Blochin
přečtené 134
Čarodějky na cestách
1996,
Terry Pratchett
Je to jako když sáhnete po té správné láhvi vína, které má silné kořeněné aroma. Taky ji musíte nechat trošku dýchat. A i tento Pratchettův příběh musíte nechat po otevření trošku "vydýchat". Putování víly tulipánové, sedmikráskové a ježkové na jejich strastiplné cestě do Genovy přináší řadu vtipných a nezapomenutelných situací, které vyloženě pobaví, příběh však drhne a mnohdy se zbytečně zamotává do všech těch různých pohádek. Strhla z blízkého stromu kus liány a švihala s ní do vody. Stařenka Oggová o krok ustoupila. "To bys neměla dělat Esme! To by neměla," zadrmolila poněkud poplašeně. Aligátor zuřivě rozvířil vodu a couvl. "Takového přerostlého mloka si můžu mlátit, kdy chci!" "Můžeš, to víš, že můžeš," uklidňovala ji Stařenka Oggová, "ale možná..., že bys to neměla ... dělat ... tím hadem ..." Bábi pozvedla kus liány, kterou svírala v ruce aby si ji prohlédla. Středně velký žlutohnědý tygří korálovec se na ni vyděšeně zadíval a na okamžik zapřemýšlel o tom, jestli ji nemá kousnout do nosu. "Nevěřím někomu, kdo pije rum a kouří dýmku," zamračila se Bábi. "Stařenka taky kouří dýmku a pije cokoliv," upozornila ji Magráta. "Jo jenže to je proto, že je to nechutná stará škatule, " odsekla Bábi aniž by zvedla hlavu. Stařenka vytáhla dýmku z úst. "To je pravda," přikývla přátelsky. "Jenže když si nevybuduješ ten správný imáge, nejsi nic." To gumbo je vynikající a Pratchetta za jeho humor nelze nemilovat, přesto tomu ale něco chybí k úplné dokonalosti. Možná ta konzumace banánového dejjikry při čtení.... celý text
Musaši
2007,
Eidži Jošikawa
Monumentální historická fabulace. Kniha, která se stala zejména v době svého vzniku v Japonsku skutečným fenoménem a určitě hluboce ovlivnila nejednoho císařského vojáka bojujícího za zemi vycházejího slunce. Růst jednotlivých postav a jejich charakterů v průběhu ubíhajících let je fascinující. Tak vycizelovaná struktura (nejenom dějová) se vidí v knihách jen zřídka. Takézo Shinmen putuje po bitvě u Sekigahary napříč Japonskem na cestě za zdokonalením pomocí cesty meče. Snaží se objevit samotnou podstatu bytí, definovat svou existenci a přetvořit svoje činy a jednání do skutečné podstaty lidské existence (hledání smyslu života), kterou Jošikawa označuje tak přihodně - transformace ve skutečnou lidskou bytost. Kniha jako taková obsahuje celou řadu vynikajícím myšlenek, o kterých je vhodné uvažovat i v dnešní době. Krásné básně podbarvují estetickou hodnotu daného díla. Samotné vyvrcholení celé knihy, které autor graduje v posledních 300 stránkách, považuji za absolutní literární skvost. Ano kniha jako taková má svoje nedostatky, pro mnohé čtěnáře je její rozsáhlost děsivá a spousty jich odradí už v samotném zárodku, naivita Ocú a její dějová linie v dnešní době působí úsměvně a mnohdy irituje. Nedokončená linie Narai Daizó rovněž mrzí. "Svět je plný hučících vln. " "Drobné ryby se vlnám oddávají, tancují a zpívají, ale kdo zná srdce moře, stovky a stovky metrů pod hladinou? Kdo zná jeho hloubku?" Závěrem bych chtěl poděkovat dr. Tiralovi za jeho vynikající překlad.... celý text
Sekáč
1996,
Terry Pratchett
Jako mnoho knih ze série se i tato vyznačuje svou nevyvážeností. Fantastické momenty a nezapomenutelné pasáže střídají stránky, kde čtenář ztrací svou pozornost a zabředává do rutiny. Mít ta kniha o 70 stran méně a více děje se "Sekáčem", tak by byla vynikající. Přesto za mě jedna z nejlepších dosavadních knih ze Zeměplochy. Kantůrek svým nezaměnitelným překladem vtiskl a vdechnul Pratchettovskému humoru a filozofii skutečný život i v českém jazyce. Ten humor je prostě fantastický. .... Pak na něj zavolal nějaký hlas z temného ústí nedaleké uličky: "Nazdar fešáku! Nechtěl by sis trošku užít?" "Ano, chtěl!" Odpověděl okamžitě Rumpál Žička, který se v tom světě zázraků doslova utápěl. "Oh, ano! Ano! " Obrátil se v uličce. "Do prdele! Já kráva!" Následoval zvuk nohou pádících uličkou pryč. Rumpál pocítil nesmírné zklamání. A pak je tu stránka filozofická - existenciální. Pro mě nejsilnějším okamžikem celé knihy je odchod Rumpála Žičky. Už mě nepotřebují. Konečně. Svět konečně přestal potřebovat Rumpála Žičku. Tiše vstal a po špičkách došel ke dveřím. "Jdu ven, " oznámil společnosti, "a možná se chvilku zdržím." Odejít ve stylu Lawrence Oatese, to je opravdu hodně silné. "I am just going outside and may be some time."... celý text
