_Berry_
přečtené 351
Templáři, křižáci a kacíři ve starých francouzských kronikách
2009,
Václav Černý
Nevšední antologie, uspořádaná uznávaným literárním vědcem a překladatelem Václavem Černým, na jejíž stránkách se setkává elitní společnost velikánů francouzského písemnictví. Ač už název prvního vydání - tedy Staré francouzské kroniky - budil a stále budí určité polemiky, pro běžného čtenáře nezajímavé, současný titul, přiřknutý zřejmě marketingovým oddělením nakladatelství Academia, lze označit už jako vyloženě zavádějící a o obsahu díla, na jehož stránkách nalezneme texty tématicky daleko různorodější, vypovídá jen velice málo. Není mi zcela jasné, dle jakého klíče výše zmínění pán vybíral úryvky do svého výboru, nicméně ve výsledku zde nacházíme bohaté množství rozmanitých narativních pramenů, které se v mnoha ohledech od sebe nemohou lišit více. Na prostoru čtyř set dvaceti stran tak máme ojedinělou šanci sledovat, kterak proti sobě tak stojí Villehardouin s Robertem de Clari, Froissart a de la Marche, či le Bel a Joinville. Samostatnou kapitolou je pak poznámkový aparát, ve kterém se autor - a teď cituji - pokusil představit "hlavní ideové, sociální, mravní dobově-historické trendy francouzského života, ba i podoby a zvyklosti životního stylu." Pokud by se při tom vyvaroval několika opravdu zásadních faktografických chyb, hodnotil bych tuto snahu velice kladně. "..Je velkou pošetilostí, aby se dvě mocná knížata, jsou-li si jakoby rovna mocí, osobně setkávala, ledaže jsou zcela mladí, to jest ve věku, kdy nemají jiných myšlenek než na svou zábavu. Avšak počínajíc dobou, kdy se v nich zrodila touha vyrůst na účet druhého, i tam, kde nehrozí žádné osobní nebezpečí, což je téměř nemožné, roste jejich zášť a závist. Z toho důvodu by bylo vhodnější, aby urovnávali svoje spory prostřednictvím moudrých a spolehlivých služebníků, jak jsem již v těchto pamětech obšírněji pověděl. Ale některé zkušenosti, kterých jsem byl v tom směru za svého života svědkem a o kterých jsem zvěděl, chci uvést. Několik málo let po korunovaci našeho krále a ještě před smlouvou o obecném blahu došlo k schůzce králů našeho a kastilského, kteří jsou nejsvornějšími panovnickými spojenci, s jakými je možné se v křesťanstvu setkat, neboť jednají spolu jako král s králem, království s královstvím, muž s mužem a jsou nebezpečím velkých pohrom stejně nuceni je bděle střežit. Na tuto schůzku se král Jindřich Kastilský dostavil s dobrým průvodem až do Fuentarrabie; a náš král byl v Saint-Jean-de-Luz, čtyři míle odsud. Každý se nalézal na hranicích svého království. Já jsem při tom nebyl, ale král mi o tom vyprávěl a pan de Lau rovněž.."... celý text
