Ventimiglia
komentáře u knih
Čtenáři z Broken Wheel doporučují
Katarina Bivald
Přesně takovou knížku jsem potřebovala. Odevšad se na nás hrnou mizerné zprávy, hospodářská krize, populističtí politikové získávají hlasy, napětí v EU, děsivá Korea... Někdy propadám skepsi. A v takové chvíli kapka naděje, že i v tak zoufalém místě, jako je maloměsto Broken Wheel v Iowě, totálně zbídačeném (mladí se stěhují pryč, obchody zkrachovaly, lidé jsou zadlužení a nedaří se jim prodat své domy, protože kdo by chtěl do Broken Wheel?), může - možná? - začít něco, co vrátí do městečka život. Nepravděpodobné? Inu ano; ale proč ne? Proč by švédská knihomolka nemohla šířit lásku ke knížkám, lásku, která z ní přímo vyzařuje (viz kouzelná scéna, kdy Sara čte v knihkupectví a před výkladní skříní přibývá zvědavců, kteří nemohou pochopit, jak je možné, že někdo dokáže číst pět hodin v kuse) a která je nakažlivá? Knížky voní dobrodružstvím a pro každého se najde kniha, která je pravá právě pro něho. Připomnělo mi to báječně chvilky s knížkami, čajem a sušenkami Club před mnoha lety, a už pro tohle je mi knížka milá.
Četla jsem se zápisníkem po ruce - kvůli knižním tipům. Jsou mezi nimi takové, které neznám, a už teď se na ně těším.
Pán prstenů & filozofie: jedna kniha vládne všem
Eric Bronson
Nejvíc mě zaujaly kapitoly o volbě a morálce a hledání štěstí (šest Tolkienových klíčů ke štěstí: radost z obyčejných věcí, změňte své problémy ve světlo, mějte osobní vztahy, upevňování dobrých vlastností, vytvářejte krásu a pečujte o ni, objevujte znovu zázraky; vše, co potřebujete, je láska, která se vyjadřuje prostřednictvím oddanosti a sdílení, nikoli vlastnictví). Vztah mezi mocí a morálkou: příklad z Platóna (Ústava): Gýges a jeho prsten neviditelnosti - a Tolkienův příběh jako variace na platónské téma. Vše doloženo příklady z Pána Prstenů. Výborné k zamyšlení, navíc jsem dostala ohromnou chuť zase jednou přečíst Tolkiena.:)
Slabší je jazyková úroveň. V textu je řada hrubých chyb (shoda přísudku s podmětem apod.), některá souvětí působí poněkud "vykloubeně".
Adelheid
Vladimír Körner
Počet hvězdiček není vůbec o kvalitě. Napsáno dokonale. Jenom prostě neunáším tu tíhu a smutek.
Letní host
Alison Anderson
Přece potřebujeme romány, že? Ptáte se proč? (...) Z jakéhosi záhadného důvodu probouzí příběh - a ještě mnohem víc báseň - v lidském duchu nejdříve jakýsi ozvuk. Mohu lidi bavit, jak jste podotkla, mohu je utěšovat a samozřejmě jim mohu pomáhat, aby spatřili větší část světa a porozuměli mu. Literatura nutí pokládat otázky, pomáhá nalézat odpovědi - a krásu... (82) Není to dechberoucí čtení, ale je to křehké, jemné, vyvolává představy a chuť okamžitě vyrazit na představení některé z Čechovových her. A to není málo. :)
Společenstvo Prstenu
J. R. R. Tolkien
Kultovní záležitost. Láska na první přečtení. Něco, k čemu se musíš vracet. Od roku 1991 stále. Čtu a cítím, že jde o víc než jen o napínavý příběh, že ke mně knížka promlouvá. Díky.
Maškaráda
Terry Pratchett
Tuhle také nemůžete nemilovat. A opět skvělé představení v Dejvickém divadle: https://www.youtube.com/watch?v=JlTYvCtvHHA.
Soudné sestry
Terry Pratchett
Jedna z nejmilejších. A jako bonus úžasné představení Dejvického divadla (posuďte sami: https://www.youtube.com/watch?v=7pgjB5K1mpU).
Alenka z planety Země
Kir Bulyčov (p)
Láska na první přečtení. Báječné, vtipné, chytré, s kouzelnými ilustracemi. A rozradostnilo mě, kolik čtenářů zde vzpomíná na Alenku s podobným sentimentem jako já. :)
Smrt v rodině
Karl Ove Knausgård
Zatím v půlce prvního dílu. Neuvěřitelně intenzivní. Tolik otevřenosti bych nezvládla ani ve svém nejtajnějším deníku, ani v nejskrytější myšlence. Láká k otevření Pandořiny skříňky. "Psát znamená vytahovat to, co existuje, ze stínů toho, co víme. V tom psaní spočívá. Ne v tom, co se tam děje, ne v událostech, jaké se tam odehrávají, ale TAM, v sobě samém. Tam má psaní své místo a cíl. Jenže jak se tam dostat?" (182)
Černý korzár
Emilio Salgari
Už profilový obrázek naznačuje, že tohle byla opravdu KNIHA mého dětství. Žádná nebyla tolik čtená, milovaná, citovaná. Některé kouzelné věty dodnes vyplouvají z hlubin. Pán di Valpenta a di Ventimiglia, Van Stiler, Carmaux, Katalánec, Yara... i ta Honorata van Gouldová, i když nutno říci, že ta mě zase tak nebrala. Doplnilo se s působivým seriálem, který tehdy běžel v TV (pozor, nešlo o trapný film s Kabirem Bedi, který představu o Černém korzárovi spíše narušoval), takže se naše dětská domovní parta věčně hádala, kdo bude velitelem lodi... Jedna z knížek, které bych jako dítě četla i při slabém svitu světlušek cucujo, které si milovaní dobrodruzi přivazovali na nohy při cestě pralesem, když stíhali proradného van Goulda. :)
Čtyři tankisté a pes - 3. díl
Janusz Przymanowski
Knížku jsem dostala v Vánocům ve 2. třídě a patří k mým nejmilovanějším. Četla jsem ji během dětství mnohokrát, dokázala citovat celé pasáže zpaměti a dodnes se mi - s láskou - vybavují dobrodružné i dojemné epizody i fotografie ze seriálu, které knihu doprovázejí. Knížka formovala moji představu o druhé světové válce a až mnohem později jsem si uvědomila, jak je v mnohém romantická. Přesto ji mám pořád ráda. Ovšem seriál, který jsem znovu viděla v 90. letech, dnes budí spíš rozpačitý úsměv.
Scipionův sen
Iain Pears
Udivilo mne, že vydání Scipionova snu v češtině vyšumělo jaksi bez zájmu: od samého začátku mě vysloveně "chytil". Autor v úvodu zdánlivě prozrazuje vše, ale pak sundává slupku za slupkou a ukazuje se, že vlastně nic není tak úplně takové, jak se původně jevilo. Zoufalá snaha zachránit civilizované bytí je ušlechtilá, ale děje se za cenu ústupků, zrady ideálů, přátel, sama sebe. Šlechetný záměr často přináší paradoxně opačný výsledek (Manlius zachraňuje hodnoty římské civilizace tím, že ač bezvěrec, stává se biskupem; jako takový jedná s Burgundy - zdánlivě jim bez boje ustupuje, podle svého plánu ovšem svým ústupkem získává pro církev burgundskou ochranu, a tak vlastně - jako vedlejší produkt své činnosti - zachraňuje křesťanství, které by bez něho (údajně) nepřežilo; ovšem to, co chtěl zachránit, se rozpustilo... symbolem čehož může být scéna, ve které po Manliově smrti lovci relikvií v blouznivém zanícení rozsápou ostatky a vyrabují obydlí). Jeden a týž čin se jednou může jevit jako jasnozřivé jednání, které zachraňuje civilizační hodnoty, jindy jako odpudivé slabošství či proradnost. Jde o fikci, ale působí velice pravděpodobně. A aktuálně.
Text je hutný, chce, aby se čtenář k němu vracel, promýšlel ho. Množství motivů (úpadek vzdělanosti, touha předat vědění dál - nenechat ho vyhasnout, hledání smyslu, skutečné lásky, hodnota umění, pronásledování Židů a mnoho dalších) způsobuje jistou přetíženost textu. Nicméně zatoužila jsem vědět víc o novoplatonismu a dějinách křesťanství a mám pocit, že se ke Scipionovu snu budu vracet (i když to si slibuju u mnohých knih, a ne vždy se mi to daří). Třeba i kvůli postavě Julie, která je pro mne nejživotnější: v tom, jak tvoří, jak miluje, jak intenzivně užívá každý okamžik štěstí u vědomí toho, že její čas se krátí.
Nedokončený kalendář na tento rok a všechny roky příští
Eberhardt Hauptbahnhof (p)
Obávám se, že vzhledem ke své polovzdělanosti ani nemohu docenit všechny vtípky a narážky, kterými je tato báječná kniha nabita. Občas předčítám udiveným posluchačům nahlas parodie na reklamy a většinou je nemohu dočíst, protože slzím smíchy. Nedostižný je tradeskancionalistický jídelní lístek, nedostižný ohňostroj jazykové hry.
Metro 2033
Dmitry Glukhovsky
Dlouho jsem přemýšlela, kam to směřuje a proč to poslouchám. Teď už vím, že kvůli dvěma momentům. Zoufalec, kterému starý kněz vzal boha, zůstal sám. Arťomovi to SÁM zní pořád v uších. A pak samozřejmě konec. Zmařená šance. Krůček od naděje. Ničemu nerozumíš, ale bojíš se toho, tak to zničíš. Jak tomu nerozumět?
Ztracený přístav
Tana French
Čekám na každou novinku od Tany French. Tato na mě zapůsobila zatím nejvíc: obraz ztraceného přístavu, místa, které se mělo stát báječným místem k bydlení, a zatím je z něj rozpadající se sídliště přízraků. Pád rodiny, kterou zničila touha mít se tak báječně jako všechny ty přešťastné rodinky z reklam. Detektivní pátrání přečteno s chutí (dá-li se tak mluvit o tragickém příběhu), ale podstatné je pro mě sdělení o sociální situaci. A proměna postav vyšetřovatelů podle toho, kdo je vypravěčem.
Dokud nemáme tvář
C. S. Lewis (p)
Příběh o Kupidovi a Psýché jsem do minulého týdne znala jen zběžně. V pondělí jsem objevila jeho převyprávění, učarovalo mi a použila jsem ho jako základ pro týdenní práci s dětmi. V pátek mi v knihovně padla do ruky nenápadná knížka od C. S. Lewise Dokud nemáme tvář. Nejlepší román o lásce napsaný ve 20. století, zkusím, proč ne? Teprve doma jsem si všimla podtitulu: nové zpracování řeckého mýtu o Kupidovi a Psýché. Tak to nemůže být náhoda. Přečetla jsem za jediný den, naprosto okouzlená. "Tu proměnu zahájilo psaní samo. Ať se o takový úkol nikdo lehkomyslně nehlásí! Jakmile se jednou paměť probudí, stává se tyranem. (...) Minulost, již jsem popisovala, nebyla táž minulost, o níž jsem se domnívala, že si ji (celé ty roky) pamatuji." (s. 231) Hluboké, moudré, vyzývající k tomu, probudit paměť a pochopit věci, které jsou skryté.