Winoga komentáře u knih

(SPOILER) Chtěl bych věřit tomu, že v reálném světě by se proti osamělé skupince ve zdraví přeživších cestujících nespiklo vojenské námořnictvo a klika v dopravní společnosti ve snaze zamaskovat své chyby, ať byly jakékoliv.
Tato kniha byla jednou z výher v letní táborové soutěži a s chutí jsem si ji přečetl a nenechal jsem si svůj čtenářský zážitek zkazit pochyby, zda jsou všechny situace ve skutečnosti možné.

První polovina knihy má velký spád a četla se mi výtečně. Válka a služba v tajných službách. Druhá polovina, kde se Rafi věnuje podnikání a politice už mi tak zajímavá nepřišla, ale neměl jsem žádný problém knihu dočíst. Doporučil bych ji čtenářům, kteří se chtějí dozvědět něco o vnitřním vývoji v Izraeli ve 20. století.

Ze začátku jsem byl překvapen novou myšlenkou přijímání cizích hříchů, potom se ale kniha pohybovala směrem, který bohužel toto tajemství nijak nevysvětloval, nedozvěděli jsme se, zda je podobných osob více, zda se někde schází a podobně. Směr knihy byl jasný, zamilování a láska, potom už to byla zamilovaná detektivka, která neurazí a zpříjemní dlouhou chvíli.

Fantastická kniha, která shrnuje téměř všechny myslitelné nebezpečí, kterou mohou nastat v pustině a radí, jak na ně reagovat a řešit je. Knihu hodlám přečíst ještě jednou a aplikovat na náš skautský oddíl. Jednu hvězdu odebírám za špatný český překlad a mnohé chyby českého editora.

Nečetl jsem knihu s očekáváním, že budu číst něco mistrovského a vůbec ta kniha se k nám dostala tak podivnou cestou, že by stála taky za příběh. V každém případě jsem se rychle začetl a nebyl jsem rozhodně zklamaný.
Velice se mi líbila ta ústřední myšlenka, že mimozemšťané přiletěli, úplně na nás kašlali a nechali po sobě jen odpadky, které se naopak pro lidstvo staly něčím, po čem jejich duše toužily a které posouvají vývoj míle dopředu.
Hlavní hrdina se ničím takovým moc nezabývá a ostatní stalkeři taky ne. On je jen zlatokopem Zóny.
Hodnocení jsem o něco snížil, protože bych chtěl, aby to bylo delší.

Autora znám, je schopen získat z okolí spoustu písemných pramenů a spoustu vzopomínek, přímých i nepřímých. Zde se pokusil aplikovat svou tradiční metodiku, ale narazil na velké mezery. Kniha má samozřejmě zejména úzce regionální význam, ale i tak se mi zdá, že je velký rozdíl mezi obdobím do roku 1938 a obdobím po roce 1990. V prvním případě se podařilo vykreslit složitost prostředí a množství konfliktů, které zde dominovaly. Pro část od roku 1990 se zřejmě silně projevila autocenzura, protože období je nádále alespoň částečně konfliktní, aniž by se to však v knize více zobrazilo.

Špička, úplná špička. Tedy podobně jako jiné knihy Jana Kotouče. Zde v tandemu se svou ženou, na kterou nezapomínám. Velmi jsem si knihu užil, líbí se mi alternativní pohled na národní obrození. Těším se na další díl, který se objeví jen za pár dní. Jistě budu také jeho čtenářem.

Oceňuji autorovu snahu najít nové stopy. Spíše však vymyslel nebo posílil již existující hypotézy. Případy, ve kterých byly vraždy, byly úděsné.

Kniha má dvě části. V té první autoři popíší ustavení nového četnictva ČSR v regionu a jeho činnost v době sporu o Těšínsko. V druhé části pak dají prostor edici zpráv, které předávali velitelé policie a četnictva nadřízeným a které popisují události.
Přesto se domnívám, že skutečnost, že se ve velké míře nevyužily i polské archiválie k tomu, abychom se podívali i na pohled z druhé strany, je nedostatkem.

Autoři vytěžili z nedostatkových, necíleně vzniklých a nepořesných archiválií maximum, aby popsali tento nepřípomaný jev v minulosti. Děkuji, kniha odpověděla na mnohé otázky, které jsem měl celá desetiletí.

První polovina byla přes temný zločin dosti beletrická, takže tady dostávaly větší prostor vztahy mezi již dříve známými postavami. Teprve druhá se více věnovala zločinu a konec byl dosti strhující.

Přestože mám velmi rád pana Tomana a jeho Strážce jsem četl mnohokráte a většina příběhů se mi velmi líbila, tento pokus alespoň trochu navázat na Strážce se moc nepodařil. Příběhy jsou hrozně mělké, mnohdy se objeví zajímavá myšlenka, ale vůbec se nerozvine. Proč?
Mému devítiletému synovi se příběhy líbily, ale na druhé straně pro ně nijak nehořel.

Nebylo to jednoduché čtení. Ne, není to napsané špatně, naopak je to napsáno jasně a svěže. Nejednoduchost četby spočívala v tom, že se to jednou může stát, autor je bohužel velmi dobrý odborník i prognostik.

Jasně, podobně jako mnozí jiní čtenáři jsem větší část knihy tušil, kdo je vrah a později i proč, přesto jsem si četbu opravdu tušil. Těším se na čtvrtý díl.

Tentokráte jsem se s Norbertem Frýdem čtenářsky nepotkal. Kniha se mi hrozně táhla, a to jsem velmi zkušený čtenář historických románů. Navíc mi Charlotta nebyla vůbec sympatická a její Max jen o málo více.

Četl jsem již několikrát, většinou dětem a vždy to bylo pro všechny úžasné a krásné dobrodružství. Děkuji Pavle Čechu!

Kniha má nádherné grafické provedení a množství fotografických příloh je až neskutečně široké. Autor se jistě také hodně snažil, ale stejně zřejmě narazil na nadeostatek podkladového materiálu. I když asi úplně vytěžil kvalifikační listinu a všechny ústřižky, přeci jenom to bylo na životopis trochu málo.

Kamenujte mne, ale dosud jsem neviděl ani jeden film Ingmara Bergmana. Možná to je lepší, protože nyní, když jsem dočetl Filmové povídky nemusel jsem si vytvářet představy postav podle filmových vzorů.
Všechny povídky jsou nesmírně silné příběhy a takto silně na mne i zapůsobily. U některých jsem letěl nad stránkami a zapomínal jsem na čas, jiné jsem četl pomalu, ale stejně rád.
Z mého pohledu byla nejlepší povídka ze středověkého Dánska, ve které vystupoval rytíř a Smrt. Rozsáhlý příběh manželského vztahu v nejrůznějších podobách však byl taky extrémně zajímavý. Příběh o cestě stařičkého profesora na svou univerzitu, při které projíždí krajem svého dětství a mládí byl tak kouzelný a přitom ne naivní! Příběh z Berlína zmítaného poválečnou krizí byl ponurý a silný.
Děkuji a nyní se můžu podívat na ty filmy.

Když jsem komentoval druhý díl, obával jsem se třetího dílu, protože jsem očekával, že tohle musí skončit hrozně, takže jsem rád, že pan Javůrek přeskočil období dlouhé beznaděje a třetí díl začal až v roce 1959, kdy pomalu začíná svítat. Kniha se mi líbila, posledních dvacet stran je však takových, jaké bychom si přáli, ale tehdejší doba asi tolik napravených křivd (a v takové úplnosti) ještě nepřinášela.

Knih E. T. Setona jsem přečetl několik, ale tuto o jeho životu jsem neznal, takže o to větší nadšení jsem prožil nejprve při jejím nálezu v nádražní knihobudce a pak zejména při její četbě. Zejména první polovina knihy o Setonově dětství a mládí je výtečně napsaná. Mnohdy jsem byl dojat jeho láskou k přírodě.