Patrick Melrose II. přehled

Mateřské mléko je výborná kniha, která svého času aspirovala na Bookerovu cenu (tu jí vyfoukla kniha Dědictví ztráty od Kiran Desai – četl jsem obě, a být porotcem, jednoznačně by u mne vyhrálo právě Mateřské mléko). Opět je to kniha na jedné straně velmi vtipná, na druhé ovšem nemilosrdně sžíravá až depresivní. Výborně ztvárňuje boj hlavního hrdiny o to, aby, když už vlastním dětem nedokáže předat moc pozitivního plynoucího z jeho vlastní osobnosti, je uchránil alespoň před důsledky toho negativního, co si prožil sám – zkrátka aby podvědomý rodinný vzorec nepředal další generaci. Že to vůbec není jednoduché, o tom vypráví i příběh druhé hlavní postavy – Patrickovy manželky Mary, která ve snaze dopřát svým dětem mateřskou péči a lásku, kterou sama neměla, utíká do druhého extrému, když se hlavně mladšímu synovi věnuje na úkor takřka všeho ostatního, včetně sebe a manžela. Poslední díl série – Konečně – je z mého pohledu také dílem nejslabším. Autor se tu zjevně snaží příběh jaksi zakončit, nechat svého hrdinu zmoudřet a dodat celé sérii alespoň jiskřičku naděje na závěr, činí tak ovšem na můj vkus až příliš mnohomluvně, rozbředle a nesouvisle. Dostávají tu ve svých vnitřních monolozích i jednání navenek svůj prostor téměř všechny dosud přeživší postavy (i dvě mrtvé – rodiče hlavního hrdiny), autor čtenáře seznamuje s jejich velmi rozmanitými pohledy na svět i jednotlivé události ze série, ale nejsem si jistý, jestli je to úplně nejvhodnější formát. Ovšem i tady se najde řada výborných pasáží, takže i přes tu slabší druhou část hodnotím celou knihu plným počtem hvězdiček a vřele doporučuji k přečtení.