Tydvik komentáře u knih

Tak tohle je přesně ten typ literatury, ze které si tropí žerty a zdařile ji paroduje film Fantom Morrisvillu. Ale mě to prostě hrozně bavilo...

5 08.04.2019

Starší češtinu mám ráda a dokonce bych řekla, že čím dál tím víc. Má své kouzlo.
Překlad této knihy je však bohužel poměrně nekvalitní, mechanický a otrocký a za starou češtinu se prostě neschová.
Párkrát už jsem narazila na dobové stesky nad špatnou kvalitou překladů, zejména z angličtiny;tak tady nemáme k jejich pomyslnému adresátovi příliš daleko…
Citovat příliš nechci, ale zaujal mě popis způsobu, jakým nejlépe zjistíte, je-li dotyčný opravdu mrtvý – sáhnete mu na maso. Pokud je studené, už vám nic nepoví.
No a pak si mezi 7. a 8. hodinou večerní můžete zajít do hotelu na oběd…Nebýt ta kniha tak stará, byla bych v pokušení obvinit Google překladač.

7 02.04.2019

Málem jsem zapomněla, jak moc mám vlastně ráda klasickou anglickou duchařinu…
Děkuji této knize za připomenutí.
„Pobyt“ na Úhořích blatech mě víc než potěšil.
Ach, ta atmosféra…hraje zde hlavní roli a prostředí starého viktoriánského hororu je navozeno prostě skvěle.
Také postupné, mistrovsky budované napětí vzdává hold svému žánru.
Přijímám zcela bez výhrad.

13 26.03.2019

Tak tohle je na mě alternativní až příliš.
Autorův záměr chápu, chtěl přijít s něčím novým, originálním. S něčím, co tady ještě nebylo.
Přišel a byl oceněn. Mě ale bohužel nezaujal. A to navzdory tomu, že se mi některé pasáže líbily. Nechci této knize zase zbytečně křivdit.
Ale nemůžu se zbavit pocitu, že jsem vlastně četla cosi na způsob antické tragédie psané v esemeskách.
Jsem evidentně Old School; no co už.

10 15.02.2019

Anotace udává, že se jedná o vtipný příběh. Osobně si myslím, že se spíš jedná o pěkně nabroušenou zubatou satiru z anglického městečka na počátku 60. let.
Tam se jednoho dne objeví mizera DD, který dokáže využívat lidských slabostí a nechává za sebou spoušť.
Vedle své krutosti ale zvládá být i velmi zábavný a neodolatelný. A každý ho vnímá trochu jinak. Dobře se baví? Nebo si jen nedokáže pomoct? Kdo ví; je prostě fascinující i na zabití – vše v jednom balení.
Do jaké míry sám zlo vytváří a do jaké vlastně působí jen jako katalyzátor, toť na uvážení čtenáře…

6 23.01.2019

No vida...a máme tady jednoho z tajemných autorů divadelního představení Vzkříšení. A protože jsem to pochopitelně netušila, tak jsem si při čtení několikrát říkala ono známé otřepané - sakra, to přece znám... No a znala jsem. Není to tak dávno, co běžel v televizi přímý přenos z Dejvického... no, takže ač připravena o několik zajímavých rozuzlení, tak samozřejmě povídky i představení hodnotím velmi kladně.

10 02.01.2019

To mě takhle koncem roku přepadla hrozná chuť na staré dobré detektivky.
A tahle tedy byla skvostná; taková finálová třešinka na dortu. Vlastně žádná třešinka, ale pořádná třešeň (tedy vlastně jabloň :-)). Zima, vítr, led, pocity hlavní hrdinky - vše vystiženo víc než dokonale. A já se chvílemi fakt bála...
Výborná věc, škoda, že prakticky zapomenutá.

13 01.01.2019

Tak. Budoucnost ne úplně radostná, bohužel velmi uvěřitelná...takhle nějak si představuji, že to v Bruselu funguje... ostatně asi jako v každé přebujelé pyšné "instituci".
Ta thrillerová část je malinko slabší, za to bodík dolů, ale jinak - zajímavé to bylo.

Doznávám se, přiznávám se… V hodnocení Finkovek nejsem tak úplně objektivní, jsem si toho vědoma, ale je mi to úplně fuk! Velice dobře vím, že forma často převyšuje obsah. To je nezpochybnitelný fakt. No a co…ta forma, ta je totiž DOKONALÁ. Takže si prostě užívám formu. A basta.
Netuším, co si počnu, až mi ta „Otakarova detektivní epopej“ skončí.
Asi začnu znova.

15 08.11.2018

Tohle bylo skvělé. Tak strašně a krásně nekorektní, velké díky. Už hodně dlouho jsem se tak nebavila. Každopádně až pojedu příště tramvají přes Letnou, a tam bude třeba zrovna náhodou plápolat velká hranice, kolem ní to bude samý hipster, jeden poslanec a skupina prvovoliček ve věku 18-22, budu vědět, co na ní hoří.

15 27.10.2018

Paní Sedlmayerová má takový zvláštní, nostalgicko-psychologický styl psaní.
Se svými postavami zachází téměř něžně...
Je to poměrně netradiční přístup v detektivním žánru, ale vlastně mi docela vyhovuje. Je to vítaná změna.

7 19.10.2018

Vřele a dlouho mi byla kniha doporučována kolegyní. Ale jak už to tak chodí, co člověk, to názor.
Kolegyně mě nyní považuje za chladnokrevného cynika; nechápe, jak se mi může nelíbit kniha, ve které všichni tak strašně, strašně trpí. Ale no tak…kniha plná trpících ještě opravdu automaticky neznamená skvělá.
Bohužel, jakmile cítím byť jen závan chladného kalkulu autora, je mezi mnou a takto postiženou knihou většinou konec. A tady jsem ho intenzivně cítila. Vadila mi cíleně stupňovaná deprese, umělé hraní na city a celková plytkost postav a to bez ohledu na míru jejich utrpení. A na prvočísla to prosím nesvádějme. A ještě dvě, tři takové knihy a je dost vysoká pravděpodobnost, že se ze mě opravdu stane cynik ze všech nejcyničtější. Autoři by lidských bolestí neměli zneužívat.

14 17.10.2018

Ke knize jsem přistupovala s lehkými obavami, ne že ne. Poslední, po čem by má duše toužila, by byla četba feministické agitky. Tedy potažmo jakékoliv agitky, když už jsem u toho. Obavy tohoto rázu byly zbytečné. Kniha je především o tom, co s vámi udělá moc. Zejména ta nečekaně nabytá. A jak velmi snadné je ji zneužít. Proč? Třeba jen proto, že prostě můžete. Přináší ji fyzická převaha, která zčistajasna změní strany. Máte najednou možnost odvety, často oprávněné, často ne. Chvílemi je to docela zneklidňující čtení; ne o ženách, ne o mužích, ale o lidech. Kniha není vůbec špatná, ale na ohňostroj nadšení to taky není. Zaujala mě spíše v detailech, než jako celek. A z postav si za chvíli budu pamatovat jen jednu jedinou, Roxy. Ostatní mi přišly…nevím, šablonovité je možná to správné slovo. Každopádně mě pobavila hříčka s autorčiným křestním jménem…

17 14.09.2018

Mé drahé, milované a překrásné Středohoří. Z celého srdce ti přeji, aby o tobě někdo napsal opravdu dobrou knihu. Tahle jí bohužel není. A velmi mi připomíná kulinářské umění pejska a kočičky. Fakta se zde mísí s hojnými citacemi a v momentě, kdy dojde na 'jedna paní povídala' a 'nikdo o tom nic neví, ale je to hrozně zajímavé', upadá do žoviálně bulvárního stylu, plného vykřičníků a otazníků. Dalšími oblíbenými ingrediencemi jsou magie, alchymie a poklady. Proti těm jako takovým vůbec nic nemám, pokud ovšem nejsou naroubovány na kdeco a za každou cenu. O vrcholcích Středohoří se dozvíte velmi, velmi málo. Vlastně téměř nic. Autor se věnuje spíš okolním městům. Nelíbilo.

10 09.09.2018

Nezvyklá a podivná je tahle knížka… O městečku Colibrí kdesi v Andách, kde mezi živými i mrtvými proplouvají duchové a které navštíví dva turisté z úplně jiného světa a výrazně ovlivní jeho dění. Příběh, který se odehrává na pozadí odcházejícího brutálního politického režimu. Opravdu neobvyklý žánrový mix, který určitě nesedne každému. Já mám pro tyhle podivnosti evidentně slabost…

9 28.08.2018

V mém případě funguje Melounová slupka jako jakési doplnění již načatého rodinného příběhu. Po knize „V jakém jazyce sním?“, kterou jsem četla jako první a jejíž autorkou je Elena Lappin, dcera paní Biller, jsem si řekla, že nebude na škodu dozvědět se něco víc a zase z trochu jiného úhlu pohledu a pořídila si i Melounovou slupku. Jedná se o čtivý a velmi zajímavý příběh z doby, kdy si dějiny s lidmi nepěkně zahrávaly; ony si tedy samozřejmě zahrávají v jednom kuse, ale ve 20. století bylo těch nevlídných událostí přece jen až nad hlavu, zejména v Rusku. Kniha je autentickou zpovědí o životě jedné rodiny, ochuzené o přítomnost stálého domova.

8 16.08.2018

Ano, velmi čtivě napsaný příběh.
Přímo osudově se zde sejde několik (ta koncentrace na metr čtvereční je opravdu velká) různě „problematických“ matek. A teenagerů.
Ano, neustále se něco děje a podivně, často dost nepravděpodobně, proplétá.
A to je tak asi všechno. Děj (kterému je podřízeno vše včetně logiky) a holá konstatování, jinak nic.
Už dlouho jsem nečetla tak velmi povrchní knihu. To povrchní myslím doslova.

16 25.07.2018

To máte jako s čokoládou. Ta hořká většině lidí co znám nechutná.
Stejné to bude i s touto knihou. Je prostě chuťově jiná, netradiční.
Mě nadchla svou atmosférou nejistoty, temným podtónem, který vyzařuje a vším tím, co zůstává nevyřčeno. Já hořkou čokoládu ráda.

13 02.07.2018

Mé velké čtenářské trápení. Ale co se dá dělat; pokud se autor rozhodne napsat knihu v žánru humorném, musí jeho humor lehce plynout, musí bavit.
Tady se však poněkud zadřel a působil často dost křečovitě.
A nemůžu se zbavit pocitu, že toto dílko nevzniklo ani tak pro vlastní radost z tvorby, ale spíš jako důsledek jedné velké profesní žárlivosti. Ze které se časem vyklubala nemilosrdná nenávist mezi Milnem a Wodehousem.
Jednomu to psalo skoro samo a druhý – se tady jen hodně moc snažil.
Přitom Tajemství Červeného domu (odlehčená detektivka z roku 1922) se mu podle mě povedla a ani tam humor nechyběl a fungoval. V tomto případě ale bohužel ne. K napsání dobré knihy prostě nestačí jen chtít…někoho trumfnout.

5 19.06.2018

Mám pocit, že až po přečtení této knihy dokážu plně pochopit a ocenit význam slova "fantazie". Pravda - představa, že by se mi něco podobného líhlo v hlavě, mě dokázala malinko vyděsit...
Jako čtenář si však vůbec nestěžuji. Povídky jsou silné, magické, provokativní a někdy lehounce šílené. Skvělý úlet, který jsem si dokonale užila.

10 31.05.2018