Tomáš Akvinský

italská, 1225 - 1274

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nová kniha

Výklad listu svatého Pavla Filipanům

Výklad listu svatého Pavla Filipanům - Tomáš Akvinský

Tomáš Akvinský nebyl pouze filosof a teolog, ale také vykladač Písma svatého. Jeho komentáře k biblickým knihám tvoří významnou součást jeho díla. Napsal koment... detail knihy

Populární knihy

/ všech 64 knih
Theologická summa
Theologická summa
Jsoucno a bytí
Jsoucno a bytí
Tomáš Akvinský o zákonech v Teologické sumě
Tomáš Akvinský o zákonech v Teologické sumě
O pravdě, o mysli
O pravdě, o mysli

Nové komentáře u autorových knih

Tomáš Akvinský o zákonech v Teologické sumě Tomáš Akvinský o zákonech v Teologické sumě

„Líbí nelíbí, Occamova břitva je platným principem. Je-li něco přehnaně složité, je to nejspíše špatně. Jednoduchým postupem tak lze dojít k závěru, že dodnes přetrvávající tomismus je čímsi, co již dávno mělo skončit v zapomnění. Je to totiž filosofický přístup příliš komplikovaný a kauzální. Podivejte se, právní pozitivista si vystačí s… Parlamentem. Naturalisté k tomu potřebují Parlament a nějaké zřídlo (Boha, přírodu, rozum,…), tomisté k tomu potřebují Parlament, Boha, i (!) rozum. Od prostého „pozitivní normy“ se tak dostáváme přes „přirozené normy a pozitivní normy“ k normám „pozitivním lidským, pozitivním božským, přirozeným normám a věčným normám. A to je, promiňte mi to, stupidně překombinované. Jen to znovu dokazuje, že boha fakt nepotřebujeme, protože je to, kupodivu, právě on, kdo činí věci složitými. Dále jsem podotkl, že se jedná o záležitost příliš kauzální. Abych dovysvětlil, myslel jsem tím spíše na přílišnou úzkost teorie. Celý text až úzkostlivě vychází ze starého a nového zákona, teologů a případě z Aristotela. Teorie naprosto ztrácí platnost, nedojde-li k naplnění podmínky sině qua non – tedy nevěříte-li v konkrétního křesťanského boha. A to je, promiňte mi, Tomáši, poněkud zužující kritérium. Ve své podstatě bylo fascinující si přečíst souvislejší kousek Sumy. Člověk ze čtení odchází se dvěma pocity: 1) Akvinský musel být mimořádně zajímavý coby člověk – jeho metodologie je podivně konzistentní, repetetivní, důkladná – teze, antiteze, syntéza, komentář k ní. Vlastně poměrně zajímavá dialektická metoda, ve které sice autor v zásadě dochází k libovolně zvoleným názorům, člověk od něj ale alespoň víc co čekat a nadto… jako sory, ale takto strukturálně pojatá metodologie ve 13. století? Wow 2) Na straně druhé člověk nemůže nepozorovat smutný fakt – říkejte si co chcete, ale Evropa opravdu prošla tragickým úpadkem, temnotou, která pozřela stovky let vývoje. Ač může být Akvinský sebemetodičtější a jeho dílo sebesofistikovanější, stále nedosahuje hloubky, rafinovanosti a působivosti díla Platónova a Aristotelova. NA první dobrou by jeden skoro řekl, že to byl Akvinský, kdo předcházel Platónovi, nikoliv naopak a to s odstupem kolika, 17 století? V zásadě totiž Platón s Aristotelem (A Ciceronem) řekli co se dalo říct a Akvinský jenom přináší ne zcela logický ideový balast, který, jak výše popsáno, nemá valného užitku. Zatímco Platón i Aristoteles byli podivuhodně sekulární, Akvinský potřebuje balast boha.“... celý text
— Set123

O Trojici v Teologické sumě O Trojici v Teologické sumě

„V závěru knihy je výborný komentář od Davida Svobody k trinitárnímu myšlení Tomáše Akvinského.“
— pald

O lásce a milosrdenství v Teologické sumě O lásce a milosrdenství v Teologické sumě

„„Láska se nezvětšuje každým úkonem lásky, ale každý úkon lásky disponuje k zvětšení lásky; jedním úkonem lásky se totiž člověk stává ochotnějším jednat znovu podle lásky. A jak způsobilost roste, v člověku vytryskne vroucnější úkon lásky, jímž se snaží pokročit v lásce. A tehdy se láska aktuálně zvětšuje.“ Byl to trochu zvláštní a trochu legrační pocit – číst si o tématu z principu tak těžce uchopitelném jako je láska v podání Tomáše Akvinského, který je mistr souhrnů a sum a systematizací a námitek a vyvrácení námitek a všechno vždycky do posledního šroubku rozebere. :-) Ale neužitečné to nebylo, někdy je prostě dobré si v nepřehledném terénu ověřit, kde jsou pevná místa a výchozí body a kudy cesta vede a kudy zřejmě ne. Jak už jsem trochu naznačil, Tomáš je – nepřekvapivě – v tomto výběru ze své Sumy precizní a analytický. Nespoléhá se na instinkt, ale snáší výroky autorit, posuzuje je, polemizuje s nimi a racionálně argumentuje. Nic neponechá náhodě a ptá se i na věci, nad kterými bychom nejspíš mávli rukou. Ale možná právě při přemýšlení nad teoretickými otázkami zdánlivě odtrženými od centra zájmu moderního člověka mi v hlavě problesklo pár podnětů a nečekaných vhledů do prožívání mých vlastních vztahů. A o co se Tomáš třeba zajímá? Jestli může být radost smíšená se smutkem (jistěže ano!), jestli lze ztratit božskou lásku jednou získanou (bohužel ano), jestli se má láskou milovat láska samotná (ano, protože je to dobro), jestli hříšníci milují sami sebe (vlastně ne, protože nepoznávají sebe správně a proto nemilují sebe, ale to, co myslí, že jsou, zatímco dobří se poznávají pravdivě a proto opravdu milují sami sebe), jestli je ke spáse nutné projevovat nepříteli lásku vnějšími skutky (ne, nutné to opravdu není), jestli máme milovat démony (kdepak!), a tak dále, a tak podobně... :-)“... celý text
— mirektrubak

Jsoucno a bytí Jsoucno a bytí

„Moje odhodlání alespoň částečně proniknout do tajů učení svatého Tomáše Akvinského je značné. Zároveň je ale veliká schopnost Tomášových textů odolávat mé snaze o jejich pochopení – kromě mých přirozených intelektuálních dispozic (které holt jsou jaké jsou) je to nejspíš i tím, že žil v úplně jiném myšlenkovém kontextu, používal jiné termíny nebo stejné termíny jinak... Kniha profesora Sousedíka je tak pro mě velkou pomocí a velmi dobrou pomůckou: je to totiž opravdový úvod do Tomášovy nauky, vlastně spíš návod než úvod, ve kterém se ani tak nepíše, O ČEM Tomáš přemýšlí, ale spíš JAK přemýšlí. Navíc jsou přednášky zpracovány velmi didakticky a srozumitelně, definují základní tomistické názvosloví a představují pilíře, na kterých následně Tomáš staví svojí ohromující myšlenkovou katedrálu. A přestože i dál v Tomášově světě našlapuji značně nejistě, přece jen teď tápu o dost méně. Za to jsem profesoru Sousedíkovi vděčný.“... celý text
— mirektrubak

Výklad Vyznání víry a Desatera Výklad Vyznání víry a Desatera

„Tomášovo myšlení, jeho dělení a kategorizace jsou stálým zdrojem inspirace, jak se na "věc" dívat hlouběji a pravdivěji. Komu leze emociální rozplizlé křesťanství krkem, tak nechť zapojí rozum, který člověka jasnou a přímou cestou vede k Jádru, jedinému Pánu, Pánu Ježíši Kristu.“... celý text
— dutch

Přejít na knížky autora