veronica 01 komentáře u knih

Tuto autorku miluji, ale zrovna tahle kniha mi nesedla.

Jsem zvyklá, že paní Mornštajnová píše o obyčejných lidech a já to kvituji, ale tenhle příběh mi přišel tak nějak o ničem. Pořád jsem čekala na nějaký nečekaný zvrat, ale děj knihy se v podstatě stále točí dokola. Navíc se tu poměrně dost skáče v čase a já jsem se v tom občas ztrácela a někdy pro mě bylo těžké si uvědomit v jaké době se právě vyprávěný příběh odehrává.

Největší problém jsou ale postavy, ke kterým jsem si nedokázala vytvořit jakýkoliv vztah.

Pro mě osobně asi nejslabší kniha autorky.

Bohužel dávám do nedočtených knih. Miluju filmové zpracování, ale kniha mi nesedla. Je to psané tak košatou češtinou, že se v tom ztrácím a nejsem schopná u knihy udržet pozornost. Zbytečně bych se u knihy trápila.

Většinou dávám kniham sto stran na to, aby mě zaujaly a tady to bylo opravdu hodně těsné.

Moc jsem nepochopila proč autorka začala knihu právě tak jak ji začala a pak se k tomu už na konci nevrátila. Začátek mi tedy přišel dost kostrbatý a bránilo mi ve snadném začtení.

Příběh jako takový mi trochu připomínal Dej mi své jméno. Profesor a student. Nečekejte zde žádné explicitní scény, vše je psané velice poeticky, což se mě osobně moc líbilo.

Čekala jsem ale, že konec mě zasáhne trochu více. Dávám plusové body i za vizuálně nádherný přebal knihy.

Úplně mimo můj obvyklý žánr, ale neskutečně jsem si čtení užila. Když jsem před lety viděla film, říkala jsem si, že kniha asi nebude moc záživná, ale opak je pravdou.

Kniha má svižné tempo a hodí vás do děje téměř okamžitě. Občas sice dialogy vyloženě šustí papírem, ale jsem ochotná nad tím přivřít oči.

Jsem rozhodnutá si od Dana Browna přečíst ještě něco dalšího. Teď po pár dnech si už ani nepamatuju, proč jsem si knihu vůbec pořizovala a dala se do čtení. Nejsem totiž vůbec fanynka konspiračních teorií nebo náboženské tématiky, ale prostě mě to bavilo.

Film jsem viděla naposledy jako malá a když jsem teď v jednom antikvariátu viděla tuhle knihu, musela jsem si ji zkrátka přečíst i když jsem věděla o čem celá je.

Rozhodně se tu člověk dozví více informací než ve filmu. Hlavně Moodyho osobnost je tu vykreslena velice precizně.

S Betty jsem prožívala snad úplně všechno. Od okamžiku, kdy Moody řekne Betty, že už se do Ameriky nevrátí, mi bylo opravdu úzko a nemohla jsem se při čtení zbavit nepříjemného pocitu.

Prožívala jsem s Betty a Mahtob ale i radost, když se jim konečně podařilo uniknout.

V tomhle příběhu je jasně vidět, že by člověk měl dát na svoji intuici. Bohužel je takových příběhů a knih stále hodně.

Kniha mě bohužel nijak nezaujala. Téma jako takové je mi blízké, ale i když má kniha jen nějakých 130 stran, tak se neskutečně táhne.

Z postav se mi nejvíce líbila asi Bea. Naopak lehkomyslná Erika mě spíš štvala.

Nicméně jsem ráda, že jsem na knihu narazila a mohla si přečíst něco od autorky, kterou jsem neznala.

Kdysi jsem viděla asi dva díly stejnojmenného seriálu, ale působilo to na mě tak těžkým dojmem, že jsem ve sledování nepokračovala.

Píše to tu spousta komentujících, ale i já jsem se rozhodla ke čtení knihy právě kvůli současné situaci v USA.

Nedá se říct, že by kniha byla nějak zábavná, je to spíš hodně pochmurné čtení, ale nějak jsem se od toho nemohla odtrhnout. Skákání v čase mi nijak nevadilo.

Popis Gileádu je neskutečně působivý a často až děsivý. Nejvíce na mě udělal dojem popis toho jak to celé začalo a že přece není možné, aby se něco takového dělo.

Působivá byla také samotná předmluva na začátku knihy. Pomohlo mi to se hezky zorientovat a udělat si o Gileádu nějakou představu.

Rozhodně si přečtu další díl.

Jak já miluji lesbické romány, ale tenhle zřejmě nezvládnu dočíst.

Kniha mi už od začátku přišla spíš průměrná. Možná za to může i ten starý překlad. Ke Štěpě jsem si nedokázala vybudovat vztah a ani k žádné další postavě ne. Nechápala jsem ani její vztah s Andělou.

Končím čtení na straně 264. Víc už to nedám.

Snad jen, nevíte někdo kdo může být slečna v klobouku na obálce knihy?

Kdo jste začal teď tuhle knihu číst, prosím vás, vydržte prvních 100 stran! Jakmile je Sugar potká s Williamem, rozprostře se před vámi naprosto dokonalý příběh s mnoha zajímavými postavami.

Okolo knihy jsem chodila v knihkupectvích už v době jejího vydání, ale říkala jsem si, že na mě by byla kniha až moc dlouhá. Tento rok jsem se ke knize dostala, přečetla cca prvních sto stran a dala knihu pryč. Po půl roce jsem se k ní vrátila jen abych zjistila, že jsem prvně přestala číst akorát když mělo přijít to nejlepší.

Tuhle knihu miluju! Je tak krásně popisná, že se úplně ocitnete v Londýně se vším co k tomu v té době patřilo, ale nepůsobí to únavně ani utahaně. Nejvíce mě popisování okolí dostalo když se jednalo o Agnes. Doslova jsem viděla její tmavý pokoj se zataženými závěsy, cítila ten nevětraný vzduch a docela jsem se i vcítila do jejího "šílenství". Postavy mi opravdu přirostly k srdci. Když pak přišlo na popisování nemoci kůže, kterou měla Sugar, úplně jsem to cítila pod prsty. Vážně!

Nejvíc jsem si oblíbila samozřejmě Sugar! Jmenuji se Sugar, jsem takzvaná Padlá žena, ale ujišťuji vás, že jsem nepadla sama - strčili mě.

Půl hvězdičky dolů za ten až moc otevřený konec. Ale říkám si, že právě kvůli tomuto konci na knihu ještě dlouho nezapomenu.

Strašně jsem si chtěla přečíst nějakou klasiku a sáhla jsem zrovna po Jane Eyre.

Z velké části se mi kniha četla moc hezky. Tempo je pomalejší, ale přesto děj hezky ubíhá. Přiznávám ale, že co se týká posledních cca 60ti stran, tak tam jsem už vážně trpěla. Nebylo to tím, že by se děj nikam neposouval, ale protože tam bylo strašně moc křesťanského patosu, který se točil okolo postavy jménem St John. Jasně, celá kniha je tím tak nějak protkaná, ale tohle bylo už moc.

Také vztah Jane a Rochestera se mi nezdál moc dobře prokreslený a nepřipadal mi úplně uvěřitelný.

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale vracet se k ní nehodlám.

Já bych to hrozně ráda dočetla, protože tohle téma mě velice zajímá, ale vůbec mi nesedl autorův styl psaní. Velice zvláštní forma. Občas jsem měla pocit, že vůbec nevím co čtu. Zatím dávám do nedočtených, ale mám takový pocit, že se ke knize někdy v budoucnu možná i vrátím.

Zase jedna z těch knih okolo které jsem dlouho chodila a dostala se k ní až teď.

Kniha vás po pár stránkách ihned hodí do děje a svižně to celé ubíhá až do samotného konce. Napsáno je to vážně čtivě a návykově, to autorka umí naprosto dokonale. Jen tedy atmosféru toho starého Hollywoodu 50. let jsem z toho úplně necítila. Co jsem ale vnímala opravdu hodně byla osudovost a opravdovost největší lásky Evelyn Hugo :)

Přečteno za pár dní až mi bylo líto, že kniha není delší. Snad jediné co se mi nelíbí je obálka knihy.

Dávám do nedočtených. Kniha je pro mě osobně napsaná naprosto nečitelným způsobem. Je to celé útržkovité a text jakoby nedržel pořádně pohromadě. Škoda, přitom se jedná o téma, které mě zajímá.

Hotýlek se četl hezky, jako všechno od paní Mornštajnové, ale úplně mě to za srdce nechytlo. Za mě asi nejslabší kniha od této autorky.

Jedná se v podstatě o jakousi kroniku jedné rodiny. V knize mi chyběla jakákoliv větší zápletka.

Opět skvělá Alena Mornštajnová.

Já ani nevím co pořádného ke knize napsat. Přijde mi, že snad vše už bylo řečeno. Opět velice těžké čtení a pro mě osobně první kniha, která se tímto tématem zabývá.

Jak už jsem psala v komentáři ke knize Tiché roky, tak stále nechápu zálibu autorky v takhle těžkých tématech. Nicméně si ale myslím, že je potřeba o tom mluvit a jsem i rada, že je zde autorka, která se těmto těžkým tématům věnuje. Život zkrátka není vždy jen růžový a zalitý sluncem.

Otevřené konce moc nemusím, ale tady to sedlo perfektně. Řekla bych, že určitě nejsem jediná, komu bylo u čtení některých částí knihy fyzicky zle. Přesto všechno je opravdu těžké knihu odložit, protože člověk doufá, že na dalších stránkách najde alespoň náznak nějaké naděje.

Tak konečně dočteno. Musím říct, že posledních 100 stran se mi táhlo a musela jsem se trochu nutit, abych to dotáhla do konce.

Obsahově je to vážně trochu podobné Tamařinu souhvězdí, tomu srovnání se člověk asi neubrání. Příběh je celkem univerzální. Ale Tamařino souhvězdí má jednu neskutečnou výhodu a tou jsou emoce, které mi tam přišly opravdu skutečné a dokázaly mě vážně vzít za srdce. Oproti tomu Stránky pro tebe jsou nějakým způsobem chladné a úplně bez emocí.

Bylo mi jedno jak příběh skončí. K postavám jsem si nedokázala vybudovat nějaký hlubší vztah. Styl, kterým je kniha napsaná je také zvláštní. Vůbec mi to nepřišlo napsané jako dopis, jak se píše na přebalu knihy.

Za mě osobně zatím nejslabší kniha z touto tématikou.

Vůbec se nedivím, že autorka prokládá knihy pro dospělé právě pohádkami pro děti.

Vlastně moc nechápu zálibu paní Mornštajnové v takhle těžkých tématech a už vůbec nechápu sama sebe, že to čtu, ale nemůžu jinak! Celá kniha je opět napsaná se zvláštní lehkostí a je těžké přestat číst. Nevadilo mi ani skákání v čase nebo i více jmen, ve kterých jsem se musela rychle zorientovat.

Někdo tu píše, že mu vadil useknutý konec. U mě to bylo právě naopak. Jsem ráda, že jsem byla ušetřena nějakého srdceryvného a uplakaného konce... už tak jsem nejednou musela při čtení zamáčknout slzu.

Líbí se mi i grafické zpracování obálky.

Jen prosím, pokud někoho napadne tohle nebo Hanu převést do filmové/seriálové podoby, nepokazte to!!!

Okolo téhle knihy jsem chodila v knihkupectvích hrozně dlouho... a teď vůbec nechápu proč jsem si knihu koupila až teď, protože je naprosto skvělá! Vážně, tohle pro mě bylo téměř dokonalé (jsem strašně ráda, že databáze knih už umožňuje i ty půl hvězdičky).

Dalo by se říct, že jsem se začetla hned od první stránky. Trochu jsem se bála stylu, kterým je kniha napsaná, ale ono to k tomu naprosto perfektně sedělo. Postavy jsem snad skoro viděla před sebou. Někdy jsem měla pocit, že snad sleduju film. Jsem také ráda, že byla kniha bez zdlouhavých popisů okolí, toho jak kdo vypadal a tak podobně.

Jasně, příběh jako takový je celkem předvídatelný, ale ten způsob jak to autorka podává je něčím specifický a celá kniha je opravdu hodně čtivá. Já sama jsem to přečetla za pár dní a bylo mi skoro líto, když jsem byla u konce. Hodně mě bavila nejen hlavní dvojice, ale také Karen a Graham.

Nemyslím si, že bych si někdy knihu v budoucnu přečetla znovu, ale rozhodně je to jedna z těch, na které nezapomenu a ráda ji doporučím dál.

Těším se i na seriál. EDIT: seriál nestojí za to.

Tohle bylo tak krásné! Opět kniha, po které jsem sáhla jen náhodou a znovu se z toho stalo báječné čtení!

Začala bych asi obálkou knihy, která je naprosto nádherná! Co se týče děje celkově, tam jsem opravdu moc spokojená a jsem ráda, že máme autorku jako je paní/slečna Musilová. Má nádherný vypravěčský styl a celá kniha se četla velice snadno. Jasně, příběhů jako je tento je spousta, ale na tomhle je zkrátka něco speciálního. Možná je to stylem psaní, možná tím, že se to odehrává v Praze a nebo zkrátka autorka občas dokázala pocit zklamání a ztráty popsat tak dobře, že sem si vybavila i svoje první trable s láskou... Až mi z toho občas vážně zabolelo u srdce.

Knihy s lesbickou tématikou mám moc ráda. Za tento rok jsem přečetla asi tři podobně zaměřené knihy, ale tuhle bych určitě zařadila na první místo.

Joona Linna is back!!!

Ano, je to klasický Joona Linna, takže je to místy opět poněkud přitažené za vlasy, ale je to pořád stejně čtivé. Kromě jedné slepé uličky příběh rozhodně neplýtvá papírem a tempo je příjemně svižné.

Z celkového rozuzlení jsem byla vážně překvapená. Jen ten konec je možná až moc prodlužovaný. Ke konci mě štvalo nelogické chování Sagy Bauerové.

Hodně mi vadilo popisování násilí na zvířatech. Mám doma králíka, takže je to asi pochopitelné :)

Nicméně, i když se mi kniha líbila, tak si dám chvilku od této série pauzu. Ale stejně by mě zajímalo, jak to dopadlo se Sofií...