TheMajkee komentáře u knih

Krásná a dojemná knížka. Sice mi tam chybělo "to něco", co by mě totálně položilo na lopatky, přesto to však za čtení určitě stálo. Je to takový jednoduchý, netuctový příběh o čisté lásce, přesto žádná slaďárna - něco, co podle mě young adult literatuře chybělo. Žádný patetický Twilight, tohle bylo přirozené, procítěné a čisté. P.S.: Párkrát se mi i "orosily" oči...

3 22.06.2014

Velmi příjemná a nenáročná oddechovka, kterou jsem zhltnul během jediného dne. I když se příběh vesměs točí okolo jednoho a toho samého, neztrácí to v průběhu drive a díky tomu, že je to celé psané v ich formě, udržuje si to svižnost - právě díky vyprávění hlavního hrdiny. A velmi mě bavily ty různé slovní příměry, čeština je zkrátka krásnej jazyk, obzvlášť v literatuře (i když tohle není žádná vysoká literatura).

2 20.06.2014

Dlouhá cesta dolů? Spíš rychlá cesta dolů a dlouhá cesta nahoru. Bohužel není tenhle román ani trochu zábavný a ani dojemný. Ačkoliv přichází s poměrně zajímavým tématem a celá myšlenka je podle mě dobrá, Hornby veškerý potenciál naprosto zazdil příběhem, který ani trochu negraduje a stránku po stránce ztrácí veškerý dech. Kniha je rozdělená na tři části, z čehož ta první je jednoznačně nejlepší, protože je tam alespoň nějaká minimální akce. Druhá má zas pár vtipných pasáží, ale jinak se už začíná utápět v uzívané neakčnosti. Třetí část je snad ze všeho nejhorší, je absolutně nudná a ještě ke všemu to nemá žádné pořádné rozuzlení. Otevřené konce jsou v knížkách fajn, protože si každý čtenář může udělat svůj vlastní obrázek, ale tomuto románu to naopak zase jenom škodí.

Problém Dlouhé cesty je hlavně v tom, že se neustále točí v kruhu. Sebevražda spojuje celou knížku, ale přesto to působí hrozně fragmentovaně a rozbitě. Děj je zkrátka plytký a nedotažený. Pro mě osobně je to hrozné zklamání, jelikož mám rád britský humor a britskou mentalitu. Humoru se mi však dostalo jen pomálu, většina vtipů je navíc ještě založená na nadmíře sprostých slov. Myslím, že pana Hornbyho nechám asi na dlouho dobu u ledu, než mu dám druhou šanci.

3 20.06.2014

Tohle se těžko hvězdičkově hodnotí, protože tady nejde jen o text, ale o spojení textu a Burtonových brilantních ilustrací. Básničky jsou, až na pár výjimek, úsměvně, lehce brutální - zkrátka sick&creepy, jak je u Burtona zvykem. Ilustrace však každou jednotlivou básničku skvěle podtrhují a dodávají jí onen nádech černého humoru a béčkové horrorové atmošky. Kdyby tenhle zdánlivý paskvil však napsal někdo jiný než Tim, asi bychom si trochu ťukali na čelo...

Musím se přiznat, že tohle byla vůbec první detektivka, kterou jsem ve svém životě četl. I když chvilku trvá než se to rozjede, příběhu rozhodně nechybí gradace a zvraty. Velmi také kvituji to, že není celý děj zaměřen jen na řešení vražd, ale i na minulost hlavního hrdiny a na australské legendy - dodává to příběhu na plastičnosti a opravdovosti. A pokud je tedy pravda, že další Nesbøvy knihy jsou ještě lepší, tak se na ně velmi těším, protože mě Netopýr, obzvlášť v druhé polovině, přišel naprosto strhující.

9 11.06.2014

Jednoznačně nejslabší část celé trilogie. Utápí se v těžké neakčnosti a popisnosti. Druhá půlka už byla zbytečně rozvleklá, vůbec negradovala a byla fakt těžce uzívaná. Celý ten průser zachraňuje aspoň non happy end, bez kterýho by to asi působilo už jako totální fraška. Docela škoda, protože Rezistence byl opravdu svižný díl, Divergence zas přímočarý a předvídatelný, oba dva si však udržely tempo, které nutilo k dalšímu čtení. To Aliance bohužel postrádá.

2 03.06.2014

Mnohem lepší než první díl. I když je knížka pořád dost dějově předvídatelná (možná je to záměr, aby byl čtenář chytřejší než postavy a mohl si to užívat), aspoň se celá nemotá kolem výcviku a kolem popisu pocitů nevyrovnané puberťačky. Tentokrát už dojde na pořádné zvraty, akci a na rostoucí napětí, kvůli kterému se nejde od knížky odtrhnout. Navíc to konečně začalo mít prvky dystopie, který mi u Divergence trochu chyběly.

2 27.05.2014

Budu srovnávat s Hunger games, protože všechny novodobé dystopické romány se objevily právě po HG, stejně jako po 50 shades of Grey se objevila spousta dalších erotických braků. Divergence se čte dobře, ale... U Hunger games je konflikt jasně znát už od začátku - je poznat, jak diktátorský je celý systém, jak jsou obyvatelé všech krajů jen loutky. Zkrátka je tam cítit větší dystopie, podobně jako je cítit u 1984 od Orwella (i když Orwell a Suzanne Collins, to je trochu jiná sorta). U Divergence se všechno tváří tak nějak normálně. Lidé si takové uspořádání světa vybrali sami a nemají problém ho dodržovat. Než se nějaký konflikt vůbec rozjede, knížka je vlastně u konce.

Graduje to hroooozně pomalu a hrdinka není vlastně ničím výjimečná - což není ani Katniss v HG, ale ta má alespoň tendenci se celému systému vzepřít a nebýt jen figurkou v celé té hře. Tris je oproti tomu taková typická puberťačka - trochu pipka, co každou chvílí bulí a ještě k tomu objevuje svou bující sexualitu. Nebýt toho, že je tak trochu jiná - Divergent (jako zřejmě dalších x postav), byla by až skoro nesnesitelná. I přesto, že Divergence na můj vkus trochu sklouzává spíš k Twilight (sci-fi romantika, líbání se na pustině apod.) než k Hunger games, čte se to dobře a rychle, protože díky tomu, jak je příběh přímočarej, udržuje si relativní svižnost. Nicméně doufám, že když investuju čas do dalších dvou knih, trochu se to rozjede a nabere to pořádně dystopické obrátky a nebude to tak stupidně prvoplánový a předvídatelný.

7 14.05.2014

Jedna z vůbec nejsmutnějších knížek, jaké jsem kdy četl. Ne, že by to snad bylo bůhví jak uměle vykonstruované dílo, které ve čtenáři vyvolá falešné pocity smutku. Právě naopak - je to knížka prostá, přirozená, až skoro obyčejná, přesto vás každý řádek nutí k nějakému zamyšlení nad sebou samým, nad našimi životy. Domov na konci světa na čtenáře dýchne prázdnotou, kterou jeho protagonisté prožívají na každé stránce, ukáže, jak horlivá dokáže být naše honba za něčím dokonalým - za dokonalým životem, který nám neustále uniká skrz prsty, za hledáním štěstí a našeho místa v celém tom životním panoptiku.

Domov na konci světa je pro mě opravdový knižní klenot, perla moderní literatury, dílo, které mě neskutečně zasáhlo svým autentickým a hlubokým pojetím.

21 11.05.2014

Moje prvotina od Murakamiho. Mám trochu rozporuplné pocity, protože knížka sama o sobě je napsána velmi osobitým stylem, ale hrozně dlouho trvá než čtenář pronikne do děje a začne ho nějak komplexně chápat a vnímat. Slabinou Norského dřeva je však určitá distancovanost od reality, chvílemi to působí až moc neuvěřitelně a nereálně, což je škoda. Ale pasáže, které popisovaly takový ten běžný život studenta v Tokiu působily fakt příjemně a civilně a díky nim se mi podařilo proniknout pod povrch celého příběhu. Narozdíl od většiny čtenářů mi naopak knížka nepřipadala nikterak depresivní - upřímně, čekal jsem tu depku daleko větší.

4 26.04.2014

Sonety jsou mým vůbec nejoblíbenějším dílem od W. Shakespeara, poté je to především sonet číslo ( tuším) 92 - ten patří mezi ty nejlepší a nejniternější. Sonety vlastním právě v překladu Jana Vladislava a dlouho jsem je hledal, jelikož se mi tento překlad líbí nejvíc.

6 25.02.2014

Malý princ je jedna z mých vůbec nejoblíbenějších knížek. Je dětsky okouzlující a prostá, přesto se v ní nachází hluboké myšlenky o životě. Navíc je napsána tak, že s jejím prozuměním nebude mít problém nikdo - je totiž jen na daném jedinci a na jeho věku, jak celou knížku pochopí a přesně to dělá z Malého prince takový unikát.

9 25.02.2014

Zřejmě půjdu opět proti většině, ale Hostina se mi ve výsledku jeví jako nejpovedenější a nejčtivější knížka z prozatímní ságy. A to i přesto, že se zde nachází naprosto nudná, řekl bych až zbytečná linka s Brienne, kráskou z Tarthu - u těhle kapitol jsem opravdu umíral. Oproti tomu celá linka Cersei je naprosto famózní, a i když je to postava, kterou musí každý čtenář zaručeně nenávidět, ve výsledku je to postava neskutečně zajímavá a psychologicky perfektně zvládnutá. Celkově jsem rád, že se dostalo většího prostoru postavám, které byly do této knihy trochu opomíjeny. Hostinu jsem přečetl za dva týdny, nemá sice tolik stran jako třeba Bouře nebo Tanec, ale i tak si myslím, že jsem to zvládl poměrně rychle - to musí svědčit o tom, že se jedná opravdu o velmi čtivé dílko.

2 25.02.2014

Ačkoliv se tu mnozí shodují v tom, že se jedná o nejslabší díl, tak já jsem zásadně proti. Jediný důvod, proč všem přijde tento díl jiný je ten, že už se děj neodehrává v aréně a netočí se to celé kolem her. Síla vzdoru je ovšem těžká depka, od začátku do konce spojená písní Oběšencův strom. Celý styl vyprávění je tak sugestivní, že jsem na vlastní kůži pociťoval všechnu bezmoc, naštvání - zkrátka všechny pocity, které se v knize objevují. Nejedná se sice o díl, který by měl největší koule - to byla podle mě Vražedná pomsta, ale i tak je tu spousta zvratů a nečekaných událostí a celá trilogie se tím zakončuje velmi důstojně.

5 25.02.2014

Musím přiznat, že první díl téhle fantastické trilogie mě bavil ze všech nejméně - ale stále mě bavil. Na vině je ovšem to, že jsem se ke knížkám dostal až po zhlédnutí filmu, který mě naprosto uchvátil. Tudíž ten zážitek nebyl už tak silný a autentický, když jsem už de facto příběh znal. I tak je to však velmi strhující a do děje to svým čtivým stylem vtáhne hned po pár stránkách.

4 25.02.2014

Vlhká místa jsou vážně ta nejnechutnější kniha, jakou jsem kdy četl - místy je to už zbytečně samoúčelné a neuvěřitelně přehnané. Někdy mě to naopak velmi pobavilo, ke čtení je zkrátka nutná velká dávka nadsázky. Ale určitě to není dílo, ke kterému bych se rád vracel, jednou to bohatě stačilo. Obdivuji ovšem fantazii autorky, že dokázala vymyslet tolik prasáren na 190 stranách.

3 25.02.2014