VasnivaCtenarka komentáře u knih

Tak k téhle knížce se budu moc ráda vracet. Příběh je krásný a styl psaného slova je velmi dobře čitelný. Pokud si uvědomíme, že kniha je podle skutečné události, tak... prostě paráda :) Určitě si knížku přečtěte :)

1 20.11.2019

Knížky pana Browna mne jako většinu čtenářů nadchly. Nedám na ně dopustit. Přesto však musím napsat, že tato kniha mi přišla slabší než předchozí díly. Přišla mi moc uspěchaná a méně propracovaná. Nicméně i přesto má pan Brown můj obdiv, protože něco tak úžasného bych nikdy nebyla schopna stvořit. Klobouk dolů, pane Browne :)

1 20.11.2019

Milovníci Darcy Coates mne teď nebudou mít rádi, protože tohle se, dle mého názoru, opravdu nepovedlo. A přitom to má tak úžasný potenciál!

Darcy Coates je pro mnohé „mistryní“ hororů a jelikož jsem nečetla ani zdaleka všechny její knihy, neodvažuji se snad napřímo napsat, že do mistryně hororů má velmi, velmi daleko. Ovšem to, co jsem od ní zatím četla, mi hororové nepřišlo ani náznakem. Tedy až na poslech audioknihy Kořist, která byla opravdu velmi, velmi povedená.

Ovšem tento její duchařský příběh byl spíše …. humorný, trapný, neuvěřitelný a hlavně, hlavně mi to přišlo, jako by to psala nějaká šestnáctiletá slečna kdesi na koleni v rychlosti před školou, než ji zazvoní zvonek a ona bude muset spěchat na hodinu třeba biologie.

V každé recenzi by měly zaznít nějaké kladné stránky knihy. No, tak já jsem tentokrát opravdu nic kladného na knize nenašla. Možná má zajímavou obálku?

Promyšlenost děje mi přišla ještě možná celkem ucházející, ale PROČ to autorka nepropracovala do mnohem větší hloubky, aby se celý příběh odehrával jako z rychlíku? Proč si nedala více záležet? Proč to zpracování bylo natolik povrchní?! Proč?! Taková škoda! Takový nevyužitý potenciál!

Vztah k hrdinům jsem neměla žádný. Popis osob a prostředí byl velmi chudý.

Nebudu tuto negativní recenzi protahovat – zkrátka se mi to nelíbilo. Myslím, že kdyby autorka dala knize a příběhu více péče, mohlo z toho vzejít něco moc hezkého. Ale tohle se prostě nepovedlo.

20.05.2024

Povídky v knize byly poměrně krátké a já si je dopřávala každý večer před usnutím. Některé mne bavily samozřejmě více, jiné méně, u některých jsem vraha odhalila, u některých ne.

Způsob, jakým byly napsány naprosto jednoznačně odpovídá stylu Agathy Christie. Jsou to takové ty poklidné povídky, které hřejí po duši, kde vraždy nejsou příliš krvavé, ale za to krásně promyšlené. Motivy jsou lidské a hlavní hrdinové jsou neskutečně chytří, že nám nezbývá, než před nimi smeknout klobouk. Vůbec nechápu dedukce slečny Marplové. Já si můžu lámat hlavu sebevíc a její vysvětlení mě zkrátka nikdy nenapadne!

Osobně nejsem zrovna povídkový typ. Mám ráda, když je detektivka skutečně dobře propracovaná, promyšlená, když se s hrdiny sžiji. U těch povídek, které jsou kratší, nemám tak úplně čas a prostor si vytvořit k hrdinům vztah. Než se nadáte, je konec. To mi tak úplně na knize nesedlo. Bylo to jako z rychlíku. Děj se rychle rozvinul a ještě rychleji vysvětlil. Kolikrát mi to ani mozek nebyl schopen pobrat.

Ocenila bych, kdyby povídky byly trošku delší. Takhle jsem měla spíše dojem, že si autorka psala náměty na své další knihy a někdo jí je vydal jako povídky. Kdyby je autorka rozvinula, asi bych si čtení užila trošku více. Ale tohle je čistě subjektivní názor někoho, kdo povídkám neholduje. Přesto však knihu hodnotím dobře. Mám ráda tu dobu, ve které příběhy vznikly. Je to takové milé, nenásilné – i když se tam samozřejmě nelítostně vraždí, tráví a krade.

Jestli máte rádi Agathu Christie, určitě vás kniha nezklame. Každá povídka je originální a byla radost je číst, i když bych ocenila jejich detailnější zpracování. Tempo povídek bylo skutečně rychlé, ale jinak to prostě nešlo.

20.05.2024

Kniha má kouzelnou obálku, která mne hned nalákala.

Kapitoly v knize jsou poměrně krátké a každá kapitola je z pohledu jiné dívky. Vše se hezky střídá a dějově jejich osudy do sebe krásně zapadají.

Kniha nabízí nevšední válečný příběh se špetkou romantiky a také fanatismu tehdejší doby, nad kterým mnohdy zůstává rozum stát. Knih z doby 2. světové války již bylo napsáno mnoho, ale tento se dotýká problematiky zase z trošku jiného úhlu, což může být „osvěžující“. Přesto však musím napsat, že se mi nezdá, že by příběh něčím vybočoval oproti jiným knihám s touto tématikou.

Tempo knihy bylo velmi příjemné. Nebylo ani pomalé, ani uspěchané. Snad jen ke konci jsem měla dojem, že to bylo trošku moc rychlé a snad i „useknuté“. Po dočtení jsem měla pár otázek a klidně mohla autorka následující osudy hlavních postav více rozebrat. Například linka o Samuelovi (manžel Tilde) mohla být propracovaná o kus lépe.

Vztah k hrdinkám byl veskrze kladný. Tildu i Hannu jsem si zamilovala ihned. Přišly mi velmi lidské, laskavé a milé. Ke Klaře jsem si musela cestičku chvíli hledat, ale nakonec jsem si zamilovala i ji. K vedlejším postavám jsem si také vytvořila vztah – mnohdy velmi, velmi negativní. Tetě a strýčkovi od Hanny jsem nevěřila ani nos mezi očima, jejímu snoubenci bych nejraději vrazila kudlu do zad, Samuel – ten se taky nezachoval zrovna moc hezky a otec od Hanny – ten tomu všemu nasadil korunu. Zkrátka to byla pokřivená doba a charaktery lidí byly mnohdy také pokřivené.

Dlouho jsem přemýšlela, jak mám knihu hodnotit. Nebylo to vůbec špatné, ale …. ten zrychlený konec mne trošku zklamal. Domnívám se, že ten si zasloužil trošku více péče. Ale pokud máte rádi příběhy z 2. světové války, pak neváhejte a knihu si přečtěte. Myslím, že budete spokojení.

06.05.2024

S politováním musím napsat, že mě tato kniha přišla průměrná. Nebyla špatná, to vůbec ne, ale pomalé tempo mne nutilo často přeskakovat řádky.
Dvě dějové linie nebyly špatné. Četla jsem ji před týdnem a věřte nebo ne, už si ani nepamatuji přesně, o čem to bylo. A to se mi u opravdu dobrých knih, které mi sednou, nestává. Proto hodnotím průměrně.

19.04.2024

Frances Evesham, v Česku ještě zatím stále ne příliš známá autorka, nás – milovníky klasických detektivek, opět nesmírně potěšila, když jí zde vyšla její druhá kniha s názvem Dostihová vražda.

První díl, Venkovská vražda, jsem přečetla jedním dechem. Zamilovala jsem si tu malebnou britskou vesničku i s jejími podivnými obyvateli, kteří mají tak rádi drby! Jakmile tedy vyšel druhý díl, musela jsem si ho samozřejmě přečíst! Návrat do Lower Hembrow je vždycky tak kouzelný!

Pokud máte rádi svižné tempo a velké dějové spády, pak to nebude kniha pro vás. To je je zkrátka naprosto typická detektivka ála Agatha Christie – jen se děj odehrává v současnosti a hlavní postava Adam nemá, i přes to, že vyřeší každou vraždu, tak dokonalé šedé buňky mozkové jako Poirot.

I přesto vás spíše línější tempo zahřeje na duši. Vesničku i její obyvatelé si zamilujete – jsou prostě všichni sví.

Pokud čekáte nějaký extrémně zamotaný příběh, musím vás zklamat. Dostihová vražda nabízí příjemnou zápletku, ve které se budete postupně dozvídat informace a tak si můžete sami zahrát na detektiva a odhadnout vraha. Já jsem si tipla dobře. Jsem si jistá, že při troše štěstí si dobře tipnete i vy. Je ale pravdou, že svého podezřelého jsem měla až spíše ke konci příběhu. Do té doby jsem nasávala fakta a tvořila si vlastní hypotézy.

Dostihová vražda tedy, podle mého názoru, možná o chlup předčila první díl – Venkovskou vraždu.

Před nedávnem vyšel také třetí díl této série a už si na něj brousím zuby.

Takže pokud jste milovníci klasických detektivek, rozhodně si nenechte tuhle ujít! A začněte hezky prvním dílem, ať si Adama zamilujete stejně jako jsem si ho zamilovala já!

19.03.2024

HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:

Příběh nabízí pozoruhodný lidský osud, který je stejně pochopitelný, jako i vlastně nepochopitelný. Je to vhled do mentality dnes již zatopeného města, do života místních obyvatel.

O tomto příběhu se říká, že byl inspirován skutečnou událostí. Už tento fakt mne k poslechu velmi navnadil, protože miluji příběhy, které napsal sám život. Příběhy psané životem jsou obvykle ty nejsilnější.

Tento poslech tedy nabízí velice zajímavý příběh, který pro nás napsala Shelley Read, žena, která vystudovala tvůrčí psaní na vysoké škole. I to může v člověku zanechat dojem, že s tímto poslechem nemůžete šlápnout vedle.

Osobně však musím napsat, že příběh pro mne byl mírným zklamáním. Autorka někdy zabředávala do přílišných detailů, její popis byl tak silně subjektivně zabarven a snad i příliš rozvláčný, že jsem se občas přistihla, že mi mé myšlenky unikají někam jinam a poslech jsem zkrátka tu a tam zcela vypouštěla. Jako by můj mozek filtroval přísun všech nedůležitých informací a čekal na nějaký zvrat. Když jej zaznamenal, zase zbystřil a poslouchal s nadějným očekáváním, než nám autorka předala opět velké množství nedůležitých detailů.

Je možné, že kdybych knihu četla, nejspíše bych tuto poetičnost ocenila, ale při poslechu mi tento styl nevyhovoval. Měla jsem občas dojem, že je poslech příliš zdlouhavý a že je tempo zkrátka velmi pomalé.

Co se týče promyšlenosti děje, tak ten se mi zamlouval již o poznání více. A to i přesto, že jsem některému chování hlavní hrdinky neporozuměla. Na jednu stranu příběh umožní člověku rozjímat a snaží se ho naučit přijímat situace a věci tak, jak do života přichází, ale přesto se to někde uvnitř mé duše pere, protože mladá dívka měla tolik možností, jak svou situaci uchopit. Vybrala si snad jednu z nejtěžších možností – za mě těžko pochopitelnou. Se svým rozhodnutím se ztotožnila na můj vkus příliš snadno. Vůbec nevím, co si mám o tom myslet. Ano, byla ve svízelné situaci, zoufalá, mladá, nezkušená, naivní. ale místo tohoto kroku mohla říct: „Prosím, můžete mi pomoci?“ A nejspíše by se vše odvíjelo jinak. Zkrátka to na mne působilo snad až lehce neuvěřitelně, když si vezmu, jaké úsilí věnovala pro záchranu broskvoní. A pak si z toho máme vzít ponaučení, že máme být jako řeka – nechat všechno volně plynout. Ano, s tím se částečně můžu ztotožnit, ale pouze v případě, kdy člověk nemůže sled události nijak ovlivnit. V případě hlavní hrdinky se domnívám, že sled mohla nějak ovlivnit. Opravdu mám z příběhu smíšené a rozporuplné pocity.

Pochválit však musím Kateřinu Černou, která svým hlasem vdechla mladičké Victorii život a díky ní jsem si mohla po dobu 9 hodin a 34 minut audioposlech užívat.

Přestože interpretaci příběhu hodnotím velmi dobře, tak celkově musím audioknihu hodnotit spíše průměrně.

14.03.2024

Kniha Překonávání traumatu od uznávané odbornice na léčbu traumatu Janiny Fisher nám pomáhá nahlížet na trauma z biologického psychologického přístupu. V knize se tak budeme moci dozvědět, co se děje v našem mozku, pokud nás trauma zasáhne. Proč se nám stále dokola vrací stejné obrazy, kdykoliv si na trauma vzpomeneme. Proč jsme paralyzování, když se snažíme o něm mluvit. Proč jsme od toho nešťastného incidentu podráždění, proč se nemůžeme soustředit, proč nás nebaví to, co nás dříve naplňovalo, proč cítíme emoční přehlcení, proč se nemůžeme zbavit pocitu studu, úzkosti, chronických bolestí apod. Proč to už zkrátka nejsme my.

Janina Fisher svou knihu Překonávání traumatu napsala nejen pro odborníky, kteří tak mají možnost se na trauma podívat právě z jejího úhlu pohledu, ale také pro lidi, kteří byli nějakým traumatem zasaženi. Ve své knize tak krásně vysvětluje všechny biologické procesy, které se odehrávají v momentě, kdy probíhá situace, která v nás zanechá trauma a současně vysvětluje, jak tyto procesy ovlivňují následné chování a prožívání v době, kdy jsme situaci přežili, ale potýkáme se s traumatem.

Janina Fisher má letité zkušenosti s lidmi, kteří se snaží traumatické události nějak zpracovat a zvládnout. Díky těmto zkušenostem mohla napsat tuto knihu tak, aby se lidé zasažení traumatem lépe orientovali v sobě samotných. Aby lépe porozuměli tomu, co se s nimi děje, když je mnohdy naprosto nečekaně trauma začne ovládat natolik, že jsou paralyzování. Vysvětluje, jak mozek ovlivněný traumatem ovlivňuje jejich myšlení, emoce, hormonální systém, dýchací systém, kardiovaskulární systém apod. LIdé, kteří pochopí, že tyto stavy jsou vlastně přirozeným obranným mechanismem mozku si posléze mohou připadat méně ztracení.


V knize však je možné najít také pracovní listy, které traumatizovaným lidem pomáhají trauma překonávat. Autorka nám ve své publikaci také objasňuje, jak s těmito pracovními listy správně pracovat.

Pojetí celé knihy tedy dává praktický návod, jak pro laickou veřejnost, tak i pro odborníky. Sama autorka však ve své knize uvádí, že by bylo vhodnější, kdyby traumatizovaní lidé s pracovními listy pracovali raději pod odborným dohledem terapeuta, který absolvoval trauma-informovaný přístup. I já se k tomuto přikláním, takže i když je kniha vhodná také pro běžnou populaci, osobně bych se spíše přikláněla k tomu, aby po ni sáhl psycholog, který si chce rozšířit své dovednosti. Pro laiky bych spíše doporučila teoretickou část, která vysvětluje právě ony biologické mechanismy našeho těla.

Velmi ráda v každé odborné knize vidím kazuistiky, které nám umožní lépe pochopit danou problematiku. V knize Překonávání traumatu nám jich autorka předkládá hned několik, což mne velmi mile potěšilo. Člověk tak má příležitost alespoň na chviličku z teorií sklouznout alespoň takto do praxe k reálným lidským příběhům.

Knihu hodnotím jako velmi užitečný nástroj při snaze pomoci lidem s překonáváním traumatu. Přestože se jedná o velice náročné a složité téma, kniha byla překvapivě velmi čtivě napsaná, takže ji porozumí skutečně každý.

23.02.2024

Poklidně plynoucí detektivka z anglického venkova. Nečekejte žádnou krvárnu ani zapeklité lidské osudy. Jen příjemnou oddechovku, ještě příjemnější anglické prostředí malebné vesničky a vraždu.

Mnoho čtenářů přirovnává tuto detektivku k příběhům ála Hercule Poirot nebo slečna Marplová. Já osobně v ní vidím spíše Vraždy v Midsomeru.

Velmi se mi líbí postava Adama. Je to takový postarší “chlapík s pupíkem, který celý svůj život zasvětil práci a na ženské měl smůlu. Přesto je to chlap se srdcem na dlani, kterého si velmi rychle oblíbíte. Imogen je také sympatická a jsem si jistá, že se s ní budeme setkávat i v dalších dílech této knižní série. Imogen je zahradnice, která miluje, když se může hrabat v hlíně a současně také novou majitelkou hotelu.

V příběhu se nachází celkem dost postav, tak je možné, že se v nich tu a tam budete ztrácet. Ale po chvíli se zorientujete.

Venkovská vražda nabízí celkem jednoduchou zápletku, kdy si vraha tipnete s velkou pravděpodobností dobře. Tempo je spíše línější a hluchá místa jsem tam ani moc nenacházela.

Knihu určitě mohu doporučit všem, kteří touží trávit poklidný večer s příjemnou knihou, která tak nějak poklidně plyne až ke zdárnému vyústění. Myslím, že tento první díl je příslibem příjemné detektivní knižní série. Jsem zvědavá na díl druhý.

20.01.2024

Musím přiznat, že mne tato kniha velmi mile překvapila. Přestože nenabízí snad žádné kazuistiky, které mne v odborných knihách vždy velmi potěší, tak tahle kniha se pyšní tím, že na každém řádku najdete nějakou zajímavost k dané problematice. Je to kniha nabitá fakty, průzkumy a studiemi, díky kterým vyvrací či potvrzuje různá tvrzení o sebevraždách.

Při čtení je jasně patrné, že autor skutečně ví, o čem píše. Ať už se vás sebevražedné myšlenky týkají osobně (např. že víte, že jimi trpí někdo blízký) nebo profesně (máte zvýšenou pravděpodobnost, že se s lidmi se sebevražednými myšlenkami setkáte – např. pomáhající profese), rozhodně vám doporučuji tuhle knihu si přečíst. Odkryje vám řadu zajímavých informací a ukáže vám, jak můžete o sebevražedných myšlenkách nejen přemýšlet, ale také jak o nich komunikovat.

Já osobně jsem nejvíce ocenila právě tu část o komunikaci, protože jakožto budoucí psycholog je tohle pro mne velmi užitečné. Ale stejně tak pro mne byla velmi užitečná i další témata, která se se sebevražednými myšlenkami pojí.

Jestliže se zajímáte o psychologii laicky nebo odborně, rozhodně by tahle kniha neměla uniknout vaší pozornosti. Díky ní můžete totiž někomu zachránit život. A to za přečtení rozhodně stojí!

15.01.2024

RECENZE AUDIOKNIHY:
Tři příběhy v jednom, které nakonec pojí jedna jediná událost a jedna jediná osoba. Přežít může jenom jeden- kdo z nich to bude?

Poslech to byl vskutku zajímavý. Zpočátku jsem si říkala, že to budě pěkně napínavé. Uvíznout v autobuse, nemít možnost se z něj dostat snaha o přežití. Totéž v lanovce Hmmm to byl příliš příslib velmi zajímavého děje – takového děje, které mám ráda.

Postupem času však děj pro mě začal být méně uvěřitelný a napínavou atmosféru si, alespoň u mě, neudržel. Místy mi to přišlo i lehce zmatené a trošku jsem se v ději ztrácela. Ale za to nejspíše nemůže autorka, ale fakt, že jsem byla z poslechu tu a tam vyrušována. Ale kdo ví?

Pochválit však musím tempo děje, které bylo více než příjemné a absenci hluchých míst.

Promyšlenost děje musí autorce také pochválit. Dostat své hrdiny z takovýchto situací – klobouk dolů. Moc hezky hodnotím také popis prostředí. Chvílemi jste se skutečně ocitli v autobuse, ze kterého se nemůžete dostat. Obklopují vás mrtví, krutá vánice a divoká příroda, ve které zkratka nepřežijete. O lanovce ani nemluvím! Jak se chcete dostat z lanovky, když je pod vámi sráz 300 metrů hluboký? Brrrr

Co hodnotím naprosto skvěle, je práce interpretů, kteří nám celý příběh předčítali. Miluji hlas Jitky Ježkové a Vasila Fridricha! Ty byly ještě doplněny ohlas Zuzany Slavíkové, která také předvedla výbornou práci. Opravdu dodávali příběhu atmosféru.

Audiokniha vznikla díky nakladatelství Témbr a celý poslech má 11 hodin a 34 minut.

Audioknihu mohu vřele doporučit, protože interpreti ji dávají opravdu vysokou kvalitu, avšak příběh hodnotím spíše průměrně. Mě osobně nesedlo zpracování virové nákazy, které mi trošku kazilo dojem z příběhu. Ale přesto se mi to líbilo a mohu Závěj doporučit.

17.12.2023

V knize se můžeme dočíst jaké oblasti našeho života se mohou podílet na tvorbě naší identity. Jak moc naší identitu ovlivní například naše fantazie, práce, vztahy, sexualita, kreativita atp. Pro lidi, kteří se často ptají, kým vlastně jsou, může právě tato část knihy pomoci propojit si souvislosti a poznat tak více sebe sama.

Stejně tak se zde čtenáři dozví, jak moc se na naší identitě podílí emoce, pocit vlastní hodnoty, citové vazby apod.

Tak jak má psychologie samotná několik směrů, které ovlivňují nazírání na různé psychologické jevy, je samozřejmé, že i na vlastní identitu a sebehodnocení lze nazírat různě skrze tyto směry. Autorka nám zde předkládá právě nazírání na danou problematiku očima pana Eriksona a pana Junga.

Pro laiky se může jednat o zajímavé čtení, pokud rádi čtou teorie z oblasti psychologie. Pro nás, kteří se psychologií zabýváme více do hloubky, v této knize asi příliš nových informací nenajdeme. Ovšem tím rozhodně netvrdím, že by si ji studenti či laická veřejnost neměla přečíst. Myslím, že studenti psychologie v prvním ročníku v knize najdou cenné informace, které ocení především v oblasti psychologie osobnosti, kde díky knize mohou “zaválet při zkouškách. Získají tak alespoň lepší přehled na danou problematiku a náhled na věc z jiného úhlu pohledu, než jak jim předá jejich vyučující.

Osobně bych ocenila, kdyby autorka do své publikace vnesla ještě více příkladů a kazuistik ze své letité praxe. Domnívám se, že by to čtení příjemně oživilo a čtenář by tak dané problematice možná o trošku lépe porozuměl. Pro laiky může být kniha trošku hůře čitelná, protože s jedná přece jen mnohdy o klasickou teorii.

Přesto však mohu knihu doporučit nejen laickým psychologům, ale také všem, kteří se sami sebe ptají, kým jsou. Nejedná se o terapeutickou publikaci, která čtenáře “osvítí, ale nabízí skvělý základ pro náhled na svou identitu. A na tomto základě se již dále dá terapeuticky stavět. Knihu však mohu doporučit i odborníkům, kteří se na poli vědecké psychologie pohybují již delší dobu a to zejména proto, že opakování je matkou moudrosti a kdo ví – třeba se tam dozví něco nového, což jim může rozšířit obzory a tím i zkvalitnit jejich práci s klienty. Ne nadarmo se říká, že každý psycholog musí mít otevřenou mysl, aby mohl celoživotně nasávat nové informace a rozvíjet se.

17.12.2023

celá recenze na www.vasnivactenarka.cz
Tato kniha je určená jak odborné veřejnosti, tak i laické veřejnosti. Je napsána velmi lidsky, obsahuje několik příběhů obětí vztahu s manipulátorem a učí lidi, jakých jemných nuancí si všímat, abyste odkryly skrytý záměr manipulátora.

V knize se dozvíte, na co si dát pozor, pokud vás takový manipulátor pozve na rande. Dozvíte se, na co si dát pozor s ohledem na řeč těla svého protějšku, což vám může pomoci odhalit klamavé a lživé chování. Stejně tak se dozvíte, jaký vliv má emoční inteligence ve vztahu k manipulátorovi, jak zvládat konflikty, co stojí za tím naučit se říkat “ne a tím si udržet hranici, za kterou nikoho nepustíte, aby vám nebylo ublíženo. A rovněž vám kniha ukáže nejčastější typy osobností, kteří mají tendence s lidmi manipulovat a jak vypadá vztah s takovými lidmi v reálu.


Kniha to je velmi užitečná – nejen pro psychology, ale zejména pro každého člověka, který má tendence nebýt dostatečně silný na to, aby se uměl zastat sebe sama. A věřte mi, takových lidí je opravdu mnoho – a není to nic, za co by se měli stydět. Dobré však je znát sebe sama, své slabiny a využít je pro další osobní rozvoj.

Pokud již jste v jakémkoliv vztahu s manipulátorem, pak vám kniha nabízí také krátký seznam doporučených kroků, které vám usnadní vymanit se z takového vztahu. Už jen samotné uvědomění a pochopení, že jste se stali oběti manipulátora představuje skvělý začátek pro nový a spokojenější život, který nebude zatížen toxickým vztahem.

02.11.2023

(SPOILER) Tak tohle bylo takové milé pohlazení po duši.

Ishi malé slůně, které se stane sirotkem po nešťastných, krutých a tragických událostech, které se staly jeho sloní rodině. Těžce jsem si představovala toho malého bezbranného tvorečka, jak stojí u své mrtvé maminky. Naštěstí celou nešťastnou situaci viděl malý kikujský chlapec, který zalarmoval místní záchrannou stanici, která se o Ishiho postarala. A tak začala pro Ishiho nová životní etapa, ve které se po hrůzných událostech seznamuje i s hodnými lidmi, kteří se o něj starají a nahrazují mu jeho sloní klan. Jak Ishi roste, vztah s jeho dvounohými kamarády se prohlubuje. Zapisují se do sloní paměti, která je snad nekonečná. Z Ishiho i přes jeho traumatické zkušenosti s lidmi roste laskavý, uvědomělý a mírumilovný slon, který vás svou hlubokou moudrostí zkrátka chytne za srdce.

Ishi se vydává na svou poslední cestu, která ho má dovést zpět do míst, kde se cítil vždycky bezpečně. Do míst, kde poznal svou dvounohou rodinu. A při té cestě vzpomíná na celý svůj život. Poodkrývá nám své myšlenky a své zkušenosti. Umožňuje nám nahlédnout do svého života a do života slonů a poznat, jak úžasní a majestátní tvorové sloni jsou.

Alex Lasker nám ukazuje, jak vysoce inteligentní tvorové sloni jsou. A je krásné nahlížet skrze jeho příběh do jejich života. Je to totiž život pozoruhodný, kouzelný, krásný, dojemný, citlivý, bolestný, veselý a taky maličko bezstarostný. Je to život, který nás může v mnoha ohledech inspirovat, což je asi ten hlavní důvod, proč jsem se do Ishiho a do knihy zamilovala já.

Velmi se mi líbila promyšlenost celého příběhu. To, čím si Ishi prošel a jaké osudy potkaly jeho dvounohé kamarády, nám autor předával v různých linkách. Střídala se linka ze současnosti, z minulost, z pohledu dvounožce i z pohledu Ishiho. Já osobně jsem milovala, jak jinak, sloní vyprávění a sloní pohled na svět.

Tempo knihy mi přišlo celkem optimální stejně jako délka kapitol.

Přestože se mi kniha opravdu líbila, možná bych ocenila více detailů a barvitějšího vykreslení prostředí a situací.

Knihu však mohu jen a jen doporučit a myslím, že vás nezklame. Je to takový neobvyklý příběh mezi těmi všemi romantickými a vražednými příběhy, které běžně čítávám. Rozhodně nelituji ani jedné jediné vteřiny, kterou jsem věnovala tomuto příběhu.

09.08.2023

Tak tuhle knihu jsem odložila. Ne, že by mne nezajímalo, jak se příběh bude vyvíjet, ale mám jen jednu trpělivost a když jsem byla něco za půlkou příběhu a stále se nic nedělo, vzdala jsem to. Zkrátka nuda.... :-( Ale po přečtení zdejších komentářů se možná ještě hecnu a přeskočím na poslední kapitoly, abych se dozvěděla, co za zmizením stojí :)

Když jsem spatřila obálku této knihy, dostala jsem na ni neskutečnou chuť. Chtěla jsem se vrátit do dívčích let a užít si zkrátka teenage lásku na břehu moře. Jak moc mne kniha lákala! Jak moc jsem se na ni těšila! A tak moc, jak jsem se těšila, stejně moc jsem pak byla po pár stránkách zklamaná. Je mi líto, že to musím napsat, ale tohle je po dlouhé době kniha, kterou jsem nezvládla dočíst.

Proč jsem ji nezvládla dočíst? Nevím, zda to bylo překladem či stylem, jakým kniha byla napsána, ale něco tak zmateného jsem opravdu ještě nikdy nečetla. Příliš mnoho postav jejichž jména mi splývala, střihy mezi odstavci a mezi větami byly takové, že jsem zkrátka ztrácela naprostý přehled co se vlastně v ději odehrává. Dialogy mezi postavami byly napsané tak nelogicky, že jsem vůbec nechápala, o čem jsou, proč jsou a kdo je vlastně vede.

Opravdu jsem ještě nikdy necítila při čtení knihy takový zmatek. Protože jsem při čtení začala pochybovat spíše o sobě než o knize, dovolila jsem si přenechat čtení několika stran mému partnerovi a jedné další knihomolce, a všichni jsme se shodli na tom, že nám to zkrátka nedává vůbec smysl.

Původně jsem si řekla, že se hecnu a knihu dočtu. Ale to fakt nešlo, protože se čtení pro mne stalo, bohužel, útrpnou záležitostí. Nakonec jsem si pustila alespoň film, abych pochopila, o čem ten příběh vlastně je. Nemohu tedy soudit, do jaké míry je film přesně podle knihy, ale byl celkem koukatelný, tak jsem si alespoň trošku napravila chuť.

Je mi moc líto, že musím po dlouhé době napsat takto negativní recenzi. Obvykle se snažím na knihách nacházet něco dobrého, zajímavého, čtivého, ale tahle kniha mne opravdu velmi natrápila.

27.07.2023

Tajemství modrého skarabea je naprosto kouzelná dobrodružná kniha, která ukrývá tajuplný příběh, který vás doslova pohltí. Čte se jedna báseň!

Autorka Rebecca Michele prokázala, že si umí psaní skutečně užít. Nejenže zasadila příběh do reálné doby, ale musela si nastudovat opravdu řadu informací ohledně egyptské historie a archeologie.

Za sebe mohu napsat, že se mi velmi líbila propracovanost děje. Je pravdou, že zápletka mohla být trošičku více komplikovanější, ale i tak musím napsat, že jak to vymyslela autorka, tak to bylo fajn. Člověk celou dobu čekal, co se z toho vyklube

Kniha pro mne měla naprosto kouzelnou atmosféru. Hodně mi to připomínalo atmosféru Vraždy v Mezopotámii. Vykopávky, archeologie, zajímavé postavy, tajemství, tragédie, všude egyptský prach, pyramidy - zkrátka to opravdu mělo to kouzlo doby, kdy Angličané byly v Egyptě jako doma.

Kapitoly na sebe krásně navazovaly a byly celkem krátké, což jen motivuje ke čtení.

Knihu bych mohla všem jen a jen doporučit. Určitě se při ní nebudete nudit. Ne příliš přeslazené, ne příliš děsivé. Prostě tak akorát.

27.06.2023

Autor knihy Nikdy není pozdě, Nick Alexander, nám předkládá příběh ublížení, psychického teroru, ztráty vlastního “já” a současně také nové hledání sebe sama a pozvolný vývoj nové lásky vznikající z přátelství, respektu a vzájemné úcty.

Nick Alexander je velice oblíbený autor, zejména v UK a ve Francii a v poslední době si jeho knihy získávají své fanoušky i v jiných zemích EU.

Začátek příběhu mi přišel lehce táhlý. Dlouho jsme poznávali život Heather a její vyprávění toho, jak s ní Ant manipuloval. Teprve až se oba manželské páry ocitnou na dovolené, přibude v příběhu více přímých řečí, což vyvolá dojem zrychleného tempa.

Co se musí autorovi připsat k dobru, je dobrá promyšlenost děje. To, jak se celý příběh obou párů vyvíjí, jak vše dávalo smysl. I snaha o citlivé vyvolání dojmů a emocí u čtenářů, se mu musí autorovi uznat. I když musím se přiznat, že v mé maličkosti kniha na mou citlivou strunu příliš nebrnkala.

Příběh byl rozdělen do 15 kapitol, kdy každá kapitola popisovala děj příběhu z pohledu jedné z hlavních postav. Díky tomu jsme tak mohli pochopit uvažování všech postav.

Přestože na Goodreads má kniha celkem dobré hodnocení, já osobně tuto knihu hodnotím jako lepší průměr.

Rozhodně si najde své příznivce, o tom nepochybuji a možná si pár citlivých dam u tohoto příběhu i pobrečí.

19.09.2022

(SPOILER) Italské léto je velmi, velmi oddechová a odpočinková kniha. Jennifer Probst nám dává jasně najevo, že Itálii skutečně dobře zná, že ji sama navštívila. Já osobně Itálii miluji také, takže mi tohle cestopisné pojetí vyhovovalo.

Tempo knihy mi přišlo poměrně líné. Rozjezd byl velmi, velmi pozvolný a vlastně i ve druhé polovině knihy mi chybělo něco, co by děj oživilo, co by všechny tři ženy semklo… Jejich vzájemná nesouhra nás provázela téměř celým příběhem, až teprve ke konci knihy si začaly ženy urovnávat své priority. Na jednu stranu mne to snad až trošku nudilo, ale na druhou stranu ten postupný, pozvolný a snad až plíživý vývoj vztahů byl i uvěřitelný, protože všichni víme, že tohle uvědomění v reálném životě přichází stejně tak plíživě (pokud se nám nestane něco náhlého, nepříjemného, co nás snad až paralyzuje ve svém počátku a způsobí následně náhlé změny). Do teď nevím přesně, jaký mám k tomu zaujmout názor.

Na knize se mi však líbí to, že každá kapitola je nám podávána z pohledu jedné ze tří žen. Díky tomu tak máme možnost proniknout do přemýšlení všech tří žen. Poznat tak jejich uvažování, jejich logiku, jejich starosti a to, proč jsou jejich vzájemné vztahy tak napjaté. Je mezi nimi tolik nevyřčeného! A každou z nich to hlodá, vnitřně ničí a narušuje vztahy nejen k ostatním, ale i k sobě samotné.

Pokud vám nebude vadit línější tempo knihy bez nějakých velkých zvratů, pak by se vám kniha mohla líbit. Na konci jsem měla trošičku oči zalité slzami, to ano… ale to přišlo opravdu až k samotnému konci příběhu, jinak mi příběh přišel tak nějak pořád na stejné vlně. Možná 2/3 knihy se prakticky nic moc nedělo, kromě toho, že navštěvovaly různá místa a seznamovaly se s lidmi. Jsou to právě tito lidé, kteří začínají pozvolna měnit jejich vztahy a životní priority.

Z knihy si odnáším smíšené pocity. Na jednu stranu se mi ten přerod hrdinek líbí, na druhou stranu to mohlo probíhat rychleji a tempo knihy by mohlo být svižnější. Přesto má kniha výborné hodnocení, takže určitě doporučuji si udělat na knihu vlastní názor.

29.07.2022