Willandra komentáře u knih

Tahle kniha udělala, co měla, pobavila mě. Svým způsobem se mi líbila, i když hlubší příběh nebo sdělení zde čtenář vážně nenajde. "Máte tak přenádhernou pipinku, překrásně jemnou a mistrně tvarovanou" mi na tváří vykouzlilo spíš úsměv, než že bych zvlhla, ale rozhodně se zde dá najít dost pasáží, které podnítí lidskou představivost. :-)))

Řadím se k těm, které oslnily popisy a krásný Wildeův poetický jazyk, protkaný stránku po stránce zajímavými myšlenkami...

8 08.01.2016

Kniha mě uchvátila a i po téměř sto letech má co říci, jak píše zimmicz. Dům o tisíci patrech jsem si představovala jako takové to Escherovo schodiště, příběh na mě dýchal surreálnem, fantastičností a ta snová atmosféra se mi moc líbila a vtáhla mě.

8 13.11.2013

Báječná kniha, silný zážitek, s Lautnerem jsem soucítila do posledního dechu. Závěrečná scéna, jak se Hutter vrací domů a mne mezi prsty popel, vzpomínaje na svou upálenou ženu, mě regulérně dojal. Výborný vypravovací um, skvěle popsaná atmosféra i lidé. Určitě jsem nečetla naposledy.

8 04.02.2012

To je pro mě letos už druhá kniha české autorky, která udělala z puberťáka strašně rozumného jedince (tou druhou knihou je Démon ze sídliště). Kde jsou všichni ti pomatení mladí lidé, co dělají průsery?

Malý Štěpán, jeho máma-samoživitelka, stárnoucí děda - všichni chtěli být soběstační. Až na tátu, ten to nepotřeboval, měl osobní loutkovodičku. Příjemné čtení na dva večery.

6 04.12.2021

Skvělá knížka. Šílené příhody. Deziluze. Lidi, co někdy neví, co se sebou samými. A rock'n'roll. Škoda té formy plné chyb a překlepů, knížka by si zasloužila reedici.

A proč tomu neříkat punk? :-)

6 24.11.2015

Brilantní psychologický román! Podle mě Petr Švajcar tak úplně bez citu nebyl a já osobně jsem si kolikrát říkala, že se vůbec nedivím, že jedná tak či onak. I jeho, chladného člověka při smyslech, nakonec přeci pronásledoval přízrak Neviditelného. Jak úsměvně zaznělo pořekadlo v kalendáři: "Každý je svého štěstí strůjcem!"

6 20.07.2014

"Bylo mi jasné, že setkání Paula McCarneyho s Johnem Lennonem má větší hodnotu než prapodivné přátelství Marxe s Engelsem." Je to skvělá kniha a spolusedící, jež jsem v kupéčku poprskala jogurtem, mi to určitě nemají za zlé, protože to stojí za to. :-)))

6 28.03.2012

Na Walden jsem se těšila dlouhá léta, byl pro mě ale zklamáním. Walden nejsou dva roky o samotě v divočině, uprostřed lesů. Walden je život na předměstí, na pronajaté půdě nedaleko města, kam se občas zastaví matka s čistým prádlem. Nejvíc jsem si užila závěr knihy, kde mj. Thoreau vyslovuje myšlenku, která je stále aktuální. I tehdy, v 19. století, byli lidé, kteří říkali, že moderní Američané jsou duševními trpaslíky oproti jejich starověkým předchůdcům, stejně jako jsou dnes lidé, kteří volají po člověku z minulých století.

5 13.03.2019

Polská reportérka Katarzyna Surmiak-Domańska udělala bezva věc – namísto aby věřila mainstreamovým médiím, sedla na letadlo a odletěla do USA, aby se setkala s dnešními členy KKK (mj. křesťanskými fanatiky) a zjistila, co je motivuje, aby jimi byli.

Zaujatým pohledem autorky se v pozadí s citelnými kulturními rozdíly dostáváme na celostátní sjezd KKK a do domovů rodin, a vracíme k více i méně známým historickým událostem kolem klanu a války mezi bílými a černými.

5 14.01.2018

Hodně lidí se při hodnocení opírá o proces, který je považován za středobod knihy. Já ho považuji za nutné vyplnění časoprostoru, které mě dětskýma očima vtáhlo do prostředí a politické situace tehdejší doby, aby se v jeho pozadí mohl odehrát ještě jeden příběh – rámcový příběh s "mnohohláskem" Bubu Radleym se mě dotknul víc a opravdu nádherně uzavíral knihu.

5 08.04.2017

Část s vlčicí mi zpočátku do knihy jako celku moc nezapadala, dokud jsem ji nezačala brát jako takovou část, kterou rozděluje taky jistá hranice – ta mezi naivním dětstvím (odvezu vlčici zpátky do Mexika, kde porodí štěnata a bude je tam vychovávat) a krokem do dospělého života (smrt rodičů).

V knize bylo několik zajímavých myšlenek. Moc se mi líbila tahle část:

"Pravdu mohou přinášet i ti, kdo si ji sami neuvědomují. Nosí s sebou něco, co má váhu a tvar, ale žádné jméno, jímž by to mohli nazvat nebo pod nímž by se to dalo vyvolat. Chodí světem a nemají ani ponětí o svém stavu, tak je pravda zlomyslná a takovou strategii používá. A pak stačí jediné gesto, jediné odhalení, a nevědomky zaplaví nějakou duši takovými bědami, že ji navždy změní, zaženou ji z cesty, jež pro ni byla určena, a vyšlou ji na jinou, dosud neznámou. Takhle přeměněný člověk se většinou ani nedoví, kdy k přeměně dojde a co ji způsobilo. A přesto se mu jí dostane. Aniž to chce, aniž si to zaslouží. Získá však onu prchavou svobodu, po níž lidé tak zoufale touží."

5 06.03.2015

Anděl není vůbec jednoduchá kniha, ale ohodnotit ji jako odpad? Každá kniha nám něco říká.
Anděl je příběh odehrávající se převážně na Smíchově, na křižovatce jménem Anděl, propojuje se zde více dějových linek, ty se však ke konci spojí.

"Na jedné pražské křižovatce se mu totiž v textu sešly signifikantní porevoluční středoevropské fenomény: tradice (synagoga, kostel), konzum (Mac Donald), drogy, mafie a „multi-kulti“ po česku: cikáni, vietnamci a mnoho dalších s rozmanitými životními osudy… A aby Topol podpořil mytickou atmosféru křižovatky Anděl, zahalil vyprávění krvavým oparem a vybraný topos nadto obohatil o jámu, v níž mizí lidé... " (Eva Marková, článek na http://www.litenky.cz/)

"Blaho zabíjelo bolest. Chtěli ho všichni."
Jak píše Anilka13, rozhodně je tato próza zajímavá a vybízí k zamyšlení. Nehledáme i my takové blaho?

5 20.03.2013

Skvěle sestavená autobiografie! Vylíčení toho, jak to bylo a otázky, jaktože to sakra přežili? Taky jsem hudební hluchoun, ale popis ladění kytar mi přišel až romantický, napsaný s citem, proto se mi asi líbil, i když jsem tomu technicky nerozuměla ani zbla. :-)

4 06.01.2016

Tuto útlou knížečku jsem přečetla takřka jedním dechem. Ne, že by byl tento příběh kdovíjak strhující a odlišný od podobných s tímto tématem. Zaujala mě hlavně jeho autentičnost a vylíčení toho, jak snadné je dostat se na dno propasti a sáhnout si na smrt, a jak důležitá je vnitřní síla pro návrat zpět nahoru, kterou bychom těžko hledali bez opory.
Kdybych měla ještě něco dodat, tak snad jen "návod" na čtení této knihy - nedívejte se na ni jako na literární dílo, ale na životní příběh.

4 28.03.2013

Slovy nedokážu dost dobře vyjádřit pocity, které jsem měla při čtení této úžasné knihy. Dlouho mě nic tak nedostalo do kolen jako tohle bezprostřední svědectví o životě v New Yorku mezi všemi těmi osobnostmi undergroundu (Andy Warhol, Janis Joplin, Jimi Hendrix, William S. Burroughs a spousta dalších...) a vztahu s jiným člověkem - Robert byl kapitola, která byla v biografii Patti Smith od Victora Bockrise rychle přelétnuta (doporučuji k přečtení jako doplnění k této knize), stejně jako v Just Kids byla Pattina pěvecká (a obrovská) kariéra líčena jen tak mimochodem.
Souhlasím s Belatris: "Inspirativní a silné."

"Vyfoť je," řekla žena zadumanému manželovi. "Myslím, že to jsou umělci."
"Jen pojď," pokrčil rameny. "Vždyť jsou to jenom děti."

3 18.01.2015

Taky se mi líbila dynamičtější část po nástupu Ginelliho. Už když byl na začátku zmíněn, tušila jsem, že sehraje zásadní roli. Nevím jak vám, ale mně byla ta osoba docela sympatická. :-)
V závěru jsem se vyžívala a říkala si: "Sežer to, Heidi, sežer to!" I když jsem ten konec tušila, stejně mě to mrzelo.

3 27.12.2014

Biografie sestavená také z rozhovorů nejen s všestrannou umělkyní Patti Smith, ale i s osobnostmi kolem ní. Z knihy na mě úplně sálala atmosféra tehdejšího New Yorku, tehdy centra undergroundového umění a není zde opomenuto ani CBGB a také další kluby, kde se formoval punk. Kniha je nestranná a mapuje světlé i stinné stránky této úžasné osobnosti, cituje její názory i názory na ni. Patti Smith se rozhodně nedá upřít její vnitřní síla, pro mě motivující.

3 19.11.2014

Příběh byl dechberoucí a samozřejmě jsem často brečela jak želva, zvlášť při závěrečném líčení napojení se s Plachým hochem, jehož příběh miluji už od dětství. Přála bych si, aby Monty opět navštívil Českou republiku se svým vystoupením. Tento muž je pro mě vzorem jak v citlivé práci s koňmi a jinými zvířaty, tak jeho otevřeným srdcem, a také důkazem, že když máme sny, tak se vyplatí za nimi jít, pokud v ně skutečně věříme.
Co mě mrzelo, jak je u Knižního klubu trochu zvykem, tak odbytá korektura, např. ve srovnání s knihou O koních a lidech, která vyšla v Ikaru.

3 21.08.2014

Protože je na přebalu Erichsen prezentován hlavně jako študovaný literát, čekala jsem něco víc. Spousta námětů by byla super, kdyby byla pořádně propracována. Na druhou stranu primitivnost knihy možná i reflektuje dobu, ve které se odehrává.

Jedna věta mě ale zaujala: "Žijeme v době komplexů méněcennosti, špatného svědomí a sebepohrdání. Proto se lidi nenávidí."

3 23.12.2013