Tady mi byl Anthony o trošku sympatičtější než v prvním díle, ale jenom o malinko více. Jsem ráda, že v seriálu hodně věcí změnily, protože to byla katastrofa. Ale musíme brát v potaz to, že je to romantická knížka zejména pro náctileté dívky, takže je jasné, že to nebude žádná vysoká literatura. Pro milovníky tohoto typu knížek je to skvělá volba, jako oddechovka je to výborné.
Opět další knížka k maturitě. Občas jsem litovala toho, že jsem si ji do seznamu četby dala, ale jakmile jsem se překousala přes ten starší jazyk, vyloupl se přede mnou milý příběh. Bylo to vtipné, napínavé, chvilkami i trošku nudné, ale ve výsledku to nebylo tak zlé!
Tohle byl hrozně zajímavý koncept. Myslím, že jsem takto zpracovaný knížku ještě nečetla a pokud ano, tak je to hodně dávno. Ze začátku se mi jaksi nedařilo začíst, myslela jsem, že to budu muset odložit. Ale nestalo se tak! Během čtení se u mě střídaly tři emoce - jednou jsem byla doslova ohromená a souhlasila jsem s každým slovem, po druhé jsem si říkala co to sakra čtu, jindy jsem se neskutečně nudila a nic mi nedávalo smysl. Líbilo se mi, že se příběh skládal jako mozaika, s každým novým emailem jsme byli zase blíž ke složení celé skládačky. Oscar mě neskutečně vytáčel, za to Rebecca mi přišla jako totální ikona, i když ani jeden není kladná postava. Ke konci jsem se od čtení nemohla odtrhnout, neskutečně mě to chytlo. Ta proměna obou hlavních protagonistů byla úžasná a ohromně zajímavá. Neměla jsem od knížky žádná očekávání, proto bylo milé překvapení, že se mi to tak líbilo.
Přečteno k maturitě. Nebylo to úplně špatné, ale zase mě to nějak moc nenadchlo. Možná budou moje pocity u jiných děl autora jiné, určitě to nebyla poslední knížka od Čapka, kterou jsem přečetla.
Tohle byla síla. Já ani moc nevím, co k tomu říct, úplně mi to vzalo slova. Syrové, mnohdy nechutné vyprávění, které mi občas dělalo problém číst a často jsem musela knížku odkládat - a to jsem četla mnoho hrozných věcí. Přijde mi skoro neuvěřitelné, že se tyto věci opravdu někde děly a možná, že ještě dějí.
(SPOILER) Musím říct, že hodnocení k této knížce jsem si musela nějaký čas nechat uzrát v hlavě, abych našla ta správná slova. Ale stále jsem je nenašla - protože tato knížka je naprosto úžasná. Katka Šardická nikdy nezklame, to je jasná věc, ale mám pocit, že s každým novým příběhem se její spisovatelské umění blíží k dokonalosti. Neklidný hrob v sobě má všechno - temnotu, srdceryvný příběh, magii, náznak lehké romantiky, krev, napětí, strach, vtipné momenty, silné hlavní postavy, neuvěřitelnou zápletku. Tohle bylo něco, co jsem si hrozně dlouho toužila přečíst. Konec je pro mě citlivé téma (kdo říká, že u toho nebrečel, lže!). Nemůžu si to vynachválit. A k té překrásné obálce a ořízce se snad ani nemusím vyjadřovat!
Já jsem z toho trochu rozpačitá a vůbec nevím, jak to mám hodnotit. Začátek vypadal velmi slibně, životní příběh autorky mě velmi zajímal. Super byly i fotografie. Pak se knížka přehoupla do druhé poloviny a ta už mě tolik nebavila. Případy byly popisovány jenom tak zevrubně, skoro nic jsme se nedozvěděli a části o behaviorální analýze mě vůbec nezajímaly, i když obvykle toto téma shledávám přínosné. Ke konci už jsem se ke čtení musela nutit, což se mi u true crime knížek vůbec nestává. Na konci to trošku zachránila kapitola o Kottovi a Kutílkovi, ale hodnocení je i tak poměrně nízké.
(SPOILER) Na tuhle knížku jsem se neskutečně těšila od doby, co Ivan její vydání oznámil na svém instagramovém účtu. A rozhodně předčil moje očekávání. Vyprávění je milé, chvilkami velmi smutné, jindy zase radostné a vtipné. Četlo se to skoro samo, nemohla jsem se od toho vůbec odtrhnout, stránky mi pod rukama mizely velmi rychle. Myslela jsem si, že mi absence přímé řeči bude dělat potíže, ale nakonec mi to vůbec nevadilo. Konec byl nečekaný a přišel jako blesk z čistého nebe. Obrečela jsem to jako želva a úplně mě to roztříštilo. Doufám, že se v budoucnu můžeme těšit na další knížky od Ivana, protože exceluje nejen v televizi nebo v divadle, ale i na papíře.
Celkem podařená sbírka povídek. Některé se mi k tématu ale úplně nehodily. Nejvíc se mi líbily Učitelka od Jakuby Katalpy a Nedokončená skica od Lidmily Kábrtkové.
(SPOILER) Přečteno k maturitě - a udělala jsem dobře! Moc milý příběh se smutným koncem, u kterého moje srdéčko zaplesalo. Já moc knížky o lásce nemusím, ale pro ty z povinné četby mám tak trochu slabost.
Já jsem velkým zastáncem toho, že knížka je vždycky lepší než filmové nebo seriálové zpracování, ale najdou se i výjimky. Tohle je jedna z nich - seriál Bridgerton naprosto zbožňuji a je to jeden z mých nejoblíbenějších seriálů. Knižní předlohu jsem ale dlouho odkládala, protože nesnáším romantické knížky. Přišlo mi, že knížka nemá takovou hloubku - příběh byl jenom povrchový, nemělo ty pravé emoce. Postavy mi nebyly vůbec sympatické, Anthony, který je v seriálu úžasný, tady vystupuje v roli nesnesitelného staršího bratra, kterého nikdo v rodině mít nechceme. Rozhovory Simona a Daphne byly takové nemastné neslané a ve výsledku mě tam štvali úplně všichni. Další díly si samozřejmě přečtu, protože mě to zajímá, ale nejsem s tím teda vůbec spokojená.
Lída Baarová je za mě jedna z nejkontroverznějších postav české historie. Zájem o její osobu ve mně probudil skvělý film Filipa Renče, který se mi moc líbil a proto bylo jasné, že moje cesty budou směřovat k této knížce. A mám z toho rozporuplné pocity. Je jasné, že si mnoho věcí trochu přibarvila nebo je vynechala, třeba vztah s Goebbelsem - osobně nevěřím tomu, že si ty roky jenom povídali. Ale zase chápu, že se chtěla vykreslit v tom nejlepším světle a kdyby přiznala barvu, stala by se ještě víc nenáviděná v očích některých Čechů a Němců. Mně osobně se její vyprávění celkem líbilo, několikrát mě to i dojalo, zejména kapitola o Lídině sestře Zorce (na její deník se taky chystám!). Půl hvězdičky odebírám jen za tu věrohodnost.
Můj úplně první cestopis! A nemohla jsem vybrat líp. Moc se mi líbilo to propojení životních příběhů různých žen z historie s příběhem autorky, i když její části se mi občas zdály trochu zdlouhavé. Velmi oceňuji to, že se autorka nebála vytáhnout témata jako je hygiena nebo vykonávání potřeby na cestách, protože o těchto věcech moc lidí nemluví, přitom je to podle mě jedna ze zásadních věcí. Zpočátku mě teda čtení moc nebavilo a myslela jsem si, že to nedočtu, ale pak mě to chytlo a já to přečetla v rekordním čase. Bylo to skvělá oddechovka a aspoň takto imaginárně mě to přeneslo do dalekých krajů. Měla jsem pocit, že sedím hned vedle autorky a poslouchám její vyprávění naživo. Hezky zpracováno.
Pepu Klímu jsem znala a věděla, o koho jde, ale nijak výrazně jsem jeho tvorbu nesledovala. Až do podcastu České podsvětí, který dělal s youtuberem Adamem Miklicou. Ten se mi moc líbil a díky němu jsem se začala o Klímu více zajímat. Tato knížka byla naprosto skvělá! Mám načteno hodně knih o českém zločinu, ale jen málo autorů stálo přímo v centru dění tak, jako pan Klíma. Líbilo se mi, že to nebylo pouhé opakování známých faktů, ale že to byly spíše osobní postřehy a zážitky. Přišlo mi to neskutečně zajímavé a čtení jsem si moc užívala, i když z mnohých případů mi tuhla krev v žilách. Pan Klíma je velmi inspirující člověk a to, co dokázal, je přímo obdivuhodné.
(SPOILER) Já už ani nevím, kde jsem na tuhle knížku narazila, ale bylo to velmi mrazivé čtení. Už od prvních stránek se mě chytl takový zvláštní pocit, očekávání něčeho zlého řekla bych. Samozřejmě jsem v tom poznala příběh Sylvie Likens, kterým se autor inspiroval, takže mi bylo jasné, jak to dopadne, ale i přesto jsem doufala v dobrý konec. Hodně zajímavý mi přišel vypravěč, s ničím takovým jsem se ještě nesetkala, ale musím říct, že to byla skvělá volba. U některých pasáží mi bylo až fyzicky špatně, občas jsem musela knížku odložit. Bylo to náročné čtení, ale určitě doporučuji.
Hlasy zločinu sleduju úplně od začátku a z jejich podcastu jsem naprosto nadšená, patří mezi moje nejoblíbenější. Kluci odvádí perfektní novinářskou práci a to platí i o jejich knížkách. Příběhy jsou psány velmi čtivě a zajímavě, četlo se mi to hrozně dobře. Český true crime mě hrozně baví, ale na můj vkus existuje málo podcastů/knih, které toto téma kvalitně zpracovávají. O mnoha příbězích jsem neslyšela a to jsem v této oblasti velmi náročný čtenář/posluchač. Doufám, že se v budoucnu můžeme těšit na další díl, protože takových skvělých knih není nikdy dost!
Na filmu jsem byla v kině a byla jsem z něj doslova nadšená. S Kafkou se v mnoha věcech hodně ztotožňuji a jeho osobnost mě doslova fascinuje. Knížka mě taky hodně bavila. Zpočátku jsem nevěděla, co očekávat, ale potom mě čtení úplně pohltilo. Líbilo se mi, že je to pojaté stejně jako film - jenom ústřižky, občas zdánlivě nesouvisející scény, ale hlavně náhled do hlavy velkého spisovatele. Film i knížka byly prostě kafkovské, ale tím nejlepším způsobem. To se jinak popsat nedá.
Mám načteno hodně knížek z prostředí koncentračních táborů, ale o ruských gulazích jsem toho věděla žalostně málo. Proto mě trochu zaskočilo, když jsem se na internetu dozvěděla, že si to paní Věra údajně vymyslela. Nedokážu posoudit, jestli je to fiktivní nebo reálné, ale přijde mi, že tak dopodrobna by si to nikdo nevymyslel. Samozřejmě nevíme, jestli se popsané situace staly, ale nějaký pevný základ tam být musel. Ale teď k samotné knížce - styl psaní mi velmi sedl, četlo se mi to skoro samo. Trochu jsem se bála toho malého písma, ale vůbec jsem s tím neměla problém. Nevím, co mám říct k příběhu, nepřijde mi správné hodnotit něčí utrpení. Líbil se mi ale ten hezký konec. Občas jsem měla problém se zorientovat v postavách a jménech. Hodnotím to solidními čtyřmi hvězdičkami.
Na čtení této knížky jsem se neskutečně těšila, protože Eduardovu tvorbu mám velmi ráda. Věděla jsem, že to bude skvělé, protože jeho jméno rovná se kvalita, ale nečekala jsem, že to bude až tak dobré. Takto dobře a zajímavě zpracovaný true crime jsem dlouho nečetla. Příběhy byly skvěle vybrané a hodně se mi líbily i ty zajímavosti na konci každé kapitoly. Samozřejmě ilustrace a celkový vzhled knížky jsou taky úžasné a všechno to k sobě neuvěřitelně pasuje. Eduard je jeden z nejlepších tvůrců true crime obsahu v Česku a tohle to jenom potvrzuje. Doufám, že se v budoucnu můžeme těšit na pokračování.
