vendy246
komentáře u knih
Výstup na Eiger
Ota Pavel
Vůbec mě nezajímá sport, tím méně sportovci, ale povídky Oty Pavla jsou především o lidech, jejich osudech, úsilí a životech v kontextu doby. Zejména mne potěšila povídka ze Zbiroha a zmínka o "počmistrovi" Dubském ze Skryj, protože jsem ho jako malá znala. Krásně napsané. Jen pohádka o Raškovi se mi moc nelíbila, ale oceňuji autorovu invenci. Úsilí sportovců a podmínky za jakých trénovali jsou dnes nepředstavitelné. Povídka o Zátopkovi - prostě neskutečný, autor i běžec.
Ztracený ráj
John Milton
Nehodnotím, nepřečetla jsem. Forma zvítězila nad obsahem. Luštila jsem každou řádku, překládala si do srozumitelné formy čímž mi unikaly souvislosti, o kouzlu nemluvě. Potřebovala bych překlad do současné češtiny, ačkoly jsem přečetla dost starých knih a neměla jsem s nimi problém. Mrzí mě to, těšila jsem se. Ztracený ráj je zmiňovám v mnoha dílech a sám autor je obdivuhodný. Přečetla jsem si alespoň popis jednotlivých kapitol a autorův životopis a prohlédla si nádherně zpracovanou knihu s ilustracemi. Zkusím ještě Jungmanna z r. 1811, má být srozumitelnější než David z r. 1909.
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku
Patrik Ouředník
Naprostá konsternace autorovo mozkovou kapacitou a uměním zařazovat jednotlivosti do kontextu. Představuji si jeho hlavu jako obrovskou rozvařenou knihovnu, kde si všechny informace nacházejí správná místa. A kdyby to nebyla pravda byla by to čirá ironie a cynismus. Naše chování je prostě nepochopitelné a lidé šílení... Jízda, bavilo moc.
"A někteří filozofové říkali, že kult mládí je jedna z největších pitomin v dějinách lidského ducha a že je příznačné, že s tím přišli fašisté a komunisté..."
Svíce dohořívají
Sándor Márai
Krásná knížka plná brilantních popisů stavu duše a mysli... O přátelství, víře, věrnosti, osudu a smyslu života. Hlavní postava Herink si klade mnoho otázek a čtyřicet let čeká na návrat přítele Konráda a jejich zodpovězení. Mezi tím si na ně odpoví sám.
Martin Eden
Jack London
Mladý, krásný, ale chudý a nevzdělaný Martin Eden se zamiluje do bohaté a vzdělané Ruth. Aby jí byl hoden, začne za cenu ukrutného živoření, se samostudiem a psaním, avšak nesetkává se s pochopením a uznáním. Postupně poznává, že lidé z lepší společnosti, o kterých měl vždy vysoké mínění, nejsou hodni úcty. Že veškerá jejich nadřazenost je podložena jen majetkem, kterým disponují. Martin se nakonec stane úspěšným spisovatelem a všechno oč usiloval mu leží u nohou. Jeho už to ale nezajímá. Poznání se mu stane osudným. Krásná kniha, smutná od začátku do konce.
Cesta
Jack London
Jack London prostě píše skvěle. A ani Cesta mě nezklamala, ikdyž jsem od bible českých trampů čekala trochu něco jiného. Tohle bylo hodně drsné a s našimi čundry nesrovnatelné. JL popisuje vězení, krádeže, loupení, žebrání, zimu a hlad a nekonečně mnoho černých jízd vlakem, tedy spíš na vlaku. Hobo a tlupy hobos, které se v touze po svobodě a dobrodružství chovaly spíše jako zločinci. Moc romantiky v tom není přesto ten pocit...
"Blahobyt patří tomu, kdo si ho urve"
Farářova dcera
George Orwell (p)
Farářova dcera žije v chudobě svůj upjatý ale snad záslužný život podle přísných církevních pravidel. Po ztrátě paměti se ocitá jako bezdomovkyně mezi nejchudší společností a řeší jen hlad, zimu a kde získat drobný peníz. Později se stane řízením osudu učitelkou na soukromé škole, kde jde majitelce výhradně o zisk a Dorothy trápí zimou a hladem. Tři verze chudoby duchovní i materiální - farářova dcera, tulačka a vykořisťovaná a morálně lámaná učitelka. Dorothy zjišťuje, že ztratila víru v Boha jakmile veškerou její mentální kapacitu opanoval hlad a zima. Nakonec nachází smysl života v každodenní činnosti. Kniha o víře, ztrátě a potřebě víry.
Květy slunce
Rupi Kaur
Tak to byla jízda. Upřímnost a otevřenost. Pocity a myšlenky ve formě poeze nepoezie, která ke mně promlouvala moc.
"když chlapci uvidí ovoce dostanou chuť...
musím přesvědčit polovinu populace
že mé tělo není jejich postel..."
Lidská tragikomedie
Ladislav Klíma
Ladislav Klíma je pro mě nový objev a určitě budu číst i další jeho díla. Lidská tragikomedie je divadelní hra ve třech dějstvích, která odpovídají třem setkáním spolužáků - v den maturity, v padesáti letech a jako starci. Kniha je v podstatě od začátku do konce rozhovor pěti kluků z různých poměrů a s různými životními názory, jimž dal autor vtipně přiléhavá jména. Kantorek vidí smysl ve vědě, Shoř v ženách, Pulec v alhoholu a poezii, Obnos v majetku o Odjinud chápe již od mládí přesah lidského bytí a nezapadá. Zajímavé a čtivé.
"Budiž večer tvůj lepší než byl den tvůj"
Matka vzala roha
Edgar Dutka
Edgara Dutku jsem objevila díky Tereze Boučkové. Pěkné povídky z života v totalitě a emigraci na základě osobního prožitku. První povídka Matka vzala roha je nejlepší, ale další jsou také zajímavé. Opravdové, upřímné, fízlove všudepřítomní, i v zahraničí.
"Příroda je věčně mladá. Jen z člověka je nakonec ohořelý pahýl"
111 míst v Praze, která musíte vidět
Matěj Černý
Tahle knížka mě nepřestane bavit. Čtu opakovaně a koukám přitom do mapy. Tolik zajímavostí! Pražanda je rázem turistkou. Žasnu nad místy, kudy jsem šla třeba stokrát. Miluju.
Etiketa do kapsy
Ladislav Špaček
Co dvoustránka, to situace. Stručné zásady na levé, doplněné fotkou na pravé straně. Stručné, jednoduché, praktické. Etiketa je stav mysli, zdvořilost, touha nedělat, co je lidem kolem nemilé a naopak….
Nové pražské pověsti
Václav Cibula
Vyprávěni z dob, kdy byla většina dnešni Prahy pokryta lesy. Sem tam mlýn, chalupa a hrad s vinicemi. Legendy a historie okrajových částí hlavního města, které tímto dostávají ještě větší kouzlo. Původ názvů ulic a původních osad a příběhy více, ale spíše méně známé. Nejvíce mi utkvělo vyprávění o Kunraticích a králi Václavu IV.
Šikmý kostel
Karin Lednická
Bezvadné čtení o lidech žijících na přelomu minulého století na Karvinsku, v kraji, který zásadně ovlivnila těžba uhlí. Běžný život na pozadí důlního neštěstí, bídy, první světové války a vzniku Československa. Pro mne nové informace ohledně česko-polských hranic a vztahů v tomto regionu. Naprosto uvěřitelné charaktery a příběhy napsané lehkou rukou. Přečteno za tři dny.
Jan Cimbura
Jindřich Šimon Baar
Oblíbená knížka mého dědy, sedláka tělem i duší, narozeného roku 1912. Jako bych četla o něm, o jeho světě. Nádherně popsané zvyky a tradice, přírodní cykly a láska ke zvířatům a polím a také poměry v Čechách v druhé polovině devatenáctého století. Války a odvody synů a zabiraní koní, zavedení železnice, vlastenectví. Přísloví a názory, které člověka donutí se zamyslet, třeba ty o “velkopanském jedení masa”, protože mnohé z toho, co měl Cimbura za hřích, je dnes norma. Krásné čtení.
Deník farářky
Martina Viktorie Kopecká
Bavilo a zajímalo. Krásná, mladá, vzdělaná a sebevedomá žena a její kariéra v oboru, kde by to jeden nečekal. Mile mě překvapilo, jak dobře MVK píše, je vidět, že vládne slovem, navíc má smysl pro humor. Fandím Církvi československé husitské, myšlence jednoho Boha i MVK.
Listopád
Alena Mornštajnová
Kniha se čte sama, dobrý námět a velké téma. Život v totalitě. Na těch 300 stránkách si ho užijete. Děj posazený do současnosti, vypovídá mnohé o naší minulosti, o čtyřiceti letech socialismu a vládě komunistů, kdy jedni žili na úkor druhých. A všichni se báli. Jedni o život a druzí o výhody. Děkuji autorce, že se opakovaně věnuje tomuto tématu, ačkoli se obávám, že mnozí potrefení a jejich stejně založení potomci k žádné sebereflexi ani po těch letech nedospějí. Protože se jim to prostě vyplatilo. Ale dívejme se dopředu a střežme svobodu a demokracii jako největší hodnotu, jako náš poklad.
Hodiny tikají
Tereza Boučková
Tereza Boučková mě baví. Je to jako rozhovor s chytrou kamarádkou. Zajimaji mě její názory, úvahy, zkušenosti. Inspiruje mě co dělá, kde byla, koho potkala, co si myslí o filmech, knihách a výstavách, ktere jsem také často navštívila, četla, viděla… A v neposlední řadě sdílím její názor na soudruhy před i po revoluci. Mluví mi z duše.
Nacistické poklady a StB
Jaroslav V. Mareš
Kniha o místech, kde měly být ukryty poklady a o diletantství STBáků. O tom, jak soudruzi v 60. a znovu v 80. letech hledali a nic nenašli. A pokud našli, není o tom v archivech ani čárka, pro jistotu často zmizely celé svazky. Dozvíme se o bednách ukrytých ve studnách a v rybnících, zakopaných v zemi a zavalených ve štole. Kde jsou a co v nich bylo, se už pravděpodobně nedozvíme nikdy.
Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět ještě líp
Aleš Palán
Autorům monolog k Nejvyššímu, krásné úvahy a milé čtení.
"Kdy pochopíme, že věci nemají smysl samy o sobě, že jim ho musíme dát?"
Nejen věci, i život sám...