veronica 01 komentáře u knih

Jsem na straně 605 a pomalu to vzdávám.

Ze začátku byla kniha zajímavá, ale jakmile se člověk dostane do druhé části, začne se to celé nekonečně táhnout. Občas mi z toho při čtení malém hráblo, jelikož se to odehrává snad jen na dvou či třech místech pořád dokola, postavy jsou pořád stejný a nic se nikam neposouvá snad 300 stran!!!

Nechápu fungování světa a ani politickou situaci v knize. Popis postav klouže jen po povrchu a všechno je tak neskutečně průměrný, že to nevytrhne ani hezká knižní obálka s ořízkou. Autorstvo se zřejmě snažilo o epické fantasy, ale nakonec z toho pro mě je zklamání roku... A to navíc pěkně drahé.

Marketing na tuhle knihu byl perfektní, jeden čas to bylo všude a ani já jsem neodolala a knihu jsem si koupila. Teď toho vážně lituju a konec si snad raději vygooglím.

Kniha je napsána velice čtivě a většinu času mě i bavila. Všechno se ale trochu změnilo ve chvíli, kdy dojde k odhalení celé hlavní zápletky. To mi už přišlo hodně přitažené za vlasy a pak jsem si už čtení nedokázala tak užít.

Chybělo mi tady také nějaké hlubší vysvětlení vztahu mezi Ezrou a Anselmem. Na to, že Anselm tak usiloval o to, aby mohl svého bratra zase oživit, mi jejich vztah přišel vysvětlený jen velice povrchně.

Konec mi přišel velice uspěchaný.

Téma jako takové mi přišlo velice zajímavé, ale forma, kterou je kniha napsaná mi nesedí. Měla jsem stejný problém i u jiné knihy této autorky.

Nejvíc mi štve styl, kterým je tu psaná přímá řeč. Ty neustále pomlčky mi celkový text hodně znepřehledňují.

Ke konci už jsem se ve spoustě věcí a jmen ztrácela.

Nedočteno a končím na straně 186.

Je to již moje druhá kniha od autorky a stejně jako ta předchozí, tak i tuto jsem nedokázala přečíst. Dávala jsem tomu naději, protože okolo knihy je celkem velký hype, ale prostě to nešlo.

Dialogy jsou hrozné. Každý tu má na všechno super cool nebo vtipnou odpověď a takhle prostě nikdo nemluví! Nebo rozhodně ne pořád! Neskutečně špatně se to četlo a dohánělo mě to k šílenství.

Prostředí americké politiky mi také nepřišlo moc atraktivní a navíc tu bylo na můj vkus až moc jmen.

Tohle pro mě byla definitivní tečka za knihami této autorky. Škoda, protože LGBT+ tématiku mám moc ráda.

Na knihách Dana Browna se mi nejvíc líbí to, že vás to hned hodí do děje. Skutečně se tu neplýtvá papírem na nějaký dlouhý úvod. Do jeho knih se vždycky hrozně rychle začtu.

Začátek byl super. Vatikán, antihmota a zajímavé mystérium okolo iluminátů. Jo, to fakt můžu.

Sražím hodnocení na tři hvězdy jen kvůli tomu přehnanému konci kde Robert Langdon působí až moc jako superman, který přežije snad všechno a kvůli těm nepravděpodobným náhodám, které snad stokrát zachránily jeho a Vittorii před jistou smrtí.

Nicméně Brownovy knihy jsou neskutečně čtivé, takže si rozhodně přečtu i něco dalšího.

Tuto autorku miluji, ale zrovna tahle kniha mi nesedla.

Jsem zvyklá, že paní Mornštajnová píše o obyčejných lidech a já to kvituji, ale tenhle příběh mi přišel tak nějak o ničem. Pořád jsem čekala na nějaký nečekaný zvrat, ale děj knihy se v podstatě stále točí dokola. Navíc se tu poměrně dost skáče v čase a já jsem se v tom občas ztrácela a někdy pro mě bylo těžké si uvědomit v jaké době se právě vyprávěný příběh odehrává.

Největší problém jsou ale postavy, ke kterým jsem si nedokázala vytvořit jakýkoliv vztah.

Pro mě osobně asi nejslabší kniha autorky.

Bohužel dávám do nedočtených knih. Miluju filmové zpracování, ale kniha mi nesedla. Je to psané tak košatou češtinou, že se v tom ztrácím a nejsem schopná u knihy udržet pozornost. Zbytečně bych se u knihy trápila.

Většinou dávám kniham sto stran na to, aby mě zaujaly a tady to bylo opravdu hodně těsné.

Moc jsem nepochopila proč autorka začala knihu právě tak jak ji začala a pak se k tomu už na konci nevrátila. Začátek mi tedy přišel dost kostrbatý a bránilo mi ve snadném začtení.

Příběh jako takový mi trochu připomínal Dej mi své jméno. Profesor a student. Nečekejte zde žádné explicitní scény, vše je psané velice poeticky, což se mě osobně moc líbilo.

Čekala jsem ale, že konec mě zasáhne trochu více. Dávám plusové body i za vizuálně nádherný přebal knihy.

Úplně mimo můj obvyklý žánr, ale neskutečně jsem si čtení užila. Když jsem před lety viděla film, říkala jsem si, že kniha asi nebude moc záživná, ale opak je pravdou.

Kniha má svižné tempo a hodí vás do děje téměř okamžitě. Občas sice dialogy vyloženě šustí papírem, ale jsem ochotná nad tím přivřít oči.

Jsem rozhodnutá si od Dana Browna přečíst ještě něco dalšího. Teď po pár dnech si už ani nepamatuju, proč jsem si knihu vůbec pořizovala a dala se do čtení. Nejsem totiž vůbec fanynka konspiračních teorií nebo náboženské tématiky, ale prostě mě to bavilo.

Film jsem viděla naposledy jako malá a když jsem teď v jednom antikvariátu viděla tuhle knihu, musela jsem si ji zkrátka přečíst i když jsem věděla o čem celá je.

Rozhodně se tu člověk dozví více informací než ve filmu. Hlavně Moodyho osobnost je tu vykreslena velice precizně.

S Betty jsem prožívala snad úplně všechno. Od okamžiku, kdy Moody řekne Betty, že už se do Ameriky nevrátí, mi bylo opravdu úzko a nemohla jsem se při čtení zbavit nepříjemného pocitu.

Prožívala jsem s Betty a Mahtob ale i radost, když se jim konečně podařilo uniknout.

V tomhle příběhu je jasně vidět, že by člověk měl dát na svoji intuici. Bohužel je takových příběhů a knih stále hodně.

Kniha mě bohužel nijak nezaujala. Téma jako takové je mi blízké, ale i když má kniha jen nějakých 130 stran, tak se neskutečně táhne.

Z postav se mi nejvíce líbila asi Bea. Naopak lehkomyslná Erika mě spíš štvala.

Nicméně jsem ráda, že jsem na knihu narazila a mohla si přečíst něco od autorky, kterou jsem neznala.

Kdysi jsem viděla asi dva díly stejnojmenného seriálu, ale působilo to na mě tak těžkým dojmem, že jsem ve sledování nepokračovala.

Píše to tu spousta komentujících, ale i já jsem se rozhodla ke čtení knihy právě kvůli současné situaci v USA.

Nedá se říct, že by kniha byla nějak zábavná, je to spíš hodně pochmurné čtení, ale nějak jsem se od toho nemohla odtrhnout. Skákání v čase mi nijak nevadilo.

Popis Gileádu je neskutečně působivý a často až děsivý. Nejvíce na mě udělal dojem popis toho jak to celé začalo a že přece není možné, aby se něco takového dělo.

Působivá byla také samotná předmluva na začátku knihy. Pomohlo mi to se hezky zorientovat a udělat si o Gileádu nějakou představu.

Rozhodně si přečtu další díl.

Jak já miluji lesbické romány, ale tenhle zřejmě nezvládnu dočíst.

Kniha mi už od začátku přišla spíš průměrná. Možná za to může i ten starý překlad. Ke Štěpě jsem si nedokázala vybudovat vztah a ani k žádné další postavě ne. Nechápala jsem ani její vztah s Andělou.

Končím čtení na straně 264. Víc už to nedám.

Snad jen, nevíte někdo kdo může být slečna v klobouku na obálce knihy?

Kdo jste začal teď tuhle knihu číst, prosím vás, vydržte prvních 100 stran! Jakmile je Sugar potká s Williamem, rozprostře se před vámi naprosto dokonalý příběh s mnoha zajímavými postavami.

Okolo knihy jsem chodila v knihkupectvích už v době jejího vydání, ale říkala jsem si, že na mě by byla kniha až moc dlouhá. Tento rok jsem se ke knize dostala, přečetla cca prvních sto stran a dala knihu pryč. Po půl roce jsem se k ní vrátila jen abych zjistila, že jsem prvně přestala číst akorát když mělo přijít to nejlepší.

Tuhle knihu miluju! Je tak krásně popisná, že se úplně ocitnete v Londýně se vším co k tomu v té době patřilo, ale nepůsobí to únavně ani utahaně. Nejvíce mě popisování okolí dostalo když se jednalo o Agnes. Doslova jsem viděla její tmavý pokoj se zataženými závěsy, cítila ten nevětraný vzduch a docela jsem se i vcítila do jejího "šílenství". Postavy mi opravdu přirostly k srdci. Když pak přišlo na popisování nemoci kůže, kterou měla Sugar, úplně jsem to cítila pod prsty. Vážně!

Nejvíc jsem si oblíbila samozřejmě Sugar! Jmenuji se Sugar, jsem takzvaná Padlá žena, ale ujišťuji vás, že jsem nepadla sama - strčili mě.

Půl hvězdičky dolů za ten až moc otevřený konec. Ale říkám si, že právě kvůli tomuto konci na knihu ještě dlouho nezapomenu.

Strašně jsem si chtěla přečíst nějakou klasiku a sáhla jsem zrovna po Jane Eyre.

Z velké části se mi kniha četla moc hezky. Tempo je pomalejší, ale přesto děj hezky ubíhá. Přiznávám ale, že co se týká posledních cca 60ti stran, tak tam jsem už vážně trpěla. Nebylo to tím, že by se děj nikam neposouval, ale protože tam bylo strašně moc křesťanského patosu, který se točil okolo postavy jménem St John. Jasně, celá kniha je tím tak nějak protkaná, ale tohle bylo už moc.

Také vztah Jane a Rochestera se mi nezdál moc dobře prokreslený a nepřipadal mi úplně uvěřitelný.

Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, ale vracet se k ní nehodlám.

Já bych to hrozně ráda dočetla, protože tohle téma mě velice zajímá, ale vůbec mi nesedl autorův styl psaní. Velice zvláštní forma. Občas jsem měla pocit, že vůbec nevím co čtu. Zatím dávám do nedočtených, ale mám takový pocit, že se ke knize někdy v budoucnu možná i vrátím.

Zase jedna z těch knih okolo které jsem dlouho chodila a dostala se k ní až teď.

Kniha vás po pár stránkách ihned hodí do děje a svižně to celé ubíhá až do samotného konce. Napsáno je to vážně čtivě a návykově, to autorka umí naprosto dokonale. Jen tedy atmosféru toho starého Hollywoodu 50. let jsem z toho úplně necítila. Co jsem ale vnímala opravdu hodně byla osudovost a opravdovost největší lásky Evelyn Hugo :)

Přečteno za pár dní až mi bylo líto, že kniha není delší. Snad jediné co se mi nelíbí je obálka knihy.

Dávám do nedočtených. Kniha je pro mě osobně napsaná naprosto nečitelným způsobem. Je to celé útržkovité a text jakoby nedržel pořádně pohromadě. Škoda, přitom se jedná o téma, které mě zajímá.

Hotýlek se četl hezky, jako všechno od paní Mornštajnové, ale úplně mě to za srdce nechytlo. Za mě asi nejslabší kniha od této autorky.

Jedná se v podstatě o jakousi kroniku jedné rodiny. V knize mi chyběla jakákoliv větší zápletka.

Opět skvělá Alena Mornštajnová.

Já ani nevím co pořádného ke knize napsat. Přijde mi, že snad vše už bylo řečeno. Opět velice těžké čtení a pro mě osobně první kniha, která se tímto tématem zabývá.

Jak už jsem psala v komentáři ke knize Tiché roky, tak stále nechápu zálibu autorky v takhle těžkých tématech. Nicméně si ale myslím, že je potřeba o tom mluvit a jsem i rada, že je zde autorka, která se těmto těžkým tématům věnuje. Život zkrátka není vždy jen růžový a zalitý sluncem.

Otevřené konce moc nemusím, ale tady to sedlo perfektně. Řekla bych, že určitě nejsem jediná, komu bylo u čtení některých částí knihy fyzicky zle. Přesto všechno je opravdu těžké knihu odložit, protože člověk doufá, že na dalších stránkách najde alespoň náznak nějaké naděje.