tsal komentáře u knih

Co napsat k poslední knize série? Vše se chýlí ke konci, proroctví se naplňují a hrdinové musí rozhodnout, co dlouho odkládali. Rozhodně důstojné ukončení celého příběhu, byť mi první dvě knihy přišly o něco málo lepší. Škoda jen, že u historických románů člověk obvykle ví, jak skončí.

1 21.09.2011

Breačin boj proti Římu pokračuje, přestože to s Iceny a ostatními kmeny nevypadá ani trochu růžově.
Jsem docela zvědavá na poslední díl tetralogie, protože ve Znamení psa nechala většinu svých hrdinů projít peklem. Až mi kolikrát běhal mráz po zádech.

1 12.09.2011

Byť zde Zelazny zpracovával své oblíbené téma pomsty, tentokrát mu to nějak nešlo. Nepodařilo se mu ani vybudovat napětí, ani stvořit nepřítele hodného svého hrdiny. Všechna snaha o zvraty šla do ztracena a po knize mi zbyl akorát neurčitý pocit a vědomí nevyužitého potenciálu.

1 30.05.2011

Green má zajímavé zápletky, úžasné postavy, ale trochu nezvládá vysvětlování. Příliš dlouhé a často na nevhodných místech, takže příběhu pak kolikrát ubere na tempu. Je to škoda.

1 15.05.2011

Této knize bych vytkla dvě věci. Tou první jsou technické popisy lodi a jejího fungování, které pro mě bylo dost komplikované (ze mě mořský vlk asi nikdy nebude), ale na druhou stranu se delší pasáže daly prostě přeskočit, aniž byste přišli o něco důležitého. Tou druhou pak jistá nelibost vůči kapitánu Aubreymu, což je ovšem věc osobní. Jeho chování mi prostě chvílemi přišlo jako chování malého děcka a proto jsem si ho jen těžko stavěla do pozice klíčové postavy knihy.
Celkově vzato ale knihu řadím mezi čtivé. Kde měl být příběh napínavý a rychle odsýpat, tam napnul a udržel tempo. Navíc pobavil i historickými zajímavostmi, na kterých si autor dal opravdu záležet. Takže pokud jde o mě, nejspíš se pustím i do dalšího dílu a rozhodně doporučuji každému, kdo rád knižně plachtí.

1 02.02.2011

Zachtělo se mi zase jednou přečíst něco pro děti, plného fantazie a barvitého světa. Rozhodně jsem udělala dobře, když jsem sáhla po téhle sérii. Nemůžu se dočkat, až se mi do pacek dostanou další díly. Krom příběhu navíc oceňuji i vzhled knihy jako takové a ilustrace. Je prostě radost to číst.

1 15.12.2010

Být novelka ještě o něco kratší, možná se pocit nudy nestihne dostavit. Ale i těch 128 stran bylo moc a zprvu zábavná hra se brzy změnila úmornou repetici. Tématicky je to lehce zajímavé a občas jsem se i pousmála. Pokud máte kvůli zastaralosti jazyka problém s Babičkou, tohle rovnou vzdejte. Všechny ostatní by mohl archaický jazyk okouzlit.

26.03.2018

Tato kniha mi doslova vytrhla pracovní trh z paty. K práci personalisty jsem přišla jako slepý k houslím a jen díky
Abecedě personalisty jsem se začala v oboru orientovat. Po roce praxe je spolu se Zákoníkem práce stále mou pravou rukou. Krom personalistické teorie, historie a současných trendů obsahuje všechny důležité informace v jasně srozumitelné a stručné formě, nabízí příklady z praxe, několik vzorů a u sporných věcí i nejčastěji preferovaný výklad. Rozhodně doporučuji jak profesionálům, kteří čas od času potřebují připomenout méně užívané oblasti, i laikům preferujícím prežvýkanou verzi ZP a souvisejících zákonů.

14.04.2017

Autorka není v žádném ohledu spisovatelkou. Její text nefunguje, nesplňuje žádná pravidla, v psaní nemá systém a krom špatného formátování a chyb narazíte i na špatně použité termity a logické boty. Tohle mělo zůstat někde na blogu, ne se to snažit o vlastní ISBN a už vůbec ne za to vybírat peníze.

Každý díl série Atevi se zatím drží stejné šablony. Polovinu knihy Bren řeší krizi z komorního prostředí své kanceláře/svého bytu, načež ho Illisidi pod záminkou odpočinku vytáhne někam na venkov a celý výlet se zakončí zběsilou jízdou plnou střelby, výbuchů a boje o život. Na konci pak uzavřeme současnou krizi a dozvíme se, jaká bude krize nová. I přes tuto předvídatelnost si však autorka ponechává dost prostoru pro změny, posun děje a vývoj postav.

Hybatelem v jejích příbězích totiž není akce, ale dialog. Krize, zvraty, i převážná část jejich řešení se odbývá u jednacího stolu, v soukromí za zavřenými dveřmi, v politických diskuzích a osobních rozhovorech. Přestože tedy předem víte kdy a kde se asi tak Bren bude nacházet, stále nebudete vědět to zásadní – co tam bude dělat, proč se tam dostal a k čemu to dospěje. V tomto ohledu mě Cherryhová fascinuje, překvapuje a strhává stále stejně. A přestože můj názor na poněkud nemastného neslaného Brena zůstává stále na neutrálu, osoby kolem něj zbožňuji s každým dílem více a více.

Závěrem musím opět pochválit skvělý překlad a opět zkritizovat korektury. Překlepy, opakovaná (nejspíš) wordovská oprava Tabiniho na Babiniho, chyby… Zbytečná vada na kráse.

10.02.2016

Třetí díl byl o ždibíček slabší než díl druhý. Přestože má autor text již pevně v rukou, prvních sto stran jsem se ztrácela jen kvůli chaoticky napsaným Měsíčním zahradám, na které Vzpomínky ledu přímo navazují. A to přitom nemívám problém jakoukoliv sérii přerušit i na dva roky a pak se k ní opět vrátit. Zatímco tedy v jiných knihách rejstřík postav odsuzuji jako zbytečný, protože ho neupotřebím, tady ho odsuzuji jako zbytečný, protože vám krom pohlaví a národnosti nic dalšího neprozradí a tedy vám s orientací vůbec nepomůže.

Ve všech dalších ohledech však šlo o napínavé a kvalitní čtivo plné dobře napsaného boje, ještě lepších osobních i světových dramat a silných emocí. Byť se mě osudy spojených armád nedotkly tak hluboce jako Coltainův pochod, nebyly mi ani ukradené a na konci na mě padnul skutečný smutek. Grr Martin je vedle této série plyšový a neškodný.

Jmenovitě mě zaujalo, že hlavním nepřítelem zde byla spíše vzájemná nedůvěra než nepřátelské armády a že i nepřítele lze litovat. Přestože ve světe Malazu zakopnete o magii na každém kroku, její základ je až bolestně realistický a ani na okamžik nemáte pocit, že jste spadli někam do pohádkového království. Je to syrový, skutečný, fungující svět. Nejspíš jeden z nejlepších, do jakého mě kdy četba zanesla, a proto ani nepřátelé nejsou tak černo-černí, jak by tomu bylo u jiných autorů.

Dalším výrazným kladem jsou pak charaktery. Potěšil návrat známých postav (Paran, Rychlej Ben, Whiskeyjack), prohloubení postav již zmíněných, avšak doposud čtenáři vzdálených (Caladan Chmur, Anomander Dlouhý vlas, Dujek) a představení sbírky nových a opět velmi fascinujících šílenců (Paliči mostů, paní Závist, Korlat).

Jak jsem si po prvním díle říkala, že tato série u mě neuspěje, tak teď mohu s klidem v duši prohlásit, že ji zbožňuji víc a víc.

10.02.2016

Zatímco první díl je mou srdeční záležitostí, k druhému už si takový vztah asi nevybuduji. Vlastně ani sama nevím proč. Theo i Ran jsou stále sebou samými a jejich konfrontace jsou mnohem častější a živější, také zápletka a její zpracování jsou asi o stupeň lepší než v prvním díle, a přesto... Něco tomu chybělo, nějaký třetí emoční rozměr, který by rozechvěl mou romantikou strunu, jako se tomu stalo v Bráně.

10.10.2015

Pátý až sedmý díl beru jen jako takové intemezzo. Vyvrcholení je sice skvělé, ale období Lightova návratu na stranu světla bylo úmorné. Jocuba se navíc dá jen těžko považovat za zajímavého nepřítele. Přežívala jsem jen na eye-candyně Reidžim.

11.08.2015

Ač se tahle artušovina tváří jako příběh o muži, který je předurčen k velkým věcem, z větší části jde spíše o příběh mladíka, který chce být povalen. Minimálně polovinu knihy zabírají jeho představy o tom, jak se ocitá v náruči nějakého muže, rozvahy o jeho odlišnosti od ostatních mladíků, jeho první neopětovaná láska, jeho první opětovaná láska… A až pak někde v pozadí se nalézá zápletka, která by si zasloužila být hlavním tématem knihy. Bohužel však není. Na hrdinský epos je zde hrdinství věnováno málo pozornosti, ale za čistokrevnou gay-romanci knihu také určit nelze, protože příběh zde je, byť utlačován. Ať chtěl autor knihu přiřadit k jakémukoliv žánru, rozhodně ve mně nevzbudil touhu přečíst si další díl. A v nakladatelích nejspíš také ne.

28.09.2014

Povídky na mě byly vždy moc krátké a u komiksů to platí dvojnásob. Většina příběhů tady by si zasloužila vlastní knihu. Jen ten překlad je tragický. Strašně těžko se čte a je hrozně strojený, kolikrát mi přišel snad až doslovný.

31.07.2014

Hodně oddychová četba, kterou doporučuji číst spíše s přestávkami. Při delším čtení se vám začnou eseje spíše zajídat a nudit vás, což je u humorné knihy trochu smutné. Nejvíce mě bavila první předválečná/válečná část, která měla šmrnc. Ten se později začal trochu ztrácet.

31.05.2014

Do třetího Lháře se mi nechtělo, protože mám ozkoušené, že u koho se mi líbí povídky, toho romány jsou pro mě utrpením. Ale Ćwiek je výjimkou. Ano, člověk se u toho nenasměje tolik jako u povídek, ale těžko se smát u příběhu s vážnou zápletkou, která má více jak pár stránek. Loki je však stále vtipný a humor se nevytratil úplně. Spíše bych řekla, že po příběhové stránce Lhář vyspěl.

02.03.2014

Během čtení jsem se nemohla ubránit srovnávání s knihou Strach a chvění od Amélie Nothombové. Na jedné straně žena znalá japonské kultury, kterou bezmezně obdivovala a milovala, se schopností domluvit se plynně japonsky už od začátku svého nástupu k firmě. Na druhé straně muž, který měl k japonské mentalitě tak daleko, jak se jen dalo, japonsky se na začátku domluvil hůře a při svém příjezdu toho o zemi a jejích obyvatelích příliš nevěděl. A přestota první neuspěla a ten druhý ano. Je to zvláštní...

V každém případě nám pan Murtagh poskytuje nádhernou možnost nahlédnout do způsobu fungovaní japonské společnosti a japonské tradiční firmy. Nutno podotknout, že Mitsubishi byla vždy považována za firmu velmi vstřícnou a zakládající si na své péči o zaměstnance. U jiných firem bývá otročina mnohem větší. Doporučuji přečíst každému, kdo by o takové práci snil.

08.02.2014

Třetí kniha mi přišla o ždibíček slabší než předchozí dva díly. Možná za to mohla absence objevování, která hrála v předchozích dílech významnou roli. V šedé smrti jde už o vysokou hru a místo pobíhání po oboře musí naši sourozenci plánovat, přemýšlet nad kroky nepřítele a bojovat, aniž by přesně věděli proti komu. Na druhou stranu narůstá počet otázek, objevují se pochybnosti o čistých úmyslech významných postav a na místo okouzlení nastupuje napětí.
Těším se na další díl.

25.12.2013

Podle recenzí a námětu jsem čekala ujetou parodii na oblíbenou věc v ST. Při čtení jsem začala očekávat něco serióznějšího a nakonec se mi dostalo něčeho mezi. Ani dostatečně vtipné, ani dostatečně seriózní. Příběh s tak pošahanou zápletkou, že jsem ho musela číst s pozvednutým obočím. Nejvíce se mi asi líbily povídky na konci, které doplňovaly události v novele.

23.09.2013