Povídky nejen o psech
Jan Werich
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/24175/bmid_povidky-nejen-o-psech-YK7-24175.jpg
4
63
15
Původní nepublikované povídky a korespondence.
Přidat komentář
Werich patří pro mě k těm autorům, které když čtu, tak je u toho i slyším. A v té dikci, co mi zní v hlavě, je velká část kouzla a humoru. Každá povídka je pohlazením - klaunská hra s jazykem a očekáváním, situační komika i poezie běžného dne...co kdo chce, to najde.
Pořád jsou to moudrá slova, nebo ne slova, protože slova jsou je prostředky pro větu. Mnoho slov, dá dohromady mnoho vět a mnoho vět mohou vyjádřit myšlenku.
Myšlenka může být moudrá, může být hloupá, nebo taky dobrá a v nejhorším případě špatná, ale taky nemusí a zde myšlenky, pohádky, vzpomínku nejsou mnohdy moudré, ale rozhodně nejsou špatné.
Já už některé z nich četla několikrát a přesto se pořád dokola mohu vracet k příběhu o koliím "též známe jako Lassiesevrací " psovi jménem Boy a dalších, jen už to prostě pak není ono a proto to nižší hodnocení.
Jinak mi na této knize přijde vtipné, jak bez přebalu je to takový obyčejný bílý sešit, který ničím nepřipoutá pozornost, jakmile se na něj přebal dá, člověk jako já už se nemůže dočkat, aby ten bílý sešit otevřel a zabořil do něj nos.
Příjemné počtení nejenom o psech,ale také o politice, k zamyšlení, přečteno během pár večerů.
Taková všehochuť povídek. Některé jsem četl už jinde. Pan Werich prostě uměl krásně čarovat s češtinou, takže cokoli od něho čtu rád.
Uspokojivé.
Škoda, že těch povídek přímo o psech nestihl napsat pan W. víc. Co si ale snad mohl nechat pro sebe, že (SPOILER) jednou vyhodil pejska v neznámym městě z auta, šupák...
Jeden příklad úžasných hlodů, tentokrát o srandě a klaunech:
"V televizi kromě kombajnů, které tam ukazují denně, můžete vidět klaunů dost. Ovšem ve zprávách, v programu zřídka."
A jeden příklad krásné moudrosti (i když někdy mi jí už u něj přijde trochu přehršel...), tentokrát o Jaroslavu Ježkovi:
"Musil bych si najít místo nebo místa, kde sedávají ti, co mají na mladých tvářích plnovousy, jejichž dívky nosí svetry s půvabnou výplní, tam někde by seděl a přel se o muziku, o malování, o knihy a mluvil by velmi mladě. Sem tam by po něčem uklouzl, ale jen proto,že mladost tu je proto, aby sem tam uklouzla, neboť když se jde tuze opatrně a jen po vyšlapaném, mění se rozkvetlá louka v dogma a mateřídoušky v kamení."
V téhle pokročilé podzimní době se docela běžně může stát, že váš den bude opravdu typicky melancholicky podzimní, plný deště a pochmurné nálady, kdy se vám nic nechce, jen zalézt domů a nic nedělat ... tak přesně pro takový den se tahle útlá knížečka, akorát na jedno odpoledne, hodí ... když ji totiž otevřete, „dýchnou“ na vás slova ... „ovane“ vás příjemná atmosféra ... a v jejím oparu pak budete v poklidu číst ... slova promlouvající do duše i o duši, ... nejen té psí, ale hlavně té naší lidské, ... a pak taky to je trochu o pohádkách :-).
Vezměte třeba takovou Pohádku o pohádce, ...kde všude ta se octla :-) ... „U nejnižššího tiskáka a ten jen nad pohádkou vrtěl hlavou a podal ji vyššímu tiskákovi, který nad pohádkou také vrtěl hlavou, a ten vyšší to podal ještě vyššímu a tak to šlo pořád dál, až to došlo k nejvyššímu tiskákovi tiskárena patiskáren, a ten bouchl do stolu a četl vztekle nahlas“.
Já četla sama a potichu, ale víte co? ... docela ráda bych si tyhle povídky poslechla namluvené přímo panem Werichem, ... jeho, pro mě tak příjemným hlasem, který hladí ... moc ráda bych tak poslouchala třeba tohle krásné vyznání našim čtyřnohým přátelům :-) ...
„Milý Broku, ... chtěl bych Tvým prostřednictvím poděkovat celému psímu rodu, za lásku a dojemnou věrnost k nám, lidem, kteří někdy mě tak napadá, kteří si možná ve své většině tolik lásky a věrnosti ani nezasluhujeme....
Vy psi máte kliku, řečeno hovorově ... my lidé, než někomu podáme ruku, chceme vědět, odkud je a kdo, byl jeho otec a odkud, co dělala jeho matka, co si myslel její otec o své matce ... a mnoho jiného chceme vědět. Vy psi o nás chcete vědět velmi málo, ale konkrétně. Váš pohled říká: Máš mě rád? Dáš mi najíst? Smím tě bránit? Půjdeme ven a bude švanda? ... A to je nejkrásnější: Jak vy umíte vítat, upřímně a s radostí.... Voláte celou svou bytostí: Buď vítán doma, sláva, že ses vrátil! ... Umíte sdělit pocit domova jako nikdo. ... A za to vás mám taky rád.“
... a za to Vás mám taky ráda, pane Werichu :-).
Znalec pejsků a mimo svou profesi též úžasný lovec hlavatek na Slovensku. Já mám natrvalo uloženou vzpomínku pana Wericha, na jedné jeho zimní procházce, kdesi v NY.
Spatřil dámu v norkovém kožichu jak vláčí ubohého psíka z domu (zřejmě se bál sněhu).
Dáma: Petře, to je přece sníííííííííííh, cožpak si nepamatuješ ?
Nevím proč se to děje, ale stále méně snáším pana Wericha - vyjma pohádek, které jsou geniální :)
Včera když jsem nemohl spát, jsem se pustil do četby této útlé knížky. Povídky byli zajímavé a čtivé. Ale asi to ení fakt četba pro každého.
Výborná knížka pro letní čtení s lehkým humorem i hlubšími myšlenkami. První část Povídky o psech se mi líbila asi nejvíc, byly to opravdu zábavné a čtivé povídky. Druhá část Pohádky byla spíš více k zamyšlení, někdy se jednalo i o bajku s poučením. Třetí část byla hodně úvahová, občas se autor i rozepsal o docela vtipných situacích ze svého života nebo z divadelního podsvětí.
Některé z povídek o psech již publikovány byly, zde jsou otištěny v původní verzi.
Štítky knihy
Autorovy další knížky
| 2008 |  Fimfárum |
| 1957 |  Balada z hadrů |
| 1965 | Osel a stín |
| 1965 | Italské prázdniny |
| 1980 | Kat a blázen |
Nemohu hodnotit literární úroveň textů Jana Wericha, ta je dle mého mínění neskutečná, kdo jsem vedle ní já? Jen tedy dodám, že jsem si vychutnal téměř každý odstavec a potěšil se jeho hrátkami s českým jazykem.