woita komentáře u knih

Jak už to bývá, pokud Vás nezaujme kniha ve svém počátku, jen těžko pak nalézáte cestu a chuť pokračovat dále. Kniha má dobrou premisu, která dává tušit o knize blíže (či spíše) vzdáleně podobné Šifře mistra Leonarda. Kdo by hned na počátku proto čekal vyobrazení renesanční Itálie, osobu Leonarda Da Vinci nebo zmínku o Mona Lise, zřejmě zapláče nad výdělkem. Namísto toho je nám předhozena řada (zpočátku) nesouvisejících situací, ve kterých vystupuje řada lidí a to napříč celou planetou i časem. Máme tu krásnou vědkyni neuroestetiky, její zmizelou dceru, zbohatlíka hledajícího svého otce, únosy miss Amerika, agenta FBI, plastického chirurga a třeba událost zničení věže polské radnice a vymírání včel.
Kniha je dále prokládána deníkovými záznamy datovaných do počátku 16.století psanou osobou blízkou Leonardu da Vinci. Jde zřejmě o nejnudnější pasáže, jelikož krom zmínky o tajemném Cizinci a jeho učení se o renesančním umělci mnohé nedozvídáme, snad jen o jeho zalíbení pro mladíky.
V tomto pelmelu bylo těžké orientovat se a hledat spojitosti. Až když po sto stranách se do popředí dostaly první náznaky o hrozbě vymření včel a lidstva, byl vzbuzen můj zájem to s knihou nevzdat a pokračovat ve četbě. Ostatní už poté jelo samospádem. 

Příběh dostal určitý řád. V popředí převážně bylo přejíždění Helen a Patrika po Evropě při hledání jejích bližních a v mezičase dokonce krádež Mona Lisy, o které se mohl člověk konečně dozvědět trochou více - i to, co jsem zcela netušil!
Bohužel části o odhalování počítačového viru Mona Lisa a včelího viru působily jako události okrajové namísto hlavní složku rámcující celý děj. Namísto, abychom cítili tíží z vyhubení lidstva, je médií propirána hrozba (spíše pro sedmou velmoc), že nebudou mít co ukazovat. Kdyby v příběhu nefigurovaly včely, děj by neztratil v žádném případě nic ze svého spádu. V konečném rozuzlení totiž byly hrozby virů zažehnány šmahem bez většího zápolení hlavních hrdinů. To naopak dění kolem Mona Lisy a konce dosavadních pořádků byly vždy v popředí a měly potenciál držet můj zájem. A vydržel téměř až do konce. Závěr byl možná bombastický (ti co četli vědí), ale jinak nic moc. Očekával jsem více rozvinutí pozadí a myšlenky o diktátu "krása vs člověk" ve všech svých aspektech - to bohužel bylo zvládnuto v průměru na dvou stranách.

Virus Mona Lisa je kniha, která pokládá zajímavé otázky o nás, co nás definuje, to zakomponované do kulis konspirace. Bohužel s nimi nepracuje příliš hlouběji a často nás ponechává v očekávání, přesto je to vcelku pohoda jízda bez nutnosti hloubání.

04.06.2022

"Vědecké objevy v praxi" považuji za duchovní nástupce encyklopedie pro menší "Vynálezy a objevy", která roky je součástí mé knihovny. I dnes si živě vybavuji, jak jsem tuto encyklopedii zakoupil v Levných knihách a s nadšením jsem ji listoval a listuji i dnešními dny. A proč tak nadšeně? Jako v každé dobré populárně naučné knize, jsou "Vědecké objevy v praxi" řazeny tématicky. V každé části jsou názorně vysvětleny principy a vyobrazeny konstrukce, přičemž na každé straně lze najít odkaz na další související odvětví a fyzikální principy na konci knihy, které tvoří druhou pomyslnou polovinu knihy. Vskutku jedinečná encyklopedie!

29.05.2022

Kniha mého mládí, kdy jsem jako dobrodruh rozkrýval taje vědy, jinak řečeno: Encyklopedička pro malé a zvídavé čtenáře. Je řazena do mnoha kategorií a bere je chrononologicky. Text má heslovitou formu a stručného popisu doprovázený mnoha příkladnými ilustracemi. Nejde tedy jen o uvedení letopočtů, ale obsahuje i vyobrazení principů řady objevů. Tuto knihu považuji za duchovního předchůdce encyklopedie Vědecké objevy v praxi.

29.05.2022

Pokud jsem o knize Kosmologie, dogmata a mýty tvrdil: "Dosti útlá, ale o to více fundovaná literatura s mnoha matematickými vysvětleními, která nemusí být pro všechny stravitelná, přesto obsahuje řadu detailů ... Na konci je dost srozumitelný slovníček pojmů, který pomáhá se vyznat v žargonu." Tak vězte, že obdobný popis lze vztahovat i na "My a hvězdy".
Kniha je určena možná mladšímu obecenstvu, ale nijak není nezajímavé i pro dospělejší. Dokonce si dokáži představit, že několikému z toho, co je v knize psáno, by nerozumělo ani dospělec, takže lze v klidu tvrdit, že kniha má určitý přesah napříč generacemi.
Kniha je nicméně určena těm, kteří se hlouběji zajímají o vývoj poznání vesmíru a světa kolem nás. Publikace obsahuje praktické ukázky z antického vědění a následných věků, včetně toho, jak daný úkaz vypočítat. Nejde tedy jen o poznání, že povrch země je kulatý, ale i něco takového, jako výpočet schwarzwaldova průměru či velikosti černé díry.

1 29.05.2022

Tak tenhle malý poklad jsem dostal k vánocům jako žáček školou povinný a stále se vyjímá v mé knihovně (sekce historie), která se za ta roky rozrostla exponencionálním tempem. Obsahuje stručný přehled o všech zaznamenaných důležitých objevných cestách civilizace po moři a oceánech. Pro dítě velice zajímavé. A pro ty hloubavější odrazový můstek při hledání dalších zdrojů při poznávání historie mořeplavby.

29.05.2022

Od prvního dílu vidím velký posun zaujmout čtenáře. Nezměnila se nijak povaha jak jsou knihy psány, spíše tím jaké téma bylo zvoleno pro falzifikátorskou činnost Sliva - "spiknutí" za 11.zářím a otřesné důsledky, které to vyvolalo ve světě i v základech KFR. Nadále je nám konenčně vyjevena pravda za cíly organizace. Kniha tedy dává hlouběji nahlédnout do zákulnisního politického dění po teroristických útocích, nastinujě vznik Al-Kaidy, ale téže reflektuje svou dobu, ve které papír a tužku postupně nahrazují počítače a internet.

29.05.2022

O Konečném tajemství lze hovořit (mírně) rozporuplně. Fascinace mozkem a pátrání po jeho tajemstvích je rozhodně ta lepší část. Co lze vyčíst je rozpačitý začátek, který nebudil to nejlepší zdání. Jen si představte: vrcholový hráč šachu a význačný psychiatr a neurolog v jedné osobě zemře v extázi při milování s nádhernou topmodelkou. V tomto na první pohled nevinném skonu hlavní dvojice novinářů spatří zřejmou, byť záhadnou vraždu ještě dříve než je vůbec provedena pitva. Nicméně jak se dočteme později, vyskytne se pár zvláštních okolností a důkazů, které posvětí jejich podezření.
To už se začala kniha rozjiždět a byla mnohdy natolik čtivá až jsem se zapomněl. Bylo to zejména podnětnými pasážemi o mozku, na který bylo nahlíženo opravdu z více pohledů. Někdy jsem četl popis o procesech jeho fungování I dalších částí těla, občas polemika, co mozek a život jako takový vede k různým druhům chování. A nezůstalo jen u tajů mozku.
Kniha obsahuje dvě dějové linky. Jedna ze současnosti pojednávající o vyšetřování a druhá z minulosti, která pomalými kroky spěje ke splynutí s linií první. Právě v tomto druhém storylinu jsem prožil dejavu, když mi na mysl vyplynuly knižní tituly jako “Projekt stvořitel” nebo “Počátek” od Dana Browna. Narozdil od těchto dvou zmíněných, “Konečné tajemství” s myšlenkou spojení počítače a člověka a (nad)vládě UI jenom koketuje. Přesto uvádí několik polemik, stojící za úvážení (např. nedokonalost člověka, problémy různých druhů vládnutí).
Jinak roztoužená četba byla v málo chvílích narušena podivným chováním osob, se kterými dvojice novinářů přišla osobně do styku, odpovědných profesně udržovat tajemství či bezpečnost. Prvně to bylo při návštěvě patologie, kde se nechal patolog jen tak obalamutit, že chtějí psát o něm. Pak návštěva psychiatrické léčebny na ostrově odkud mohli pacienti po menším přemýšlení v poklidu odejít (leč okolnosti proč se tak nedělo vyplynout později). A další nejasné chování předvedl Michel, strážce CIELu, když jen tak vpustil členy sedmé velmocí do jejich klubu plného zhýralosti.
Poslední vadu na kráse jinak dobrého titulu spatřuji ve finálním entrée odehrávajícím se na posledních stránkách. Byla plně vyjevena podstata Konečného řešení, jeho potencionálu I nebezpečí pro lidstvo v případě jeho naplnění, a následně se odehrává intimní scéna, která odhalila ještě hlubší motivaci překonávající Lukréciin seznam. I když bylo dané sdělení jednoduché pochopit, zasloužilo být vykresleno více vzletně (mělo jít o scénu, kde měla pracovat naplno má fantazie a být cítit všeobejímající pocit)

1 28.05.2022

Motory boha se pohybuje někde mezi hardcore starou dobrou sci-fi a novopečeným moderním pojetími tohoto žánru. Atmosféra této knihy je jedinečná zejména pro své zasazení do branže archeologie. Ani v budoucnosti se totiž vědcům se zaměřením na výzkum minulosti nevyhne paběrkování v hlíně a lamentování nad významem nálezů.

Knihu lze rozdělit pomyslně na tři části. V té první se dostáváme na jednu ze tří planet, Quaraqu, kterou lidstvo objevilo a která hostila civilizaci. Tato starobylá kultura vymizela již před mnoha tisíciletími a zanechala za sebou pouze rozpadající se chrámové komplexy. Výzkum nicméně odhalil ve dosti vzdálené minulosti známky po vyšší technické etapě vývoje, která rázem skončila primitivizmem a nakonec i vyhynutím původních obyvatel. Důvod zániku se stalo náplní vědecké expedice vyslané ze Země před třemi desetiletími. Dlouhá desetiletí se táhla bez známek vyznačného odhalení, však až na objevení tajemné industriální stavby na přirozené oběžnici Quaraque. Kdo a za jakým účelem vystavěl monumenty napříč vesmírem, jako městu podobný komplex v prostředí bez atmosféry, který nesl známky po zkáze vyspělými zbraněmi? Bohužel čas byl neúprosný a planeta byla zvolena pro terraformaci, která měla pohřbít všechny archeologické pozůstatky pod masou vody a hornin. Expedice byla nucena opustit planetu na poslední chvíli za velice ztěžejních okolnosti...
Další části se jsou v podobném duchu a zanáší nás do dalších koutů známého i neznámého vesmíru, ve kterých se najdou nejen další ruiny. Krom toho výzkumníci zachytí dávný signál z kosmu, objeví opuštěnou vesmírnou stanici a nebezpečí v podobě tajemných ničitelů vyspělých civilizací, mezi které patří taktéž Země.

Motory boha je titul zajímavý pro svou kombinaci žánru a své zasezení, ale po začtení mé nadšení opadnulo. Kniha si libovala v osobních záležitostech mezi postavami a méně na tempu a cíli, který dané osoby měli před sebou. Mezi jednotlivými nejzajímavějšími částmi byly prodlevy, které byly vyplněné vatou. Mezi takové lepší části počítám popisy planetarního prostředí a dvě akčněji pojaté scény (např. shození ledového asteroidu na povrch planety). Samotné odhalení pravdy za stavitely monumentů a hrozby pro civilizované planety byly slabým vyvrcholením. Nějak jsem nebyl schopen chápat logiku, se kterou na to nejen přišli, ale také se mi zdálo podivné, jak se chtěli stavitelé monumentů před touto hrozbou chránit (a to nepočítám nepříliš podrobný popis v čem hrozba spočívá).
PS: Škoda, že kniha nerozvijí více téma a filozofickou otázku o trvanlivosti civilizace, kterou sem tam postavy prohodí v rámci svých úvah ...

2 13.05.2022

Při četbě jsem měl jakýsi pocit dejavu, jelikož kniha v lecčem připomíná postarší titul Hlubina času, však s opačným zasazením. Namísto, aby lidé z vyspělé předvěké minulosti zavítali do současnosti, tak současní lidé zavítají do říše vyspělé civilizace skryté po věky v podzemí. Planeta Interra je působivá pro své zasazení, které bude každému povědomé, kdo četl Cesta do středu Země. Stejně jako ve Vernerově povídce objevujeme gargantuovske podzemní sloje ukrývající celý prehistorický svět obývaný vyspělou civilizací. Robin Cook nám nabízí zajímavé prostředí, ale zůstává otázka, zda se mu podařilo také napsat zajímavou zápletku.

Kdo očekává dobrodružnou cestu za objevováním nových kultur, odhalování tajemství dávnověku a vnitřního světa a technické výkvěty vyspělé civilizace, bude mírně zklamán. Zajisté, jsme svědky mnoha odhalení, jako pravda o UFO, pravda o Atlantidě i fungování fyziky času, ale nikterak do hloubky. Jde o letmé zmínky a vše je mnohdy jen nakousnuto. V tomto spíše hovoříme o kostře, na kterou autor nabaluje samotný příběh. Ten nicméně není spletitý a nebýt některých přirozenosti lidské povahy, jako nespokojenost, nedůvěra, chtíč a násilí, tak ani není nijak dramatický. S trochou fantazie by mohlo jít o průvodce nepodobný Platónově dialogům Kritias a Timaios (alias pojednání o Atlantidě). Přestože je nám vyobrazen ideální svět bez násilí, který již nesní o dlouhověkosti, technicky vyspělý a plný tělesné i duchovní rozkoše, je tento ráj autokratický, nepružný a někdy i nudný.

A do toho jsme zasazeni, my čtenáři, společně s osádkou batyskafu Okean zahrnující podezíravého ex-kapitána námořnictva, dva neomalené hlubinné potápěče, inteligentní doktorku geologie a abiciózního vedoucího projektu hlubokomořského ponoru. Skupina je to rozmanitá a každému je věnován prostor se projevit.
Nejvíce výraznou svým projevem je dvojice testosteronem obdařených potápěčů, kteří se neustále předhánějí v mužných postojích a proslovech. Nestojí o žádné technické zázraky podzemního světa, krom překrásných žen, omamného opojení a zábavy. Jejich přebujelé chování se však změní v nasílné a zapříčiní rozkolísání ve samotném interrské společnosti i mezi částí pozemské skupiny.
To naopak Suzzane a Perry jsou plně fascinování tím, co příbuzní člověka dokázali za stovky milionů let. Jejich interakce s tímto světem je asi nejblíže tomu, jak by se chovala většina z nás. Přesto ani postoj Donalda, vysloužilce z US navy, mi nebyl zcela lhostejný a po celou délku příběhu jsem zřejmě podvědomě nejvíce tíhl právě k němu – prozíravý, neměnný ve svých postojích, inteligentní, leč mírně bručoun.

Jak jsem už uvedl, kniha představuje celou řadu otázek společenského, technického a historického rázu. Přesto nestrvává u nich, nepracuje s nimi hlouběji a nerozvijí. Svět Interry je tak pro ty hloubavější prázdný a mnohdy lze poukázat na dílčí chyby technického rázu. Už jenom otázka, zda by takový svět mohl existovat po eóny let a nedojít zkázy je spekulativní. Ale jak praví samotní obyvatelé Interry, oni byli první lidé a současný člověk je pouhým evoluční napodobeninou, jako pravěký ichtyosaurus a delfín, savec s rybím tělem.

S ohledem k mnoha okolnostem nemám ke knize žádných větších výhrad, a jak bylo už uvedeno řadou jiných čtenářů, nabízí zajimavou výpravu, kterou ti zdatnější zvládnou za jedno odpoledne.

3 07.05.2022

Dlouho jsem neměl z knihy takový pocit jako z této. Při četbě se mi před očima odehrával úplný seriál ne nepodobný sci-fi seriálu Expanze. Díky skvělým popisům a stylu psaní jsem od prvních chvil prožíval vizuální orgie. Jen ta představa prolínajích se galaxií, podoba několika hvězdnych megastruktur či kosmických lodí stejně jako interiérů budily úplný pocit, že je toho člověk účasten.

Hladový vesmír pracuje s řadou higtech sci-fi prvků, jako hyperpohon, cestování časem nebo s exotickými hmotami jako komputonium, ale též neopomíjí tradičnější technologie kosmického věku a též se ohlíží zpět, čerpá z téměř zapomenutých teorií.

Nelze opomenout řadu uvěřitelných charakterů, u kterých nás autor nezatěžuje jejich detailními životopisy či psychologickými rozbory na úrovni Freuda. Naopak jsem se byl s to ztotožnit s názory a stanovisky kapitána a hlavní postavy. Dost jsem díky němu uvažoval o možném společenském směřování naší kapitalisticky-západně smýšlející kultuře, jak bylo uvedeno v knize, a musím uznat, že vývoj k tomuto vcelku směruje.

Pihou na kráse spatřuji v pár maličkostech, jako ve vesmírné bitvě, která mě toliko nebavila jako průzkum galaxie, starodávných struktur a různé teoretizování. A další mínus spatřuji (a to berte s rezervou) v konci, který byl nenadálý a slibuje velké věci.

28.04.2022

(SPOILER) Při četbě tohoto titulu se mi v mysli začal tvořit svět jako tomu z hry Fallout (ten před jaderným holokaustem). Jak jsem k této představě došel? Z pouhé zvědavosti při nahlédnutí na rok vydání originálu. Román obsahuje ducha doby, stejně jako hra, typického pro USA 50. let, včetně (z dnešního pohledu lehce předpotopních) některých postupů a hi-tech nástrojů. Heinlein předkládá vizi budoucí společnosti diferencouvanou profesně do cechů, kde jistého postavení nelze dosáhnout bez rodiných vazeb či upsáním se.
Do takové pozice je postaven mladistvý Max, který touží se z rodinné farmy dostat do vesmíru. Farma nedisponuje téměř žádnými vymoženostmi moderní doby, zvířata jsou chována na pastvině a hnuj se kydá vidlema. Jedinou zábavu lze najít při pohledu na noční oblohu a kolem projíždějící rychlovlaky prohánějící si to rychlostí zvuku nebo četbou v "zakázaných" knihách od zesnulého strýce, pojednávající o astronavigaci. Šance na změnu spočívá v útěku od nevlastní matky a novopečeného otčína a vetření se na palubu kosmoletu Asgard. A zde začíná to pravé dobrodružství pro mladé - Heinlein píše v duchu young-adult literatury.
Když jsem se prvně ocitl na palubě imperiální lodi Asgard, při zmínkách o velkolepých sálech a vyhlídkových palubách jsem měl v představách steampunkovou kosmickou alternativu Titanicu. Max je po nalodění v obdobné situaci jako Di Caprio ve stejnojmenném filmu, přičemž souhrou okolností se mu podaří dostat do vyšších společenských i karierních sfér. V tomto čase se zařazuje do běžného režimu na můstku jako novic-astrogátor, kde se seznamuje s ostatními důstojníky a rutinou.
Ve fázi, kdy má dojít k dalšímu přechodu, chybou se dostanou do části vesmíru vzdálenou na hony všemu lidstvu známému. Nastupuje povědomý feeling, který jsem měl při četbě knihy Hladový vesmír. Nikdo netuší kde jsou, hvězdné mapy nelze zesouhlasit ze známými typy hvězd. Mezihvězdný pohon totiž k cestování v pro lidem známém prostoru využívá zvláštních anomálií (Přechody), že minout ji teoreticky znamená ocitnout se kdekoliv či kdykoliv, nejen v dosud nezmapované části vesmíru, ale i v jiné dimenzi či dokonce čase. Všechny tyto úvahy znějí nadmíru zajímavé až se ptáme, která z těchto úvah je pravděpodobnější. Než si však začneme klást dílčí otázky je
nasměrován příběh jinam. Cestující i posádka jsou postaveni před praktičtější otázku vlastního přežití. Přestože loď hostí smetánku společnosti, v podpalubí skýtá hydroponii s bankou semen, převáží chovná zvířata a řadu nástrojů pro zbudování nové byť skrovné kolonie.
A tak se i stane, když objeví v nedaleké soustavě planetu pozemského typu pojmenovanou následně Charita. Ta se jeví neobydlena vyspělou civilizaci a lepším místem pro život než samotná Země. To už se nicméně dostáváme za dvě třetiny tloušťky knihy a nezdá se, že by došlo k naplnění hlavní premisy z přebalu knihy ("Přežití teď závisí na Maxovi..."). K tomu dochází až téměř ke konci a znenadání a navíc pro mne za nepříliš reálných podmínek.

Musím uznat, že po začtení jsem byl mile překvapen (mou předchozí a jedinou zkušeností s Heinleinem byl "Tunel do nebes"). O knize mohu říci, že je na svou dobu dobře napsána, čtivá a má nespočet detailů, které pomáhají budovat příběh. Knize by ale více slušelo rozvinou druhou polovinu - protáhnout a více probádat část o hledání cesty domů a stejně tak jako dění na Charitě. Konec působyl zbrkle a mírně nedotaženě.

13.04.2022

Na začátku sledujeme noční (nepříliš) hrůzoplnou výpravu dvou nebojsů na místo, kde stával dům H.G. Wellse. V bláhovém očekávání, že se se dozvíme něco inkriminujícího o této osobě, bylo zcela přejito, na což mladíci záhy objevují staré kosterní pozůstatky neznámé osoby. K jejich vyšetření je povolán R. Chambersem z Útvaru pro vyšetřování Cthulhu. Po podivném incidentu se následně objevuje spojení s jistou historickou osobností a opuštěným kostelem. Chambers v návaznosti nato je pozván do skupiny, která má přečkat v rámci soutěže čtyři dny uvnitř kostela o kterém panují strašlivé zvěsti a zkazky o smrti. Společně se dvěma výherci soutěže, novinářkou, docentkou, mladým knězem a rádoby parapsychologem vstupuje do studených kostelních zdí obehnaných lesem náhrobků topicích se v mlze.
Noví nájemníci církevní stavby se zabydlují, seznamují se s kostelem a dalšími charaktery a taktéž se střetávají s prvními nadpřirozenými jevy. Tuto část lze hodnotit na knize jako tu nejlepší, jelikož jakmile začneme v ději sestupovat do podzemí a odhalovat hluboko pohřbená tajemství, začneme prožívá ty nejhorší muka (doslovně).
Začíná neskutečné zdlouhavé (nudné!) plahočení všemi devíti pekelnými kruhy, postavy jsou ploché jako jejich konání, chybí hmatatelnější napojení na mystérium Lovecraftova Cthulhu (dle mého chtěl autor jen využít známého jména). Zkrátka tato kniha naplnila svůj potenciál sotva z třetiny a doporučit ji jen s obtížemi. Knihu jsem se rozhodl po zralé úvaze z knihovny vyřadit a najít ji lepší domov ...

Jason se ocitá na planetě Tressel, kde je nucen hrát roli emisara a poradce při nastolování nového politického pořádku. Abych řekl pravdu, tak tato část knihy mi nijak v paměti neutkvěla, takže postava Auda Plancka pro mne nabyla na významu až teprve v pokračování "Sirotkův triumf". Až když se děj přesunul zpět do vesmíru, kdy byla odhalenena existence křižovatky zvané Past na myši, začala kniha nabírat opětovně známých kontúr.
Děj, stejně jako díly předtím, postrádá živější a detailnějí popis prostředí. Zmizela také většina odkazů na pozemské bitvy či citáty slavných vojevůdců. Přesto je cítit změna ve způsobu psaní, který se jeví o něco surovější. Závěrečná bitva u Pasti na myši byla na poměry této série briskně napsána.

26.03.2022

Malé, kompaktní balení se všemi základními informacemi o těžkých bojových vozidlech od Typu Mk I až po moderní M1 Abrams. Zahrnuje základní technická data i trochu té historie. Za zajímavost stojí o pomrknutí do budoucnosti tanků i v armádě ČR.

20.03.2022

Na knize je vidět posun jak u samotného Jasona, tak i autorova stylu pro psaní.
U knihy si nemohu zvyknout na jeden prostý fakt: přestože je tomu více jak třicet let od prvního střetu se slimáky na Ganymedu, nemohu vidět Jasona Wandera jako zkušeného staršího několikanásobného ohvězdičkovaného generála, který mladým vojákům říká "synu". Pro mne je Jason stále tím až naivním mladíkem, což stále neopomíjí v některých ohledech sám uvést (onu naivitu, ne že je mladý).
Stejně jako u předchozího dílu (Sirotkova aliance) ubylo citelně citátů a korelací s jinými pozemskými historickými bitvami (viz Sirotkova cesta). Buettner se namísto toho rozhodl odložit styl copyright a jet surovější, méně pompézní styl. Dokonce v jednom okamžiku jsem cítil zarmútek nad ztrátou jedné z hlavních postav. Její odchod byl decentní až obyčejný, přesto uvěřitelný a chytil za srdéčko.
Bohužel zaujmout čtenáře, pokud jde o prostředí, je stále pro Beuttnera těžké, např. při návratu Jasona na Zemi po téměř 13ti letech ve vesmíru, není příliš mnoho cítit změn, kterými pozemská společnost prošla (viz pronájem automobilu), přestože je nám tato myšlenka doslovně podsouvána.
V druhé polovině se děj přesouvá na planetu Tressel na okraji Lidské unie, kde vládne triumvirát s podobným politickým systémem, jako v třicátých letech v Německu. Atmosféra společnosti utlačovaná revolučním režimem je na vcelku dobré úrovni a téměř jsem si říkal, že by si to zasloužilo více rozepsat do hloubky: utlačovaní Iridiancí, homosexuálové, političtí buřiči a další nepohodlní lidé jsou odvážení na dálný sever za polární kruh (gulagy).
Než se však člověk naděje je téměř u konce knihy a pokládá si otázku, zda vůbec autorovi ještě zůstal prostor nějak rozumně ukončit celou Wanderovu anabázi. Upřimně musím konstatovat, že na poměry této série vcelku ano (přestože by i toto mohlo být více rozepsáno). Kniha i série jako taková splnila svůj účel - zabavila, postavila nás mnohdy před zajímavé situace a vykreslila zajímavé universum. Leč musím být i kritický: děj je mnohdy zjednodnodušován, chybí tomu detailnější popis (prostředí, charakteristika postav) až to působí spíše jako četba pro young adult.

2 17.03.2022

Knihu jsem sehnal přes antikvariát v mírně salátovém vydání, to nicméně nezmenšuje její kvality, ba naopak. Příběh je na počátku možná nezáživný, a to i přes fakt, že kdesi v Jihovýchodní Asii (pokud si pamatuji dobře :) se hlavní protagonista stane svědkem zhmotnění ohromného průhledného monolitu (z budoucnosti jak později zjistí). Vše se rozjede teprve, když je přibrán do týmu, který je vládou povolán vyřešit záhadu původu. Staváme se několikrát svědky efektu zhmotnění v mnoha světových metropolích a jeho fyzického i sociálního vlivu. Kniha popisuje krom toho rodinné zázemí i dílčí osudy některých postav, stejně jako změny, které postupné objevování monolitů má na společnost. Právě tento koncept je tím nejzajimavějším na knize - jak něco tak prostého, jako monument, a fakt, že pochází z budoucnosti, může mít sílu ovlivnit běh událostí a možná tak i onu budoucnost (sebenaplňující proroctví).

3 18.02.2022

Téma Antarktidy a jejího tajemství je bezedné a vděčné téma. V tomto případu tajemství ztracené pradávné civilizace, dávného života pod ledem i záhadných map ukazující kontinent bez ledu. Vhoďte to do kotlíku s přepólováním Země, na které panují nové politické pořádky, hrozba světové války o zdroje a nově uvolněné místo na bývalém jižním pólu, a výjde vám dobrá zápletka, ve které jde krom přežití lidstva na nové Zemi, i rozhřešení záhad minulosti a původu člověka.
A teď se asi ptáte, kde je háček. I přes lákavost zápletky jako z filmu "Den poté" (okolnosti katastrofy) s knihou "Atlantský mor" (civilizace), natrefíte na biblická témata, viz popis uživatele B4LU. V tomto bodu kniha ztrácí na síle, které vyvolalo očekávání, a hází nás do fantasmagorie s oživlými dinosaury a obry.

18.02.2022

Zda-li jste viděli film Predátor s Arnoldem Schwarzeneggerem, budete se částečně cítit jako Dane v kambodžské džungli: hustá mlha, neznámi smrticí tvorové, malá vojenská jednotka a tajemství uprostřed zeleného pekla. To navíc okořeněné zajímavou historickou (byť vyfabulovanou) záhadou zmizelého starověkého města, konspirací a lehce i hi-tech technikou. Skvělý úvod do honba za Atlantidou a jinými světy...

18.02.2022

Sonda do světoznámého projektu Manhattan, který by v náznacích jako by vypadl z universa "Muž z vysokého zámku" (viz konec knihy). Titul obsahuje mnohé informace pro zájemce nejen o americký, ale i nacistický atomový program. Člověk se tak dozví mnohé nejen technického rázu, setká se i s historickými postavami, jako Oppenheimer a gen. Groves Nemohu zcela fundovaně tvrdit nakolik se v jistých detailech kniha trefuje do historických skutečností (nedomnívám se, však, že by se příliš odkláněla). Vcelku si dokáži představit na základě mnoha nacistých projektů (rakety V a ponorky, jaderný reaktor atd.), že Němci mohli dosáhnout dilčích válečných úspěchů. Konec knihy je takovým náhledem do paralelní historie, jako zmíněný "Muž z vysokého zámku" nebo "Tajemná záře nad Pacifikem".

18.02.2022

Naprostá bomba! Kniha, která má téměř všechny atributy, které od podobného počínání očekávám - konspirace, tajná organizace, velké množství různorodé vojenské techniky, zbraní a vojáků, rakety a výbuchy, žádné klišé s ječicími dětmi o záchranu rodiny ala Válka světů s Cruisem či vidlákem a jeho brokovnicí proti emzákům, kteří zvalchovali jeho pole. K dokonalosti mi jenom vadil hlavní protivník, kterým byl (**SPOILER***) mimozemský dravec sloužící jako zbraň hromadného ničení (*_*). Uvítal bych klidně více podobných military titulů a z prostředí skupiny Event.

18.02.2022