VladimirTetur komentáře u knih

O stupeň lepší než Ocelové jeskyně. Příběh se začal přibližovat Nadaci jak obsahově, tak i skvělou formou psaní, což je moc fajn. Poněkud slabší rozuzlení detektivní zápletky je jedinou slabinou knihy.

3 22.03.2020

Velmi dobře napsáno, ale po epické nadaci byla očekávání mnohem vyšší. Snad se to rozjede v dalších dílech.

2 15.03.2020

První třetina knihy je slabá, Huntigton píše trochu školometským stylem na který jsem měl problém si zvyknout. Hodně mě vadila jeho neschopnost veřejně deklarovat roli USA a západu jako příčinu mnoha jevů od vzestupu islámského světa přes odmítání západního vlivu v jihovýchodní asii až po antiamerikanismus latinské ameriky a komunistického bloku. --- Například to byla slušně vykořisťující politika Velké Británie a jejich anglo-perská naftařská společnost, která založila kořeny dnešního vzdoru islámského světa vůči západu. Anglo-perská společnost (dnešní BP) z Íránu po druhé světové válce kousek vycouvala, nicméně byla nahrazena konsorciem západních firem za pomocí CIA. Konec vydatného penězovodu z Íránu do západních ekonomik nastal až s islámskou revolucí, která byla nevyhnutelnou reakcí na kolonialistické praktiky Británie a později CIA. --- Takže pokud Huntigton píše o vzepětí islámského odporu vůči západu, nepřišlo z čistého nebe. Západ svou šanci na zcivilizování barbarského světa islámu prokšeftoval za krátkodobé zisky tolik potřebné v boji s dalším ideologickým nepřítelem, Sovětským blokem. Odpor vůči západu v tichomoří také nepřišel sám od sebe, nebo z asijského šovinismu, ale opět jako důsledek dřívější kolonialistické politiky evropy, následované neokolonialistickou politikou USA. Huntingtonovi tak uniká fenomén zpětného rázu, ale je možné, že jej záměrně zamlčuje. Od poloviny knihy však najednou nalézá větší objektivitu a kapitoly o velice nebezečném Turecku a konfliktu v Jugoslávii jsou slušné. Poměrně konzsitentně autor podává důkazy o vysoké nebezpečnosti multikulturalismu, což se zejména s dvacetiletým odstupem od vydání knihy jeví jako velice prozřetelné. Za závěrečné poselství dávám jinak průměrné knize hvězdu navíc.

4 11.03.2020

Životopis člověka, který proseděl téměř celý svůj čas u sebe doma za psacím strojem, ale přesto se to čte parádně. Knihu jsem bral jako přídavek ságy o Nadaci, jejíž svět a konzistence autorova psaní napříč dekádami mě naprosto uchvátil.

4 10.03.2020

Steinbeck americké dezoláty umí a i přes kratičké popisné stati dokáže vystihnout atmosféru a vtáhout do děje podobným způsobem jako třeba Clawell. Kdyby takhle dobře a efektivně psal třeba grafoman Irving, má ta jeho moštárna třetinu stran a postavili mu za života bronzovou sochu.

11 04.03.2020

Není to sice nic extra rigorózního ve stylu Cialdiniho prací, ale čistá praktičnost. Historky ze života profesionálního vyjednavače, kterýma Chris uvozuje témata parádně nakopávají s každou kapitolou čtenářovu pozornost. Dobrá kniha.

3 27.11.2019

Nejpřeceňovanějsší Verneovka. Jako malý jsem se tím nějak intuitivně na přeskáčku prokousal poprvé a teď jako dospělý jsem si ověřil, že k tomu byl pádný důvod. Tak jako píše andrej0867, popisy geografie, fauny a flóry jsou zbytečná omáčka, ale je možné, že ostentativně vyjadřované slovníkové znalosti z této oblasti byly v 19. století povinným marxismem-leninismem, jako dnes "snižování uhlíkové stopy." Těch záživných kapitol je málo, kapitán Nemo je vykeslený jako šílený indický bázen, a spíše mě sedl jeho profil z Tajuplného ostrova než odsud. Mít to polovinu stran a míň alarmistického Nema, bylo by to fajn.

2 27.11.2019

Při čtení Landesova Bohatství a bídy národů mě zaujali Japonci, kteří naprosto fenomenálně vynikali nad ostatními národy svou pracovitostí a organizací společnosti. Před dalším studiem japonských systémů řízení a podnikatelské filosofie jsem chtěl trošku pochopit jejich kulturu v historickém kontextu. Moderní původní autoři jako Murakami popisující současnou dekadenci mě zatím nelákají, paradoxně nejlépe se tím pádem jevil Clavellův australský pohled a jeho Šógun. Vysoké očekávání díky autorově předešlé knize, Král Krysa, bylo zcela naplněno. Dokonalost.

2 17.07.2019

Kissinger, Hari Seldon americké diplomacie posledních padesáti let, píše velmi dobře. Jeho podání řádu světa je ale jen povrchní, a jde jen velestručný o rozcestník k dalšímu studiu. Některá politická témata jsou dobře uvedena, jiná jsou (záměrně) opomenuta a dědkovi to očividně pálí. ;). S odstupem času musím dát 5/5, poslední dvě kapitoly byly třešničkou na dortu a nosím je pořád v hlavě. Nutno ovšem dodat, že to je Talebovská třešnička, pro kterou je třeba mít nastudovaných několik hutných korpusů, aby člověk plně pochopil význam sdělení.

3 14.05.2019

Rozhodne doporucuju cist Nadaci v poradi, v jakem ji autor napsal, tzn. zaradit tento dil az nakonec. Teprve v tomto poradi ma dilo tu spravnou silu.

Trantor je alegorii dnesni doby.

Naprosto fenomenalni je v teto serii zpusob casoveho nadhledu. V serii Nadace je kauzalita sledovana z perspektivy nekolika generaci. Asimov byl genius!

2 20.04.2019

Po epickém závěru chronologicky první pětice knih jsem k tomuto dílu přistupoval poněkud zdrženlivě, protože jsem se bál, že bude Asimov recyklovat sám sebe. Obavy se nanaplnily, kniha je to skvělá! O co je Předehra k nadaci "komornější", o to lépe ma propracovaný systém postav a jejich vzájemných vztahů. Celou dobu jsem sice podezíral Dors, ale raději nebudu číst žadné komentáře, ať si nezkazím zážitek ze sedmého dílu.

Asimovova konzistence v rozvíjení Nadačního univerza v rozsahu několika desetiletí je obdivuhodná.

3 10.03.2019

Huxleyho Brave New World je pořád špičkou žánru, ale Orwell se mu osmdesátčtyřkou hodně přiblížil. Je to hodně tvrdé a temné, ale člověk na to potřebuje trošku víc intelektu a reálného povědomí o zákonitostech světa, které zážitek z knihy tísnivě násobí. Goldsteinova kniha patří k těm nejlepším kapitolám, co jsem kdy četl. Jde o obrovské, žel masami nepochopené varování pro dnešní dobu a mám pocit, že se Orwell sekl jen o čtyřicet let. Prolétům dneška stačí stáhnout si film, proklikat obsah a říct, že "to četli" (proto aby byli "in" v těch lepších kruzích) a demagogicky dodat verdikt o tom jaká je to nudná blbost (obvyklý trik nastartování neplodné diskuze sporem, z kteréžto vyjde prolét s dobrým pocitem toho, že zapadl bez práce mezi ty, kteří obětují desítky hodin poctivému studiu vážného problému). Kromě absolutního monopolu násilí, viděl Orwell správně jako jeden z hlavních a mnohem důležitějších prostředků k nastolení totality omezení výrazových prostředků jazyka a omezení výměny informací. V časech Orwella se pálením knih a potlačováním výměny informací intenzivně zabýval jeden slavný kníratý rakouský malíř a známá totalitární partička aktivistů neruského původu okolo spolku "žít sovětský svaz" ":D. Před nimi to byla skoro 1000 let katolická církev a dnes je to islám, který v evropských zemích dokáže natolik narušit vzdělávací proces, že lze hovořit o systémovému vychovávání zabedněných fanatiků. Co jiného lze říci o skutečnosti, kdy se muslimské děti za podpory svých neandrtálských rodičů odmítají učit, jelikož vše, co je potřeba znát k životu je přece v Koránu. Doktrína nastupujícího jediného nositele informace, Koránu, a její násilné šíření je jen analogií procesů, které se odehrávaly okolo umělých úprav někdejšího nositele informace, Bible ve středověku, což vyústilo v intelektuální refromační úprk za oceán a definici dnešního civilizovaného světa. Tehdejší hlavní dozorce, papež, ještě neměl technické prostředky, jak tomu celému exodu neposlušných oveček zabránit a riziko naprosté totality tím na několik století lokálně pominulo (jako demonstraci vlastní nezávislosti na tehdejším Goldsteinovi američané hrdě vyhodili do moře jeden ze základních kamenů Washingtonského obelisku, který byl poslán Vatikánem). Wahábistický Islám, jakožto nástroj a vypilovaná nástupnická doktrína totální kontroly populace má s dnešními technickými prostředky velmi dobře nakročeno dosáhnout starých cílů v novém kabátě, před čímž již tentokráte nebude úniku. Neziskovky usilující o dovoz nových voličů jsou jen zametačem cest. Islám není našemu tzv. křesťanskému světu organizačně zase tak vzdálený, jak si myslíme. Ekumenické hnutí, jehož je islám nedílnou součástí, je způsobem jeho legitimizace v zemích se vzdělaným obyvatelstvem, kde mohamedánský prozelytismus zatím selhává. Vzdělaný člověk totiž dokáže pochopit, jaké důsledky dominantní implementace islámu přináší. A ekumenismus je doublethink v té nejnázornější podobě (Papežovo poselství lásky vs. paralelní legitimizace rozkladu rodiny jakožto svazku muže a ženy s dětmi, svěcení kanónů atd.). -Určitě si knihu přečtěte, Orwell trefně popsal cílový stav a pro pochopení cesty k němu zkuste třeba Waltera Veitha.

17 07.09.2018

Tohle počítám mezi antiutopickiu trojku: Brave New World & 1984. Je to trochu slabší nez Huxley, ale pořád skvělé. Opravdu povinná četba. V duchu si říkám, kolik lidí si tuhle knihu přečte a v kontextu doby jim to nic neřekne. Už jsme sakramentsky blízko...

9 29.06.2018

První část knihy je skvělá a končí zhruba někde kolem sporu s British Airways. Tuhle část bych popsal jako mix životopisů Tima Learyho, Steva Jobse a Belmonda míchnuté s verneovkama. Popsaný vznik Virginu, detailní popisy klíčových transkcí v Richardově junáckém věku, náhled do autorova myšlení, vše za 100%. Poté, co Richard přestal s dobrodružnými výpravami, stal se text trošku nudný.

Zhruba poslední pětina knihy je nejméně poutavá, a to z důvodu přílišné "New age" politické agitky. Nejvíce je to znát v kapitole "2006". Jen pro představu cituji: "V létě 2006 se přihodilo spoustu věcí, ..., globální oteplování a zvyšující se ceny paliva" (Do té doby se zřejmě neoteplovalo); "Najednou jsem pochopil, že pokud hned nezačneme redukovat emise,..., bude povrch planety brzo neobyvatelný." - tenhle citát se krásně dichotomicky doplňuje s větou, která je dokonce na stejné straně: "Samozřejmě, ... ,nechtěl jsem dělat žádné změny (ve svém podnikání), které by nám způsobily ztrátu na ziscích." -Tak se ve Virginu rozhodli aspoň netisknout maily :D, když už emitují CO2 svým leteckým provozem jako málokdo. O luxusní třídě s postelemi, kde poměr spotřebované energie na hlavu musí budit zatvrzelé gáiany ze spaní se přitom Richard rozepsal tak dvě kapitoly nazpět. Svým pokrytectvím připomíná svého kamaráda, oteplovacího Ala Gorea, který taky káže vodu a sám leje za oponou hrdlem galony Richebourgu. Na druhou stranu Richard "nekecá a maká" a koridory pro migrujicící zvěř v Africe by bez jeho přispění asi neexistovaly.

Popis okolnosti podnikání Virginu z pozdějších dob (cca 1998+) jsou příliš stručné, což kontrastuje s detailní zmínkou sebemenšícho detailů při rozvoji Virginu v průběhu 70.-80. tých let. Za slabší podstatnou část knihy dvě hvězdy dolů.

1 28.06.2018

Čistá práce. Kvalitní literatura faktu.

1 26.06.2018

O něco málo slabší než předešlý díl (první interminentní planeta byla naprosto zbytečná pro děj, peskování Bliss), ale pořád hodně dobré. Autor zde reflektuje podstatně větší vlastní zkušenost se ženami, než v první trilogii a některé kratičké erotické momenty mě u Asimova příjemně překvapily a vygradovaly lokální zápletku.

Spoiler:
Narativita děje celé série (bez posledních-prvních dvou dílů) by se dala shrnout asi tak, že v kontextu finálního rozuzlení se Nadační žabomyší války jeví jako naprosto nicotné, nicméně nezbytné pro udržení pyramidy moci nad galaxií za účelem udržení statusu-quo, potřebného pro rozvoj Gaie a posléze Galexie. Seldonova zjevení v průběhu krizí byly vlastně Daneelovy korekce systému a hrdinové jednotlivých knih byli jeho nástrojem.

Kontrakce viru na Alfě byla zřejmě také narážkou na vlastní zkušenost s HIV/AIDS skrze transfuzi.

3 22.05.2018

Autorův styl vyzrál po třicetiletém odstupu od první trilogie jako dobré víno. Tato kniha perfektně navazuje na původní příběh a úžasně jej rozvíjí originálním způsobem. Nad předešlým dílem ságy o Nadaci jsem se téměř rozplýval, ale tenhle je ještě o stupeň lepší. Pro nejlepší zážitek doporučuji číst v pořadí, v jakém autor celou sérii psal a knihy "Předehra k Nadaci" a "A zrodí se Nadace" zařadit až nakonec.

3 14.05.2018

Film jsem neviděl. Prvních 70% knihy bylo napsaných mistrovsky, jenže pak... SPOILER: Jakmile se však někde kolem dvou třetin knihy začal Homer s Candy skrývat před Wallym, měl jsem pocit nudně nastavované kaše. Momenty nečekaného, přitom brutálního zlomu v ději, kdy např. Homerovi odplavila pěstouny rozbouřená řeka a tím mu odplaval pro sirotka klíčový sen o rodině, fungovaly skvěle na začátku, ale časem jejich intenzita a smysluplnost klesala. Finální samoúčelná zápletka černocha zneužívající vlastní dceru je toho příkladem: Přijede banda nových postav v závěru knihy, které čtenář nezná, natropí na 150 stranách bordel a pak zase zmizne bez zásadního dopadu na hlavní děj. Krásných 400 stran je tak otráveno zbytkem knihy, kde vyčerpaný autor začal ztrácet konzistenci, hlavní postavy přestal charakterově vyvíjet a začal s těmito vycpávkami. U postavy Larche byl pokles intenzity popisu zcela OK a docela mě sedl vzhledem k jeho stárnutí, jenže s jeho odchodem do ústraní jej dějově nikdo nenahradil. Je to přece Homer, druhá nejdůležitější postava knihy, jehož myšlenkové pochody měly být v závěru rozvedeny mnohem lépe. Chvíli se i zdálo, že se hlavní pozornost přesouvá na Angela, jakožto plod lásky hlavního hrdiny, ale i to vyšumělo. Autor to všechno prostě "narychlovku" nějak utnul instantním happy-endem a nic, tolik důležitého pro celkové vyznění knihy se nedozvíme. Trápilo Homera odloučení od své skutečné a tolik vytoužené rodiny, pro kterou neváhal zradit jediného kamaráda? Nedozvíme se, co Candy, Angela a Homera finálně přimělo se navzájem opustit, nedozvíme se jak to ukutáleli s Wallym. Jaký přínos měla pro Angela jeho zkušenost s mladou krásnou černoškou, která se dějově v zápětí vypařila jako pára nad hrncem? WTF? Prostě náhlý dějový skok, odbočka s úchylným negrem a nic! Samoúčelně otevřené konce jsou u mě důkazem nedostatku invence a smrdí to donekonečna prodlužovanou telenovelou. Jakoby Irvinga přešla chuť, nebo mu došly tripy. Vzhledem k tomu, jak autor v té lepší části knihy pitval do detailu naprosto nepodstatné záležitosti, je finále knihy o ničem a celkem mě teď sere, že jsem se s tím tak dlouho páral a četl to díky doporučení jen ve svém nejlepším rozpoložení. Za tu dobu jsem mohl přelouskat 2x tolik stran užitečnějších knih, které čekají na seznamu. Pokud je tohle Irvingův nejlepší kousek, jsem rád, že jsem se k němu nemusel prokousávat zbytkem jeho díla a s autorem jsem skončil. Na tohle nemám čas.

4 03.05.2018

Kterak cesta za dobrodružstvím skončila nekonečným zametáním a vytíráním hajzlíků. Vzhledem k tomu, že autor není žádný spisovatel, jde o jeho prvotinu a navíc ji psal po pětileté duševní degeneraci v řadách s vysokou koncentrací naprostých trotlů, jde o slušnou knihu. I naprostý vojenský elév lačný po dobrodružství si byl časem schopen uvědomit patolízalskou podstatu úspěchu v této byrokratické instituci. Neustálé samoúčelné rajóny, tolik typické pro armádu v rozkladu nebo pro kanónfutéry na úkor budování bojové kvalifikace, nedbalost a posedlost sociální loterií o teplé úřednické místečko nebo pořadníky na "služebku" do Djibouti atd... v takovém prostředí se může cítit dobře jen velice specifická sorta lidí. Cizinecká legie tímto u mně ztratila veškerý punc. Čteno na doporučení někdejšího vrátného z kolejí VŠB Pařízka, degradovaného majora ČSLA, prezidentem vyznamenaného ostřelovače a kádra na gubernátora Lyonu. Zdravím autora ;).

01.05.2018

Poctivá vědecká práce, psaná neuvěřitelně čtivě. Landes zde přehledně reviduje společenský a hospodářský vývoj za posledních cca 1000 let, takže pro lepší orientaci v reáliích dneška je to povinná četba. Seznam použité literatury je neuvěřitelný a jsem rád, že ji autor pro méně motivované čtenáře extrahoval do stravitelných, krásně politicky nekorektních 500 stran.

Trochu jsem postrádal detailnější rozbor vývoje ekonomiky oblasti skandinávie, východní evropy a Ruska. I když u toho východního bloku stačilo klíčové souvětí: "gigantismus a naprostá neúcta k racionálnímu hospodaření nejmenšího celku, rodiny". Pro další dílky znalostí historio-ekonomického puzzle v této oblasti se asi bude třeba ponořit do Solženicynových 200 let pospolu.

Ekonomie není exaktní věda a její zpětně poznávací podstata je určena znalostí historie geneze lidského psýché. Kdo tvrdí opak, je pitomec. ;)

4 04.04.2018