AlTyxAy
přečtené 193
Sláva
2009,
Daniel Kehlmann
Příjemné exploze v hlavě při začínání každé další "kapitolky" v druhé části. Rozhodl jsem se tímto přikročit k Danielovi před nejnovějším Tyllem. Teď vím, že Tyll mě časem nemine. Moc pěkná narativní struktura, díky které lze myšlenkově přejít k Robertu Bolañovi či Johnu Fowlesovi. Bezva.... celý text
Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet
1967,
Bohumil Hrabal
Brutální a poetické. Každých několik měsíců mě přepadne obsesivní nutkání číst Hrabala a zatím jsem si nikdy neřekl, že už mě nebaví. Baví. Napořád.
Patrick Melrose II.
2020,
Edward St. Aubyn
Vážení a milí, tohle je prostě kniha, jejímž přeložením do našeho krásného jazyka se kompenzuje překlad všeho braku kolem. Načekal jsem se dlouho, panu Nagymu to ale je nutné odpustit, i když mě ujišťoval, že to bude dřív (!), haha. Ke knihám... Máte-li při týhle četbě pocit, že čtete něco jízlivýho, brutálního a mysteriózního dohromady, nejspíš se nepletete. Je to tak nabouchaný cynismem a britským sarkasmem, že vlastně jen kloužete po náladách Patricka Melrose. Úvahový vstupy, zejména ve 4. díle jsou dotažený tak akorát, aby se ten závit neurval. Když se Patrick sjede, ať už pilulkou, herákem nebo whiskou, vždycky mu to věříte, chápete, co prožívá, přestože ho nechcete obhajovat, jelikož autor mu sám dal Kainovo znamení. Pokud někdo trpí byť jen náznaky manželské krize a není si jistej v kramflecích, ať raději po tomto (a ani po Klaunových názorech!) nesahá, mohlo by to pálit (tsssss). Zášť, kterou Patrick cítí kromě vyvolených osob víceméně ke všem, kdo s ním byli ve styku je oprávněná a my jako čtenáři s tím, jak se rozhoduje, nic neuděláme. Jestli Tomaševskij říkal, že to, jak se ohledně hrdiny cítíme, určuje autor, tak jsem dost na pochybách, ale to by bylo téma do úplně jiného okénka. Děkuji za pozornost a uděluji této silné sérii 10/10. Také děkuji intuici, která mě v knihovně navedla k tomuhle skvostu.... celý text
Tahle země není pro starý
2007,
Cormac McCarthy
Opět mi Cormac připomněl, jaký to je vidět to před sebou ( : Anton Chigurgh je vlastně sympoš, ne?
2666
2012,
Roberto Bolaño
Trvalo mi to dlouho. Trvalo by to ještě dýl, nebýt mého přesvědčení, že knihy se od určitého bodu mají dočítat. (Sorry Raymonde!) Bylo to ovšem možná až moc postmoderní. Od Roberta si dám na nějakej čas pauzu, ale i přesto chci říct: Děkuji, Mistře. A nemůžu se zbavit dojmu, že nebýt kapitoly Zločiny, dojem by byl blýskavější.... celý text
