Veve721 komentáře u knih

Jsem ráda, že "Pozývam ťa na večeru" patří mezi autorčiny povedenější kousky. Téma redaktorské práce Janě Benkové prostě sedne a já si vždy ráda přečtu román z tohoto prostředí. Stejně jako série o reportérce Simoně, tak i Zuzanina lovestory stojí za pozornost. Samozřejmě ji doporučuju spíše ženám, protože jim je přednostně určená. Nejde o žádné literární veledílo s filozofickým podtextem, ani si na to nehraje. Proto dávám hodnocení krásné 4 hvězdičky, protože v rámci svého žánru šlo o velmi dobře napsané dílko. Hlavní hrdinka má zvláštní smysl pro humor a autorka s ní umí dokonale pracovat. Líbí se mi odlehčená atmosféra celého příběhu, nedokonalost hlavních hrdinů a hlavně vtipné situace, do kterých se neustále dostávali.

Jsem až překvapená, nakolik se tahle tenounká novelka liší od většiny klišoidních novodobých romancí. Žádní dokonale krásní a chytří hrdinové, žádné cudné a poslušné krasavice a rozhodně ne láska na první pohled... To tady nenajdete a jsem tomu moc ráda. Kéž by bylo víc takových románů a hrdinek, které si ze sebe umí udělat srandu. A kéž by měly knížky z edice "Emma love" víc stran...

25.03.2018

Užívala jsem si každé slovo - to je také dalším velkým plusem této knihy, autorka má úžasný sloh. Její popisy mě ani na vteřinku nenudily a líbilo se mi, jak si hraje se slovíčky. Stejně skvěle jsou zpracovány i charaktery hlavních postav. Nejdokonalejší na nich je to, jak jsou nedokonalé. Quinn je hloupá a bojázlivá, Alex je až přehnaně dobrosrdečný a hodný. Oba si mě dokázali získat a já jim držela palečky.

Abych to shrnula: "Neplakej" je skvělé dílko jak po stránce slohové, tak po stránce obsahové. Realistické postavy, napětí, mrazivá atmosféra a naprosto odzbrojující závěr, který vás položí na lopatky. Za sebe rozhodně doporučuju dát jí šanci! ;)

3 24.03.2018

První díl série o Beatrici Kasparyové rozhodně nebyl žádný propadák. Skvělé moderní téma zapracované do krimi zápletky je originálním uchopením žánru a dokáže zaujmout mnohé čtenáře. Navíc z celé knížky vyzařuje autorčin upřímný zájem o hledání "kešek", což je sympatické a příběh je díky tomu zase o něco čtivější.

Proč jsem tedy srazila knížce jednu hvězdičku? Problémem není samotný geocaching, s tím si autorka poradila na výbornou. (Získala si mě hlavně využitím noční keše.) Jde však o ten zbytek příběhu - o ty vycpávky, které už tolik zajímavé nejsou. Místy jsem se kapku nudila, hlavní hrdinka byla občas pěkně otravná, jindy mě přiváděl k šílenství laxní přístup vyšetřovatelů, kteří mají na vše času dost a po vyluštění souřadnic jdou klidně spát, místo toho aby běželi místo činu. Možná jsem už trošku zdegenerovaná koukáním má Kriminálku Miami a New York, ale když vyšetřuju vraždu a získám novou stopu, tak přece nepůjdu v klidu spinkat, no ne? :D

1 20.03.2018

Vždy, když u hodnocení nějaké knížky váhám, položím si otázku, která mé dilema rozlouskne. "Existuje něco, co bych na knížce ještě vylepšila, aby byla dokonalá?" U této jsem si ale otázku pokládat nemusela, protože jsem už dopředu znala odpověď. Ne, nenapadá mě nic, co bych na "Anně a Šarlotě" změnila. Potenciál příběhu autorka využila naplno. Ač se mi ze začátku hlavní hrdinka zdála nesympatická a její maminka otravná, nepředělala bych je. Všechny jejich negativní vlastnosti byly důležité pro děj i rozvoj jejich vztahu. Líbilo se mi využití handicapovaných postav, které bojují s nepřízní osudu. Pozitivně jsem vnímala i romantickou linku, která nebyla prvoplánová ani přehnaně neuvěřitelná, jak tomu často bývá u jiných knížek. Tohle nebyla láska na první pohled, vůbec ne. Šarlota si ke svému princi nacházela cestu postupně a opatrně překonávala prvotní nedůvěru. Rozhodně nešlo o nějaké romantikuš klišé, kterých je teď všude plno.

09.03.2018

O 48 stránkovém komiksu se toho nedá moc napsat. Obzvlášť, když jde jen o sbírku krátkých stripů sloužících jen k pobavení čtenáře. Spousta vtípků mě rozesmála a musím uznat, že autoři rozhodně mají smysl pro humor. Některé byly tak dobré, až se divím, že už jsem je dávno neobjevila jako na něčí zdi na facebooku. Tohle je přesně ten typ humoru, který vládne sociálním sítím. ;) Na druhou stranu se v sešitku místy objevují i hodně trapné fórky, zakládající se na věčných klišé, které mi prostě vtipné nepřišly. Dalším drobným mínusem je nedostatečná charakteristika a vývoj postav.

Přestože jsem si opět našla pár drobností, které bych vytkla, pozitivní dojem nakonec přebil veškerá negativa. Přispěla k tomu hlavně sympatická kresba ilustrátorského dua Dentiblù. K vizuální podobě dílka nemám jedinou výtku - moc se mi líbí a dokonale ladí k obsahu.

Asi bych tento komiks doporučila spíše mladším dívkám, protože se dokážou lépe vcítit do myšlení hlavních hrdinek. Jsem přesvědčena, že "Holčičí tajnosti: Kámošky od A do Z" jsou skvělou volbou, pokud chcete potěšit svoji kamarádku milým dárkem. A taky jsem si jistá, že ať už si komiks přečte kdokoliv, určitě si najde alespoň jeden strip, nad kterým se zasměje...

25.02.2018

Vím, že je to trošku trapné, ale knížku "Blízko obzoru" jsem si pořídila jen a jen kvůli pěkné obálce, přestože klasické romanťárny téměř nikdy nečtu. (A když už se k nějaké dostanu, tak se mi v devadesáti procentech případů nelíbí.) Takže jsem se dost bála, jak u mě tento parádně "oháknutý" román pochodí. Nekonec jsem byla dost mile překvapená...

Po přečtení anotace čekala jen nějakou béčkovou romantiku, ve které se hlavní hrdinka zamiluje do těžce nemocného frajírka a společně budou kňourat nad jeho tragickým osudem až do poslední kapitoly. Omlouvám se! Měla jsem vůči tomuto dílku předsudky a tím jsem autorce dost křivdila, protože její příběh mi dal mnohem víc. Přitom právě o tom knížka je - že by lidé neměli soudit druhé jen podle prvního dojmu.

Když už nic, musím minimálně vyzdvihnout autorčin styl psaní. Kdyby totiž stejný příběh napsal někdo jiný, nemusel by být ani z poloviny tak úžasný. Jessica dala do psaní všechno - humor, ironii, romantiku, strach i smutek. A při čtení to s ní pociťujeme i my, čtenáři. To je poznávacím znamením dobrého spisovatele. Nakonec už jen dodám, že já u knížek nebrečím skoro nikdy, ale "Blízko obzoru" mi dalo vážně zabrat...

2 20.02.2018

Přestože jsem označila romantickou linku za jedno velké klišé a stále jsem přesvědčená, že bez ní by byla knížka o pár bodíků lepší, nemůžu říct, že by se mi "Potomkovia bohov" nelíbili. Právě naopak. Autorka se nebála zariskovat domáckým prostředím, svůj svět promyslela do nejmenších detailů a dala si záležet i na rádoby historických spojitostech s mimozemšťany. Tyto drobnosti mě opravdu nadchly a já si užívala autorčinu neuvěřitelnou fantazii. Přestože jsem se bála, že půjde o dílko podobné jednomu ze slavných sci-fi seriálů, Vita Jamborová mě překvapila až nečekanou originalitou. V této drobounké knížečce se milovníkovi sci-fi dostane vše, co by si mohl přát - mimozemské rasy se zvláštními schopnostmi, skvělá technika, pokusy na lidech, roboti, cestování časem i vesmírem, jiné planety, apokalypsa a mnoho dalšího...
Hlavní hrdinka mi sice ze začátku lezla na nervy, s každou další kapitolou je však sympatičtější a dospělejší. Přestože bych ji rozhodně nenazvala mou nejoblíbenější postavou, fandila jsem jí a to je nejdůležitější. A kdo byl tedy mým favoritem? To není těžké uhodnout - jako velký kočkomil jsem si okamžitě zamilovala zrzavého kocourka Vasila a pak taky ukrajinského frajírka Vladimíra. Vlado byl vtipný, zábavný a pořád plný dobré nálady, kterou dokázal při čtení přenést i na mě.

15.02.2018

Musím přiznat, že tohle je opět jedna knížka, nad jejíž hodnocením jsem příšerně dlouho váhala. Polovina děje, která se zabývala minulostí Billa a Mitche mě k smrti nudila (nejvíc jsem umírala nad nekonečnou a hlavně zbytečnou kapitolou o summitu). Na druhou stranu Sparkova finální čtvrtina mě bavila ohromně - hltala jsem každou stranu. Příběh Taylorovy matky mě taky zajímal, jen škoda, že dostal tak málo prostoru, což je vlastně hlavním problémem knihy. Z celého dílka mám totiž pocit, že autor pořádně nevěděl, o čem chce psát. Kapitoly se (hlavně zezačátku) všelijak střídaly bez jakékoli logické posloupnosti, ve finále to na první pohled vypadá, že hlavní zápletkou není Spark v Edenu (jak slibuje anotace), ale Billův a Mitchův nuďácký summit, což je obrovská škoda! Jak Sparkův, tak Taylorův příběh jsou mnohem zajímavější a zasloužily si více stran.

Pořád bych ale byla ochotná dát knížce víc hvězdiček, nebýt však toho konce! Tím si autor vysloužil naštvané hodnocení. Hodně naštvané! Nechci vám vyspoilerovat konec, ale můžu alespoň prozradit, že je extrémně zrychlený a hlavně nedokončeně otevřený. Kruci, tak proč autor tolik plýtval stránkami na nudnou historii firmy Eukarion, která stejně nikoho zajímat nebude, a místo toho nevěnoval více prostoru Sparkovi se Sunday?! Pokud autor napíše druhý díl, kde vše dořeší a uzavře, pak jsem ochotna i u tohoto dílka dodatečně zvýšit hodnocení, ale takhle nemůžu. Tak skvělý nápad a tak nedotažený!

11.02.2018

Druhý díl je zvláštním protikladem prvního dílu. Kde jsem u "Ódinova dítěte" vytkla čtivost, tady jsem neměla absolutně žádný problém se začíst. Předtím se mi Rime nepozdával, teď se jeho charakter plně rozvinul. Objevily se nové zajímavé postavy a nečekané zvraty, které mě nutily nepřestávat číst. Dějově by si knížka zasloužila plných pět hvězdiček, skutečně nejde jen o výplňový druhý díl, jak to u trilogií bývá zvykem. Výjimečné je taky to, že Siri Pettersen dokázala popsat náš svět očima "mimozemšťanky". Hirčino překvapení z každé drobnosti vyznívalo dostatečně realisticky a tímto si u mě autorka dost šplhla. Nečekala jsem, že mě může fantasy z našeho lidského světa bavit víc, než severská mytologie přenesená do zemí Ym, nakonec to tak ale bylo.

Proč tedy jen 4 hvězdičky? Protože jsem i přes velké množství plusů našla i víc věcí, které mi na knížce vadily (oproti prvnímu dílu, kde mi doopravdy vadila jen ta čtivost). Hirka se v mých očích změnila z perfektní odvážné hlavní hrdinky na příšernou naivku. Chtěla jsem víc stránek o Kurovi. A hlavně... Stefan! Pedofilní romanťárna mi fakt vadí. Hodně. Přesto se mi knížka hodně líbila a nemůžu ji upřít originalitu.

1 02.02.2018

Největším problémem (a důvodem ke strhnutí jedné hvězdičky) je čtivost. Ani nevím, jak to dobře slovy popsat. Chyba nebyla v příběhu, ten mě hodně bavil a zajímalo mě, jak to všechno dopadne. Jenže pokaždé, když jsem knížku otevřela, nemohla jsem se začíst. Potřebovala jsem pár odstavců, abych se dostala do děje. Potom už se mi knížku sice nechtělo odložit a často jsem přečetla i 70 stran na jeden zátah, přesto bych byla opatrná s označením "čtivé". Četla jsem knížky, u kterých jsem si mohla přečíst dva řádky a už jsem byla nadšená, tady jsem vždy potřebovala větší úsek textu, abych se naladila na správnou vlnu. Navíc v momentech, kdy jsem Ódinovo dítě zrovna nečetla, jsem na něj nemyslela. Chápete, jak to myslím? Prostě mě nespalovala taková ta knihomolská touha, která by mě nutila běžet knížku otevřít.
Přesto nemůžu říct, že by mě první díl nebavil, hodnotím ho dokonce jako nadprůměrně zpracovanou fantasy s výborným nápadem a skvělou hlavní hrdinkou. Jen tomu prostě ještě něco chybělo.

2 02.02.2018

Když jsem četla první a druhý díl, tak jsem nechápala, co ta téhle sérii všichni vidí. Jako jasně... byla dobrá, ale zase ne až tak totálně úžasná, abych o ni mluvila, kudy chodím. Spíš bych ji označila za průměrnou. Po dočtení třetího dílu už však chápu, čím Siri Pettersen své čtenáře okouzlila. Konečně jsem jí i já přišla na chuť. Závěrečný díl trilogie mě naprosto odrovnal! Již od prvních stran jsem se do příběhu ponořila a nemohla se od jeho stránek ani na chvilku odtrhnout. Zamilovala jsem si nový svět Umpiri, který měla autorka výborně promyšlený a našla jsem si cestu i k oběma hlavním hrdinům, přestože mi v minulých dílech často lezli na nervy. Nejvíc oceňuji to, jak se v "Síle" propojily všechny osudy a jak do sebe vše krásně zapadlo. Autorka nenechala ani jednu vedlejší postavu zmizet v zapomnění, naopak i toho nejnenápadnějšího civila využila na maximum. Díky tomu se dozvíme o majiteli čajovny Lindrim, Eirikovi Ravnhovském a jeho synovi Teinovi, o Graalovi v lidském světě, pár odstavců dostane i věčně mladý Vetle s maminkou Ramojou a nezapomene se ani na bývalého člena Rady Urda Vanfarina...

"Síla" je dokonalým slepencem všeho, co se kdy v předchozích dílech mihlo. Navíc je úžasně čtivá, napínavá a zajímavá. Neumím si představit lepší a překvapivější závěr série, než s jakým přišla Siri Pettersen.

Existují hromady a hromady předvídatelných knížek, Havraní kruhy k nim ale určitě nepatří. V Hirčině vesmíru se nedá dopředu odhadnout vůbec nic!

3 02.02.2018

Autorovou silnou stránkou je jeho neuvěřitelná fantazie a schopnost budovat napětí. Nebojí se nechutných krvavých scén, jež vhodně dotváří ponurou atmosféru thrilleru, stejně tak má talent i na strašidelné scénky, ze kterých při čtení doslova mrazí. Hlavní hrdina Marek mi sice nebyl nijak sympatický, obzvlášť kvůli jeho hnusnému chování k chudákovi Hrbošovi, nakonec to ale bylo jedno. V závěru do sebe všechno dokonale zapadlo, postavy se vyvinuly tak, jak bylo pro příběh podstatné a všichni skončili tam, kam je autor nenápadně směřoval. Promyšlené to měl dobře.

Vytkla bych jen přílišnou košatost vět, přehnané čačkání s přídavnými jmény, zájmeny a přirovnáními. Méně je někdy více. Taky bych ocenila pár stran navíc. Tak zajímavé téma se ještě dalo trošku rozšířit. Já chtěla vědět víc! :) Ale to už tak bývá u utevřených konců, že čtenář dumá nad tím, jak by to asi dopadlo,...

25.01.2018

Příběh je napsaný velmi čtivě a všechny postavy mají dostatek prostoru, díky čemuž si k nim čtenář dokáže vytvořit vztah. Líbilo se mi spojení tří příběhů z různých pohledů - trošku mi to připomínalo styl Liane Moriarty, kterou zbožňuju. Přestože se občas našly kapitoly, které byly méně zajímavé než jiné (mě nejvíce zaujala Tao, takže mi občas George nebo William lezli krkem), jako celek knížku hodnotím nadprůměrně. K úplné dokonalosti ji chyběla jen jediná drobnost a dlouho jsem nemohla přijít na to jaká. Teď už to ale vím. Přestože z celého textu doslova vyzařuje láska k včelkám a jde cítit, že autorka tyto malé pracanty dostatečně oceňuje, chyběla mi nějaká postava, která by včely opravdu milovala. Jde však jen o drobounkou vadu na jinak dokonalém dílku, které všem doporučuju.

5 21.01.2018

Tahle knížka je prostě pecka. Je to přesně ten typ dílka, které čtete s otevřenou pusou, hltáte každou stránku a nemůžete se odtrhnout. Já se od "Utěšitelek" odlepit nedokázala. Mej-anin příběh byl tak neuvěřitelně smutný, že jsem ji prostě nedokázala opustit. Nechápala jsem, že měla sílu vstát po všech těch kopancích a doteď jsem ohromená její chutí k životu. Já bych na jejím místě tak silná nedokázala být. Osud těchto otrokyň je srovnatelný s oběťmi koncentračních táborů, jenže o těch se mluví, staví se jim památníky a vystavují se fotografie. Je hrozné, že na Utěšitelky je používaný zcela jiný metr. Kde je spravedlnost?
Jsem ráda, že jsem si tuto děsivou a nekonečně smutnou knížku koupila a je mi líto, že ji zná tak málo lidí. Dala mi úplně jiný pohled na svět. Kdybych mohla, nejradši bych "Utěšitelky" vám všem vnutila. Jejich příběh nesmí zapadnout prachem! Lidi musí vědět, jaké hrůzy ty holčičky protrpěly. Zaslouží si nebýt zapomenuty! Tohle je kniha, která se po dočtení neztratí v knihovničce, protože na ni budete ještě dlouho myslet. Nějaká "Gejša" se může jít zahrabat! Tohle je opravdu tragický životní příběh, podle kterého by měli natočit celovečerní film!

7 12.01.2018

Přestože se mi moc líbila bonusová fotopříloha, zaujala mě kresba na předsádkách a chválím překlad, nemůžu dát lepší hodnocení, než jednu hvězdičku. Vážně bych ráda, protože základní myšlenka za zájem stála, jenže zpracování Stacy Schiff hodně pokulhávalo. Zajímavá dějová linka byla obalená milionem nepotřebných informací, které mě nudily a mnohdy i nutily přeskakovat celé odstavce. Je mi to opravdu líto, protože nerada dávám zlé hodnocení a navíc jsem ten typ, co neodkládá žádnou knížku bez dočtení už jen z úcty k práci spisovatele. Dočíst toto dílko mě ale stálo hodně přemáhání. Text je navíc psán velmi malým písmem s mizivými okraji a stylizován do nekonečných odstavců bez přímé řeči. Když už náhodou někdo něco řekne, není to na svém vlastním řádku, ale jako součást odstavce. Stránky se díky tomu otáčí opravdu pomalu a rychlost čtení omezuje také nekonečné listování kvůli poznámkám pod čarou.

Věřím, že si tato knížka svůj fanklub najde, protože téma čarodějnických procesů dokáže zaujmout a už teď je na internetu mnoho pozitivních ohlasů, jen mně osobně prostě autorčin styl nesedl. Já mám ráda historii, ale musí být podána více napínavě a méně detailně. Je mi to vážně líto, ale od Stacy Schiff už další knížku číst nebudu.

Pokud jste však opravdoví milovníci informací, rádi listujete encyklopediemi, lovíte na internetu nové poznatky a toužíte po knížce, která jde opravdu do hloubky, tak si "Čarodějnice" pořiďte a nebudete litovat.

1 06.01.2018

Autorka má příjemný sloh, který je upravený a propracovaný. Přestože první díl série psala ve věku hlavní hrdinky, v textu se neduplikují slova, s čímž mají mnohdy problém i ostřílené slovenské pisatelky bestsellerů. Samotný děj je čtivý, poměrně jednoduchý, přesto zajímavý. Při čtení nás napadá mnoho otázek, na které chceme znát odpovědi. Některých se nám dostane, jiné si autorka ušetřila pro další díl. Díky tomu se na pokračování opravdu těším. Knížku hodnotím z pohledu náctileté, protože jim je "Mágia splnu" určená především. Jsem si jistá, že se mladým čtenářkám Mirčin příběh bude moc líbit. Svéhlavá hlavní hrdinka v kočičim oblečku plus dvě roztomilá koťátka? Která puberťačka by nebyla nadšená.

27.12.2017

První díl švédské série mě naprosto uchvátil! Velkým pozitivem (kromě sympatické hlavní hrdinky) bylo využití severské mytologie v kombinaci s námořnickými legendami. Největším plusem pro mě však bylo ekologické poselství skrývající se za oponou Tuvina vyprávění. To mě opravdu dostalo a neuvěřitelně mile překvapilo! Existuje mnoho knížek o ochraně životního prostředí, ale ještě jsem nečetla tak šílený mix žánrů jako je "Hluboký hrob": ekologicky zaměřená thrillerózní fantasy pro děti se šikanovanou teenagerkou v hlavní roli. :D Nejlepší ale je, že tento zajímavý koktejl jako celek dokonale funguje a každičký detail ladí se zbytkem dílka. Skvělé a poučné zároveň! Na konci knížky autorky přidaly ještě pár typů na pomoc Baltskému moři, za což ode mě dostávají ještě nějaké ty body navíc. :)

20.12.2017

Knížka má mnoho pozitiv. Děj příjemně plyne a posouvá se, autorka se nesnaží ho uměle protahovat. Akční linka je tu sice trochu na úkor té milostné, ale mně to nevadilo. Naopak oceňuji, že se hlavní hrdinka neplazí po svém idolu pár stránek na to, co ho poznala. Negativem pro mě však je přílišná podobnost se slavnou sérií Stmívání. Opravdu jsem si připadala, jako bych četla příběh zasazený do Bellina světa, pouze s jinými postavami. Kdybych se aspoň dočkala napravení negativ, které měl vzor - kéž by Madelyne nebyla naivní blboučká husička jako Bella a kéž by svému okolí jenom nezpůsobovala problémy. Jenže ona je snad ještě horší než Bella. A já fakt nesnáším sobecké hrdinky, které se bezhlavě vrhají do nebezpečí a nezamyslí se nad tím, jak přitěžují svým milovaným.

15.12.2017

Dvanáctý svazek DC komiksového kompletu jsem si koupila a nečekala od něj téměř nic. Supermana ráda nemám, poháněla mě jen zvědavost. Zalíbila se mi totiž anotace. Samotný příběh však podle mě plně plně nevyužil potenciál, který měl. Mohlo to být epické. Filozofické. Velké. Ale nebylo. Sklouzlo to k obyčejnému průměru a i konec skončil tak, jak jsme u tohoto typu komiksů zvyklí. Na druhou stranu musím přiznat, že se mi tento svazek četl velmi dobře, bavil mě a na kresbu Adama Kuberta se dobře kouká. Bonusový příběh ladil k hlavní dějové lince, dvoustránkové popisky hrdinů se taky hodily a celkově šlo o obsahově velmi dobře vystavěnou komiksovou knihu. Bodově bych DCKK číslo 12 ohodnotila jako o kapku lepší průměr. Nic obdivuhodného, nic strašného. Příjemné počtení na zabití času. :)

2 08.12.2017

Zimní lidé ode mě dostávají plných pět hvězdiček, protože jsou tím nejlepším zástupcem hororového žánru, kterého jsem dodnes četla a zároveň se nebojím toto dílko označit za jednu z deseti nej knih v mé knihovničce. Místo v TOP desítce nejlepších knih roku 2017 tudíž má jisté. ;) Autorka píše čtivě, dokáže čtenáře plně vtáhnout do děje, hraje si s naší představivostí a zároveň nesklouzává k ohraným klišé. Právě naopak - příběh je originální a finální rozuzlení mi vyrazilo dech. To jsem vážně nečekala!
A knížka nenadchla jenom mě, ale i moji mamku. Ta ji četla ještě přede mnou a doteď o ní mluví. ;)

6 01.12.2017