O mrtvých jen dobré
Anna Sedlmayerová
https://www.databazeknih.cz/img/books/64_/64023/bmid_o-mrtvych-jen-dobre-DG5-64023.jpg
4
9
7
Detektivní příběh, v němž autorka cílevědomě usiluje o prolnutí detektivky s psychologickým románem.
Přidat komentář
Fajn detektivka z doby, kdy si to vyšetřovatelé museli oběhat a vyslechnout plno svědků místo současného hledání elektronických stop a záznamů z kamer. Pěkně promyšlené to podstatné - charakter postav a motivy. Jak se přidávají indicie, není těžké odhalit pravdu z náznaků. Velmi dobře jsou do příběhu zakomponovány stíny minulosti, válečné o poválečné. Výhrady mám k závěrečné scéně, víc se napsat nedá, aby to nebyl spojler. Taky se autorce nepodařilo pohlídat časové údaje (rozhovor podplukovníka Hyndáka s lékařem o zkušenosti s chininem "před pětadvaceti lety v jedenatřicátém" a o pár stran dál Aberova první žena mluví o manželství před třiadvaceti lety a to 1945-46). A ta jména - to se snad s někým vsadila, kdo vymyslí větší ptákovinu.
Ten příběh opravdu mohl být napsát a vydán jenom v té krátké skulině politického tání 1967-69, kdy to - i v knize zmiňovaný - tiskový dohled připustil.
Uršulina slova o tom, co se dělo v českém pohraničí po osvobození ("Ne, ne, kvůli lžím, chvástání a falešnému hrdinství se lidi nemohli trestat, když se netrestali ani za vylupování celých vesnic, kostelů nebo bohatých vil" - s. 69) nesla vzkaz, který se mnoha čtenářům nemusel zrovna líbit.
Autorka využila příběh nechutného rodinného dramatu k vyobrazení poválečného chaosu a toho, jak z něj bylo možné těžit, měnit identitu i přetvářet vlastní minulost.
Kde to ovšem přehnala, to byla příjmení osob (Helemese, Tyhovno, Hering ..) a nepovedeným zakončením, dokládajícím značnou lidskost, ale pražádnou profesionalitu vyšetřovatele.
Paní Sedlmayerová má takový zvláštní, nostalgicko-psychologický styl psaní.
Se svými postavami zachází téměř něžně...
Je to poměrně netradiční přístup v detektivním žánru, ale vlastně mi docela vyhovuje. Je to vítaná změna.
Četla jsem už před časem, ale je to velmi dobře napsaná tuzemská detektivka, škoda, že výše uvedený popis je vlastně kompletní SPOILER, těžko radit, ať ho nikdo nečte....
Díky za dodatečnou úpravu anotace. Detektivka je hodně dobrá...
Autorovy další knížky
| 1993 |  Dům |
| 1964 | Zelené pastely |
| 1962 |  Pomozte mi, Terezo! |
| 1965 | Déšť ustal k večeru |
| 1970 | Grandlová brož |
Vzhledem k době svého vzniku jde o kvalitativně nadprůměrnou detektivku...celý průběh vyšetřování se odvíjí v poklidu, žádné zbraně, žádné nervy, honičky, žádný organizovaný zločin, mučení, týrání a rozpárané mrtvoly, a přesto je to napínavé..... klídek pohodička, jak je u paní Sedlmayerové zvykem, s obrovským citem, psychologickým ponorem do jednotlivých postav a velmi bohatým jazykem (i když na dnešní dobu už místy archaicky) napsané .... chvílemi je to velmi úsměvné v kontextu se současnými možnostmi vyšetřování a policejní práce vůbec....