R.U.R.

Od roku premiéry (1920) uplynulo 105 let a je to tady. Roboti v podobě AI nám nekompromisně vstupují do života. Čapek už tenkrát vyslal varování. Výsledek souboje „věda bez hranic versus přirozenost vyšlá z víry“ neviděl ve veselých barvách, i když pan ředitel Harry Domin, jeho Helena a úzký tým kolem, jsou schováni na ostrově daleko od válkami běsnící civilizace. Autorův smysl pro pravdu a její nekonečné hledání nacházím i tentokrát v pochybnostech a varovných signálech, z nichž tu vyčnívá v několika podobách souboj, a nakonec i „vítězství dobrého nápadu nad zdravým rozumem“, což je i oblíbený citát mého přítele Karla. Rád bych, aby naší civilizaci tenhle Karlův černý humor vydržel co nejdéle.
90 % (už 6476 hodnotících s průměrem 85 %).

P.S.
Po letech podruhé, tentokrát s radiotékou Českého rozhlasu. Nahrávka z roku 1968, účinkují: Otakar Brousek, Vladimír Brabec, Jaromír Spal, Josef Patočka, Vladimír Krška, Vladimír Hlavatý, Jaroslava Adamová, Marie Vášová, Bořivoj Navrátil, Marta Kučírková, Svatopluk Skládal, Karel Houska, Jaromír Hanzlík, Růžena Merunková, Vlastimil Bičík, Vladimír Čech, Karel Fořt.

Tvoříc jedno monumentální dílo jsem si R.U.R. pustil jako „kulisu“. Jak to dopadlo? Rozpracovaný gigantický model šel stranou a bylo třeba sehnat si knihu a po poslechu si ji i přečíst. Odhlédněme od propasti času, od jistých nedokonalostí nebo snad až příliš pesimistických myšlenek. Čapek měl vizi a ta vize se pozvolna může stát skutečností. A moje soukromá poznámka na okraj: dodatečně jsem si uvědomil propojení R.U.R. s vynikajícím LP skupiny Styx nazvané Kilroy Was Here (1983). Kdybych měl možnost se Dennise de Younga zeptat na jednu věc, pak by to byl dotaz, zda zná Čapkovu knihu.

(Čteno do maturitní četby)
První vybrané drama do mého maturitního seznamu. A musím říct, že jsem ve výsledku byla velice mile překvapena.
Kniha se četla v podstatě úplně sama. Děj rychle plynul a rozhodně mu nechyběla velká dávka čtivosti. A celý ten svět a tudíž i námět na celou knihu? Jakože wow, klobouk dolů. Moc mě fascinovalo, jak to měl Karel všechno vymyšlené a jak to do sebe krásně pasovalo.
Je pravda, že když jsem se do knihy pouštěla, představila jsem si robota jako robota, ovšem pak jsem byla mile překvapena s tím, jak to bylo v příběhu vymyšlené.
Ale přece jen jedno velké mínus ode mě kniha dostává... a to ty postavy? Jakože pardon, ale to je nad lidské síly si zapamatovat a orientovat se v tolika jménech. Klidně jsem se mohla na jméno té postavy podívat 5x a stejně jsem pokaždé zapomněla, jakou úlohu v průběhu má... jakože malinké plus je, že to zas tak moc nebyla potřeba vědět, ale i tak mě to štvalo.

Závěr? Vybrala bych si tuto knihu znovu?
Asi tak na 90 % ano. Nebyla vyloženě chvilka, kdy by mě čtení nebavilo. A zároveň je moc zajímavým způsobem zpracován ještě zajímavější nápad.

Doporučila bych to?
Za mě ano. Pokud vás zajímá, odkud pojem ,,robot" přišel, rozhodně je to nutnost.

instagram: @sabi_z_knihy

(SPOILER) U Čapka jsou ty hry tak žánrově, tématicky I jazykově různorodé, že je těžké skoro až nemožné říct, která z nich je nejlepší. Dokonce i ten poněkud opomíjený Loupežník se ve mně pořádně rozlezel, a dokonce si myslím, že ze všech Čapkových her je na to provedení pro dnešní publikum možná nejvděčnější, obzvlášť co se týče třeba takové postavy Fanky.

R.U.R je tedy další z řady klenotů, tentokrát s velmi doslovným koncem, což ale nemusí být nutně výtka. Když čtu R.U.R tak mě opět zachvacuje hrdost nad celosvětovým dosahem této knihy, a že to právem byla právě ona, která přinesla světu název robot, i přesto, že v ještě trochu jiné perspektivě jak ho známe z dnešní popkultury dnes. Dnes je robot vnímán jako neživý stroj sestrojený z neživých součástek a materiálů jako je kov atd. V R.U.R je robot uměle vytvořeným organickým tělem v podobě člověka bez duše, právě tento fakt měl odkazovat na to, že se z lidí vytrácí lidskost a myslí jen na peníze a moc. Ostatně právě tak se začnou chovat roboti, kteří napodobují lidí, kteří jsou jejich stvořiteli tím stylem, že od nich odkoukaji to nejhorší chování a tím je definují, tím pádem sami začnou usilovat akorát o moc. Původně autor tuto hru napsal podle všeho právě s tímto úmyslem... hlavní pointa byla, o tom jak lidé ztrácí empatii a dobré vlastnosti těch špatných, a právě roboti ukazují jak se lidstvo samo může zničit svými vlastními touhami. V dnešní době se ale příběh vnímá spíš jako střet zastaralé a moderní civilizace a jako varování před lidskými výtvory a nevypočitatelnou technikou. A přitom právě v tento motiv Čapkovo dílo teprve dorostlo, respektive není překvapivé, že právě lidé tohoto století si ho takto interpretují.

Knihy Karla Čapka právem patří mezi povinnou literaturu – jen bych jejich čtení za sebe trochu odložila. Podle mě totiž dokáže až dospělý čtenář docenit jejich hloubku a přesah.

Rossumovi univerzální roboti – dílo vydané už v roce 1920 – je neuvěřitelně nadčasové! Autor v příběhu varuje před případnými negativními vlivy techniky na lidstvo. Při čtení / poslechu běhá mráz po zádech, protože je naprosto fascinující, jak přesně Čapek dokázal před více jak sto lety odhadnout směr, kterým se lidstvo vydá. Dnes bychom řekli - vizionář.

Jediné, na co je potřeba být připraven, je jazyk. Přeci jen – kniha je stará už 105 let, a to je znát. Jinak TOP!

Jedna z mých oblíbených. Obdivuji, jak dokázal Čapek předpovědět to, co se děje v dnešní době - myslím, že závěr knihy se nebude od reality příliš lišit, neboť je poměrně logický. Kniha se čte celkem lehce, jen se nad dějem musí trochu přemýšlet, aby z toho čtení člověk něco měl. Kdo hledá romantickou linku, najde ji i zde - není sice příliš výrazná, ale je tam. :D

Klasika? Ano. Nadčasové? Na svou dobu rozhodně. Četlo se mi to dobře? Moc ne. V divadelní podobě by to možná bylo záživnější, ale v psané podobě nikoli jako atmosférický román ale jako suchý scénář je to za prvé na můj vkus až příliš teatrální a za druhé velmi komorní, obsahově minimalistické a navzdory krátkosti až příliš plné nezáživných dialogů a podivností. Jednoduše, tohle nebyl úplně můj šálek čaje. Nutno ale ocenit, kolik dalších autorů a děl poté čerpalo ze zde předložených myšlenek a ještě je různými způsoby masivně rozvedlo. Asimov, Lem, Battlestar Galactica, Westworld, Ex Machina,... a mohl bych pokračovat.

R.U.R.
Rossumovi Univerzální Roboti
Příběh napsaný roku 1920, takže před více jak 100 lety ...?
Geniální, nadčasové a varující !!!
Varující čím dál víc !!!
...a ještě při psaní tohohle příběhu vzniklo celosvětové slovo ROBOT
Tyhle příběhy napsané před více jak 100 lety a tenkrát jevící se jako úplné blbosti nemám a nečtu moc ráda,uf
Doporučuji
Roboti světa! Padla moc člověka. Dobytím továrny jsme pány všeho. Etapa lidstva je překonána. Nastoupil nový svět! Vláda Robotů!

Na dobu, kdy byla kniha originálně vydaná je nadčasová, že se srovná aktuálním klasikám. Čte se rychle.

Ano, bude tam "starší jazyk". Ale to při výběru této knihy budete čekat.

Ale pamatujte: "Roboti nejsou život. Roboti jsou stroje." Alquist, str. 141.

Výborné. Překvapil mě závěr.

Čapka mám zkrátka ráda. Krátké, výstižné, nadčasové.

Od Karla Čapka se mi líbila už Bílá nemoc, proto jsem se rozhodla dát šanci i R.U.R a rozhodně mě nezklamalo. Před přečtením ksem toho moc nevěděla, snad jen to, že se tam poprvé vyskytlo slovo robot. Možná i díky tomu, že mi nikdo nevyzradil co se bude dít a jak to skončí ve mě dílo zanechalo tak silný dojem.

Klasika. Děsivé čtení, když to člověk vezme do důsledku. Myslím si, že Čapek vystihl naprosto přesně, co lidstvo jednou čeká, kam spějeme. Je impozantní, jaký to byl vizionář, protože se to dá krásně vztáhnout i na dnešní dobu. Jedna z mých nejoblíbenějších knih.

Na představení jsem byla před nějakou dobou a moc mi nesedlo, načež jsem zjistila, že změnili podstatnou část díla. Tak dobře, přečtu si to. A udělala jsem dobře.

Měla jsem za to, že mi dramata nesednou, ale tady jsem se nemohla odtrhnout a pokaždé jsem se začetla až po uši. Je to velice dobré. Mám chuť napsat fanfikci. Což... wow.

Čtení autorových apokalyptických děl mě poslední dobou naplňuje nečekaným optimismem. Rozumný člověk v těžší době, neochvějná víra, že něco půjde za každou cenu dál... Ale zase je pravda, že jsem ještě nečetla Matku...

Ano, i já se musím poklonit autorově genialitě. Paradox je ten, že jsem se dostala ke čtení této knihy až ve svých 55 letech úplnou náhodou. Jako mladá jsem vůbec neměla potřebu dílo číst. A kde se vzalo najednou to nutkání? To takhle vozíte kočárek s vnoučkem v Novém Městě nad Metují a míjíte jednu základní školu, která má na své fasádě po celém obvodu ukázky z této knihy.....a najednou zjistíte, že školu objíždíte a čtete a čtete...a najednou si uvědomíte, že si sakra toho Čapka musíte fakt přečíst. Udělejte to. Stojí za to!

Konečně jsem se přiměla ke čtení divadelní hry a stálo to za to. Všichni ví, že Karel Čapek byl génius, je to prostě holý fakt, ale tohle je opravdu silná káva. Kniha napsaná v roce 1920 a má tolik co říct k současné době a situaci s umělou inteligencí a výrobou humanoidních robotů. Kéž by si lidé uvědomili, jaké dopady veškeré tyto moderní vymoženosti budou mít na lidské schopnosti a lidskou inteligenci.

Některé scény jsou až nechutné, ale o to silnější dojem mají na čtenáře nebo diváka. Konec byl trochu zvláštní, ale každopádně silný. Doporučuji všem.

Bylo by také zajímavé vědět, kolik současných autorů bude aktuálních ještě za 100 let. :)

Panu Čapkovi nelze zapřít, že měl skvělou předtuchu doby, ostatně je nám to celou školní docházku v rámci literatury významně připomínáno, takže nepřidám nic nového.
Skvělé čtení, další ze série "kdo má v OP českou národnost, tohle musí znát".
4 hvězdy proto, že v tom nedokážu najít nic nového. Proti myšlenkám totalitářství jsem tak kvalitně naočkován, že to poznám z první stránky u všech obdobných předválečných děl.

Tak jsem si konečně přečetl drama, které dalo vzniknout slovu ROBOT. Bavilo mne to, mělo to spád. Zajímavá byla role Heleny, po které šli všichni tamní chlapi. Jen ten idealistický konec mi nějak nesedl.

Skvělé nadčasové drama nejlepšího českého spisovatele. Neuvěřitelné dílo jako mnohé další z Čapkova pera. Určitě jej vřele doporučuji. VS