zirafinec
komentáře u knih
První stříbrná kniha snů
Kerstin Gier
Kniha mě bavila od začátku do konce, miluju snové prostředí a Secrecy.
Město mečů
Robert Jackson Bennett
Kniha mě velmi bavila, jsem ráda za změnu prostředí i hlavní postavy. Jenže občas mi přišla, myšleno stylem psaní (nebo možná pouze překladu) jako nějaká špatná fanfikce na Wattpadu, například tento odstavec (str. 107), cituji:
´První místo, kam jde Mulagheshová hledat Signu, je recepce JDS. Zavalitý muž za pultem se podívá na harmonogram, řekne: "Dok D4," a ukáže zhruba severovýchodním směrem. Mulagheshová se vydá pěšky do doku D4, ale po příchodu se dozví, že Signa se přesunula na přípravku 3, oplocený úsek staveniště JDS. Ale když se tam dostane, předák jí poví, že Signa před dvaceti minutami odešla; on sice nezná její harmonogram, ale myslí si, že měla namířeno do "testovacího areálu pro montáž věží".Mulahgeshová samozřejmě nemá páru, co by to do pekel mohlo být.´
Královna ničeho
Holly Black
Tohle byla bomba. Pořád se něco dělo a konec mě téměř dohnal k slzám. Doporučuji.
Podlý král
Holly Black
Wow! Tohle jsem si opravdu užila. Děj byl pestrý a knihu jsem nemohla odložit.
Dva roky prázdnin
Jules Verne
Tuto knihu jsem nedočetla, ale tím nechci říct, že je špatná. Nedočetla jsem ji, protože mám raději jiné žánry. Na rozdíl od jiných knih z povinné literatury mi tahle tom seznamu zase tolik nevadí.
Přišlo mi, že zde často byly nesmyslné dialogy, a málo uvěřitelný příběh.
Gulliverovy cesty
Jonathan Swift
Tak tahle kniha mi zoufale nebavila. Rozečetla jsem ji pouze kvůli povinné četbě, ale vzdala jsem to už u Liliputánů. Zajímalo by mě, proč v té povinné četbě vůbec je. Celé se to strašně vleklo, je to psané starou češtinou, takže mi trvalo třikrát tak dlouho než normálně pochopit, co se tam vlastně děje. Existuje mnoho jiných knih, které by se do seznamu povinné literatury hodily mnohem lépe.
Kouzla rodu Thornů
Margaret Rogerson
Nyní jsem znovu přečetla a znovu musím říct, že ta kniha je prostě skvělá. Silas a Nathaniel byli skvělí, nemluvě o hlavní postavě. Trochu předvídatelná, ale nádherná kniha v úžasném světě.
Nyxia povstává
Scott Reintgen
Dobré zakončení série, ale tato kniha mě bavila asi ze všech dílů nejméně.
Vlnění nymf
Renata Štulcová
Skvělá kniha, jenže když jako já čtete čtvrtý díl čtvrtý den od začátku čtení série, trochu se vám stýská po malé Marině, která v jedenácti letech nastupuje na novou "zvláštní" školu...
Vílí křídla
Renata Štulcová
Já tuhle sérii miluju. Postavy jsou mi velmi sympatické a děj se nikde nezadrhává. Po pátém přečtení, které se uskutečnilo v rekordním čase (jeden den) musím stejně jako předtím doporučit všemi deseti.
Čteno jako e-kniha.
Návrat krále
J. R. R. Tolkien
Za mě lepší než dvojka, ale horší než jednička. Chápu lidi, kteří tuto sérii milují, ale není to můj šálek kávy.
Utajené orákulum
Rick Riordan
Kniha mě bavila i když za mě tedy pořád vede Percy Jackson. Jelikož jsem byla zvyklá na Percyho pohled, ve scénách, kde se s ním Apollón bavil, jsem byla hodně zmatená. Líbí se mi styl psaní, všechno vypráví sám Lester.
Bílá komnata
Vojtěch Matocha
Velmi, velmi, velmi povedená kniha. Rozhodně mě nezklamala. Jsem ráda, že se zde něco nového dozvíme o charakterech postav (tedy hlavně o jedné :-)). Doporučuuji.
Kouzelné přání
Chris Colfer
(SPOILER) Prostě úžasná kniha. Místy sice nelogická ( proč by taková chytrá dívka, jako je Alex, naházela tolik tužek do knihy, když jí jedna musela stačit???) a předvídatelná ( SPOILER!!!: bylo dost jasné, že jim kouzlo Splněných přání ten druhý člověk, který ho chce sebere. Obzvlášť věci, které jsou jen jedny... KONEC SPOILERU), přesto je krásně psaná a pěkná jako celek. SPOILER!!!: Nechápu, že dětem všichni pomáhali. Popelka je pozve na prohlídku paláce, Růžence jsou "ukradení", Sněhurka jim poradí, kde hledat.... A nikdo je ani nepotrestá za to, že se vloupali do cizích paláců a lezli tam, kam neměli. A myslím, že "šavle pod mořem broušená" byla dost jasná. KONEC SPOILERU
Nechápu, jak tam může být Taneční škola víly Amálky, když pan Colfer je Američan.
Líbí se mi drobné ilustrace na začátcích kapitol a obálka. Oceňuji vtipnost a nápaditost knihy.
Časogram
Natalja Ščerba
Úžasné!!!! Doporučuji každému milovníku fantasy, kdo ještě nečetl. Feš je stoprocentně moje nejoblíbenější postava. Musím říct, že jsem si toho náfuku fakt zamilovala. Super kniha, děj rychle plyne, přečteno za míň jak dva dny. Ještě jednou - DOPORUČUJI.
P.S. Myslím, že takový osud si nezasloužil ani Mark.
Průvodce ztracených
Ilka Pacovská
Nevím, co zde napsat - kniha je krásná, postavy skvěle vymyšlené, trocha nelogičnosti tu sice je, ale co se dá dělat, zajímavé mi přijdou harpyje a jejich pohled na dobro a zlo... Prostě úžasná kniha. Tento komentář asi nikomu nepomůže, ale nevím, co by stálo za napsání. Škoda jen, že tato kniha je spíše o Tomovi a Samovi.
Ztracené příběhy
John Flanagan
Kniha je zase moc pěkná, doporučuji. Myslím, že by poznámka autora měla být před každým příběhem, protože pak je v tom trochu zmatek, kdy se co děje. Další díl už ale číst nebudu, protože už jsem ho jednou četla a moc mě nebavil.
TATO ČÁST MŮŽE OBSAHOVAT SPOILERY!!! Smrt hrdiny- Bylo velmi zajímavé dozvědět se pravdu o Willových rodičích. Zajímalo by mě, co by Halt dělal, kdyby na Redmontu nebyla opatrovna?
Kalamář a dýka- Jsem ráda, že se v příběhu konečně ukazuje Gilan. Nechápu tu lest na Foldara. Kde teda byly ty peníze? -"Přesně tak," zvesela potvrdil Gilan."Někdy jsem tak prohnaný, že matu sám sebe."- Nejen sebe :-D
Květnatá řeč- Eh.. musím říct, že tentokrát dávám Haltovi za pravdu . Willův proslov byl příšerný. Myslel Gilan v druhém díle, že za útesem je moře, nebo ne? Protože to by se celkem hodilo vědět. To je nějaké smluvené znamení, že když oheň změní barvu, mělo by se jet pryč? jinak nechápu, proč by to kapitán dělal.
Večeře pro pět- K téhle části není co dodat. Opravdu bych nechtěla být na Jennyně místě... Zajímalo by mě, kde se naučila tak dobře vrhat nože. U čtení této části mě napadlo, že je trochu zvláštní, že se z pár sirotků z opatrovny stali lidé proslulí po celém Araluenu a někteří i za hranicemi.
Svatební tanec- Moje oblíbená postava z tohoto příběhu je rozhodně Nils Tahač. -Víš, hraničáři, ta svatba nemohla bejt lepší. Krásná nevěsta. Hezkej ženich. Skvělý jídlo, skvělý pivo. A k tomu všemu nakonec ještě boj. Je to, jako bych byl zpátky doma." - Skandijské myšlení je vážně k smíchu. P.S. -"Sepsal jsem si proslov pro tuto příležitost, ale náhodou se stalo, že mi před pár týdny shořel v ohni . Je možné, že to tak bylo správně." "Sláva sláva!" ozval se z davu trochu drsný hlas. Will ho až moc dobře znal. "Děkuji vám, Halte."...- nevím jak u vás, ale můj záchvat smíchu nebral konce.
Hiberňan- jediné, co mi chybí, je, jak Halt a Crowley znovu obnovili hraničářský sbor.
Vlk- Cuka zraní vlk... Jsem jediná, kdo si pobrečel u toho, jak se loučil s Cukem (pardon, s Bellerofontem)? Co jsem nepochopila v téhle části, je, že Will starému Bobovi řekne, že je s Cukem už asi deset let. A vzápětí se dozvíme, že normálně hraničářští koně odcházejí na odpočinek v cca sedmnácti letech. Proč Willovi tedy říkají, že by ho stejně za chvíli musel vrátit ke starému Bobovi? Mně teda šest, sedm let jako "chvíle" nepřipadá. Ale já jsem ještě dítě, takže to bude asi tím. Už bylo načase...- K tomu není co dodat. To je tak krásný závěr knihy...
Redmanský. Prohlásil.
Halt v nebezpečí
John Flanagan
Moc krásná kniha, Flanagan nezklame. Velmi doporučuji. Sice myslím, že s každým dílem je úroveň o trošičku nižší, nicméně i (zatím) poslední díl (Souboj na Araluenu) má úroveň, o které si některé knižní tituly mohou nechat jen zdát. Knihu jsem již četla poněkolikáté, tuto knihu prostě neočtete. Pod názvem jsem si napoprvé také představovala jiný příběh, ale takhle neočekávaný děj je také úžasný. Akorát tato krátká část je opravdu špatná (Will je v noci u mohyl): "Ať se mi to zdálo nebo ne," řekl tlumeně, "tady už nezůstanu ani vteřinu." Utáhl Abelardovi sedlový popruh a nasedl. Pak s Kikrem na otěži a Cukem klusajícím vedle něj hbitě ujížděl z místa dočasného odpočinku. Vlasy na krku se mu trochu ježily, ale neohlédl se. V temnotě za ním pradávná neviditelná bytost, která pahorek obývala, tiše vklouzla zpátky do svého hrobu, spokojená, že další vetřelec odtáhl. Celá série je psána tak realisticky, tak, že věříte, že se to opravdu mohlo v nějakém Araluenu kdysi stát a najednou pradávná neviditelná bytost jde zpátky do hrobu. To už ty Malcolmovy vychytávky klidně mohly být opravdová kouzla. A ještě jeden drobný dodatek. Proč na mapce není nakreslený ostrov Seaclife?
Od. Nezklameš.