_Berry_
přečtené 351
Historie Jerusalémská
1920,
Fulcher ze Chartres
Poutavá kronika z pera Fouchera de Chartres, který zde barvitě zaznamenává vše, co sám název napovídá. Kniha zcela samozřejmě není objektivním popisem, ale vykresluje děje zaujatě a nevyhýbá se ani hojnému využívání topos. Na první pohled zaujme nádherným provedením - díky kterému ji považuji za naprostou perlu ve své sbírce - a vytříbeným slohem. Posuďte sami: ".. Když toto a mnoho jiného náležitě byl vypověděl, všickni shromáždění, jak kněžstvo, tak lid, Bohu díky vzdávajíce, slovům pána Urbana Papeže ochotně souhlas na jevo dávali, a že ustanovení jeho dobře budou šetřiti, věrným slibem potvrdili. Ale zároveň také pověděl, že ještě jiné soužení, nemenší řečeného již, ba ještě větší a nejhorší, s druhé strany světové doléhá na křesťanstvo.."... celý text
Kříž proti kříži
1980,
Radovan Šimáček
Vynikající počin Radovana Šimáčka, v němž se na území historických reálií velmi zajímavým způsobem střetávají dvě kroniky - či přesněji řečeno memoáry - jejichž autory jsou Robert de Clari a Geoffroi de Villehardouin. Právě v citlivosti způsobu, s nímž k nim spisovatel přistupuje a kterak využívá elementární rozdílnosti v pojetí obou děl, tkví dle mého soudu největší klad románu Kříž proti kříži. Jedním dechem je však třeba dodat, že předně k druhému z výše jmenovaných, tedy maršálku de Villehardouin, přistoupil pan Šimáček přeci jen poněkud černobíle. Mimo samotné nakládání s prameny a poutavost celého vyprávění bych rád vyzdvihl i vhodně umístěné verše Gunthera von Pairis, jehož Historia Constantinopolitana je sama osobě velice cenným zdrojem, vkusné ilustrace Vladimíra Kopeckého a v neposlední řadě i historický doslov doktorky Věry Hrochové. " .. Byzantští už valem obraceli a věnovali mu málo pozornosti, přece však se v jejich řadách našel alespoň jeden rytíř, který výzvu přijal. Odpověděl znamením a opatrně se přebrodil na naši stranu potokem, který byl mělčí, než se zdál. Oba rytíři nemeškali. Sotva se obřadně pozdravili, rozjeli se plným cvalem proti sobě s podvrženým kopím, připraveným ke smrtící ráně. Měl jsem oči upřeny na Jana z Valu – a tu se to stalo: Jeho kůň zasažený zákeřným šípem padl jako podťatý a Jan z Valu zůstal pod ním, marně se snaže vyprostit. Jeho protivník, jak byl v rozběhu, nezastavil, ale když ho míjel, bodl Jana z Valu, ležícího bezmocně na zemi, svým kopím, pak koně zarazil, obrátil se a vrátil se k padlému rytíři, aby ho dorazil několika dalšími ranami. Bylo to něco neslýchaného, bylo to hanebné, odporné a podlé.. "... celý text
