nýbrž v harmonii jedince s celkem, totiž ať každý činí, co je nejschopnější a nejzpůsobilejší dělat. Tuto prvou polovinu Ústavy nepovažuji pro její zjevné podřízení jednotlivce potřebám obce (eugenika, vymýcení rodiny vojenské kasty a její pěstování atd.) za tak sofistikovanou a promyšlenou jako druhou. Druhá polovina se opravdu zabývá filosofií. Platónův pomyslný svět, že všechno hmotné je napodobením jakéhosi svého ideálu je dle mne naprosto geniální představa o skutečnosti. Po přečtení alegorie o jeskyni jsem musel knihu zavřít a chvíli si pořádně promyslet, co jsem se právě dověděl. Také rozmluva o falešných filosofech se mi zdá velmi aktuální. Platón je jistě geniální milovník moudrosti, ovšem druhdy chybující, sahaje svými úvahami, kam je na to jeho láska k moudrosti krátká. No co, Platón byl přece také pouze napodobením ideálního filosofa.... celý text
Chvíli trvá, než člověk tuto bestii dočte, ale stojí to za to. Mně se pod ruce dostal překlad Alexandra Popea (tedy v angličtině). Českých překladů jsem nečetl, ale Pope mě svou obratností a slohem, které mé oči ještě nebyly postřehly, zcela uchvátil. Ovládáte-li angličtinu, nesmíte ho promarnit. Ílias je starořecký epos, ale i drahná úvaha o vztahu lidí s bohy a válkou. Čest, či rodina? Milost, či pomsta? To je, oč tu běží.... celý text
Písně kosmické
1954,
Jan Neruda
Jsem optimistický člověk, takže tón Písní kosmických se mnou souzněl. Myslím, že J. Neruda báječně spojil téma záhadného kosmu s vadnutím starého a vzrůstu nového. Ty věčné hlasy proroků, že také mrtvi budem, nuž ano, ano, víme to - my světa nepřebudem! Co rozkvétá, to odkvétá, co vzešlo, zase chřadne, a Zem i s lidstvem rozkvětlým jak bílá růže zvadne. ... My umřem, avšak dříve si hrob vysteleme slávou, Svět celý musí nad hrobem stát s obnaženou hlavou. Jen se mi zdá nepovedeno spojení národovectví s všehomírem, přijde mi tam trochu vetřené.... celý text
Perlou Aischylovy Oresteiy jsou dialogy, v kterých se jeho postavy přou o pádné a krvavé svízele. Argumenty na obou stranách jsou vždy čtivé, zejména jak se rozmluvy vyvíjejí dále. Co nepřekvapivě odpuzuje dnešní čtenáře, je Agamemnónova oběť své dcery bohům, žačež se nám Klytaimnéstřina vražda jeví jako zadostiučinění. Sice chápu, že Agamemnón nám je svým činem odporný, na druhou stranu však dílo toto odsuzovat právě pro to mně přijde nespravedlivé a nepřiměřené. Cožpak máme po Aischylovi žádat básně, které s námi budou souznít co do morálky a mínění? Nesnese-li kdo jemu odporné pohledy na svět, tomu bych literatury z dávných dob radil nečíst. Nutno dodat, že Klytaimnéstra také není žádný andílek, je to cizoložnice, o to horší, že manžela svého podvádí, mezitím co on vede válku za vlast a lije krev. Ještě k tomu cizoloží s uzurpátorem. Klytaimnéstra sice úpí pro smrt své Ífigeny, leč syna by nejraději viděla mrtvého a ztroskotaného bůhvíkde, taková matka není chvályhodna, zato tato kniha věru je.... celý text
Báječná kniha. Ty čtyři hvězdy jí přiděluji co kompromis mezi 3ovou filosofickou úvahou a 5ovým dějem. Stran té úvahy se dovídáme, že Sókratés přijímá věčný spánek proto, že se konečně dočká odloučení od těla, jež mu ztěžovalo cestu ku pravdě. Pak jakožto duše konečně dojde ryzí pravdy, proto tak klidně snáší smrt. Protkánu však já vidím vadu v tomto uvažování; k čemu je člověku pravda, je-li mrtev? Cožpak nám nemá pravda pomoci žít ctně, spravedlivě, bez falší a lhaní? Zdá se mi hloupé hledat pravdu jen pro pravdu nebo filosofovat jen pro filosofování, vždyť cesta ku pravdě má být k lepšímu životu samotnému. Platón se tu však dotýká nejdůležitějších otázek našeho života, jimž se nelze vyhnout, a snaží se přes dialog najít odpovědi. Děj samotný, především ten konec, hne všemi čtoucími. To s tím pláčem na konci mě pohnulo... k smíchu. :D... celý text
Na ramenech obrů
2018,
Umberto Eco
Na ramenech obrů je soubor statí a úvah na sebe slabě navazujících, leč v konci dobře spletených. Témata, o kterých Eco pojednává, jsou nesmírně zajímavá (obzvláště mne zaujaly stati Absolutní a relativní, Neviditelné, Několik tajemství ohledně tajemství a Spiknutí) nejen sama sebou, nýbrž i zásluhou Ecova pera. Vážené překladatelky by se však měly naučit správné a dobré češtině, tomuto překladu věru scházející (např. kladou =aniž by=, kde stačí pouhé =aniž=, nebo kde =aniž= lze nahradit kratší a jednodušší konstrukcí). Doporučuji.... celý text
Balady a romance
1955,
Jan Neruda
Básně moc nečtu, na tento skvost jsem narazil náhodou, a to přešťastnou. Nerudovy verše, psané ladnou češtinou, v sobě nesou skryté, ale bystrou a otevřenou myslí vnímatelné významy. Básně jsou sice krátké, leč o to pevněji třímají naše uši. Zkrátka klenot národa.... celý text
Umění a krása ve středověké estetice
2007,
Umberto Eco
Každá kapitola mě lapala svou zajímavostí a návazností na část minulou. Ačkoliv je toto téma složité, zejména pro ty teprv se seznamující se středověkou vědou a scholastikou, Eco je souvisle upletl ve spanilou knihu hodnou našeho čtení i chvály. Rád jsem četl úryvky tehdejších děl v latině, jsa toho jazyka milovník.... celý text
Jméno růže
1988,
Umberto Eco
Jsem milovník historie, a proto mě tato kniha svou středověkou atmosférou násobenou tehdejšími politickými problémy zcela uchvacuje. Umberto Eco dokonale spojil tajemný příběh v klášteře s kontroverzní polohou pohanských autorů, bojem františkánů o uznání, nenávistí k papežskému přepychu a patetickými upozorněními o přítomnosti Antikrista. To vše protkané individuálním příběhem benediktinského novice a františkánského mnicha. Nelze nedoporučit.... celý text
O smyslu lidského života
1957,
Milan Machovec
Knihu lze rozpůlit takto; I. - Od úvodu do první poloviny 6. kapitoly nám autor předkládá souvislé dějiny odpovědí na otázku, kterou si položil v názvu knihy; jsou psány stručně a přímočaře, pročež docela hustá filosofie a její dějiny jsou zjednodušeny pro potřebu nás smrtelníků. II. - Od druhé poloviny 6. kapitoly do konce se jedná o ubohou apologetiku socialismu a komunismu. Celá tato část nepřináší čtenáři nic nového a nikterak nenahlíží do tématu. Smysl života se v gulazích ani v diktatuře proletariátu věru nenajde. Také si myslím, že by měl autor trochu více respektovat existencialismus a jeho tvůrce (Dostojevskij, Nietzsche, Kierkegaard). Považuje totiž tuto filosofii za nějaký nihilismus, jímž však věru není. Možná jsem zde vyzněl vcelku negativně, ale kniha se četla velmi dobře. Doporučuji... celý text
Na Chlumku
1955,
Alois Jirásek
I z takového příběhu určeného dětem cítím vlastenecký zápal. No rcete, kdo by nechtěl, omluvte mne, nakopat Braniborcům prdel? Vcelku pěkné dílko, ale chcete-li od Jiráska něco vskutku záživného, sáhněte po jeho Proti všem.... celý text
Epické básně (výbor)
1956,
Jaroslav Vrchlický (p)
Samotné příběhy nejsou nijak zvláštní či jedinečné, leč je doprovázející sloh a J. Vrchlického básnický génius nese skvělost tohoto díla.
Karel Havlíček Borovský
1946,
Václav Cháb
Chutná jednohubka. Velmi užitečný a stručný souhrn života a děl Karla Havlíčka Borovského. Nic svěžího však, prosím vás, nečekejte.
1984
2020,
George Orwell (p)
Po přečtení bychom možná řekli: ,,Bylo by hrozné, kdyby se něco takového událo." Správně bychom měli v zděšení vyříci: ,,Tohle se událo." (a stále se děje) Netuším, z jakého důvodu neustále nelíbáme prsť našich zemí, vědomi jsouce, že jsme se digitō Deī vyvlékli z tolika tyranií a zločasů, vyhnuvše se mnohdy i těm možná nejhorším katastrofám civilizačním. 1984 je sice fikce, svým příběhem však třímá jakéhosi ducha autoritářských vlád. Je to fikce, pokud jsou Severní Korea, Čína, desítky muslimských diktatur, Venezuela, Vietnam, Kuba, Rusko atd. fikcemi. Je to vskutku skutečnost.... celý text