Alinore
přečtené 138
Vražedný chlad
2014,
Louise Penny
Knihu bych stručně charakterizovala takto: poklidné městečko, spokojená manželství a laskavý detektiv. Jsem člověk, který nemá rád zdlouhavé úvody, potřebuji akci hned od první stránky, tady se ale vražda stane až v deváté kapitole. Dostala jsem tak dostatek času na to se seznámit s obětí, vyšetřovatelem i Three Pines a neskutečně mě to bavilo. Řezala jsem se smíchy nad autorčiným sarkastickým humorem a přála jsem si, aby tu hroznou ženskou už konečně někdo odpravil (že zemře víme hned od první věty knihy). Jde o povídací detektivku, žádné supermoderní laboratoře. Vlastně mi Gamache i se svým "madame" dost připomínal Poirota. Silácký Beauvoir mě také neskutečně bavil. Celkově autorčina práce s postavami byla nadstandartní. U mnoha nám dala nahlédnout za oponu a skrze krátké historky nebo myšlenkový pochod nám velmi dobře představila jejich charakter. Jediné co bych vytkla (i když to asi pramení z mé hlouposti), jsou některé pasáže ve francoužštině. Pravděpodobně jde o fráze, které by měl asi každý znát, ale já francouzky neumím ani ťuk a byla jsem z toho občas zmatená.... celý text
Balada o ptácích a hadech
2020,
Suzanne Collins
Coriolanus je velmi zvláštní postava, kterou není jednoduché sledovat, protože se neustále mění. Lucy Gray mě taky mnoho neoslovila. Jediné pro mě zajímavé postavy jsou Sejanus a Tigris (ne nutně proto, že jsou klaďasové, spíš proto, že jsou stabilní a jejich chování dává smysl). Pomalé tempo střídalo neúměrně rychlé v důležitých chvílích. Pravděpodobně to je záměrně pro určitou gradaci, ale prakticky to vypadá tak, že v knize je věnováno více prostoru údajnému přátelství mrtvého otce Snowa a děkana školy, než závěru her a bezprostředně následujícím událostem. Proč? Romance byla taková nemastná neslaná rychlovka, ale musím autorce nechat, že právě v tomhle aspektu dokázala nejvíce ukázat náznaky Snowovy zvrácené mysli. "Hluboká filozofie" v knize mi přišla neumělá a moudra ne zrovna moudrá. Hladových her tam bylo celých 100 stránek a byla to asi nejnudnější část knihy. Co pro mě knihu absolutně pohřbilo byl konec. Paní Collins opět přepnula z pomalého plácání na extrasuperturbo rychlost a nic z toho nedávalo smysl. Přišlo mi, jako by měla hodinu před uzávěrkou a musela rychle Snowa dostat z místa kde byl, na místo kde se nacházel v trilogii. Abych knihu jen nehanila, musím uznat, že mě její čtení bavilo a uteklo to poměrně rychle, proto dávám 2* za příběh a 1* za nostalgii, že jsem se mohla vrátit do světa Hunger Games a dozvědět se něco o počátcích her. Ale samostatně bez trilogie by tahle kniha neměla šanci obstát.... celý text
Deníček moderního fotra aneb Proč by muži neměli mít děti
2014,
Dominik Landsman
Nečetlo se mi to moc dobře, protože to bylo do velké míry repetitivní, není to podle mě kniha na to, aby si člověk každý večer četl hodinu vkuse v posteli. Ale poslouchat jen tak jednu dvě příhody u práce bylo fajn. Po další knížce od autora určitě nesáhnu, ale tahle se mi ve finále docela líbila.... celý text
Parte
2020,
Čou Chao-chuej (p)
Bála jsem se, že knížka nedostojí mým americko-severoevropským standardům, ale opak je pravdou. Jde o promyšlenou (a krvavou) detektivku se zajímavým sériovým vrahem, který si s policií hraje na kočku a myš. Ze začátku jsem se nemohla začíst, ale podruhé, když jsem knihu vzala do ruky, tak mě pohltila okamžitě. Zvraty jsou perfektní, dost šílené, ale když se nad tím zamyslíte, dojde vám, že k tomu celá kniha směřovala a že vás to mělo napadnout dřív. Strhávám jednu hvězdu právě za ty zvraty a velká odhalení, které jsou perfektně vymyšlené, ale podle mě dost suše podané.... celý text
Divotvůrce
2017,
Sebastien de Castell
Ačkoliv mým YA dnům už pravděpodobně odzvonilo, tahle knížka mě zaujala. Přečetla jsem si dostupnou ukázku na Googlu a hned další den jsem běžela do knihkupectví. Hrdina, který není v ničem lepší než ostatní, naopak je horší, mě chytil za srdce a nepustil. Děj se sice vyvíjel úplně jiným směrem, než jsem myslela, když jsem knihu pořizovala, ale stejně to byla zábavná jízda. Není to vrchol literatury, ale díky bohu v tom není v hlavní roli nějaká špatně napsaná milostná pletka, nebo špatně napsaný hlavní hrdina, který se chová jako dvanáctileté děcko (jak tomu bohužel občas u YA bývá). Těším se na další díl.... celý text
Remade
2019,
Alex Scarrow
Po deseti stránkách jsem si řekla: "Nevím, to mě nějak nebere". A najednou jsem byla o 100 stran dál. Ano, je to docela jízda. Úplně nechápu proč je kniha řazena mezi literaturu pro děti. Ano, hlavní postavy jsou děti a knížka postrádá nějakou hloubku, je to prostě řežba, ale nemyslím si, že by to od knih pro dospělé nějak vybočovalo. První část byla opravdu zábava, která nenechala člověka vydechnout, bohužel je dost ostře utnuta. Když jsem viděla druhou část, byla jsem tak naštvaná, že jsem knihu asi na dva dny odložila. Nakonec jsem se do ní pustila a nebylo to špatné, ale oproti první části to dost ztratilo dech. Za první část 5*, za druhou 3* - průměr solidní 4*. Do dalšího dílu se nemám v plánu pustit, vnímám to jako dobrý standalone.... celý text
Ghostwriter
2020,
Alessandra Torre
Očekávala jsem psychologický thriller. Dostala jsem příběh o umírající ženě, která píše se svým ghostwriterem knížku. Koncept mě zaujal, ale provedení už ne. Styl psaní byl dost divný, hlavní hrdinka protivná, byl použit přítomný čas a rušily mě změny POV uprostřed scén. Veškerý styl psaní jsem ochotná tolerovat, pokud je to podložené silným příběhem, což v této knize neplatí. Ze samotného vyprávěného (tedy psaného) příběhu, který má pravděpodobně tvořit tu psychologickou část, dostáváme roční updaty ve formě jedné vzpomínky na jeden odstavec (a tu a tam něco bonusového mezi řečí). A většinou to jsou blbosti typu: "Manžel na mě byl naštvaný, protože jsem poučovala čtyřletou dceru o análním sexu. Je to očividné, vůbec mi nerozumí a naše manželství je v troskách." A pak je tam spousta nevolnosti, bolesti hlavy a počítání slov. Četla jsem dál, protože mě zajímalo, jak to dopadne - za to dávám dvě hvězdičky. Žádné jiné pozitivum nevidím.... celý text
