WEIL komentáře u knih

Vojto - S tím, že jsou ty básně, jak píšeš - "neučesané, neupravené, přímo od zdroje a bez vedlejších úmyslů", tak to myslím jsi trochu přehnal.

Pro mě je to poslední básník v CR, kterému se podařilo vystihnout přání a touhy člověka, která ale většina není schopna dosáhnout.

Patří jednoznačně ke generaci beatníků, ne jazzmanů, i když i ty prvky jsou v těch básních přítomné.

Hrabě nestojí stranou, a pouze nepozoruje, ale je součástí života viz třeba zhudebněná báseň - ...Tma stéká do kaluží, na šedivém pijáku nebe, otisky ciklámových růží, uprostřed ulice lemují autogenem, zbytky této noci. Noci, kterou jsem prochodil, abych se ujistil že žiji, možná že dnešní ráno, přinese amnestii - promlčeným láskám...Tohle říkám z hlavy, snad je to správně, ale nechce se mi právě pro knihu.

Hrabě je pozoruhodný zjev v poválečné literatuře, velká škoda, že zemřel tak mlád, a nemohl víc toho sdělit, víc toho napsat.

Taky Vojto, je dobře, že jsi to psal, jak jsi to cítil, a i můj vztah k Hraběti se za ty roky mění, ale jedno zůstává a to moje radost z toho, že žil, že zde byl, a zanechal odkaz, který mě stále zajímá, protože je pozoruhodný, cítím ho něco jako svého "kamaráda".

A proto taky čtu, neb klasici mi dávají podněty, mohu se s nimi ztotožnit, či se jimi nechám jen obohatit, a proto tomu dávám víc přednost, než autorům jako S. King, kde mi právě to sblížení se s dějem, s životem, jak ho autor vidí, schází.

Je dobře, že píšeš, že ho respektuješ, protože si to plně zaslouží.

Jen k jeho pracím - on psal hodně, ba moc, ačkoli po něm zůstala vlastně jen jedna knížka básní, kterou sestavil - tuším - hlavně jeho syn.
Psal pracně, ale výsledek vypadá možná lehce.
I když nejpropracovanější básní je asi - Variace na renesanční téma.

Zpěvák Mišík - nejen že se přes Hraběteho dobře živil - ale především ho dobře propagoval, a to je víc, než že se jím živil. Podle mě.

13 08.12.2012

Užiji zde raději vtipu, který vystihuje i podstatu knihy:
Povídají si dvě planety. Jedna z nich si stěžuje druhé: "Jsem napadená nějakým virem, říkají si homo sapiens." Druhá ji konejší slovy: "Neboj, to nebude dlouho trvat."

13 20.12.2010

Neodvážil jsem se svého času - mimo jiné ani i u této knihy - svěřovat svůj názor, dokud mě k tomu nevybídl někdo mě názorově na jednu knihu podobný. U "Zámku" to byl jeden ze zápisků pozoruhodné knihy českého básníka Ivana Diviše "Teorie spolehlivosti", v kterém mimo jiné píše:..."Stavba románu visí ve vzduchu... a později sám sebe pochválí, že to vystihl dobře..." A právě tak jsem to cítil i já.
Člověk přijde na svět, je zde vhozen proti své vůli, a jelikož ví, že je smrtelný, tak hledá jak se dostat někam, až jeho existence skončí...
Proto bloudí Zeměměřič po vesnici, a pídí se potom, jak se dostat dál, tedy na Zámek...
Že kniha není dokončená mi přijde přirozené s ohledem na Kafkovu tvorbu, způsob jeho života.
Román psal, když si potřeboval ulevit...
Kdyby román byl dokončený, tak by to nebyl člověk hledající, ale člověk co již nalezl, a to se s lidskou existencí a jejími možnostmi vylučuje.
To podstatné v ní sdělené je, a poté mi přijde i málo důležité, že nemá běžný epický konec.

12 19.12.2010

Osobně mi z této knihy utkvělo v paměti to, co bylo podstatou úspěchu politiky A. Hitlera.

6 miliónů nezaměstnaných, kteří živořili a mezi ně patřila i hlavní postava této knihy, takže dostal šanci na lepší život.
Že se dopracoval ještě k vyššímu postavení než jiní, to bylo už v hierarchii strany navíc a bylo to rychlé.
A až potom následuje, že dělal co dělal, tedy co se po něm chtělo.

Totéž platí zde i dneska, politikaření, touha za co nejméně práce mít co nejvíc peněz atd.

A v neposlední řadě rostoucí počet nezaměstnaných, o které se nikdo nezajímá, jen když jsou volby.

10 05.03.2011

Hra zjevně čerpá ze zážitků, které Havel zažil v pivovaře, kde konečně musel i pracovat, neb jinak by šel za mříže pro příživnictví, což už je dneska neznámý pojem, ale za socialismu musel každý pracovat, mít špempl v občance. To se Havlovi nelíbilo, a tak si našel nějakou práci, která by mu vyhovovala. A pivovar, tam se mu líbilo, tiše tam popíjel, nepatřil mezi ty, co by chlastali naplno a veřejně.

Pro mě osobně byla tahle kniha zklamáním. Jistěže je těžké najít nějaké téma, které by stálo k zpracování, ale text knihy se snůškou hororového příběhu, různých psychiatrických posudků, spisů z STB atd.

O čem kniha rozhodně není, a očekával jsem od ní, že zde bude aspoň zmínka - tak o praktikách čarodějnic, které se vznešeně nazývají "bohyně".

Knihu mi doporučila knihovnice, a taky mě k ní vedlo místo, kde se děj má odehrávat, vedle něhož se často pohybuji. A na závěr nevím o nikom, kdo by zde měl v této lokalitě takové renomé, že by pomáhal druhým lidem prostřednictvím přírodní medicíny.

8 04.06.2014

Těžko říct, kdo a proč právě tak bibli sestavil...Autor neznámý by byl známý...Někdo musel ty spisky dát dohromady. To mě zajímá.


Jisté je, že je to kniha prostá i divná, a že každý kdo umí trochu číst a chápat, tak něco pochopí a netřeba výkladů církevních, kdy církve si z toho udělali kšeft.

Nejlepší je asi pobyt Ježíše na Zemi.
Dramatický příběh, spíše filmový, jak by se dneska řeklo, než životopisný. Ježíš sám nic nenapsal, a kdo zná těch 110 stran napsaných údajně od apoštolů, ale nalezených až zhruba dvě stě let poté.

Co je zjevné a taky zapsané, že si Ježíš myslel, že se vrátí ještě v té době zpátky na Zemi, což se nestalo. Proto sám nic nepsal, nenapsal, a na to bych kladl důraz.

Jinak je zajímavé, že řada příběhů v bibli je mezi lidmi stále platných. Pokud nepočítám tu mystickou část.

Tenhle překlad je asi zbytečný, přesněji dost nepřesný, takže proto nebyl přijat s žádným nadšením.
Nikdo není tak blbý, aby nepochopil prostou středověkou češtinu...A kdo je blbý, ten si v bibli nebude nikdy číst.

Je zajímavé srovnat knihy na podobné téma - W.Styron - Viditelná temnota - K. Kesey - Vyhoďme ho z kola ven, a tuto knihu Tančím tak rychle, jak dokážu, od B. Gordonové.

Všechny jsou o vypadnutí z běžného života, o lékařích, kterým jediným úkolem by mělo být pomoci pacientovi, ale co když je jejich léčba špatná? Pak nezbývá pacientům, než bojovat sami, a podávat o tom svědectví, protože lékař je jen člověk, měl by být školený, ale neprožívá tu zkušenost pacienta, takže enví co prožívá a jak na to. Bohužel někdy ho to ani nezajímá, ani nemusí, neb z cizího krev přece neteče.

8 02.07.2011

Fascinující, živočišné psaní a tedy i čtení. Něco jako eseje, ale i deníkové zápisky, v nich nářky, vzteky nad životem, ale taky i humor, který z řady nedorozumění mezi lidmi přímo jako by autorovi kapal na stránky jeho knížky.

Některé básně jsou nadčasové a kde se čtou, tak vyvolají chvění v duši, a takových básníků zde bylo a je jako šafránu.

7 26.06.2011

Příběh je to krásný, pohádkový, ale současně i ta hlavní postava v mnoha lidech vyvolá aspoň trochu touhy i k následování takového činu.
Vybavuji si jednoho muže, co na Slovensku stavěl v osmdesátých letech Hrad. Začal ho stavit když šel do penze, a nevěděl co dělat, a navláčel na jedno místo postupně neuvěřitelné množství kamenů a začal stavět zeď, pak místnost, až z toho vznikl hrad, a když mu bylo přes 80. let, tak o něm natočili dokument, ve kterém vypravoval jak stavil. A taky, že už nemá sílu, motivaci, že je už starý a tak se už jen kouká dokraje.
Velice mě to zaujalo, jak člověk nakládá s energií, pak jí pozbývá a kruh lidského života se uzavírá.
A to stavil za komunistů, žil přírodně a dokázal na jednoho drobného muže takové veledílo!
Žil jak správný člověk, tak mi to přišlo. Smutné i trpce o lidském osudu.
A ten se jednoho dne naplní právě tak u každého z nás.

7 13.01.2011

Kniha mě mile překvapila. Ukazuje lidi jací jsou, ne jací by chtěli být. A taky mi přišlo zajímavé, jak autor pracuje s vyprávěním. Moc mě překvapila.
Kdo by očekával povrchnost, necudnost, ten by byl zklamán.
Duchovnost tohoto dílka je pozoruhodná.

6 21.03.2013

Anna proletářka byla knihou, která se četla v 70. a 80. letech minulého století povinně.
Byla taky dvakrát zfilmována.
V dnešní době proletáři neexistují, ale tehdy to byla určitá síla, víra v lepší uspořádání života, když bude majetek zabavený boháčům, a rozdělován spravedlivěji mezi lid.

Titulní báseň Marka Vašuta, aby si čtenáři udělali představu, jak v té době psal.

HUMANET
aneb
same shit, different day

Je zase ráno…
Power on.
Každodenní zmrtvýchvstání do položiva.
Vzlínám do reality jak z vraku uniklý mazut na hladinu oceánu.
Systém načítá mé osobní nastavení - počkejte, prosím…
Integrity testing OK - podle všeho jsem a jsem to opět já...
dobrá tedy: cink! - odklápím víka a
skenuju bělmo stropu - - -
A náhle je tu zas.
Blitzkrieg banalit !

Kolikrát ještě vyměním plastikový pytel v koši na odpadky,
než v něm budu sám ?
Kolikrát ještě si zoufale neporozumím s těmi nejbližšími ?
No connection, try again - to víš, že to budu zkoušet, co jinýho…
Kolikrát si ještě v životě ostříhám nehty na nohou ?
Kolikrát budu ještě paralyzován jistotou autodiagnózy:
zavržený zatracenec s plně rozvinutým sisyfovským komplexem,
jednička i nula zároveň - jééé, ty binární pozére, tvoje starosti bych atd., atd.,
počtu si v emajlu, počtu…
A kolikrát mě ještě v offline usebrání přepadne
mrazivá závrať, že jsem
omilostněn
a dokonce snad i
uložen mi úkol? Svědčit, páchat, tajit, či jen dosloužit ?
Log on Logos…
? ? ?
Tento program neodpovídá - - - Fajn.
Takže kolik kilo antidepresiv ještě sním,
abych nesnil o pistoli v puse ?

Z ulice vyje zdivočelý
autoalarm místo zvonů…
Zavírám okno rozostřené rosou či čím a hledím.
Mladá poštolka z kostelní věže zabliká křídly
a plyne růžovým monitorem obzoru
nad tichem lesa antén.
Zvoní telefon - zaklapnu ho stejně jako kdysi budíka.
V koupelně chvíli zírám na cizího starýho chlapa
a namísto hlavně si do huby strkám
kartáček.
Oh Lord, dej mi sílu neptat se proč.
Just take it.
Just do it.
Just exi(s)t.

29.6. - 7.10. 02

Knihu jsem přečetl na poprvé celou.
A nechal se unést textem, a jelikož jsem autorce slíbil, že zde napíšu ke knize obsah, tak jsem tak dlouho nad ním přemýšlel a zase se ke čtení té knihy občas vracel, až mě někdo předběhl, a tím pádem mi ulehčil moji situaci.

V knize se mi některé pasáže moc líbí.
Například str. 13, kde autorka píše o tom, jak se její hlavní hrdinka zamilovala do svého budoucího muže.

Hlavní postava knihy hned v druhém odstavci textu uvádí, že ...byla mladá a zamilovaná, můj muž byl úspěšný a cílevědomý. Mojí nevlastní dceři Dominice, kterou jsem vyvdala, bylo tenkrát deset a já věřila, že si k ní najdu cestu a budu ji považovat za svoje dítě.
Společně se svým manželem Šimonem si pořizují syna Kryštofa.
Nejbližším kamarádem, který se objevuje v celém textu je jí Květák, se kterým vyrůstali v dětském domově, a který působí ve vypravování jako protipól jejího manžela Šimona.

Text je plný explicitních sexuálních scén, které asi k dnešnímu "ženskému románu" patří, nevím, moc jsem tenhle žánr nikdy nečetl.

Mohl bych k této knize toho napsat ještě víc, ale taky už nic.
A vybral jsem si nyní tu druhou možnost.

6 11.11.2012

Vrcholné dílo Boženy Němcové. Proto se jí tolik mužů bálo, neb její intelekt je děsil.

6 11.08.2011

Ti dva se k sobě v přírodě nehodí, vylučují se, ale v pohádkách fungují jako muž a žena.

Prskání vět na papír.

6 10.08.2011

V jednom z vydání "Proměny" je zajímavý výklad kritika, který - jak myslím - tak vyjadřuje tuto povídku.

Někdo v zavedené rodině onemocní, pro jeho nejbližší je to nečekané, a co teď s tím?
A právě s tímto tématem si Kafka v povídce pohrál.

Jde - pro mě - o mistrovské dílo moderní literatury.
Čtenáře by neměl mást čas vzniku, takové případy se dějí pořád.

Četl jsem hodněkrát, a rád si to přečtu znovu.


Jen maličkost - vazba zde je chybná - ve vydání z roku 1990 od nakl. Primus je na rubu obálky Kakova fotka, na druhé straně - negativ.

Rád přes tuhle knihu nahlédnu do člověka Miroslava Macháčka, který bohužel zemřel předčasně.

6 28.06.2011