TimetoStyle komentáře u knih

Nikdy jsem povídky moc nečetla, proto jsem nevěděla, co mám od této čekat. Ve škole jsme si četli úryvky z autorovy tvorby a ta mě zaujala.
Povídka je o člověku, který celý svůj život miluje zvířata. Po tom, co se oženil, si domů pořídil hodně nových zvířat, měl psa, ptáky, králíky, opičku a černého kocoura, který v příběhu bude hrát důležitou roli a kterého měl nejraději. Nikdy nevztáhl ruku a nikdy žádné zvíře neudeřil. Změna nastala v době, co propadl alkoholu.
Na konci povídky jsem kroutila nevěřícně hlavou, co se hlavní postavě stalo. Je to neuvěřitelná shoda náhod. Kdyby neudělala hlavní postava tu jednu věc, tak by to nemělo takový spád.
Určitě si v budoucnu od tohoto autora něco přečtu, protože tohle je vážně mistrovské dílo, které se mi vážně hrozně líbilo. Pokud bych si ho vytáhla u maturity, tak bych měla na 100 % jedničku, protože o něm se dá hrozně krásně povídat.
Pokud vás čeká maturita a vybíráte si seznam knih, tak tuhle si tam taky přidejte. Máte ji přečtenou za chvilku a rozbor je taky skvělý.

8 14.01.2020

Na tuhle knížku jsem se chystala opravdu dlouho a konečně na ní přišla řada na přelomu roku. Přečtenou jsem ji měla celkem rychle na to, že to je divadelní hra.
Má zajímavý děj, mnoho postav, ve kterých jsem se opravdu často ztrácela, dost mi při tom pomohl seznam jmen na začátku knížky.
Kniha Romeo a Julie se mi líbila hrozně moc, proto jsem doufala, že Hamlet na tom bude stejně. Bohužel se tak nestalo, bylo to na mě hrozně dlouhé. Na začátku jsem se do čtení musela nutit, ale pak se to přehouplo a docela mě to i bavilo.
Ale abych tu jen nepsala samé negativa. Překlad byl opravdu povedený, hrozně se mi líbily verše a jazyk.  Občas jsem si je předčítala nahlas. Autor zde ukazuje, že šílenství postupně postihuje všechny postavy.
Brzy půjdu na tuhle hru do divadla, abych si dokreslila obrázek o tomhle díle. Až se tak stane, tak tuhle recenzi přepíšu, protože jsem toho tady moc nenapsala.

6 13.01.2020

Spoiler
Tohle byla moje druhá knížka od Čapka, kterou jsem od něj přečetla.
V tomto díle nám je představena choroba jménem Bílá nemoc, která je smrtelná a nevyléčitelná. Projevuje se tak, že se na těle objeví necitlivá bílá skvrna, mnoho lidí na ni umírá v hrozných bolestech. Právě v této části na scénu přichází doktor Galén, který jde na kliniku za Maršálem. Galén se rozhodl léčit pouze chudé, protože jeho přesvědčení pramení z toho, že tito lidé nic ovlivnit nemohou, oproti tomu bohatí svými penězi mohou mnoha věcem zabránit. Doktor žádá výměnou za poskytnutí léků zastavení války, ke které se schyluje. Víc už psát nebudu, abych vám toho nevyzradila příliš…
Právě v této části příběh nabírá na obrátkách – svolí Maršál, aby zrušil válku, na kterou zbrojí? Bude lék doktora Galéna fungovat? Podaří se nastolit mír a nebo bude konec světa? To už si budete muset zjistit sami.
Do této knížky jsem se doma jednou začetla tak moc, že jsem neslyšela, že na mě někdo mluví 
Můžu ji stejně jako R. U. R. doporučit všem, kteří váhají, jestli si ji dát do kánonu. Čte se rychle a bude vás určitě bavit.

18 12.01.2020

Tohle byla moje první knížka od Čapka, kterou jsem od něj přečetla. Zajímavostí je, že v této knížce bylo poprvé použito slovo "robot".
Hned po přečtení pár řádků vás vtáhne do děje. Budete otáčet stránky jako diví, abyste se dozvěděli, co se stane dál. Ráda si povinnou četbu beru do tramvaje, abych ji měla rychleji přečtenou. Mnohokrát se mi stalo, že jsem málem přejela zastávku, ale vždycky jsem stihla včas vystoupit. Díky tomuhle můžu říct, že to je fakt chytlavé dílo.
Děj je celkem jednoduchý - jednomu vědci se podařilo vynalézt umělý život. Nepřemýšlí o následcích, pouze o tom, že roboti za něj budou dělat všechnu práci a lidi budou dělat jen to, co je baví. Vidí v tom zjednodušení práce.
Do továrny přijíždí žena Helena, která bojuje za práva robotů. Stroje nemají přirozeně žádné city a ani potřeby, tak jim nezáleží na tom, jestli se nezničí, proto v nich chce probudit touhu k životu. Snaží se přemluvit vědce, aby je vylepšili a zlidštili. Dokáže to? To už si budete muset zjistit sami.
Knížku můžu určitě doporučit všem, kteří váhají, jestli si ji dát do kánonu. Čte se rychle a bude vás určitě bavit :-)

17 11.01.2020

Tato knížka se mi líbila, měla jsem ji vypůjčenou spolu se 4 dalšími, které taky byly o astmatu. Řadí k těm lepším, které jsem zatím přečetla.

Moje druhá knížka od Kasie West. Po přečtení P. S. Líbíš se mi jsem měla poměrně velká očekávání, která se naplnila pouze z poloviny. Chtěla jsem jí dát taky pět hvězdiček, ale dostane krásná čtyři, protože i na mě tam byl až moc dlouhý rozjezd.
Četla jsem ji ve stejné době, ve které se příběh odehrával - a to v létě. Měla jsem ji s sebou v tramvaji a i u bazénu, takže jsem s hl. hrdinou Abby soucítila, když si stěžovala na vedro.
Abby má za nejlepšího kamaráda Coopera, kterého jsem si oblíbila. Připadal mi hrozně sympatický a pokud bych měla tu možnost, taky bych s ním kamarádila. Jeho jméno mi hrozně někoho připomínalo, ale já si za boha nemohla vzpomenout koho... Po chvíli mi to došlo - takhle se přece jmenuje Sheldon Cooper z Teorie velkého třesku ♥  Na konci knihy jedli zákusky v Cheesecake Factory, že by měla Kasie West ráda tenhle seriál stejně jako já? :-)
Vedlejší postavy zde byly opravdu skvěle charakterizované, vytvořila jsem si k nim vztah a taky jsem s nimi prožívala všechno.. Nejraději jsem měla dědečka Abby, jejich přestřelky jsem měla hrozně ráda, pokaždé jsem se u nich měla úsměv na rtech. Ze všech postav mi asi nejvíc sedl, jak humorem, tak i jako postava celkově.
Musím určitě ocenit, že jsou zde detailněji rozepsány rodinné vztahy a taky problémy, se kterými se potýkají. Děj nebyl předvídatelný, skoro nic jsem neodhadla.
Na této stránce se mi líbila jedna poznámka k této knížce, a to ,,Tato knížka měla srdce a vzbudila emoce.", která je vážně skvělá.
Tuto knížku mohu doporučit všem, co nepohrdnou romantikou a taky rodinnými dramaty.

14 05.01.2020

Úžasná knížka, ve které jsou boží ilustrace. Jako malá jsem ji měla půjčenou z knihovny, proto jsem si ji musela koupit, abych ji měla ve své sbírce :-)

Na tuhle knížku jsem narazila na Instagramu, kde mě zaujala obálka a taky anotace.
Přečtené jsem ji měla za chvilku, hrozně mě to bavilo. Opravdu na každé stránce jsem se našla a taky jsem se při listování tímhle klenotem usmívala. Autorka podle mě umí vážně báječně kreslit a taky pobavit lidi. Tuhle knížku si určitě zase brzo prolistuju, protože hned zlepší náladu a vykouzlí úsměv.
Musím ocenit hlavně detailní vyobrazení holčiny, která nás provází celým dílem. Bylo to nakreslené hrozně roztomile a taky pravdivě. Hodně lidí se v tom určitě najde.
Asi nejvíc na mě seděl jeden obrázek – holčina se rozhodne, že si půjde uklidit pokoj. Jako první chce uklidit knížky, ale přitom narazí na jednu, na kterou zapomněla. Vezme ji do ruky a začte se do ní, následně i s knížkou si odchází číst. Tohle se mi stalo tolikrát, že to raději ani počítat nebudu :-D
Tuhle boží knížku určitě koupím sestřenici a tetě, které jsou také knihomolky srdcem i duší ♥
Komiks můžu jedině doporučit.

30 26.10.2019

Představuji vám příběh, který si získal moje srdce hned od začátku. Při střídání pohledů jsem měla nutkavou potřebu přeskakovat stránky, abych se dozvěděla, jak to dopadne. Autorka čtenářům připravila takový test na trpělivost :-D Já ji mám sice skvělou, ale tady to bylo o prsa.
Celou dobu jsem přemýšlela o tom, jak si někteří neváží života. Někdo ho bere na lehkou váhu a všechno mu připadá takové samozřejmě, ale během chvilky se může úplně všechno změnit. Včera máte něco a dnes to nemáte. Autorka nám určitě chtěla sdělit to, ať si vážíme života a ať každý den žijeme jako by to byl ten náš úplně poslední. Will to řekl naprosto přesně o Stelle - ,,Každá druhá vzpomínka je vzácnější než ta předchozí."
Musím dát velké plus za to, že se střídaly pohledy Stelly a taky Willa. Během těchto výměn se i rozvíjely ostatní vztahy, nejen ty hlavní. Vidíme, jak se ostatní vyvíjí a jak se jim daří. Autoři uměli dokonalé přirovnání, které nejen sedělo, ale také mě pobavilo. Jeden příklad za všechny:

Je tak strašně hezký, že mi funkčnost plic okamžitě klesne o dalších deset procent.

A co to bylo před koncem? Stejně jako Stella jsem nemohla dýchat :-D V jedné scéně se zachovala úplně stejně jako můj brácha, neopatrně a o ničem nepřemýšlela. Naopak já jsem se ocitla v kůži Willa, který se podle mě zachoval naprosto skvěle a který málem přišel o to nejdůležitější, co má.
Kdybych tuhle knížku měla k nějaké přirovnat, tak by to byla jednoznačně Hvězdy nám nepřály od Johna Greena, protože je napsaná ve stejném duchu.
Hrozně jsem se našla v hl. hrdince Stelle - taky si píše to-do listy, má hrozně ráda pořádek a taky je hrozný puntičkář co se týče plánování (ona si plánovala v aplikaci, kterou sama vytvořila, čas braní jednotl. léků). Byla prostě skvělá. Taky se mi líbil její nápad a to ten, že natáčela videa o své cystické fibróze. Předávala tak tolik potřebný optimismus a taky vůli bojovat proti nemoci, na internetu sdílela své tipy a rady. Will se snažil zpříjemnit pobyt Stelle zase jiným způsobem - nakreslil jí obrázek, který byl popsán takhle:

Chlapec, který je hodně podobný Willovi, se na něm snaží pomocí dvou nafouknutých balónků natlačit vzduch do prázdných plic tak horlivě, až mu tvář zrudla námahou.

Oproti tomu mi Will zpočátku přišel jako takovej ,,bad boy", ale pak se ukázalo, že on jím není. Budete se v jeho očích procházet po nemocnicích v různých světech a taky po střeše nemocnice za pomoci staré bankovky a peněženky, aby vás nechytli. (Tohle měl podle mě vymyšlené naprosto dokonale.)
Pokud chcete na chvilku vypnout a nebo máte prostě chuť ponořit se do skvělého příběhu, tak tahle knížka je ta pravá. Zbaví vás od stresu a přivede dobrou náladu.

11 22.09.2019

Tohle dílo mělo tu čest, že bylo první od Jane Austenové. Když jsem zahlédla Austenovou v seznamu četby k maturitě, tak jsem zajásala. Hned bylo jasné, že si ji prostě musím přečíst.
Úplně poprvé jsem o této autorce slyšela od Rory z Gilmorových děvčat, vychvalovala celou autorčinou tvorbu. Jejímu klukovi Deanovi o ní vyprávěla jako o bohyni a divila se, že našla někoho, kdo od ní ještě nic nečetl.
Nejdříve mi trvalo, než jsem si získala cestu k Elizabeth, to mi zabralo chvilku déle, než si moje srdce získal pan Darcy. Potom to byla láska až za hrob jak od Elizabeth, tak i ode mě :-) Pokud o něm nebyla v knížce jen chvilku zmínka, měla jsem hrozné nutkání přeskakovat stránky, což běžně nedělám. Utrpením pro mě bylo odložit ji jen na chvíli.
Už od hodně lidí jsem slyšela, že Darcyho vyznání lásky k hl. hrdince této knížky je prý nejhezčí ze všech. Zní takhle ↓

Jestli se vaše city od loňského dubna nezměnily,
řekněte mi to teď. Moje city a přání se
nezměnily. Ale jedno vaše slovo mne umlčí navždy.
Nicméně jestli se vaše city změnily…
Musel bych vám říct, že jste mě očarovala,
mé tělo i mou duše a že vás miluji. Miluji vás.
A od tohoto dne od vás již nikdy nechci být odtržen.

Podle této knížky je i natočený film, který jsem viděla snad nesčetněkrát. Mám ho strašně ráda, proto vám ho můžu vřele doporučit.
Od Austenové je tohle moje první dílo, které jsem měla jasné, že si ho k maturitě dám. Určitě si vyberu ještě jednu knížku od ní, možná padne moje volba na Emmu, která mi už podle anotace přijde zajímavá.
Knížku můžu doporučit všem romantických duším ♥ Já se při čtení usmívala snad celou dobu. Hrozně se mi líbila atmosféra, kterou na mě knížka dýchla. Byla taková uklidňující a rodinná.

No tak tohle byla fakt jízda! Už se mi po Danielovi a Kitovi začalo stýskat, bylo hezké se s nimi zase znovu setkat.
V tomto díle se zabýváme historií Daniela, která nám z předchozího dílu byla jen zčásti sdělená. Bylo okolo ní opravdu mnoho otázníků, které tento díl hezky zodpověděl a za to jsem ráda. Nesnášela jsem jeho tátu, počkat, to je málo. Tahle ta odporná osoba mi opravdu lezla krkem. Měla jsem chuť ho z knížky vytrhnout a pořádně ho profackovat! :-D Takhle intenzivní pocity jsem opravdu dlouho neměla.
Stejně jako v minulém díle, tak i v tomhle jsem měla zase blíž k Danielovi a to mnoha důvodů. Líbilo se mi, že měl v posteli Dobbyho a taky měl vyšperkovaný pokoj do stylu Harryho Pottera. Kdybych tu měla vypisovat všechny věci, tak bychom tu byli dlouho.
Z části jsem se našla i v Cristianovi, a to v těchto větách:

Kit brzy zjistil, že mu všední dny vyhovují vlastně víc než víkendy. O náplni většiny dne za něj rozhodl pevně daný rozvrh, žádné zbytečné prostoje, žádné přehnané množství času na přemýšlení o hloupostech.

Obvykle je druhý díl vycpávkový, ale tady to bylo přesně naopak. Byla jsem opravdu nadšená, že ho vydají. Byla jsem v den, kdy ho měli naskladnit, na výletě s rodiči. Šli jsme na rozhlednu a já byla v teplácích. Nechtěla jsem jít domů, tam se převléct a až pak jet do města si ho koupit. Jela jsem hned, protože jsem se nemohla dočkat.
Když jsem byla na besedě s T. Addairem, tak tam padla jedna otázka, která mě osobně taky zajímala – ,,Chystáte pokračování Koláčků a spiklenců?“ Viděla jsem, jak všichni hned zbystřili, protože je zajímala odpověď. Navíc se Theo tak hezky usmál, že to mám stále v živé paměti :-) Odpověděl, že se ničemu nebrání, že ani tuhle knížku nejdřív napsat nechtěl, ale nakonec vznikla a je za to rád. Proto nebude nic slibovat a ještě uvidí, co bude v budoucnu.
Když bych to měla shrnout, tak mi tenhle díl přišel dokonce ještě lepší než ten předchozí – a to jsem si myslela, že autor nastavil laťku vysoko, zřejmě ne :-D Po celou dobu jsem klukům držela palce, protože to neměli lehké. Všechno jsem s nimi prožívala, nezasloužil si to ani jeden z nich.
Knížku bych doporučila všem, co samozřejmě četli i první díl a taky kdo mají rádi LGBT literaturu.

7 21.09.2019

Ze začátku jsem se nemohla začíst, bylo to zhruba 100 stránek, než se začalo někdo opravdu dít. Ale pak tam byly náznaky děje, jimiž nás autor pomalu připravoval na akci, která následně přišla. Jay pak nedal hlavním hrdinům ani chvilku na odpočinek. No vážně, když spali, tak jim učitelé provedly jednu věc a to kvůli zkoušce. Tady vážně šlo o život. Při tom jsem skoro nedýchala, protože jsem to prožívala s nimi.
Pokud nemáte rádi poznámky pod čarou, tak byste tuhle knížku fakt číst neměli. Bylo jich opravdu požehnaně, pár jich bylo dokonce přes půlku stránky, takže jste nevěděli, co máte dřív číst. Samozřejmě se na to dá zvyknout. Hodně lidí kvůli tomuhle dalo nižší hodnocení, ale já ho nedala kvůli tomuhle. Nelíbil se mi opravdu hodně pomalý rozjezd.
Ale abych jen nehanila tohle dílo, tak sem napíšu i nějaká pozitiva, a že jich bylo požehnaně. Moc se mi líbila hlavní hrdinka Mia, protože se do všeho pouštěla po hlavě. Autor počítal s hodně věcmi půl knížky dopředu, ale nebudu vám říkat s čím, protože bych vám toho vyzradila až moc. Hodně krát jsem si říkala ,,Sakra, proč tohle autor udělal?" Taky se mi líbila zařazená milostná linka, která příběh krásně dokreslovala. Výběr jmen byl podle mě naprosto dokonalý, nejvíce se mi líbilo pojmenování kocoura - ne-kocour.
Nejdřív jsem měla problém se začíst, když jsem měla příležitost, tak jsem knížku zavřela, ale od strany 100 se děj rozjel tak, že jsem měla opačný problém a to knížku na chvíli odložit.

Když je krev všechno, je krev všechno.

Hrozně se mi líbilo, že Mia uměla ovládat stíny a taky že měla spojence v podobě stínu. Byl ve tvaru kocoura, ale vlastně neexistuje, takže to byl ne-kocour. No není to dokonalý? ♥ Uměl pít Miin strach, to proto se nebála. Mia ,,Nikdy neutíkej. Nikdy se neboj. A nikdy, nikdy neustupuj."
Musím ocenit hodně dobré citáty, kterých bylo v knize požehnaně. Nejzajímavější mi přišel tenhle:

Cítila přítomnost něčeho - nebo přesněji řečeno, nepřítomnost něčeho.

Musím říct, že se mi hrozně líbila škola vrahů svou atmosférou. Postavy mi přišly živé a taky jednoduše zapamatovatelné. Tric mi přišel prostě dokonalej, měl vtip a byl prostě boží. Už se těším, až se s ním setkám ve druhém díle, snad nebude mít stejně dlouhý rozjezd, protože to už podruhé nezvládnu.
Ještě vám musím říct, že v téhle té knize se opravdu hojně vyskytujou sprostá slova a taky opravdu divná přirovnání, které ne úplně všem sednou. Uvedu příklad za všechny - ,,Znal svou pravou ruku jako třináctiletý kluk." Pak tam hned ze začátku byla věta ,,Šuk*j mě,..." vydechla. Tohle slovo bylo na 19. straně. Řeknu vám upřímně - koukala jsem na tu knížku s otevřenou pusou :-D
Víte, co mi opravdu trhalo oči? V knížce bylo na str. 86 tenhle paskvil - Losti a nejlepšý starožitnosti. Bylo tam docela dost překlepů. Nejen, že tam byly tyhle překlepy, ale taky tam byly pavěty, které nedávaly absolutně žádný smysl. i když jste si je přečetli vícekrát.
V knihovně se vyskytujou knižní červy, kteří jsou opravdu velcí a nebezpeční. No nemají úžasný název? Mia měla opravdu ráda knížky, její rozhovory s knihovníkem jsem si oblíbila. Hrozně se mi líbil tenhle útržek - Když máme rádi knihy, tak nás taky mají rády. A stejně jako si my děláme poznámky na jejich stránkách, tak i ony poznamenávají nás. Vidím v tobě stejně dobře jako v sobě. Jsi dcerou slov. Dívka, která má příběh hodný vyprávění.
Tohle byla moje první fantasy knížka, zvolila jsem si sice trochu náročnou četbu, ale nakonec se mi to opravdu líbilo. Hlavně konec byl fantastický.

3 14.09.2019

Tohle je přesně ta knížka, která je na mém wish listu už opravdu dlouho. Když jsem si ho prohlížela naposledy, zaujala mě právě tahle ta. V duchu jsem si řekla ,,Tak a dost, jdu si jí koupit." Hned jsem se podívala na databázi knih do bazaru, jedna slečna ji tam prodávala asi za 120,- Kč vč. poštovného. V tu chvíli jsem jí hned začala psát, že o tu knížku mám zájem. Za dva dny byla u mě a já se do ní konečně začetla.
Tahle knížka měla tu čest být první od tohoto autora.
Byla jsem zvědavá, proto jsem si na internetu našla film a asi na 10 minut jsem se na něj dívala. Pak jsem ho vypla a četla jsem dál. Díky tomuhle jsem se asi prvních 30 stran nudila, protože jsem znala děj. Mile mě překvapilo, že to bylo fakt dobře popsáno, knížka je mnohem propracovanější.
Líbilo se mi, jakou roli mělo vytrážové okno v kostele. Pokud tuhle knížku budete číst poprvé, hned na začátku má svůj význam, tak si ho všimněte :-) Článek o požáru v kostele je taky důležitý, tak si ho důkladně přečtěte.
Ze začátku jsem se ztrácela ve jménech postav. Pletla jsem si tyto dvě jména - Will a Jonah, naštěstí to netrvalo dlouho.
Kdybych si měla vybrat z postav, které se mi fakt líbily, tak by to byl Ronniin otec. Kvůli ní se obětoval a přestal hrát na piano, i když je to ta jediná věc, která mu pomáhala nemyslet na bolest. I přes tohle se své vášně vzdal, aby byl blíž ke své dceři. Hned druhá nejmilovanější postava je Ronnie, protože je podle mě hodně silná.
Jediné, co mi na téhle té knížce vadilo, byla jedna nemoc a tou je rakovina. Fakt mi připadá, že ať si vyberu jakoukoli knížku, tak v ní musí být. Copak autoři neznají i jiné nemoci? (Např. takhle knížka mi ukázala zase jinou nemoc ,,Všechno, úplně všechno")
Naopak plus vidím v tom, jak mě autor chtěl přesvědčit, že Ronnie je fakt špatná, že tu jednu věc udělala. Ale já jsem si říkala, že je přeci hodná, že tohle by v životě neudělala. Ronnie mi fakt přirostla k srdci, a proto jsem tomu nechtěla uvěřit. Nakonec jsem měla pravdu já, ale víc vám říkám nebudu, jinak bych vám prozradila hodně.
Tuhle knížku bych chtěla doporučit všem, kdo mají rádi romantiku. (nechci tuhle knížku moc srovnávat, ale má podobný příběh jako ,,Hvězdy nám nepřály")
Já po knížce zase někdy sáhnu, abych mohla s Ronnie znovu prožít tu krásnou lásku ♥

13 20.08.2019

Tahle knížka mi přišla hodně podobná ,,Odpusť mi Megan" - taky tam hlavní hrdinka nemluví, řeší se tam sice něco trochu jiného, ale je to skoro stejné.
Knížka má hlubokou myšlenku, která se mi hrozně líbila. Přišla mi hrozně originální, sice jsem se s podobnou už jednou setkala, ale i tak se mi to hrozně líbilo.
Na obálce je vyobrazený strom, ten tam není jen tak, má svoje místo v příběhu.
Rachelle má taky astma, tak mi hned byla bližší :-) Byla tam scéna, jak chtěla Rachelle začít kouřit, ale že má astma, tak nemůže. Proto začala s úplně novou věcí, kterou ještě žádný deváťák nezkusil - s žvýkačkovými cigaretami. (Od dětství se potýkám s astmatem. Taky jsem si hrála na to, že kouřím, i když jsem měla jen falešné cigarety.)
Melinda je hlavní náctiletá hrdinka, která to nemá v životě vůbec lehké. Po tom, co se událo, má těžký život. Postupně se uzavírá do sebe, až přestane mluvit úplně. Pro spolužáky je ta divná, která jim překazila večírek, ale pod pokličkou se skrývá neštěstí a smutek. Skoro nikdo to nevidí, dokonce ani spolužáci nic nepoznají, i když jsou spolu ve třídě dennodenně. Jediná osoba, která to pozná, je učitel výtvarné výchovy. Melinda díky němu a úkolům, které od něho pravidelně dostává, tím se jí probouzí projev ve výtvarném světě. Může tak vyjadřovat pocity aniž by promluvila. Celý školní rok se snaží namalovat co nejlepší strom, ale moc jí to nejde. Je úžasné pozorovat její cestu a to, jak se zlepšuje a jak snaží komunikovat aspoň s tím učitelem.
Knížka nese hluboký příběh, který je opravdu bravurně napsaný. Pro někoho je děj pomalejší, ale mně to nepřišlo. Čtení jsem si užívala, jak nejvíc to šlo. Málem jsem přejela zastávku v tramvaji, jak jsem nechtěla přestat číst :-D
Tato knížka se bude určitě líbit všem středoškolačkám (samozřejmě i středoškolákům :-)), protože se odehrává na střední škole. Můžu ji doporučit jak mladším, tak i starším čtenářům.

10 10.07.2019

Jméno Kasie West je hodně profláklé, ale to mně před třemi měsíci nebylo. Když jsem na Instagramu uviděla poprvé obálku této knížky, tak jsem si musela zjistit víc. Ještě štěstí, že jsem tak udělala, protože jsem objevila vážně skvost.
Tahle knížka, jak už jsem před chvílí napsala, mě jako první zaujala svou obálkou, která je vážně povedená. Anotace slibovala příběh, který mi přišel fakt originální. Dokázala autorka využít potenciál nápadu a napsat hezkou knížku? No samozřejmě, že ano, jinak bych jí nedala 5 hvězdiček :-)
Hned ze začátku jsem cítila jisté sympatie k hlavní hrdince a to proto, že taky nesnáší chemii (Teď ruku na srdce – řekněte mi, kdo ji má opravdu rád?). Hrozně mě bavilo pošťuchování s panem Ortegou při hodinách. Víte, co mi tady vážně přišlo divné? Proč nikdo Lily nevynadal, že píše na lavici? Kdybych to udělala já, tak bych dostala poznámku a musela bych to jít umýt.
Při nudných hodinách si Lily nejdřív psala na lavici texty k písničkám, postupně se dopracovali k dopisování s neznámým milovníkem hudby. Napadla mě myšlenka – ,,No počkej.. jak si asi tak můžou dopisovat? Kam dávají ty dopisy, aby je nikdo nenašel? Vždyť by si to na lavici mohl kdokoli přečíst.“ Na tuhle otázku jsem později dostala odpověď a to, že si je schovávají pod lavici.
S Lily jsem se ztotožnila proto, že hraje na kytaru, že je obyčejná stejně jako já a taky je hrozně milá. Má zeleno-fialový sešit, ve kterém má stovky nápadů na písničky a texty, nedokončené verše, obrázky a náčtrtky, má ho hrozně ráda. Inspirovala jsem se a taky si jeden takový sešit zřídila, už v něm mám docela dost básní a různých nápadů. Chtěla bych napsat podobou báseň téhle té, protože se mi hrozně líbí.

Slova nás spojila, i když nás držela od sebe dál.
Svěřil jsi mi svoje tajemství a srdce jsi mi vzal.
Říká se, že láska je vzácná jak…

Jako velké plus vidím v tom, že děj není plný klišé. Celý nápad mi přišel prostě originální, čímž si knížka vysloužila pět srdíček a ohodnocení, že je to jedna z nejlepších knížek tohoto roku – ano, až tak je dobrá :-)
Knížku bych doporučila všem milovnicím romantiky a taky těm, kteří hledají něco, při čem si můžou na chvilku odpočinout a prostě od všeho vypnout.

17 07.07.2019

Tak tahle knížka je fakt boží! Příběh Snow vás zasype nejen sněhovými vločkami, ale taky touhou po pokračování. Potkáte se se Sněhotvory, Zloději a Zlodějkami, a hlavně budete doufat v to nejlepší.
Na tuto knížku jsem narazila náhodou. Jen tak jsem si prohlížela tituly, které by mě mohly zaujmout buď svou anotací a nebo obálkou. Zaujala mě obojím – na první pohled jsem se do přebalu zamilovala, protože je na ní holčina, která má pleť i oči světle modré a okolo ní jsou vločky. Po dočtení můžu říct, že snad lepší obálku nemohli vytvořit. Anotace mi taky přišla hrozně zajímavá, potřebovala jsem vědět, jak to dopadne.
Ze začátku prožíváme dlouhé dny plné nudy ve Whittakerově psychiatrickém ústavu na oddělení D, kde je Snow jako normální pacientka. Má dobré vztahy s ošetřujícími lékaři a sestrami (podle Snow bílými plášti), a tak to tam má hned příjemnější. Na zahnání dlouhých chvílí si kreslí, v čemž se opravdu zlepšuje. V jedné věci je mi Snow hodně podobná – dává jména neživým věcem. Hrozně se mi líbilo, jak pojmenovala pilulky na různé nálady jako dřímal, šmudla, štístko, kejchal, rejpal a další dva, od kterých jsem se jméno nedozvěděla (celkem jich je 7).
Sice jí dělá jedna holčina jménem Straka problémy, ale i tak se snaží zažít nějakou zábavu a vzrušení. Když pozná Balea, život se jí tak ,,trochu“ převrátí vzhůru nohama. Projde přes Strom, který je bránou do světa, kde je princezna, která má nelehký úkol. Víc vám říct nemůžu, protože bych toho vyzradila až příliš.
A co jako má být ten konec? Pro někoho je uzavřený, ale já jsem měla spoooustu otázek, které nebyly zodpovězeny. Tak např. co se stalo s vévodkyní? Když jsem zjistila, jaká ale hlavně kdo je, tak jsem si ji opravdu zamilovala, ale autorka se jí zbavila tak rychle, že jsem se nestačila divit. V jednu chvíli tu je a o pár stránek dál je fuč. Kvůli tomuhle a taky kvůli Snow a Algidu doufám, že bude pokračování.
Na závěr bych chtěla jen říct, že tuhle knížku budu doporučovat všude, kde to jenom půjde :-)

9 13.03.2019

Musím se vám přiznat, že jsem ze začátku byla docela skeptická, co tato nová young adult knížka přinese. Bála jsem se, že autor nebude moc originální a bude tam jedno klišé za druhým. To jsem se ale šeredně pletla – předčila všechna má očekávání.

Autor vybral fakt krásná jména pro hlavní hrdiny a to Daniel a Kit. Kluky si prostě snad musí zamilovat každý. Kdybych si mezi nimi měla vybrat, asi by to byl Daniel, který je mi fakt hodně podobný. Je to introvert, který má svůj svět a hlídá si svoje soukromí, je dobrý student, taky miluje pořádek a má stejné jméno jako já akorát v mužské verzi :-)

Je to sice fikce a taková slaďárna, která vykouzlí na rtech úsměv. Ze začátku jsem se sice nemohla moc začíst, ale postupem času jsem se do ní zamilovala natolik, že jsem ji jen stěží odkládala.

Knížku bych klidně doporučila i starším čtenářům, protože kdo by se nechtěl vrátit do pubertálních let a pohodově snít a relaxovat? Doporučila bych vám mít při čtení nějakou sladkost u sebe, nejlépe muffin s čajem.

Víte, že Theo zpočátku plánoval, že toto dílo bude samostatná kniha, ale později se rozhodl napsat pokračování? Když jsem to zjistila, byla jsem nadšená a zase skeptická. No jo, já vím… už jsem mu jednou křivdila a mile mě překvapil, ale pokud se jedná o pokračování, jsem vždycky tak trochu skeptická. Druhý díl se bude jmenovat Koláčky a spiklenci.

18 28.01.2019

Je to super kuchařka. Sice jsem ještě podle ní nic nepřipravila, ale už jsem v ní listovala. Nejvíc mě zaujal Santa burger, který dostala Lorelai od Luka :-)
Pro fanoušky Gilmorových děvčat můžu jedině doporučit.

8 02.01.2019

Vlastně ani nevím jak jsem na tuhle knížku narazila, ale opravdu mě zaujala anotace. Po jejím přečtení jsem si řekla ,,Vánoční pohádka o skrblíkovi, který se změní. tak to je přesně knížka, kterou teď potřebuju." Jak jsem byla naivní, když jsem si tohle myslela. Je to sice taková pohádka, ale rozhodně to není taková ta typická ,,slaďárna" v období Vánoc.
Nadšeně jsem začala hledat ilustrované vydání na internetu, ale bohužel jsem ji nemohla snad hodinu najít... - na jedné stránce, kde ji měli skladem, mi odpověděli, že ji bohužel nemají a ať hledám jinde. Povedlo se mi ji najít na jedné stránce, kde za ni chtěli nemalé peníze. Sice jsem se docela plácla přes kapsu, ale mám to vydání, které jsem chtěla.
Když jsem se do knížky začetla, tak se mi to četlo opravdu dobře. Překlad je podle mě opravdu výborný, no řekněte sami - koho by napadlo jméno Vydřigroš pro člověka, který je šetřílek? Ostatní postavy byly taky výborně pojmenovány, mně se strašně líbily tato - Vydřigroš, písař,
Určitě musím zmínit ty překrásně ilustrace, která krásně doplňovaly samotný příběh. Některé byly opravdu realistické.
Jak už jsem psala, tak to je krásná povídka s ponaučením, která se nejlépe čte v období Vánoc.
Já ji doporučuji všemi deseti :-)
Ps - pokud byste sehnali přesně to vydání, jako je na obrázku nahoře, tak je v knížce vzadu takový slovníček cizích pojmům. Mně se hodil opravdu hodně.

22 11.11.2018

Knížka mi nejdřív připadala zvláštní, jak to bylo vypravováno z pohledu brouka, ale pak jsem pochopila pointu příběhu.
Měla jsem přečtenou nečekaně rychle na to, že to byla klasika. Můžu říct, že jsem ráda, že jsem si ji konečně přečetla. Sice konec byl trochu smutnější a dílo bylo depresivnější, ale i tak se mi to líbilo.
V knihovně jsem na ni narazila úplnou náhodou, tak jsem se rozhodla, že přišel její čas a že si ji zařadím do seznamu k maturitě.
Začátek knížky se mi docela líbil, pak mi to přišlo zvláštní, ale pak se mi to zase začalo líbit. Řehoř mi postupně přirostl k srdci, ani nevím proč. Nelíbilo se mi to, jak se k němu chovala rodina, samozřejmě kromě jedné výjimky - Markétky. Ta byla hodná, že se o něho starala.
Ilustrace se mi opravdu líbily, krásně dokreslovaly knížku.
Nevím, co bych ještě o téhle té knížce řekla. Za mě ji můžu k maturitě jedině doporučit - je krátká a dá se o ní a o autorovi krásně povídat.

18 28.10.2018