Jean Flori

Přidat do oblíbených Koupit knihy

francouzská, 1936 - 2018

Populární knihy

Rytíři a rytířství ve středověku
Rytíři a rytířství ve středověku
Richard Lví srdce
Richard Lví srdce
Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna
Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna

Nové komentáře u autorových knih

Richard Lví srdce Richard Lví srdce

„Oproti knize Eleonora Akvitánská od stejného autora jde o rozhodně lepší čtení. S ohledem na to, že se jednalo o panovníka (Eleonora sice byla manželkou dvou králů a v podstatě panovníkem Akvitánie, ale v první řadě právě jen tou manželkou, byť sebevědomou se zjevnými vlastními zájmy), kniha se věnuje politickým dějinám, čemuž dávám přednost. I tak se nicméně kniha věnuje partiím pro dobu možná typickým (dvorská kultura, podstata rytířských hodnot apod.), pro mě nicméně ne tak podstatným, tudíž i méně záživným. I tak nešlo o knihu špatnou, rozhodně však jsou lepší, čtivější. Ke křížové výpravě Richarda a Filipa Augusta rozhodně lépe ke čtení disponovaná kniha Svaté války od Christophera Tyermana.“... celý text
— ondra2

Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna

„Jistě jde o vysoce kvalitní knihu, ale naprosto na úkor čtenářského zážitku. O Eleonoře existují mnohem přístupnější knihy, z této knihy bych nikdy nepoznala, o jak zajímavou osobnost šlo.“... celý text
— VendulaB

Richard Lví srdce Richard Lví srdce

„Pro mně těžko čitelná a nepříliš záživná kniha. Určitě jde o kvalitní dílo, práce s historickými zdroji je zde úžasná, ale jedná se spíše odbornou knihu, určitě ne o historický román. A to se na čtenářské zážitku dost podepsalo.“... celý text
— VendulaB

Richard Lví srdce Richard Lví srdce

„První ze tří anglických králů, jejichž jméno je Richard, nesl přezdívku Lví srdce a stal se legendou a symbolem, jejichž záře nehasne ani po mnoha staletích. Tahle legenda, stejně jako osobnost, je tématem vyčerpávající práce Jeana Floriho. Vyčerpávající v pozitivním i negativním smyslu. A jelikož to není tak dlouho, co jsem četl knihu věnované Eleonoře Akvitánské, Richardově matce, nemohu si odpustit jistá srovnání. Konceptem je kniha rozdělena stejně jako v životopise Eleonory. Tudíž v první části se Flori věnuje "suchopárnému" (uvozovky skutečně na místě) a striktnímu výkladu politicko-vojensko-společenské dráhy Richarda. V té druhé se pak zaměřuje na jeho osobnost i aureolu legendy. Byl Richard králem, rytířem, králem rytířem nebo rytířským králem? Nuance jemné, důležité a vzájemně se překrývající. Těžko předjímat, která část Floriho práce (či Richardovy osobnosti) je víc fascinující nebo přínosnější. Obě jsou jednoznačně složité, nabité fakty, jejich kompilací a snahou něco rozklíčovat. To se pak odrazilo na četbě, kdy zvlášť ta druhá část byla často už nad moje síly. Především proto, že Flori se možná až příliš rozsáhle zaobírá otázkou rytířství 12. století, přičemž nepochybuji, že se spousta z řečeného objevilo v jeho práci Rytíři a rytířství ve středověku. Tohle bylo snad trochu na škodu, neb Richard Lví srdce na dlouhou dobu kamsi vymizel a text ve snaze představit reálie vypadal spíš jako samostatná studie. Pozor, teď přichází kouzlo akademické práce historiografické. Jakkoli náročné je knihu přečíst od začátku do konci (a jakkoli práce o Eleonoře považuji za lepší), s poslední stránkou před čtenářem vyvstane obraz osobnosti, která se stala předobrazem středověkého rytíře. Krále, který byl rytířem. Rytíře, který se stal největší hvězdou své doby. Panovníka, který vzešel z "rodu ďáblova". Vzpurného syna, veleúspěšného stratéga, nebezpečného protivníka, nejslavnějšího panovníka bojujícího v křížových válkách. Nemluvě o tom, že Richard řádil po návratu ve Francii a vypuštění "z řetězu" víc než při útoku proti Saracénům. Legenda už za svého života, jejíž praporec s vyobrazením lva vyvolává dodnes nemalý obdiv. Navrch Flori přidává onu zmíněnou studii o rytířství 12. století, stejně jako třetí křížové výpravy či situaci na kontinentě té doby. Kniha, která skutečně není odpočinkovou četbou, ale rozhodně stojí za to vzít do ruky, chce-li čtenář prozkoumat cokoli z daného období dějin. Ať už jde o jednotlivá fakta nebo o způsob výkladu historických pramenů. Což je důležité také proto, že na rozdíl od Eleonory, Richard po sobě zjevně nenechal příliš přímých pramenů. Za to ve tvorbě legendy předčil nejenom svoji matku.“... celý text
— Kozel

Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna Eleonora Akvitánská. Vzpurná královna

„Vynikající práce o osobnosti, která zatřásla společenským systémem 12. století a kterážto byla manželkou dvou králů a zároveň matkou dalších tří. Práce o osobnosti, která se už za života stala postavou spíš mýtickou, kdy se legenda mísí se skutečností natolik, že dodnes není jednoduché rozdělit pověsti od skutečnosti. Jean Flori se o to pokusil dost zajímavým způsobem. Flori se rozhodl pojmout vyprávění o Eleonoře nanejvýš kriticky, kdy se nebojí (až nestydatě) shodit nebo opravit předchozí historiografické práce a jejich autory. Zcela nepochybně k nepotěšení oněch autorů, avšak jednoznačně s přínosem pro čtenáře laické. Sám se brání jakýmkoliv závěrům, dohadům či spekulacím, což opakovaně vlastními slovy zdůrazňuje. A pokud se k něčemu přece odhodlá, otevřeně dané myšlence dává nálepku "moje vlastní". Následkem musím říct, že jsem dosud v monografii nečetl tolik otevřených "nevíme", "neznáme", "nikdy vědět nebudeme", "něco", "nějak". Nejvíce to vyznívá v momentě, kdy za přelomový bod života Eleonory autor považuje "antiochijský incident", kterého se zarytě drží a kdy se stalo "něco". A to "něco", ať už tím bylo cokoliv, vedlo k nedozírným následkům a zvratům do budoucna. Druhým následkem přístupu je, že kniha je spíš dějinami Plantagenetů a konkurenčního boje s Kapetovci než čistou biografií Eleonory Akvitánské. Je-li to dobře nebo špatně, je otázkou vkusu. O nic méně zajímavá je druhá část knihy, kde se Flori zabývá spíš mýtickou aurou Eleonory Akvitánské. Mimoděk tak nabízí pozoruhodné práce na téma středověkého vnímání manželství a lásky, kronikářství i návodu, jak podobné prameny číst. V neposlední řadě pak stejně pozoruhodný rozbor pozadí artušovského mýtu a spojení Guinevry s Eleonorou. Což mě osobně vždycky zaujme. Navíc v jeho práci dostává prostor srovnání francouzských a anglických přístupů, ačkoliv vázané především na Guinevru/Eleonoru. Takových prací v češtině, myslím, moc není. Ačkoliv Floriho kniha může být zklamáním ve smyslu, že nepodává "definitivní" příběh života královny a její doby, je přesto skvělou prací na dané téma ve smyslu ne zrovna typického přístupu, kdy pokládá více otázek než odpovědí. Za cenu občas zbytečného a zdlouhavého rozepsaní se nad jediným tématem staví vedle sebe dva možné obrazy Eleonory Akvitánské. Ani jeden není dovedený do finále. Na druhou stranu, a to je zásadní, je velmi čistý a určující natolik, aby si ono možné finále domaloval čtenář sám. Hlavně, přes veškerou Floriho snahu trochu odkrýt obraz Eleonory, se autorovi povedlo pouze potvrdit, že Eleonora Akvitánská především zůstává fascinujícím symbolem.“... celý text
— Kozel

Přejít na knížky autora