Kříž proti kříži

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Pohled na křižácké výpravy byl dříve zkreslován romantickým pozlátkem hrdinství a boje za křesťanskou víru. Současní historikové je však spíše označují vedle inkvizice, bartolomějské noci, masakrů domorodého obyvatelstva v Americe a obchodu s otroky za jeden z největších zločinů na lidstvu, jehož se v dějinách dopustil křesťanský Západ. Nejvíc bývá odsuzována čtvrtá křížová výprava, která zbraň namířenou proti pohanům obrátila proti křesťanské byzantské říši a skončila z ryze kořistných pohnutek krvavým vypleněním Cařihradu roku 1204. Autorovi se podařilo zachytit nejen dobrodružné prostředí rytířské výpravy, ale postihl i rub křižáckých výbojů a rytířství, hodnotí spravedlivé i rytířské ctnosti – statečnost, věrnost danému slovu a smysl pro čest. Náš hrdina, mladý rytíř Vítek z Klokot, je jako syn své doby poznamenán jejími předsudky, pověrčivostí a šlechtickou hrdostí, avšak smysl života hledá v lásce k rodině a domovu a v takové práci, aby se lidem lépe vedlo na zemi....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/93_/93334/kriz-proti-krizi-tPo-93334.jpg 4.231
Žánr
Dobrodružné, Romány, Literatura česká
Vydáno, Albatros (ČR)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (5)

Kniha Kříž proti kříži

Přidat komentář
Ladys
17.06.2018

"Bylo to něco neslýchaného, bylo to hanebné, odporné a podlé.. "
Tímto citátem vyňatým z knihy by se dal charakterizovat děj celé knihy.
Čtvrtá křížová výprava byla totiž zneužita ke zcela jiným účelům, než k podpoře křesťanských městských států v Palestině.
Začátkem jsem se hůř prokousával a nebýt toho, že téma mi přišlo opravdu zajímavé, tak bych knihu odložil.
Pokud někdo zažijete to samé, nevzdávejte to. Ani nevím jak a kniha se mi začala číst dobře. Jako by ji najednou psal někdo jiný.
A že je z edice KOD? Kdo jste dospělí, neřešte to. Stojí za přečtení.

hetzerjoke
14.03.2017

Výpravný hrdinský epos cesty prostého jihočeského šlechtice za slávou. Z vysněného dobrodružství se ale hodně rychle stává krutá realita. Milovníci historie si pochutnají. (Mě jako krajana potěšil milevský opat:)

martin č.
26.01.2016

Knížku jsem si přečetl v rámci vzdělávání se v byzantských dějinách. V tomto směru je knížka docela historicky věrná a průběh 4. křížové výpravy popisuje nestranně. Spád příběhu je svižný, myšlenkové pochody hlavního hrdiny Vítka jsou přímé, čisté a předvídatelné, závěr až pateticky dojemný. Konec konců knížka vyšla v edici knihy odvahy a dobrodružství, kam právem patří, což jistě není na škodu.

Xerigordon
19.06.2015

Kdo zničil Východořímskou říši, která po tisíciletí vzdorovala desítkám různých útočníků, a v 7-8.století zabránila opakovaně (viz Wikipedia: obléhání Konstantinopole r.674 a 717) v krutém boji, už tenkrát, islamizaci Evropy? Byli to Západní křižáci, šikovně zmanipulovaní téměř stoletým benátským dóžetem E.Dandolem, který si tímto způsobem vyřídil své osobní účty. Benátčané a "křižáci" roku 1204 vyloupili "krále měst", posledního pokračovatele Římské říše, rozkradli poklady, umělecké hodnoty, zneuctili mimo jiné Chrám Boží moudrosti, a nepřímo, během dvou století, umožnili nárůst moci Osmanských turků, kteří roku 1354, díky zemětřesení, mohli obsadit první důležitou pevnost v Evropě Kallipolis (dnešní Gallipoli).
To byl vděk Západní evropy, Byzanci, za její staletou obranu Naší kultury.
Jistě, v tomto románu, jsou Řekové popisováni jako zhýralci, zbabělci, otroci zlata a obchodu, jako někdo, kdo nedokáže postavit vlastní národní armádu, pouze se spoléhá na žoldnéře z různých konců Evropy a Blízkého východu, ale měla Západní evropa právo na takovou loupež?
Tento titul doporučuji všem, kteří se zajímají o dějiny středomoří, a to i v návaznosti na současnou ekonomicko-politickou situaci Evropy.

_Berry_
28.11.2012

Vynikající počin Radovana Šimáčka, v němž se na území historických reálií velmi zajímavým způsobem střetávají dvě kroniky - či přesněji řečeno memoáry - jejichž autory jsou Robert de Clari a Geoffroi de Villehardouin. Právě v citlivosti způsobu, s nímž k nim spisovatel přistupuje a kterak využívá elementární rozdílnosti v pojetí obou děl, tkví dle mého soudu největší klad románu Kříž proti kříži. Jedním dechem je však třeba dodat, že předně k druhému z výše jmenovaných, tedy maršálku de Villehardouin, přistoupil pan Šimáček přeci jen poněkud černobíle. Mimo samotné nakládání s prameny a poutavost celého vyprávění bych rád vyzdvihl i vhodně umístěné verše Gunthera von Pairis, jehož Historia Constantinopolitana je sama osobě velice cenným zdrojem, vkusné ilustrace Vladimíra Kopeckého a v neposlední řadě i historický doslov doktorky Věry Hrochové.

" .. Byzantští už valem obraceli a věnovali mu málo pozornosti, přece však se v jejich řadách našel alespoň jeden rytíř, který výzvu přijal. Odpověděl znamením a opatrně se přebrodil na naši stranu potokem, který byl mělčí, než se zdál. Oba rytíři nemeškali. Sotva se obřadně pozdravili, rozjeli se plným cvalem proti sobě s podvrženým kopím, připraveným ke smrtící ráně. Měl jsem oči upřeny na Jana z Valu – a tu se to stalo: Jeho kůň zasažený zákeřným šípem padl jako podťatý a Jan z Valu zůstal pod ním, marně se snaže vyprostit. Jeho protivník, jak byl v rozběhu, nezastavil, ale když ho míjel, bodl Jana z Valu, ležícího bezmocně na zemi, svým kopím, pak koně zarazil, obrátil se a vrátil se k padlému rytíři, aby ho dorazil několika dalšími ranami. Bylo to něco neslýchaného, bylo to hanebné, odporné a podlé.. "