ondra2 komentáře u knih

Hodně stručný průlet závěrečným obdobím války a období poválečného. Porážka je v řadě knih popsána lépe a podrobněji, denacifikace a Norimberk zabírá nejvýše polovinu relativně útlé knížky. Obě položky z názvu titulu vypadají celkem slibně, jejich podání je však zklamáním. Denacifikace je podány sice průřezově - film, kultura, společnost, ovšem je tak, že osoby spjaté s režimem byly posléze natrvalo či někteří napořád ze svých dosavadních pozic vyobcováni. Popis složitějšího vyrovnání se společnosti s nacisty a postupné očišťování od nich, aby člověk pohledal, pokud ovšem celkové sdělení knihy neměl o být o tom, že bylo lepší zapomenout a tiše nechat řadu bývalých nacistů nechat do společnosti zase vplout. Proces v Norimberku by jistě vydal za rozsáhlejší a záživnější knihu. Celkově docela zklamání a dojem promarněné příležitosti, pro autora možná jen odškrtnutí položky v akademických povinnostech.

Pokud si člověk má v plánu přečíst kompletní dějiny Brna, nevyhne se podle mě nejnudnější partii o pravěku a raném středověku. První díl tak je spíše pro zájemce o pravěk a starší dějiny. Výhodou knihy je bohatá obrazová část, mapky, nákresy, ikdyž tu a tam je v orientaci v nich trochu zmatek. Další díly snad budou lepší.

Nejde o suchý životopis naplněný daty a událostmi, ale plynulý výlet životem, kde zastávky jsou činěny jen místy a jen u záležitostí podstatných (z pohledu autora). Nepochybně tomu přispívá i doba, kdy byla kniha psána, čehož projevem i jazyk pro to užitý. Nejprve jsem byl poněkud skeptický s ohledem na označení knihy jako románu, naštěstí však nejde o román, pouze jazyk by tomu místy odpovídal.

Pokud jsem četl knihu z pera některého ze spoluautorů psanou samostatně, jednalo se o slušnou práci. V tomto případě byla čtivost a záživnost knihy obětována na oltář rozsahu informací o jednotlivých dílčích otázkách jinak v souhrnu spadajících do oblasti hospodářské politiky. Dle mého názoru poněkud zbytečně rozsáhlá a podrobná partie o soupeření na poli výstavby železničních tratí v Číně. Ne, že by kniha obsahovala nepodstatné informace, ale bylo jich asi příliš. Ty nicméně budou zajímat spíše fajnšmekry a doktorandy v tomto relativně úzce pojatém tématu.

Série si udržuje vysoký standard. Nevím, jestli jsem to už nenapsal u některého z předchozích dílů, ale rozhodně je zajímavější a čtivější než série o Napoleonových taženích od téhož autora. Doufám, že další dva díly budou na obdobné úrovni.

S lehkostí psaná a záživná kniha o období, které vůbec nemám rád. Autora to zjevně bavilo a o knížce neplatí, že "nadhled je trestuhodný, vtip nemyslitelný, ironie zakázaná a bonmot přímo zločinný", jak popsal dějepisectví 19. století. Komplexně pojatý popis Evžena Savojského, doby jeho působení, jeho vlivů na současníky i chápání jeho osoby a činů budoucími následovníky, včetně národních socialistů.

Kniha se do určité míry (v partiích věnovaných Litvě) nevyhnutelně kryje s Dějinami Polska, zčásti Ukrajiny. Číst je všechny v krátkém sledu za sebou ale asi nelze. K bojům s Ruskem v oblasti Litvy doporučuji Rusko - polskou válku 1918 - 1921. S ohledem na to, že se jedná o jeden z v tuto chvíli nejstarších neaktualizovaných dílů edice, bylo by možná vhodné zvažovat nové vydání. Oproti jiným dílům edice je poměrně rozsáhlý závěrečný popis kulturních dějin a absence partie o vztahu k České republice.
Abych zbytečně nepřepisoval to, co již dostatečně popsal Jadran, snad jen doplním a budu se opakovat jako u všech mnou hodnocených historických knih jen trochu se dotýkajících západních hranic Ruska:
To nikdy nebylo sousedem, kterého by si někdo vysnil. Očekávat bylo, je a bude možné pouze silácká gesta, snahu o ovládnutí, absenci respektu a pohrdání druhými, a v nejhorším případě, jak je opakovaně dokazováno i v současnosti, vraždy, genocidu, deportace, rusifikaci. K tomu je samozřejmě průhledně využívána pátá kolona dosídlených ruských občanů nahrazujících ty deportované místní. Stejný modus operandi na Ukrajině i v Pobaltí, kde zatím zůstává naštěstí pouze u slov.

Kniha sice není špatná, ale je poměrně stručná. Asi se mi víc líbila kniha Hitlerův papež, možná je trochu bulvárnější, ale kdo je schopen brát některé věci s rezervou, tak si počte víc.

S ohledem na to, že jsem zaregistroval, jak je kniha hojně citovaná, říkal jsem si, že se do ní pustím. Ze začátku mi přišla taková příliš obecná a v podstatě nic moc. Při dalším čtení a pokusu autora o analýzu současných problémů, jimž čelí USA ve vztazích především s Asií, resp. Evropa, pokud jde o přístup k jiným kulturám, nezbývá, než ocenit schopnosti autora do určité míry vystihnout s předstihem problémy, jimž budou dotyčné subjekty čelit. Zejména pokud jde o kulturní války, snahy o multikulturalismus vykládaný druhou stranou jako slabost a prostor pro stupňování požadavků, aniž by ve státech dané jiné kultury byla jakákoli snaha či pokusy o reciprocitu.
Stejně tak lze ocenit kritiku pokusů o vývoz západních přístupů do ostatních oblastí světa, kde námi sdílené hodnoty nejsou zakořeněny, což vyvolává opět další střety a nenávist dotčených. Neříkám, že se vším v knize se dá nutně souhlasit, na druhou stranu jistě by měla vyvolat úvahy, zda zvolené cesty jsou těmi správnými. To nicméně platí i pro cesty, které autor naznačuje jako ty, jimiž by se měl Západ ubírat, aby případné konflikty s jinými civilizacemi (zejména islámem) byly minimalizovány. Těmito cestami se ubírá současná administrativa v USA, které v zásadě směřují nikoli ke kritizované multikulturalitě a vývozu amerických hodnot do světa, ale v opačném směru, k America first a odhlédnutí od zájmů druhých a soustředění se na ty vlastní. Ani přílišná sebestřednost a nezájem o druhé k úspěchu jistě nepovedou. Je však otázkou, jak oba extrémy vyvážit, aby ke střetu civilizací nedocházelo. Autor v knize svůj názor předkládá, zda mu vyjde, je věc druhá.

Nemůžu srovnat s díly 4. a 5. ale rozhodně je lepší než první dva.

Problematika Balkánu ve druhé polovině 19. století se většinou omezí na stručnou informaci o míru ze San Stefana a následnou jeho revizi na Berlínském kongresu. Kniha tuto útržkovitost poněkud zaceluje, byť tak nemůže učinit nijak rozsáhle, neboť je poměrně útlá a i to omezené množství stran je z podstatné části doplněno obrazovými přílohami, včetně map zakreslujících výsledky mírové konference i kongresu.
Asi by bylo vhodné číst nejdříve první díl, který si budu muset teprve sehnat, na stručný vhled do konce 19. století a formování přístupu velmocí k další existenci Osmanské říše v evropské části kniha postačí. Podrobnosti je třeba hledat jinde, nejspíš v knize Balkán od Glennyho Mishy.
V každém případě i z takto podané problematiky je zřejmé, že s ohledem na křížící se zájmy Západu, Ruska a pravoslaví a Turecka a islámu v oblasti Balkánu nebude nikdy úplně klid.

Při relativní velikosti území, jehož historii chtěl autor popisovat, rozmanitosti kultur a národů, které se na daném území vyskytují, a omezeném rozsahu knihy není možné očekávat podrobný a vyčerpávající výklad. To nakonec v závěru přiznává i ediční poznámka vydavatele.
Podrobnější informace by bylo nutné hledat v jiných dílech edice - Tibet, Čína, Afghánistán, Mongolsko, Indie a Írán. I tak bych však očekával, že bude podrobněji popsán alespoň moderní vývoj středoasijských států, kde je mezera od 2. světové války do současnosti s pouze útržkovitými informacemi. Tam by se však již člověk nemusel tolik ztrácet ve výkladu při snaze o orientaci mezi různými kmeny a jejich přesuny a vzájemnými souboji v minulosti. Přehlednosti by určitě pomohlo více map se zobrazením pohybu kmenů, nejen zobrazení vývoje rozsahu říší. Mezi nejlepší díly edice bych knihu nezařadil, řadu zajímavých informací, které pravděpodobně zase zapomenu, však v knize nalézt lze.

Výborně napsaná kniha, v níž autor na faktických základech představuje řadu svých úvah, kdo, kdy, kde s kým a proč puč připravoval, jaké cíle sledoval (každý trochu jiné) a proč puč neuspěl nebo vlastně částečně uspěl. Podrobnosti by bylo škoda prozrazovat, to ať si každý knihu přečte.
Nejde ani o čistě faktografické dílo, ani o román, o němž je hovořeno v předmluvě a doslovu, ale především vykreslení hlavních postav puče, jejich pozadí, minulosti a představ o budoucnosti, ať již monarchie, demokracie nebo věrnosti totalitnímu autokratickému zřízení, od něhož se Španělsko snažilo odpoutat a definitivně se to podařilo právě až v roce 1981, možná i díky neúspěchu puče.
Zajímavý kromě podstatných skutečností týkajících se hlavních účastníků a jejich konání či představ autora o těchto účastnících či jejich konání (častý obrat autora v knize) je i popis chování samotné společnosti, která se aktivizovala až v době, kdy bylo tak nějak zřejmé, jak to celé dopadne. V chování společnosti lze vysledovat řadu podobných prvků s naší situací v 70. a 80. letech - většinový nezájem a vyčkávací pozice, kdy určitou formu morálního postoje či jeho náznaku v okamžiku, kdy se láme chleba, projeví jen někdo. Pro někoho, kdo má o pokusu o puč pouze rámcové informace a personifikován je osobou podplukovníka Tejera (jako já), bude kniha objevná a možná ho donutí zkusit najít videozáznam z předmětného zasedání, které bylo vpádem vojáků narušeno, nebo další informace o Adolfo Suarézovi.

O válce ve Vietnamu toho bylo napsáno relativně dost, o vývoji snah Vietnamců dosáhnout osvobození od Francouzů, Japonců, znovu Francouzů a sjednocení již méně. Z tohoto pohledu kniha nabízí spoustu informací, s ohledem na titul zejména spojených s Ho Či Minem. Jeho život je pak pokryt celý od narození s popisem rodinného zázemí, dětství, dospívání, pobyty v zahraničí zejména ve Francii a SSSR, aby nakonec skončil účastí na bojích doma.
S ohledem na to, že jsem četl životopisy Mao Ce Tunga od Jung Chang, resp. Philipa Shorta, a od téhož Pol Pota, nevyhnu se srovnání. Všechny zmíněné knihy byly lepší, zajímavěji napsané a čtivější, možná i proto, že Ho Či Min "nevydržel" do konce svých snah o sjednocení, a možná i proto, že oba předchozí byli větší řezníci a jejich ruce nejsou krví pouze zkropeny, ale zcela zbroceny. To popis života Ho Či Mina se omezuje spíše na jeho ideologický, taktický a strategický vliv na celé odbojové hnutí, nejdříve za osvobození Severu a posléze a poté na boje s Jihem. Jeho role s postupem času také evidentně slábne a stává se spíše maskotem pro zahraničí pro svoji reputaci a kontakty. Kniha je tak popisem nikoli pouze jedné dominantní osobnosti, ale sděluje i informace o kolezích, ať již Vo Nguyen Giapovi, Pham Van Dongovi nebo Le Duc Thovi či dalších, vztazích různých frakcí ve straně. O některých ze jmenovaných, zejména pak posledních dvou si lze leccos přečíst v třídílné biografii od Henryho Kissingera (Roky v Bílém domě, Bouřlivé roky a Roky obnovy). V každém případě je kniha připomínkou časů, kdy BB art vydával i jiné knihy než komiksy, a je velká škoda, že v dané činnosti ve valné míře přestal.

Povinná četba pro fanoušky Star Wars i Indiana Jonese. Spousta informací známých, spousta nových (pro mě). Jakkoli lze chápat přistup Lucase, který chtěl mít kontrolu nad vším, zajímalo by mě, jak by filmy vypadaly, kdyby ostatní spolupracovníci dostali více volnosti. Možná bychom byli ušetřeni Jar Jara a zbytečně rozvláčné romantiky Epizody II, která ničemu neposloužila, možná jenom jako vata. Lze ale jen obdivovat obchodní talent, představivost a vůli dotáhnout věci do konce, stejně jako snahu inovovat techniku natáčení.

Kniha drží vysoký standard celé série. Jako vždy je nejzajímavější vlastní příspěvek autora, ostatní studie ze zahraničí sice rozšiřují záběr knihy k tématu, ale kvality hlavní části knihy nedosahují. I fotografické přílohy jsou v pořádku, asi bych ale spíše místo dvojice fotografií - širší záběr a detail, uvítal jedno z toho a fotografii něčeho dalšího. Měl jsem pocit, že se v řadě případů fotografie spíše duplikují, než by přinesly něco dalšího. I tak nicméně kvalitní práce.

Jelikož tento typ knih docela vyhledávám, tak jsem čekal, co dostanu. S ohledem na dobu vydání před 2. světovou válkou - kniha je reedice - dostal jsem poetické vyznání hlubokého citu autora k hlavnímu městu, vyjadřující snahu po zachování všeho starého a cenného a odmítání modernějších zásahů do vzhledu města. V řadě případů byla touha autora vyslyšena - nerealizace pobřežní komunikace z Anděla na Klárov - podrobnosti včetně vizuálního ztvárnění v knize Město v bouři - v řadě případů nikoli. To se týká především výškové zástavby a modernější architektury.
Přestože informace v knize uvedené lze převážně najít i jinde, výklad je obohacen nejen jazykovým vyjádřením dotčeným dobou vydání, ale i informacemi, které jsem zatím spíše nikde neviděl - původ jmen ulic, jejich postupné přejmenování. Jednotlivé kapitoly se věnují historii osvětlení ulic, kanalizaci, lodní i tramvajové dopravy, znaku města i domovním znamením, nebo hradbám. S ohledem na nynější likvidaci nákladového nádraží na Žižkově je pak spíše smutnou partie obsahující nadšený popis autora všech vymožeností daného nádraží.
Kniha je doprovázena fotografiemi, jež lze doplnit i dalšími publikacemi od Paseky - tramvaje, povodně. K lepší orientaci čtenáři by však pomohly i mapové podklady, které však lze při čtení v případě potřeby doplnit přílohami z edice Muzea hlavního města Prahy věnované pražským čtvrtím. Kdyby mělo být všechno pouze v jedné knize, asi bych očekával moc. I tak pořádná dávka nostalgie podaná oživujícím než suchým faktografickým způsobem.

Jako u jiných amerických dějin států popis začíná obdobím konquistadorů, v řadě míst se tak kniha překrývá s tím, co lze nalézt již v Dějinách Argentiny, Chile a Uruguaye. Pozdější vývoj pak v řadě aspektů kopíruje ten v okolních zemích, včetně převratů a různých diktatur. I při vědomí relativní krátkosti známé historie je kniha poměrně stručná a podává základní informace. Ty další je třeba hledat jinde - např. Válka o Chaco, případně v jiných dílech edice. Moderní dějiny asi mohly být podány podrobněji, i s ohledem na dobu trvání poslední diktatury - 30let.

Série si drží svůj standard, a to včetně nedostatků, jimiž jsou možná méně podrobné mapy, než by bylo vhodné, a zbytečně podrobný popis výzbroje a výstroje v závěru knihy, aniž by byl doplněn odpovídající barevnou obrazovou přílohou. Tu a tam v knize vložená černobílá ilustrace je sice hezká, ale barevná a na místě, kde je o zobrazeném popisováno, by byla lepší.

Na základní vhled do dějin Mexika kniha určitě postačí, větší podrobnosti o jednotlivých etapách mexických dějin by bylo asi třeba hledat jinde. Myslím, že třeba vztahy se Spojenými státy by mohly být rozebrány podrobněji a nemusely by se omezit na anexi Texasu, bitvu o Alamo a získání severního Mexika a vylodění ve Veracruzu. Ke starším dějinám bude asi na místě přečíst Dějiny dobytí Mexika (zatím jsem nečetl) a doplnit dějiny Mexika Dějinami Střední Ameriky ze stejné edice.