AlTyxAy
přečtené 193
Křik
1978,
Stanisław Przybyszewski
Tak tohle zas bylo něco. Týpek chce slyšet zvláštní křik. Super co? Ano. Poklona.
Cesta do hlubin noci
1995,
Louis Ferdinand Céline (p)
Odejít "nadycky". Překlad od Zaorálka je svéráznej a jsem za něj rád.
Domácí úkoly: úvahy a rozhovory
2014,
Bohumil Hrabal
Co myslíte, že je nejdůležitější podmínkou či lépe předpokladem pro práci prozaika, obzvláště mladého, jako jste vy? Sokratovský komplex. Urážet konvenční božstva a přitom sdílet osud národa. Mít hádavou manželku, která vás naučí dialektice, matku mít porodní bábou, která vás naučí přivádět myšlenky na svět. Deset let a víc nepsat, měnit zaměstnání, umět udělat tak jako ostatní a přitom donutit lidi, aby se vydávali beze zbytku zrovna tak, jako se vydáváš ty. Hledat, jaké jsou souvislosti mezi geniálním člověkem a docela obyčejným. Učit se řeči, slangům, hovorům. Umět napodobit, parodovat. A přitom studovat filosofii, literaturu, katalogy a ceníky. Umět se přiopít nejen s přáteli, ale i s náhodnými pijáky. Milovat ženské tak k zbláznění, že je lepší s nimi nic nemít. Zvyšovat tedy zmatek a napětí. Pak se možná dostaví zákon dostatečného důvodu sednout a pokusit se napsat obraz světa, jak jej vidím, sdělit své poselství. Samozřejmě být pořád nesen zdravým narcisismem. Mistře, opět děkuji.... celý text
Ryba k rybě mluví
1969,
Vladimíra Čerepková
Tak tohle bylo něco. Má to formu a má to hloubku. Dlouho nic takového nebylo, nijak složité, přesto ... Tráva, hah.
Spisovatel Bohumil Hrabal
2004,
Tomáš Mazal
Obsáhlé a skvěle provedené. O fotografiích nemluvě. Povinnost pro fanoušky tohoto mistra.
Mantisa
1999,
John Fowles
Jak ochočit múzu... Opět skvělý dílo nadupaný myšlenkama o literatuře. Pane Johne, všude Vás chválím.
Krátké rozhovory s odpornými muži
2018,
David Foster Wallace
Upřímně, některý pasáže mě neskutečně s****, co víc, přiváděly k šílenství, k nutkání to odložit, ale vytrval jsem. Prvních několik krátkých rozhovorů mě navnadilo, je to překypující myšlenkama a nutí číst dál. Pak přišla Deprimovaná, to bylo jak dar z nebes, opravdová, ne, reálná povídka, která zatáhla za vlasy. Potom věci jako Datum Centurio nebo Oktet ... to jsou právě ty případy, který vytáčej, ale jeden si pořád říká, že to dá nějak dohromady, přestože Wallace svým způsobem varuje, že ne, že to je bezvýznamná tužba. To nejlepší si ale schovává na konec, Otce kladně recenzovaného dramatika z vedlejších NY scén, Matku a poslední rozhovor založený na historce a "opravdu" inteligentním chlápkovi, co sbalí holku, která papká jablko. Když se to shrne, je to občas na palici, ale zároveň se některý ty pasáže jakoby předčítaj samy. Dávám pět, protože nic tak zvláštně dobrýho jsem dlouho nečetl...... celý text
Nulorožec
2018,
Petr Stančík
Kniholomův komentář je výstižný. Kniha má obrovský spád a rozplétání začne být překombinované, neskutečně rychlé.