6493 přečtené 196

Poslední noc 2023, Zara M. P. Cole

"Proč zavíráme oči v důležitých chvílích svých životů? Když se modlíme, když pláčeme, když se líbáme, když sníme? Protože ty nejkrásnější věci v našem živote nejsou vidět očima, můžeme je pouze cítit srdcem a tohle byl přesně ten okamžik." (str. 226) __________________________________________ Málokdy se mi stane, že bych si v knihkupectví jen tak na blind koupila knihu bez reviews od českého začínajícího autora v žánru fantasy, jejíž obálka se mi nelíbí a k tomu není ve slevě. Bylo to vlastně moje poprvé a můžu říct, že jsem nikdy nebyla víc spokojená se svým impulzivním rozhodnutím! Ruku na srdce, ta jen málokdy vyjdou v náš prospěch... Nicméně jsem si prsty nespálila a Poslední noc totálně vypálila rybník mému přesvědčení, že moderní čeští autoři z fantasy žánru nemohou dosáhnout na světovou úroveň. Kniha byla skvělá! Od postav, přes svět až po originální pojetí upírů. A to je opravdu něco protože knižní upíry byste mohli přehazovat vidlemi a víceméně se vždy doházíte ke stejnému výsledku. Autorka nám ale dala ochutnat něco nového a mně nezbývá, než se radovat nad skvěle strávenými hodinami čtení. Hlavní postavou je Julie, teen pricezna s fakt silným daddy issues, kterou v příběhu doprovází poměrně dost vedlejších postav. Ty bývají u začínajících autorů většinou odfláklé, ale v Poslední noci mají, představte si, přidanou hodnotu a bude vám na nich záležet! Chtěla bych hlavně vyzdvihnout postavu Gabriela což je pro upíra nejlépe zvolené jméno (fanoušci Říše upíra jistě vědí, mrk mrk). Děj je svižný, nikde se nebudete nudit, ani nic nebude extra drásat vaše logické já. Občas se autorka neubránila trochu uměle vytvořeným scénám, kterých naštěstí nebylo moc, takže přivírám oči a jdu dál. Všechno šlapalo jak po másle, začátek navnadil, prostředek polapil a konec totálně rozdrtil. I přesto ale musím dát 4/5, a to kvůli jazyku a stylu psaní. Postava Julie je teen, takže u ní čekáte neformální mluvu, i když je princezna. U poddaných a níž postavených postav autorka používá nespisovnou řeč a nářeční koncovky, takže paráda. Ale pak jsou tam postavy jako král a bůhví jak staří upíři, kteří mluví stejně, jako teen princezna. S tím jsem měla docela problém, hůř se mi pak v postavy věřilo a celkově jim to ubíralo na budovaném charakteru. Poslední věc z hlediska jazyka, celé se to nese ve velice neformálním duchu, ať už vyprávění, nebo monology/dialogy postav, takže když do toho všeho autorka najednou plácne přechodník, je to jako pěst na obě oči. __________________________________________ Doufám, že druhý a poslední díl bude venku co nejdřív, moc se těším a děkuji autorce za skvělý příběh!... celý text

Zvrácená pouta 2022, Lexi Ryan

O fous lepší než jednička, ale opět děsná kopírka SJM. Mám skoro pocit, jako by autorka nahrála Dvory a Trůn do OpenAI a dala command na přepsání ve zjednodušené formě a změnu jmen. Přesto se kniha četla neskutečně dobře a bavila mě. Jen teda posledních asi 60 stran (?) bylo neskujtečně uspěchaných a tak nedotažených, že jsem musela zkontrolovat, jestli můj výtisk nemá slepené strany, nebo dokonce nechybí celé kapitoly. Taaaaakže, určitě to bude top, když je vám 15, ale ve třiceti se rohlíkem opít nenechám a mnohem radši si přečtu originál od SJM, ne zjednodušenou kopírku.... celý text

Prázdné sliby 2021, Lexi Ryan

Příjemné a čtivé fantasy, které vás bude bavit hlavně v případě, že od toho neočekáváte nic víc, než fajn zábavu. Je hodně vidět, že se autorka nechala inspirovat v jiných fantasy i klasických dílech, nenabízí tak nic nového, nicméně to na čtivosti příběhu neubírá. Výrazné podobnosti jsem našla třeba v Popelce, Dvorech od SJM, Krásce a zvířeti, Selekci a Grisha trilogii. Nepůvodnost knihy mi tolik nevadí, jsou to všechno náměty, které mě baví, takže přimhouřím obě oči a jdu dál. Co mě ale neuchvátilo byla hromada nevyužitých nápadů, dějových linek, rozvoje postav a místy pěkných nesmyslů, které knihu ponížili na průměrný počin. Zabaví, ale pokud chcete být uchváceni, raději běžte v knihkupectví o regál dál. *** Poznámka k českému překladu, dost hrůza, takové zneužití a zprznění slova potenciál ve všech podobách, to se nedělá!... celý text

S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje 2022, Tom Felton

První přečtená biografie a nelituju. Pochopitelně jsem si knihu přečetla jen proto, že jsem na HP vyrůstala a byla jsem zvědavá, jaké to bylo vyrůstat uvnitř HP. Felton je překvapivě velice dobrý spisovatel a svůj životní příběh popsal skutečně dobře a čtivě bez zbytečných omáček okolo. Doporučuji pro každého potteromila, ale i pro ty z vás, koho zajímá, jaké to je prožít celé dětství na filmovém place.... celý text

Svobodní bastardi 2023, Jonathan French

Geniální závěr geniální trilogie. Po prvním díle jsem byla naprosto nadšená, po druhém lehce nesvá (a ve stresu z toho, kam se to ubírá), po třetím jsem v sedmém nebi. Sledujeme třetího z oblíbeného tria, Kaňoura. No a jestli ho dobře znáte, víte, že je to ten nejcitlivější a emocemi nejnabitejší ze všech kříženců. V duchu emočního třesku se odehrává poslední dobrodružství putování po Souzených (i mimo ně), ale nemusíte se bát, pokud patříte k fandům extra akce a bizáru, rohodně nedočtete s prázdnou. Autor dokázal všem fantasy nadšencům luxusní jízdu, která je originální, čtivá, magická i brutální a já už se nemůžu dočkat, až si to celé za pár let zopakuji a budu se opět smát jak blázen a přát si domů prase. Žít v sedle!... celý text

Hrdá 2022, Elżbieta Cherezińska

Ambiciózní projekt pro mě doposud neznámé autorky. Na bezmála 500 lehce vyčerpávajících stránkách čtete o hodinách dějepisu, které jste na základce určo prospali protože kdo by se v těch Boleslavech měl vyznat! Tahle kniha mě naštěstí neuspávala, ale příznám se bez mučení, že některé pasáže jsem rychle profrčela, abych se zase dostala k těm, které mě zajímaly (Svatoslava, ehm ehm). Je pravda, že občas toho bylo skutečně moc, sledovat vztahy napříč každým evropským knížectvím, královstvím, markrabstvím, kmenem a bůh ví čím. Plus teda asi bambilionem postav, co se jmenujou buď stejně, super podobně, nebo tak bizárně, že si vám matlají dohromady jak diví a jediným majákem v temnotě je SVATOSLAVA. To je pane hlavní hrdinka! Nejde si ji neoblíbit, obdivovat jí, fandit jí a zároveň nad ní občas kroutit hlavou. Je to skutečně velice dobře napsaná postava. Po přečtení jsem si ji pogooglila a překvapilo mě, že vlastně vůbec nemusela existovat. Ale rozhodla jsem věřit v její existenci, a to přesně v té podobě, jakou jí vtiskla autorka.... celý text

Život svatých 2022, Leigh Bardugo

Proč číst fantasy, jak to, že zvířata v knížkách mluví, a odkdy se Američané bojí draků 2019, Ursula K. Le Guin

Ideální počteníčko pro všechny, co ohrnují nos nad čaroději, jednorožci a vílami! Pro mě příjemně strávených pár hodin a spousta inspirace, co z fantasy klasiky si přečíst.... celý text

Démon z lesů 2022, Leigh Bardugo

Super příběh, krásné kresby, můžu být jen spokojená! Příběh jsem četla už dřív v klasické podobě, grafická forma pro mě tak měla jen přidanou hodnotu, nicméně bych pro větší hloubku a pochopení doporučila sáhnout po originálním zpracování příběhu (např. dostupný jako bonus v knize Ruin and Rising).... celý text

Ztracená královna 2023, Justin Lutz

Ztracení královna je autorovou prvotinou a je to hodně znát. Obdivuji jeho odvahu skočit hned do žánru fantasy, což je žánr s nejvíc náročnými čtenáři. My se rohlíkem opít nedáme. Zasazení do dystopického světa je velmi povrchní a nedotažené, skoro jako by se autor nemohl rozhodnout, jestli chce psát fantasy v dystopickém světě, nebo dystopii ve fantasy světě. Postavy příliš nestojí za řeč. I když jich je tam spousta, reálně se dá cokoli říct jen o hlavní hrdince. Ta je veskrze špatná, nemornální, krutá, brutální, hloupá, {{další negativní adjektiva}}. Jestli má nějakou dobrou vlastnost, pak je buď hodně, hodně, hodně hlubo ukrytá, nebo jsem ji prostě nenavnímala. Jednoduše s ní nemůžu sympatizovat, chápat ji, fandit jí a vlastně jsem radovala pokaždé, když se jí přihodilo něco zlého. Toho zlého tam bylo dost. Krev tekla proudem, kosti se lámaly, kůže pálila. Jedno se "kůže na lýtku odřela až na kost", což je anatomicky velmi zajimavé, a fakt bych tu díru chtěla vidět. Co autor nezvládá v rámci rozvoje postav a příběhu, dohání naprosto nepotřebnou krutostí a brutalitou. Nechci na to moc vzpomínat, nicméně situace, kdy se v pohodě jedí lidi a dokonce si postavy udělají bezva kotletku z jednorožce (!) jsou za mě no go. Nedostatečnost autorova umu se projevuje dost okatě i v případech, kdy se chce rychle posunout dál, ale neví jak na to. Takže pokaždé, kdy neví, co a jak, "hrdinka" (a) ztratí vědomí a někde se probudí, (b) zakopne a ztratí vědomí, nebo za (c), spadne do díry a ztratí vědomí. Schválně to zkuste počítat, nebo ještě lépe, dejte si panáka pokaždé, kdy se to stane. Užijete si príma zábavu. Jako poslední bod chci zmínit absolutní nelogičnost vlastně celé knihy. Tady bych musela hodně spilerovat, tak jen řeknu, že jsem si při čtení připadala jako totální blbec, kterého se ze mě autor snažil udělat. Jistě nezáměrně, ale člověk nemusí být génius, aby ty hrozné přešlapy, díry a kraviny neviděl. * Jedna hvězda jako motivace pro autora psát dál. Třeba se časem vypíše na vyšší úroveň.... celý text

Bílí Havrani 2017, Luisa Nováková

Jestli jsem někdy byla na konci knihy ve stavu "brada až na podlaze", bylo to po Bílích havranech! Fantasy obecně bývají hodně našlapané akcí, romantickými vztahy, hustými hrdiny a záporáky. V téhle knize je všechno tak jemné a podprahové, tak těžce uchopitelné, asi jako kdybyste si chtěli udržet v pěsti vodu. Postavy jsou komplexní, každá vypráví svůj vlastní příběh, aniž by ho doslova vyprávěla, jejich osobnostní rozvoj je skutečný a komplexní, nic není černo bílé. Reálně ani nevím, jak to celé vyjádřit slovy, ale kniha ve mě zanechala hlubokou stopu a nenásilně vyvolala tolik emocí, jak se podařilo jen málokteré knize před tím. Zcela upřímně varuji všechny čtenáře, kteří při čtení neradi chodí do hloubky a raději čtou akcí nabité příběhy, kde hlavní hrdinové společně porazí zlo a vše bude zalité sluncem. Pokud ale chcete číst něco jemného, hlubokého a něžného, přeštěte si Bílé havrany.... celý text

Romulus - první král 2020, Franco Forte

Pro mě velice příjemné čtení! Až mě to překvapilo, od knih, které jsou napsány víc než jedním autorem, většinou žádný zázrak neočekávám. Ale Romulus mě bavil od začátku do konce. Ačkoli je v příběhu hodně fikce, baštila jsem každou větu a jediné, co mi zabránilo dát 5 hvězd, byla místy až přílišná romantizace postav a situací. Jinak ale parádní jízda!... celý text

Polibek bez duše 2022, Jennifer L. Armentrout

Za mě těžký průměr. Nápad možná fajn, nicméně originalita vlastně neexistuje. Postavy jsou ploché a nezajímavé, příběh nezáživný a milostná linka jak z Bravíčka. Jak už je autorčiným zvykem, všechny mužské postavy jsou sexy až se každé kolemjdoucí osobě roztečou kalhoty, ženské postavy jsou malé chudinky, které celou dobu akorát reší svoje mindráky a který týpek se jim vlastně líbí víc a jestli jsou břišáky toho či onoho lepší, než jiného. Být mi patnáct, asi bych dokázala přejít celkovou nezáživnou jednoduchost, ale pro mě je to málo.... celý text

Nasterea 2021, Petra Stehlíková

Faja 2017, Petra Stehlíková

Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Veliká paráda! Po dlouhé době kniha, která mi opravdu nedala spát. Z per českých autorů vychází spousta kvalitních knih, o tom není pochyb, ale Stehlíková se skutečně vyšvihla na úplně jiný level a mohla by se v ringu poprat i s řadou opěvovaných zahraničních autorů a vyjít z toho vítězně. Naslouchač má všechno, co by měla mít každá kniha – skvěle promyšlený příběh, silné hlavní i vedlejší hrdiny, dynamiku a neskutečnou originalitu. Bude vás to tak celé stoprocentně bavit, ačkoli já se občas musela zastavit a knihu zavřít. Ne proto, že by bylo něco špatně s knihou jako takovou, jednoduše proto, že příběh má takové grády a bez rukaviček hovoří o tématech, která nám jednoduše nejsou příjemná. Takže sem tam jsem rozdýchávala, ale nemohla jsem přestat číst na dlouho. Smekám klobouk a všem novým čtenářům přeju příjemnou cestu!... celý text

Divoká říše 2022, Stacey Marie Brown

Bezva námět, atmosféra i postavy. Celé je to velice dobře napsané, nenudí, hezky utíká a navnadí vás na další díl, ALE.... Chápu, že když se v YA fantasy píše o vílách, démonech, upírech a tak, všichni musí extra spicy, se svaly jako kámen, minimálně dva metry deset a celkově vypadat prostě k nakousnutí. Občas je toho prostě moc a tady by autorka mohla ubrat hlavně na tom věčném "pnutí v kalohotách", "tvrdnutí bradavek", "horkosti tam dole" a dalších. Neuráží mě to, nepopuzuju, ale nemusím to číst pořád dokola.... celý text

Měsíční zahrady 2008, Steven Erikson (p)

Ať se teprve rozhodujete, zda do čtení této knihy jít, nebo jste ji už přečetli, Bůh s vámi všemi! **** Měsíční zahrady jsou bez pochyby jedním z největších počinů v žánru high fantasy a naprosto právem. Celé je to zcela originální, od světa, po pojetí magie až po postavy. Dost často se mi stává, že jsou mi postavy napříč knihami a autory tak nějak povědomé a zažívám pravidelná déjà vu. Nikoli zde, čtení Eriksona bude jako znovu se učit plavat, jezdit na kole a psát velké psací ypsilon. Měsíční zahrady jsou taky jednou z knih, která má čtenáře na zcela opačných pólech; buď jste z toho celí hotoví a milujete to, nebo to dočtete s pocitem, že jste se místo těch dlouhých hodin strávených četbou, mohli věnovat raději něčemu užitečnějšímu, nebo se třeba naučit, jak opravit traktor. Tahle ambivalence, domnívám se, je zapříčiněná nesmírně zvláštním stylem psaní a celkovým pojetím, jak příběh čtenáři podat. Celou dobu vlastně vůbec nevíte, co se to do pr**** děje, pomalu ani kdo je kdo, kde a kdy se postavy nachází a o co jim jde. Nesnažte se nic pochopit, nic předvídat, někoho si oblíbit nebo se jednoduše jen snažit orientovat. Chvilku jsem při čtení zvažovala tři možnosti, a) buď jsem s IQ na úrovni účastníků Výměny manželek, b) autor si dělá celou dobu srandu a hledání hlubšího smyslu je marná snaha, nebo c) autor trpí závažnou psychickou poruchou a celá kniha je jen výsledkem neléčených neuróz. Ať už budete patřit k jednomu, či druhému pólu, dříve nebo později každý při čtení zažije ten prvotní wtf moment, kde se bude lámat chleba a rozřazovat do Nebelvíru, nebo Zmijozelu. Já sama jsem Zmijozel. Ne, že bych neměla dost odvahy číst další díly, ale zcela upřímně bych raději opravovala nějaký ten traktor. Kdo však bude po prvním díle v Nebelvíru, měl by si zapnout bezpečností pásy a připravit se na neskutečně dlouhou cestu, oproti které bude Frodova cesta do Mordoru vypadat jako procházka po nedělním obědě.... celý text

Dvůr temnoty 2022, Victor Dixen

Spousta promrhaného potenciálu! Celý námět je skvělý a originální, alternativní historie + upíři = mňam mňam. Ale jakmile to pojmete jako středoškolskou přehlídku Mean girls, přihodíte do toho trochu Hunger games a celé to namixujete se Stmíváním, dostanete něco, co je fajn na čtení, ale tak nějak to nestačí. Kdyby to autor napsal s ohledem na vyšší věkovou kategorii a odpustil si spoustu plochých a předvídatelných momentů, bylo by to lepší a zábavnější.... celý text

Kirke 2019, Madeline Miller