Alinore
přečtené 138
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Nesuď knihu podle obalu. Tolikrát jsem to slyšela a přesto to dělám stále znovu. Když jsem knížku objevila v knihovně a zběžně si přečetla obsah, těšila jsem se na děsivý horor/thriller, s chutí se do toho pustila a... Příšery se třemi jazyky? Vážně? Trochu mi to připomnělo Kingovu Holčičku, co měla ráda Toma Gordona, kde mi podobná potvora zkazila dojem z knížky. Na takovéhle věcičky prostě nejsem. Fotky pěkné, ale příběh mě nijak zvlášť nezaujal. Ta lovestory mi moc neseděla. Tímhle dílem jsem se prokousala, ale další do ruky brát jen tak nebudu.... celý text
Hry o život
2009,
Suzanne Collins
První jsem viděla film, který mě doslova ohromil. Po půl roce jsem se konečně dostala ke knížce. Abych se vyhnula tak příšernému přítomnému času, sáhla jsem po anglické verzi. Samozřejmě, tam byla slovesa také v přítomném tvaru, ale tam to nevypadá tak šíleně a máte menší nutkání si vytrhat všechny vlasy, jen co přečtete první větu. Knížku jsem s zdolala velmi rychle a naprosto mě okouzlila. Peeta, kterého jsem ve filmu vůbec nemusela, mi v knížce hodně přirostl k srdci. (Ale stejně... Gale...) Katniss, jejíž myšlenky z filmu prostě nevyčteme, je ten samý a ještě výraznější případ. Sice byla v aréně štěstěna až moc na její straně (na můj vkus), bylo tam i moc zamilovanosti, ale jelikož to bylo pod záminkou přežití, vzala jsem to i s úsměvem. Jistě, uvítala bych více bojovnosti z její strany, ale i to sezení na stromě a čekání, až se ostatní pozabíjí, je popsané tak záživně a napínavě, že člověku ani nevadí, že se neúčastní potyček, a luk, který si tak pracně vydobyla, jí nakonec slouží jen jako ozdoba (a dobře, i zdroj potravy). Za mě 5*.... celý text
Rezistence
2012,
Veronica Roth
Myslím, že své pocity z knihy mohu vyjádřit dvěma slovy. Jsem zklamaná. Pokud bych chtěla ještě něco přidat, bylo by to zastesknutí nad tím, jak svět trilogie vypadal na začátku Divergence. Nad hrdinkou, která se už do druhého dílu nedostala, protože se asi někde zapomněla s Tobiasem. Nad tajemným Čtyřkou, který s Tris vstoupil do krajiny strachu, odkud se už nevrátil. Nahradil ho změkčelý Tobias. Nad dech beroucí realističností města a jeho systému, která z knížky postupně vyprchala. Nad neúprosnou logikou dystopického příběhu, kterou nahradila obyčejná love story v novém hávu. To všechno přestávalo fungovat už v Divergenci a já si myslela, že s Rezistencí se to vrátí zpět? Asi se na mě začíná podepisovat, že jsou prázdniny. Přestávám používat mozek.... celý text
Divergence
2012,
Veronica Roth
Když jsem poprvé otevřela knihu, otráveně jsem si odfrkla. Jak jinak... Další nadějná knížka psaná v přítomném čase. Nedalo se dělat nic jiného, než se s tím smířit a začít číst. Tak nenáviděný přítomný čas nakonec plně vykompenzoval strhující příběh o dospívající dívce, která neví co chce. Přehoupneme se přes volení frakcí v Tris se něco změní. Možná ještě stále neví, do jaké frakce by chtěla patřit, ale už nemá možnost svůj výběr změnit. Musí se stát co nejlepší Neohroženou, jinak skončí na ulici. Musí zapomenout na strach. Ty, co na ní posměšně pokřikují "Škrobe" musí přesvědčit, že ona už není Odevzdanou, i když v hloubi duše cítí, že to není pravda. Ale výcvik z ní dělá jiného člověka. Neohroženého. Slabost vystřídá síla, strach odhodlanost. Až do té chvíle to bylo neuvěřitelné, jenže pak přišel na scénu Čtyřka a s ním tucty stránek sladkých řečiček. Ještě jsem nečetla knížku, kam by se to nehodilo více, než sem. Děj se najednou posouvá až na druhou příčku v důležitosti. Hlavně, aby spolu vedli co nejvíce zbytečných a nikam nevedoucích dialogů. Dle mého skromného názoru by bylo lepší, kdyby tam ta love linka nebyla. Alespoň ne v takové míře. Kdyby si dali na pusu na konci, nic neřeknu, ale tohle bylo i na mě, jakožto holku, moc. Chtěla jsem strhující příběh o tom, jestli se probojuje mezi ostatními (s daleko lepšími předpoklady, než ona) na výsluní, a ne o tom, jestli není pro Čtyřku moc ošklivá. O nelogičnostech, nad kterými se člověk až drbal na hlavě, se ani nemá cenu zmiňovat. Byly tam, byly znát, ale nic, co by se nedalo přežít. Konec mě trochu zklamal. Finální gradace tam byla, ale doufala jsem ve víc. Celkově je to ale dobrá knížka, která nutí k zamyšlení nad lidskou povahou. Které vlastnosti jsou vlastně dobré, a které se jen tak jeví, než se obrátí proti Vám?... celý text
Žena v černém
1995,
Susan Hill
Musím říct, že styl psaní autorky se mi velmi líbil, ale příběh už byl o příčku níže. Její popis krajiny je minimálně obdivuhodný, ale co se dějové stránky týče, rozhodně by neuškodilo příběh více rozvinout a propracovat. Byl předvídatelný a mrazení v zádech jsem si moc neužila. Bylo trochu složité se do toho začíst a hned potom, co příběh začal, taky skončil. Musím říct, že jsem čekala daleko víc, což byla asi chyba. Mělo mě hned napadnout, že to svoje "víc" nemůžu očekávat od knížky, která nemá ani 150 stránek.... celý text
Ďáblova slza
1999,
Jeffery Deaver
Tak tomuhle se teda říká pořádná řezničina. Krása. Ve volném čase jsem nemohla dělat nic jiného než číst tuhle knížku. A je taky zajímavé, jak se knížka otáčí ne ve dvou úhlech pohledů, ale ve čtyřech - Hrobař, FBI, Kennedy a Kincaid.. Fantastické dílo.... celý text
Katedrála hrůzy
2001,
Jeffery Deaver
Katedrála hrůzy je knížka, která má co nabídnout, o tom žádná, vždyť je to dílo pana Deavera. Stejně jako u jeho ostatních děl se mi líbí, že po přečtení jste o pár odborných znalostí bohatší. V tomhle díle se zabrousí do oboru psychických poruch a rečnictví. Mimo to má knížka poutavý děj a zajímavé zvraty. Jen na konci mi něco chybělo. Když jsem zjistila, že už čtu poslední stránku, nemohla jsem tomu uvěřit. Prostě bych čekala, že bude příběh ještě pokračovat, nepřipadal mi řádně ukončený.... celý text
Tanečník
1999,
Jeffery Deaver
Nevěřila bych, že do knížky která pojednává o necelých dvou dnech může narvat tolik stránek, přičemž ani jedna nezůstane bez děje. Ačkoliv mi trvalo rekordně dlouho, než jsem se do děje vžila, stálo to za to.... celý text
Sběratel kostí
1998,
Jeffery Deaver
Naprosto něco dokonalého! Nevěřila jsem, že knížka dokáže s člověkem udělat něco takového! Sice jsem u toho dýchala (přecejenom jsem to četla dva dny..:DD) a ještě k tomu jsem se připravila o úžasnou mrazivou atmosféru svým kouskováním děje pomalu na věty, ale tahle knížka si přímo zotročí každého čtenáře. Když to je jediná vada týhle knížky: Člověk nechce dělat nic jiného než číst a číst, takže čte při každé volné chvíli. Půl hodinky v metru, pět minut při čekání na autobus, pár vteřin při čekání ve frontě.. Tenhle způsob vážně nedoporučuju, až bude čas, tak si to přečtu ještě jednou a to pomaleji.... celý text