Adapa přečtené 348

Válka Mohykánů 2000, Josef Opatrný

Pan Josef Opatrný opět ukázal, že je skutečný historik a znalec. Knížka je skvělá, dokonale podrobná, plná podrobností a faktů. Skvěle se čte a donutí neustále něco dalšího googlovat a dívat se na mapu. Je až neuvěřitelné, že takové podrobnosti, co jsou v knize obsažené, dovedl pan Opatrný sepsat v době, kdy internet byl ještě v plenkách. Sedmiletou válku v Americe mám tak nějak nejradši ze všeho dějepisného období. O tom, že je to u nás v Česku méně známé téma svědčí i to, že o většina bitev, pevnostech a vojácích z té doby neexistují na české wikipedii ještě ani žádná hesla. Jedinou slabinou té knihy jsou příliš dlouhé odstavce a hutné texty. Výhodou je množství mapek a poznámek. Dobytí Quebecu v roce 1759 mě fascinuje už několik desetiletí. Je to pro mě taková americká obdobou pádu Cařihradu. Opatrný podrobně popisuje co vše tomu pádu předcházelo. Vše předtím se zdají být jen takové drobné koloniální boje – tvrz Carillon, Oswego apod. Zvláštně působí dvojí dobytí Louisbourgu. A pak bitva o Quebec je jak bitva z Evropy. Francouzský generál Montecalm mi byl vždy sympatičtější než anglický generál Wolfe. Měl jsem zažité, že v britské expedici byl i James Cook, který provedl Angličany přes řeku svatého Vavřince. Tady se o něm Opatrný ani jednou nezmínil. Po pádu Quebecu přichází pád Montreálu a přenesení války do Karibiku. A pak pro Francii potupný mír. A pro vítěznou Anglii se to za pár let obrátí v americkou válku za nezávislost. Skvělá knížka. Rozhodně se k ní ještě vrátím a budu v ní často listovat jako v ostatních knihách od Opatrného.... celý text

Oči zasypané pieskom 2015, Paweł Smoleński

Pro lepší pochopení říjnových událostí letošního roku v Gaze a Izraeli jsem se rozhodl narychlo sáhnout po této knize reportáží. Nevěděl jsem, co od té knihy čekat, ale příjemně překvapila. Knížka nemá vlastně žádný začátek, dej ani konec. Můžeme číst klidně i jednotlivé kapitoly na přeskáčku. Polský reportér Pawel Smoleński popisuje své zkušenosti s neklidnou oblastí. Každá kapitola se věnuje jedné reportáži. Sledujeme jeho rozhovory s Palestinci i Židy. Sledujeme různé názory, zkušenosti, fakta. Všude se tím prolíná autorův nezaujatý pohled spolu s beznadějí a nenávistí. Na několika stranách sledujeme například situaci Palestinců, už by se zdálo, že autorovo sympatie jsou na jejich straně, pak přichází nemilosrdná kritika. Stejně tak to je i s pohledem na Izrael. Byl jsem až překvapen, jak Hamás dokázal změnit život v Gaze. Nevěděl jsem spoustu věcí o životě běžných Palestinců. Po zaklapnutí knihy nemám žádnou odpověď na řešení a nevidím ani světlo na konci tunelu. Jen vzájemná nenávist a argumenty proč právě jedna strana má pravdu a druhá ne. Snad jen se mi zdá, že u Palestinců se šíří více pohrdání lidským životem a náboženská diktatura podobná Tálibánu v Afghánistánu. Naopak u Izraele vidím znaky demokracie. Bývalí vojáci přichází s tím, jaká dělali svinstva, mluví o tom, svědčí a snaží se to změnit. Vidím u Izraele sebereflexi, která naprosto chybí u Palestinců. Ale jinak sledujeme jen strašný začarovaný kruh – blokáda, intifáda, vražda v Jeskyni patriarchů, házení kamenů, vychovávání mučedníků, snaha osadníků o novou zemi, nové osady. A můžeme se snad jen ptát, co bylo dříve – vajíčko nebo slepice. Pro tu úžasnou nezaujatost, kterou si autor zachoval po celou dobu, rozhodně doporučuji všem k přečtení.... celý text

Šedé eminence v české historii 2016, Richard Händl

Knížku Šedé Eminence v české historii jsem si objednal v jednom e-shopu krátce po jejím vydání v roce 2016. Těšil jsem se na ni, ale na první pohled mne při prolistovávání odradily příšerné ilustrace od Jiřího Šorma. Nelákalo mě to číst, knížku jsem zasunul do knihovny a dostal jsem se k ní až nyní ke konci roku 2023. A přišlo velké zklamání. Téma knihy je zajímavé, obsahově jsou témata zvolena také zajímavě. Někde jsem se dokonce i začetl. Ale jinak mi vůbec neseděl autorův styl psaní. Knížka se tváří jako naučná literatura, ale do toho jsou vkládány věty, které se tam vůbec nehodí. Například jeden z Přemyslovců se ztratí. A proč? No protože lesy byly tenkrát husté a GPS navigace ještě nebyla. Nebo popisuje manžela jedné šlechtičny, který by voják a dělostřelecká kule mu utrhla hlavu a ruku. No a protože se bez hlavy žít nedá, tak zemřel. Takových příměrů je tam plno. Takže něco jsem se sice o některých lidech dozvěděl, ale vím, že obsah neodpovídá názvu a že po knize asi už nikdy nesáhnu ani si od pana Händla nic dalšího nepořídím.... celý text

Piráti na Sylwě 1992, Jean-Pierre Garen (p)

Klasický kýčovitý Mark Stone, dokonalý agent SDPP opět v akci spolu se svým věrným androidem. Tentokrát krom středověké planety, kde je opět obléhání hradu, vzbouřený hrabě, spousta znásilnění a do toho spousta krásných žen, které Markovi skáčou za odměnu do postele, se objevují i vesmírní piráti. Část děje se odehrává i ve vesmíru, dochází k bitvám astronefů a vesmírných křižníků. Mark Stone zase nemá svůj dokonalý astronef Merkur, který získal v minulém díle. Takže číslování dílů řady nějak moc nesedí. Vše probíhá rychle, akce střídá akci. Jednotlivé postavy jsou krásně šablonovité, ale i tak se to čte krásně. Jak já jsem to kdysi hltal začátkem 90. let. Kdo si chce užít oddechu, klidu a zábavy na pár stránkách, měl by po tomto sáhnout a moc u toho nepřemýšlet.... celý text

Tvrďáci 2016, Ed Falco

Moje druhé setkání se spisovatelem Edem Falcem. Poprvé jsem od něho četl ne moc povedený pokus o prequel k legendárnímu Kmotrovi. Styl psaní i v obou jeho dílech je dost podobný. Ed Falco je profesor angličtiny a tvůrčího psaní na univerzitě, ale sám by se potřeboval ještě dost doučit. Jeho postavy jsou prostě takové moc nevýrazné, obyčejné. Naprosto neumí napsat dobře dialogy, které by vtáhly do děje. Je rok 1931 a hned na prvních stránkách jsme vtaženy do víru děje, kdy jednadvacetiletý Loretto náhodou uvidí střelbu Vince Colla, zvaného Šílený pes, na jiného gangstera a přitom jsou postřeleny i děti, z nichž jedno později zemře. Loretto se ocitl náhodou ve špatný čas na špatném místě a najednou je mezi dvěma gangy. Buď viděl, kdo řídil a střílel, nebo dával znamení pro střelce, aby mohli zasáhnout cíl. Hned na prvních stránkách na nás skáče záplava jmen mladých gangsterů (všem bylo jen něco málo přes dvacet), jejich lásek, členů rodin, slavných mafiánů, vyhazovačů. Hodně jmen je v Americe do dneška pojmem a legendou, v Česku jsou to ale naprosto neznámá jména. Od prvního výstřelu, kdy spolu bojují dva gangsteři, se to vleče až k poslednímu výstřelu. Po celém New Yorku se střílí, gangsteři běhají sem a tam, občas se schovají, občas vypálí bar. Ale je to takové všechno zmatené. Loretto se snaží žit slušný život s rozvedenou Ginou, ale stále více je vtahován mezi gangstery i když je mezi nimi takovým Mirkem Dušínem, který nemusí nikdy udělat nic špatného, na nikoho pořádně vystřelit. V závěru přichází velký masakr, spousta klišé a krásný americký happy end v epilogu se spoustou dětí a vnoučat. Dost se to táhlo, nelákalo mě to otáčet další stránky, bylo mi jedno zda ten a nebo tamten gangster vyhraje. Obdivná doporučení na obálce knížky, jak je to román určený obdivovatelům legendárního Kmotra, raději nechávám bez komentáře. Přemýšlím zda hodnotit třemi nebo čtyřmi hvězdami, ale protože autor je profesor vyučující spisovatelskému řemeslu, budu na něho přísnější a dávám jen tři hvězdy. Knížku jsem měl doma 7 let než jsem ji začal číst. Myslím, že stejná době uběhne, než po ní sáhnu podruhé a zase si ji přečtu.... celý text

Astronef Merkur 1992, Jean-Pierre Garen (p)

Jednoduchá kýčovitá oddychovka, která se skvěle čte a nesmí se nad ní příliš přemýšlet, protože jinak najdete spoustu absurdit. Ale pobaví to a to je ten hlavní účel. Mark Stone je opět odstaven na tři měsíce od služby a tak se nechá najmout podivnou krásnou ženou na výpravu na neznámou planetu Tarak. Tam zjistí, že ji sužuje podivný král a tak spolu se svým androidním přítelem Rayem změní osud planety, přitom odhalí královo tajemství i to, kdo byla ta tajemná žena, která ho na Zemi na tuto misi najala. Opět spousta bitek, krásných žen Prostě ať je to jakýkoliv díl, je to stejná šablona. Ale má to své kouzlo.... celý text

Pojídači mrtvých 1994, Michael Crichton

Tak asi podruhé v životě se mi stalo, že film je lepší než knížka. Film jsem viděl už asi desetkrát, poprvé mne naprosto dostal a už desetiletí jsem si říkal, že si taky musím přečíst knížku. Dnes jsem po ní konečně sáhl a přečetl ji na jeden zátah. A přišlo obrovské zklamání. Je to spíše novela než román. Do mysteria a hororu to má daleko. Vše je psáno tak stroze, postavy jsou tak ploché, že mi v podstatě bylo jedno, co čtu. Nepamatovat si tak dobře ten film, asi by mi spousta souvislostí ani zde nedošla. Sledujeme zde mladého Araba Ahmada Ibn Fadlána, který se jako vyslanec bagdádského chalífy vydává k Povolžským Bulharům. To vše je ještě pravda a historická skutečnost. Historie nám nedochovala zprávu o tom, jak se Ibn Fadlán dostal zpět do Bagdádu a tak Crichton vymyslel svou odbočku s Vikingy. Daleko na severu existují podivní mlžní démoni, kterým se říká Wendolové. A 12 statečných vikinských bojovníků a třináctý nevikingský bojovník je mají porazit. Překvapilo mne v knize setkání s trpaslíky, nějak si nemohu vzpomenout, že byli ve filmu. Ale stárnu, zapomínám a ten film jsem už opravdu dlouho neviděl. Oproti filmu zde bylo realističtěji vysvětleno, jak se Ibn Fadlán dorozumíval s Vikingy. Nenaučil se sám během několika týdnů dokonale jejich řeč, ale byl zde zcestovalý Viking Herger, který uměl latinsky, kterou ovládal i Ibn Fadlán. Dávám tři hvězdy a to ještě s odřenýma ušima. Ke knize se už asi nikdy nevrátím.... celý text

Cesty stavitelů pyramid 2004, Robert Aquinas McNally

Velice zajímavá knížka, která se mi ale hůře četla, protože je naplněna spoustou podrobností, dat a zajímavých faktů o myšlence raných plaveb před několika tisíciletími až do připlutí Španělů do Ameriky. Hlavní roli zde sice hrají pyramidy, ale zároveň také ustupují do pozadí. Autoři se snaží dokázat, že myšlenka stavění pyramid má jeden společný základ, kteří starodávní mořeplavci roznášeli nahodile i cíleně do celého světa. Nikde zde nehledejme návštěvy mimozemšťanů a tajuplných bohů. Autoři vše vidí podle souhvězdí a komet. Základní myšlenkou je, že v minulosti se do Ameriky mohli dostat jak Egypťané tak třeba Kartaginci, ale hlavně se tam plavili Číňané. Autoři nehledají žádnou Atlantidu apod., ale dospívají k myšlence, že zrod civilizace mohl být v oblasti dnešní Indonésie, odkud se šířila všemi směry. Velice zajímavý je také dodatek, který vysvětluje stáří sfingy. Je škoda, že tato kniha je přehlížená, sám jsem ji koupil už před lety v Levných knihách za směšnou cenu a dostal jsem se k ní až po delší době. Rozhodně se k ní ještě někdy vrátím a rád si ji přečtu znovu.... celý text

Text 2018, Dmitry Glukhovsky

Asi nejlepší román od Gluchovského, který jsem zatím četl. Je naprosto odlišný od jeho sci-fi románů typu Metro 2033 nebo Budoucnost, přirovnal bych ho spíše k jeho Soumraku, i když není tak tajemný a mystický. Je to mrazivý román z roku konce roku 2016, kdy se nespravedlivě odsouzený 27 letý Ilja vrací z lágru, kde si odseděl svůj trest za to, že mu zkorumpovaný policista Petra Chazin podstrčil drogy do kapsy. Po sedmi letech po návratu na svobodu Ilja zjišťuje, že jeho matka právě zemřela, bývalá láska na něho zapomněla, se spolužáky si nemá co říci. Je cizinec v Moskvě, která je cizí, studená a nikoho v ní nezná. Zkorumpovaná, zbídačelá a degradující. Ilja hledá spravedlnost, setkává se s Petrem Chazinem a chladnokrevně ho zavraždí a ukradne mu jeho iPhone. Chce utajit jeho smrt, aby oddálil své prozrazení, začne se přes jeho mobil za něho vydávat. Píše SMSky jeho kolegům, rodiče, jeho lásce. Zjišťuje, že bezcharakterní zkorumpovaný policajt byl nejen děvkař, ale i by podrazák. Vše směřuje ke smutnému konci, kdy se Ilja stává tragickým spravedlivým hrdinou. Vše směřuje k neodvratnému konci, který nemůže končit americkým happy endem. Zajímavý citát, který mi zůstal v hlavě: Na zemi je život zařízen tak, aby všichni lidé bez výjimky skončili v pekle. Zvlášť v Rusku. Rozhodně doporučuji k přečtení.... celý text

Chlapík z pekla 1986, * antologie

Velice zajímavá povídková kniha. Měl jsem ji doma v knihovně už dlouho a nějak jsem ji pořád odkládal, že si ji přečtu někdy, někdy, někdy. Pak jsem po ní sáhl a nemohl se začíst. První povídka Helénské tajemství je dost nudná. Druhá, podle které je kniha pojmenovaná, je taková zmatená, že se mi nechtěla moc číst. Pak se postupně začaly objevovat zajímavější povídky. Za skryté poklady této antologie sovětské sci-fi rozhodně považuji Půl života o únosu Naděždy do vesmíru (nejlepší povídka celé sbírky), Krabi na ostrově, Kulaté tajemství nebo Novinový stánek. Spousta dalších je šílená naivní nudná slátanina jako například Skotská pohádka, Roztržitý Aljoša Sjomin nebo Povídky o cestách časem. Myslím, že většina těch povídek byla napsána v 50. až 60. letech 20. století a to stáří je na nich poznat. Je krásně úsměvné jak i v daleké budoucnosti všichni berou papírové sešity a píší si tam své deníky, poznámky apod. Každému milovníkovi sci-fi bych knížku doporučil. Pro ty skryté povídkové perly musím dát čtyři hvězdy i když některé jiné slátaniny tam nešly ani téměř dočíst.... celý text

Dny a noci 1954, Konstantin Simonov (p)

Válečnou epopej, tak jak je popsaná v anotaci knihy si představuji jinak. Jedná se o kratší román přibližující vyprávění o praporu kapitána Saburova, který je jedním z mnoha tisíc, kteří bránili Stalingrad na podzim 1942. Sledujeme několik týdnů ze života Saburova a jeho spolubojovníků. Běžné vojenské starosti. Saburovo zamilování do mladé zdravotnice Ani, které je 18 let a má pocit, že Saburov ve svých 29 letech už je dospělý, starý a vše prožil. Ukrajinci, Rusové a dokonce i Tatar z Irkutska, to jsou běžní sovětští vojáci v zákopech u Stalingradu. Čte se to dobře. Dostala mě část, kdy velitel divize Ukrajinec Porocenko, předpovídá vítězství ve válce. Ale temně varuje, že za 30, 50 let nebo později se válka vrátí, znovu se bude bojovat. Simonova zcela určitě nenapadlo, že přijde válka, kdy Rusové a Ukrajinci budou bojovat proti sobě. Knížka byla napsána v roce 1944 a je až překvapující, jak se Simonov dokázal vyhnout obdivu vůči Stalinovi a šílené komunistické propagandě. Dnes to neumíme pořádně ocenit, ale myslím si, že to musela být odvaha, vynechat ta politická hesla ve 40. Letech, odvaha ukázat, že Stalingrad se dokázal ubránit bez geniálního Stalina. Rozhodně doporučuji k přečtení.... celý text

Co nám historikové zamlčují 2015, Hartwig Hausdorf

Několik tajemství a záhad, kde se vše zdá být jinak, než oficiální historie říká. Čte se to snadno, rychle a nutí to po dočtení sednout k počítači a googlovat podrobnosti o nastíněných záhadách. Je škoda, že Hartwig Hausdorf nešel do hloubky, že hodně záhad jen lehko oťuknul, podal jen jednu verzi a už přešel k další. Roky mám například rád záhadu kolem podivné věže v Newportu v USA. Hausdorf zde vůbec nezmínil oficiální verze, které vyvrací všechny konspirace. Je to škoda, mohl to lépe vyargumentovat. Jak píše níže kolega Terva (který mne svým příspěvkem namotivoval si během nedělního odpoledne knížku po pár letech znovu přečíst) krásně mrazivá je kapitola o Josipu Boškovičovi. Je smutné, že toho tolik dokázal a dnes jeho jméno prakticky nikdo nezná. Roky mi také vrtá hlavou, jak to bylo s možnými předchůdci Gagarina. Hausdorf to zde krásně popsal, ale moc se mi tomu nechce věřit. Tolik anonymních kosmonautů a v podstatě všechny zaznamenali jen dva italští bratři. Rozhodně všem doporučuji k přečtení.... celý text

Trosečníci v řece meteorů 1977, Jerzy Broszkiewicz

V dětství mi tato KODovka utekla, zkusil jsem si ji přečíst teď v dospělosti. A nuda a nuda. Děj se odehrává někdy cca 850 let poté, co lidstvo poprvé přistálo na Marsu. Celá Sluneční soustava je zalidněna. Lidstvo staví celé mechanické planety, zkolonizovalo planety i asteroidy a chystá na cestu první hvězdolet, který má vyrazit k jiné hvězdě. Skupinka dětí vyráží zachránit uvízlé trosečníky v podivné řece meteorů. S sebou si berou robota, který vypadá jako jeden z nich. Jsou neohrožení, bez chyb, dokonalí dětští hrdinové. Dost tam chybí děj, nějaké další postavy krom těch dětí, nějaké názory apod. No, číst to jako kluk někdy v době prvního vydání té knihy, asi bych byl nadšený. Teď nemohu dát víc jak tři hvězdy a nikdy se k té knize už nevrátím.... celý text

Black Hills 2010, Dan Simmons

Dana Simmonse jsem objevil v době, kdy mu v češtině vyšla knížka Terror a propadl jsem mu, četl jsem více jak polovinu jeho knih a stal se jedním z mých top spisovatelů. Když se objevila na trhu knížka Black Hills, hned jsem si ji koupil a začal číst. A ouha, ono to nešlo. Knížku mám od roku 2010 doma a až někdy snad na desátý pokus se mi podařilo knížku v roce 2023 přečíst. Vůbec mi to nesedlo. Musel jsem se vyloženě nutit do dočtení. Děj mě vůbec nezajímal, on tam vlastně ani pořádně žádný děj není. Sledujeme život indiána Paha Sapy od chvíle, kdy do něho u Little Big Hornu vstoupí duch padlého generála Custera, až do jeho smrti v roce 1959. Ale skáče se tam ze z jedné časové linie na druhou. Takže sledujeme, jak se jedenáctiletý Paha Sapa přiznává, že má dar vidění budoucnosti, pak hned sledujeme starého rakovinou trpícího Pahu Sapu v roce 1936, jak pracuje na stavbě soch v Mount Rushmore, pak sledujeme jeho námluvy kolem roku 1890 a pak zase sem tam. V časové linii v 70. letech 19. století se řeší, jak se zbavit ducha, tím že v časové linii vidíme, že ducha v sobě má, tak je hned jasné, že se to nepodaří. V časové linii ve 30. letech 20. století se snaží zničit Mount Rushmore, tím že vidíme, že dodnes stojí, je také jasné, že se to nepodaří. Custerův duch se zmůže jen na nudné pornorozjímání, které neskutečně nudí. Do toho do Paha Sapy vstoupí ještě duch Šíleného koně a nuda a nuda. Paha Sapa je jak filmový Forrest Gump, který je u všeho od bitvy u Little Big Hornu přes Světovou výstavu v Chicagu po stavbu Brooklynského mostu. Dan Simmons na několika stránkách dokáže vtáhnout do děje, aby to hned další kapitolou zase celé unudil. Vadilo mi, že autor jednou používá domorodé názvy, pak anglické a pak zase české. To stejné názvy indiánských kmenů, někde jsou v knize české názvy a pak šílené poangličtěné paskvily. Překladatel také dost divoce překládá běžné názvy z lakotského světa, takže Splašený kůň se zde jmenuje Šílený kůň a místo Šesti dědů se zde píše o Šesti praotcích. Někdy mi to rvalo uši. Krom toho, že tu zcela chybí jakékoliv napětí, tak měl autor ještě šílený nápad psát přímou řeč kurzívou. A to někdy i na několika stranách v kuse. Za mne jedna z nejhorších knih, co jsem v posledních letech četl a nejraději bych ji i dal do knihobudky, aby mi nezabírala místo v knihovně. Rozhodně se k ní už nikdy nevrátím... celý text

Strategie úspěchu 1995, M. R. Kopmeyer

K této knížce mám takový krásně nostalgický vztah. Je to jedna z prvních knížek, které jsem si koupil v antikvariátu a je to první motivační knížka, se kterou jsem se v životě setkal. Když jsem ji někdy v polovině 90. let četl poprvé, byl jsem na střední škole a byl jsem překvapený, že existuje nějaká motivační kniha. Uběhla desetiletí, od té doby jsem četl desítky dalších motivačních knih, nyní jsem se vrátil k této. Má stále své kouzlo, ale spousta věcí je tam úsměvných. Například držet šňůrku s uzlíky, pohybovat uzlíky mezi prsty jak s růžencem a pět minut si s každým uzlíkem říkat "Budu milionář! Budu milionář". Číst tuto knížku dnes poprvé, tak ji přečtu, založím a je to. Jedna z mnoha. Ale díky tomu, že mne kdysi dávno tak zaujala, tak i dnes při druhém přečtení dávám pět hvězd a knížku doporučím k přečtení, ke zdravému nakopnutí.... celý text

Člověk na konci 1977, Michael Crichton

Jeden z prvních Crichtonových románů a je poznat, že autor není ještě tak vypsaný. Být to moje první knížka od Crichtona, po jeho dalších dílech bych asi nesáhl. Sledujeme pacienta v nemocnici, který díky epilepsii trpí výpadky paměti a záchvaty zuřivosti, kdy napadá lidi. Má mu být voperován malý počítač s elektrodami do mozku, spolu s atomovým generátorem. Operace se podaří, pacient uprchne a začíná napadat lidi ještě víc než před operací. Je tam spíše vidět filozofický přesah, jak počítače ovlivňují člověka, než zajímavý děj. Je to napsáno začátkem 70. let, takže vše krásně zastaralo. Ve chvíli kdy doktoři z nemocnice spolu s detektivem z LA hledají svého uprchlého pacienta, čekal jsem nějaký zlom, něco napívaného, něco crichtonovského a dočkal jsem se klasického konce většiny béčkových amerických filmů. Dalo se to přečíst, ale asi to nikdy číst znovu už nebudu.... celý text

Ztracený svět 2006, Michael Crichton

Příjemné volné pokračování Jurského parku. Zajímavé originální nápady, na můj vkus psáno až příliš akčně, jak kdyby mělo fungovat jako scénář pro napínavý film. S odstupem několika let od konce Jurského parku se zjišťuje, že existoval ještě druhý ostrov, kde se líhnuli dinosauři. Skupina vědců se vydává ostrov prozkoumat a zjistit, kde je pravda. Nechybí u toho zase dvě děti, podobně jako v prvním díle. A opět se objevují různí dinosauři a hon na lidi. S objevením ostrova se na celkem dost místech píše o tom, že na ostrově je sopka, takže jsem si hned říkal, že je tam jasné, jak dinosauři na ostrově vymřou. Na posledních několika stránkách velký výbuch sopky, zkáza ostrova, pár vědců se zachrání a dinosauři budou pro lidstvo definitivně ztraceni. Klasické klišé. A Crichton mne příjemně překvapil, že tento konec se ani v náznaku nekonal.... celý text

Ošklivá vévodkyně Markéta Pyskatá 2008, Lion Feuchtwanger

Asi nejslabší román, co jsem zatím od Liona Feuchtwangera četl. Jak níže píše Rilian, ve chvíli kdy vévodkyně Markéta vyžene svého manžela Jana Jindřicha, tak kvalita románu jde dost dolů, najednou se příliš skáče po Tyrolsku, roky běží, objevují se nudné postavy. Ale i tak je to dobrý román, který jsem nyní četl potřetí. Sledujeme život vévodkyně Markéty, přezdívané Pyskatá. Od narození ošklivá a jediná dcera slabošského Jindřicha Korutanského, který byl krátce i českým králem. Jako dítě je provdaná za Lucemburka Jana Jindřicha, kterého postupně zapudí, aby se znovu vdala. Ve svých očích se vévodkyně obětuje pro své Tyrolsko, aby vzkvétalo. Nejdříve to s ním myslí dobře, chce ho reformovat, přivádí do země bohaté Židy, rozvíjí průmysl. Ale po sérii několika rebelií a intervencí střídavě Lucemburků, Vitelsbachů a Habsburků to vše vzdává a stává se z ní zapšklá ošklivá panovnice, nenáviděná i svým lidem. Celým románem prochází soupeření tři velkých středoevropských rodů. Na scéně se objevují i dobře známé postavy z naší historie král Jan Lucemburský a jeho syn císař Karel IV. Je zvláštní o nich ale číst tak nějak okrajově a vidět je hlavně jako Němce a ne jako Čechy. Naše země jsou zde také často zmíněny, ale vždy jako téměř německá země, pevně zakotvená ve Svaté říši německého národa. Kdyby měl tuto knihu číst někdo jako první od Feuchtwangera, asi by po další už nesáhnul. Kdo má ale Fechtwangera rád, tak přečíst i tuto knížku je pro něho příjemnou povinností.... celý text

Zapomenutý pergamen 2006, Philipp Vandenberg

Vandenberg je ve většině svých knih stejný, má skvělý nápad, který neumí dotáhnout do větší čtivosti a neumí tomu dát pořádný závěr a vždy se knihou line několik chyb, nelogičností. Dostáváme se na počátek 15. století, čtrnáctiletá znásilněná Afra porodí v lese, odloží novorozeně a nikomu o tom neřekne. Uteče ze statku, slouží ve mlýně, pak se dostane do kláštera a z něho uteče do Ulmu. (V klášteře se objevila jedna věc, která mi bude vrtat hlavou asi navždy. Jedna z jeptišek zapekla celou žábu do kousku chleba a Afra ten kousek snědla a nepoznala, že spolu s chlebem snědla žábu.) V Ulmu potkává Afra svého osudového muže, o hodně staršího stavitele Ulricha, který ji propadá. Když jeho zákonitá manželka umírá, je obviněn, že kvůli Afře svou ženu otrávil. Afra se cítí na dně a proto si vzpomene na svého otce, který jí dal tajemný pergamen, že ho má použít až ji bude nejhůře. A přichází na řadu alchymisti s tajným písmem, tajemní černí zakuklenci, téměř všemocný řád zakuklenců, kteří mají své agenty všude. Afra s Ulrichem utíkají do Štrasburku, kde začínají nový život, ale intrikami jsou rozhádáni a Afra se vydává na cestu do Solnohradu, Benátek, Neapole a Montecassina. Po cestě na moři zažije přepadení od pirátů. Občas je zdůrazněno, že umí špatně latinsky, ale v Itálii se s každým dokonale domluví, nějak autor zapomněl vysvětlit, kde se naučila tak dokonale italsky. (Podobnou nelogičnost jsem u Vandenberga zažil už v románu Odlévač zrcadel.) Po návratu z Itálie cestuje Afra na koncil do Kostnice, kde se seznamuje s Janem Husem, který ji přijde jako jediný spravedlivý člověk. A tak mu svěří tajemství pergamenu a tím zapříčiní, že Hus je upálen. Na posledních několika stránkách je najednou vše vysvětleno, jednotlivé osudy se protnou. Jak kdyby to autor neuměl pořádně uzavřít. Samozřejmě se ukáže, že i odložený syn v lese přežil a na posledních stránkách se musí ukázat. Četlo se to dobře, jen ty nelogičnosti tam mrzely a přerod venkovské děvečky Afry v dokonalou ženu, která si křižuje Evropou sem tam a schází se s kardinály i papežem byl naprosto nedomyšlený.... celý text

Rudá planeta 2000, Robert A. Heinlein

Heinlein je mistr zlaté éry sci-fi a je to poznat i na tomto menším románu, který napsal na konci 40. let. Ideálním čtenářem by byl asi klučina tak ve věku 12 let, žijící někde v maloměstě v USA na přelomu 40. a 50. let 20. století. Dneska se my starší na tento román díváme s úsměvem a dnešní děti po něm už asi těžko sáhnou. Román se odehrává na Marsu, který je naprosto jiný než si dovedeme dnes představit. Lidé už 50 let Mars kolonizují, na povrchu rostou rostliny, vzduch je tam podobný jak v Tibetu nebo v Andách v Bolívii. Lidské kolonie existují na severu a na jihu a pak město v nejteplejší části planety. Na Marsu žijí inteligentní Marťané a pak spousta podivného zvířectva. Hlavními hrdiny jsou kluci Frank a Jim, který má podivného chlupatého kulatého mazlíčka tzv. hopsáka, který je inteligentní a hlavně dokonale umí zopakovat vše, co kdy slyšel. Frank a Jim nastupují na školu, kde se jim ředitel Howe pokusí hopsáka sebrat a díky tomu kluci zjistí, že Společnost, která Mars kolonizuje, chystá na kolonisty podraz. A tak kluci vysvobodí hopsáka a vydají se napříč Marsem varovat kolonisty. Během cesty se spřátelí s Marťany, objeví několik marsovských záhad a účastní se rebelie proti Společnosti. Napříč knížkou se line poselství, že každý člověk má právo nosit zbraň a kdykoliv ji použít.... celý text