woita komentáře u knih

Jsem zastánce přirozeného původu souputníka naší planety, ale nic to nemění na mnoha zajímavých "faktech" obestírající jeho existenci. Téměř všichni astronomové se shodnou, že náš Měsíc je v celé sluneční soustavě, ne-li ve vesmíru, jedinečný nejen svým vlivem na Zemi, ale i velikostí. To, že jeho vznik je spíše (prověřenou) teorií než faktem, nelze pranic říci. Přes všechny tyto vědecké záhady Měsíci nelze odepřít jistou magičnost při pouhém pohledu na jeho vybledlou tvář uprostřed temné noci. Myslím, že tato kniha dá člověku další důvod o našem Měsíci přemýšlet zase trochu jinak.

28.10.2021

Konceptuálně zaměřené na mladší čtenáře, ale i dospělé publikům si v tom najde svoje. Když pominu lehké zjednodušení je kniha skvělá. Dospělec může trpět místy nad útrapami mladých hrdinů, nelogičností některých scén a absenci většího technického zasazení, ale jinak musím hodnotit kladně Goutův smysl pro spletitost zápletky, která by si nezadala s konspiračními romány. Kniha varuje před přílišným optimismem a zároveň brojí proti radikalismu, který Kiran provolává (přesto nemohu jeho myšlence upřít jistou krásu pro řešení některých problémů dneška). Kniha krom toho vyniká zajímavým designovým zpracováním - přebal příjemný na ohmat, kvalitní papír a hlavně grafická úprava spojena s řadou technických kreseb. (PS: všiml si ještě někdo, že dívka na fotografiích, která má reprezentovat Vlčici, čínskou hackerku, má europoidní zjev :-)

28.10.2021

Kdo čekal další román s Robert Langdonem řešícího historická tajemství, byl asi zklamán. Počátek je více regulérní technothriller o umělé inteligenci se špetkou toho historického bádání. Já jsem byl touto knihou překvapen a potěšen. Zajímavé technické popisy a polemika o propojení moderních technologiích s lidstvem a jejich vzájemném osudu.

2 28.10.2021

Pokud nás může umělá inteligence něčemu naučit, tak je to nejen o nás samotných, ale také o povaze Boha. Záběr této knihy jde trochu mimo zaběhnutý rámec, ve kterém se snaží počítačem řízené vědomí získat osud do vlastních rukou a snad i zničit lidstvo. Tato část příběhu jde trochu stranou při sledování toho, co vlastně stálo za vznikem tohoto vědomí. Sledujeme technickou cestu jak taková UI může vzniknout a psychologický aspekt umělého bytí. To, co začalo vcelku prostou a trochu záhadnou smrti, může vygradovat až na pomezí jaderného holokaustu, kdy jediný jedinec může odhalit pravou povahu vesmíru a Boha.

K tomuto románu jsem se dostal za podobných okolnosti i v době jako k knize Projekt tisíciletí, které čerpají z problematiky Y2k, ale každá svým dosti originálním přístupem. V 01-01-00 kromě technických popisů navíc poznáme prostředí a trochu i historie civilizace v středoamerické džungli, kam zavede hlavní hrdinku vyšetřování tajemného viru, který spojuje současnost s dalekou minulostí i vesmírnými dálavami. To navíc okořeně o akci s nájemným žoldákem a jeho Škorpionem vz. 61.

Už je to opravdu hodně let, kdy jsem tuto knihu zakoupil někde ve výprodeji, ale nic z toho ji nevzalo na tom, abych jich neměl stále v mysli, tak dobrá je! Příběh čerpá z dnes již pozapomenutých obav přechodu počítačů do nového miléni, kdy mělo dojít k selhání celosvětové digitální sítě. Tato kniha vzala tento koncept a zasadilo jej do jinak reálných kulis. Pokud pominu rozplétání a konspirace kolem Y2K, nelze nevzpomenout na řadu technických popisů i akčních scén s hi-tech vrtulníkem RAH-66 Comanche, stejné tak momenty v potemnělém podzemní vojenském komplexu a DNA počítač. Chcete-li někdo prožít ten správný technothriller, tak s Projektem tisíciletí neprohloupíte.

Kniha je poplatná své době, tedy její psaný styl. V dnešní době jsem zvyklý na mnohdy dlouhosáhlé popisy, ale v této knize tomu tak zkrátka není, což paradoxně považuji za rušivé. Postavy byly tuctové a nespatřoval jsem mezi nimi rozdíly. Prostředí podvodní laboratoře chyběla ta správná atmosféra, zvláště, kdy udeřila na hladině velká bouře a byla tak odříznuta od flotily podpůrných plavidel námořnictva. Průzkum vesmírné lodi a stejně tak samotné koule pozbýval více detailů.
I přes toto lamentování jinak Koule si udržela svůj punc originality. Bavili mě ty teorie o účelu lodě a stejně tak významu koule. Mnohdy padly i zajímavé poznámky k terestriálnímu výzkumu a jeho zasazení do lidského kontextu. Film, který se natočil dle této knižní předlohy, přesto přese všechno musím považovat o bod lepší než knihu ...

1 28.10.2021

Původní knihu jsem Ledová bariéra jsem četl už před mnoha mnoha lety, kdy jsem na ni narazil v Levných knihách, a od té doby má své místo v mé knihovně. Příběh jsem tehdy považoval za skvělý, ale nikdy mě nenapadlo přemýšlet o pokračování a ani osudech jejich hrdinů, nebo-li jak jsem zjistil z četby Za ledovou bariérou, navazují na některé postavy další dobrodružství. To však nijak nečinilo potíž Za ledovou bariérou číst, jelikož (nemnoho) důležitých kontextů bylo vysvětleno. Kniha si pro moje uspokojení opětovně neodpustila několik technických popisů od technologie podvodních strojů, přes dynamiku jaderné exploze pod vodní hladinou i zcela dobře sestavený popis mimozemské entity. Stejně mnoho postav bylo dobře vykresleno aniž by autoři zdržovali hlubšími popisy jejich pohnutek a života. Děj tak měl odpich až do vrcholného momentu odhalení účelu baobabu (jež jsem vytušil dříve :-) ve kterém šlo o osud celé Země.

2 28.10.2021

Na rozdíl od mnoha titulů, kde se moci chytí vědomí i moci umělá inteligence, je Index hrůzy dle mého blíže tomu, jak by takový převrat mohl vypadat v reálu. Harris nepopsal žádný Skynet, který se chopí jaderných střel s chutí vyhladit lidstvo, právě naopak, jeho umělý produkt byl svému tvůrci více než dost nápomocen a ještě více. Právě ty nenápadné kroky VIXALu jak odstranit své okovy a přitom se ujmout svého osudu byly ty nejlepší momenty. Co mne příliš nebavilo, byly některé hluché momenty v chování Alexe. Např. to jak jej jeho kroky zavlekly do zapadlého hotelu - neměl téměř žádný důvod tam chodit a už vůbec ne se zdržovat a pak ten následný panický útěk (...).

Kniha měla hodně pozvolný spád bez jakýkoliv velkých dramatických chvil, i bez ohledu na scény, kdy šlo o Alexův život. Svůj důvod v tom měla nenápadnost jak VIXAL hromadil sílu a manipuloval s okolnostmi a lidmi. Také plno ekonomických pojmů, které dokreslovaly kolorit finanční společnosti a měly v příběhu určité své místo, ale pro neznalé hloubky tématu, mezi které se počítám, to krapet mohlo přijít matoucí a zbytečně odvracelo pozornost. Závěrem tedy lze říci, že i přes nesvižnost, nabízí Index hrůzy originální zápletku s prvky technothrileru ze světa který může nastat už dnes.

Kniha mě vcelku oslovila zejména spojením mysterií kolem starověkých i novodobých sedmi divů světa, Řádem Evy a hlavní postavou Jacka Gradyho.

I když děj pojednává o nových i antických sedmi divech světa, v příběhu jich navštívíme jen polovinu: Artemidin chrám v Efesu, Koloseum, Sochu spasitele, Tádž Mahal, Chichén Itzá, Machu Picchu, Petra, Velká čínská zeď a Egypt. Každé z těchto míst vyzařovalo atmosféru typické pro danou oblast a tak nebylo těžké ve své mysli i tato místa téměř živě představit (možná i protože jsou tak velice známá :-).
V propojení míst jsem však neviděl žádný řád. Nebýt tedy zvláštních kreseb na pergamenech, tak by nikdo ani nevěděl, kam se vydat příště a kde hlavně hledat části klíče k pokladu. Umístění klíčů bylo, někdy dosti zvláštní. Nedalo se zkrátka uvěřit, že by některé z nich zůstaly nepovšimnuty celá milénia, jako ten v Chichén Itzá, nebo umístěny do takových míst, jako kamene v Machu Picchu. Prostě to někdy působilo účelově, jen aby mohl autor využít kulis několika sedmi divů.

Postava Jacka působí jako typický druhořadový dobrodruh inspirovaný Indiana Jonesem. Sloane je zástupcem silné, nezávislé ženy schovávající se za akademické vzezření (trochu nudná, ale dodává příběhu špetku toho sexapelu). Hlavní záporačka v osobě miliardářky Jendari byla na začátku něčím působivým, ale s blížícím se koncem jako by ztrácela dech se více prosadit v honbě za tajemstvím Evy, poražením Jacka a svých konkurentů z Euphrates.
A když už jsem ještě u těch postav. Kdykoliv Jack ve svých myšlenkách zabloudí do své minulosti, tak se v nich téměř vždy zjeví osoba jeho otce (ala Dr. Henry Jones Sr). Četnost těchto vzpomínek ve mě budila pocit, že je otázkou času, kdy se musí objevit na scéně. Ani nevím zda jsem byl zklamán či potěšen, když se tak nestalo...

Konec knihy umístěný do Egypta považuji za asi nejslabší část celé knihy s ohledem na nedotaženost vyvrcholení a nejasnosti ve dvou bodech (existence zahrady a otevření tajné cesty: "...a celý had se nepochopitelně proplazil skrze pevný kámen a zmizel uvnitř").
Přesto všechno mnou řečené, nepovažuji knihu Sedm divů za nezáživnou a nehodnou dobrodružného ducha. Skvěle vyzněla nejen historicko-konspirační část, i přes onu občasnou nelogičnost, ale také obsahuje vcelku dost opomíjených zajímavých detailů a charakterů. Kniha si proto zaručeně zaslouží odpovídajících 75 %.

Stále si pamatuji, jak jsem zahlédl přebal této knihy na regálu v knihkupectví. Nejdříve mě zaujal název titulu a pak samotný vizuál, který jasně rozhodl, že to chci. Rychle přečtení anotace a bylo rozhodnuto. Kniha splnila do posledního puntíku, co slibovala pro maniaka do moderního válečného námořnictva, jako jsem já. Stala se mi téměř ideálem pro podobné tituly a jen málo jich takových kvalit dosahuje (např. povedená série "Nad českými zeměmi slunce nezapadá" od Jana Kotouče).

Rychlý a úderný začátek záhy vystřídalo vyprávění hlavní postavy Tomáše Hornycha o tom, jak se vlastně ocitl na palubě Thora. Našince určitě potěšil začátek, který se odehrával na zbídačeném území naší vlasti. Popis toho jak je celá Evropa rozkládána byl až hmatatelný (ještě teď si vybavuji jízdu po prázdné dálnici připomínající tankodrom, po které si to šinulo několik Panduru, a poznámku o nedostatku paliva). Po kvapném útěku z Evropy pak nastává menší uvolnění napětí, ale zaplať pánbůh jen dokud se Hornych a jeho grupa nedostanou na palubu letadlové lodi. Zde, přestože se jednalo o vrak, si kluk uvnitř mě vychutnával každý popis a detail z inventáře. No, pak opětovně dochází k posunu v ději, a to až do té fáze, kdy se konečně setkáváme s lodí jejíž název tato kniha nese. Zpočátku vlažný start, protože křižník byl lodí duchů - s lodí nebylo možno manipulovat, použít její zbraně či vybavení, pokud nebyl zadán bezpečnostní kód do tajného přístupu (po pádu USA, jako garanta světové bezpečnosti, padlo do nepřátelských rukou řada amerických zbraní, které ale byly zcela bezcenné a nepoužitelné bez klíče, jako byl T.Hornych). Po aktivaci Thora začíná ta pravá námořní zábava plná moderního námořního boje.

Kniha exceluje nejen v technických popisech, taktice, zbraních, ale také zobrazuje futuristické koncepty - holografická kamufláž, lasery... Děj nezaostává ani v popisu politického pozadí, který už tak vyvolává pocit o všemocné Číně (aliance Čína-Indie-Rusko, poměry v jižní Africe atd., válka na a blízké východě, invaze do Evropy) , v jedinečném zobrazení postav a prostředí.
Po řadu peripetiích se nakonec dostáváme na konec, který byl pro mě osobně vcelku překvapením, i když vlastně neměl být (menší SPOILER: nijak jsem nevěnoval pozornost Tomášově poznámce o zmizení mnoha nadnárodních koncernů, jako Coca-Cola, ze světového dění), ale po odhalení konce jsem žasl a už jsem si říkal, zda-li by František Novotný nepřemýšlel nad pokračováním v trochu jiném prostředí ;-)

2 26.04.2019

Poslední kniha, jež měla vše završit. To se ji také zadařilo, i když dosti pochybným způsobem...

Kniha si zachovala svůj dokumentární přístup - hlášení, záznamy a deníky. Ovšem, co zcela pozbývalo oproti předchozím dvěma dílům, byla téměř jakákoliv absence napětí, vědeckého patosu a i toho hrdého pocitu být člověk. Vše to je o vnitřních pocitech postav, jejich vztazích a jen minimálně o tom vnějším.
Pouze jednou jsem zaznamenal ono něco vědecké: Majoranovy fermiony. Akce a velké destrukce bylo pomálu či vůbec a spíše až ke konci. Celou tu dobu jsem netrpělivě očekával, kdy Rose s Vincentem se spojí opětovně s celým světem, aby ve mě vybudili ten zvláštní pocit, který mám pokaždé u filmu Den nezávislosti u proslovu prezidenta Thomase J. Whitmora.

Nakonec i ten hrdý pocit byl Neuvelem zašlapán do země, když donutil vlády celého světa vzdát se (dosavadní politiky tyranie) pod hrozbou nepředstavitelné apokalypsy.... Nechci nijak spoilerovat, ale Rose Franklinová toho docílila opravdu vysokou sázkou na hru hodnou velkého profíka pokeru, ale vyznělo to dost stupidně a vycucané z prstů, jako by autor nevěděl, jak napsat konec. Za mě tedy zaručeně nejslabší díl, že skoro i litují i samotné koupě!