TheCiko5 komentáře u knih

Něžný a šetrný obrázek klasického lidského problému : "Dokážu vyjádřit upřímný vztah k člověku teprve tehdy, pokud daného člověka postrádám."
Autor v této novelce velmi jednoduše, až obyčejně vyobrazuje přechod z lhostejnosti, drobného zájmu, hlubokého "uvědomnění si", až po vroucí lásku neznámého mladíka (pravděpodobně ne úplně dobře skrytý druh ich-formy) a ruské dívky Asji. Jiní, blíže nejmenovaní, místy až brutálně velkorománově nasteroidovaní spisovatelé ruské národnosti, toto téma zpracovávají v šestisetstránkových bichlích. Je milé seznámit se se spisovatelem, který umí stejně silnou emoci popsat v devadesáti stránkách. Velmi laskavé.

4 12.08.2016

Málokdo si dokáže formou něžného cynismu dělat legraci se svého osudu a z neštěstí kolem sebe tak jako Jan Borna. Průzračné balady plné zakrytých slz a usmívajícího se neštěstí. Nádhera Honzo !

4 26.10.2015

Po Hrabalovi je pro mě Šabach jednoznačně guru českého vyprávění. Tento příběh "Obyčejného českého proutkaře v Anglii" je vyprávěn s úžasným zaujetím a krásnou, pro Šabacha typickou formou. Lehounce se otírá o závažná témata a přitom se to v náladě knížky vůbec neprojeví. Občas si autor v textu sáhne na dno svého svědomí, ale o to výraznější je přechod k jeho typickému humoru. Výborně si totiž dělá legraci sám ze sebe, což čtenář nevědomky, nicméně rád přijímá. Neustálé zrychlování otáčení stránek při čtení je důkazem, že text plyne jak voda, ikdyž v tomto případě spíše jako průměrně vychlazený Guiness. Všiml jsem si, že spolu s přibývajícím věkem autor citelně ubírá interpunkci a text se lépe "váže" (další srovnání s českým mistrem pera - Bohumilem Hrabalem).

4 15.08.2015

Většina povídek oplývá neochvějnou přítomností kvalitních dialogů a vnitřních monologů. A to je podle mě držák celé knížky. Bukowski netěží z přebujelé fantazie,nebo z překombinovaných literárních tvarů. Spokojí se (stejně jako později čtenář) s jednoduchou vyprávěcí formou. Na nic si nehraje. A že je "sprostej" ? Postavy sice zvrací,šoustaji,prdí,pijou a strkají si prsty do zadku,ale to přece není nic,co by někdo z nás alespoň jednou neudělal...:-) A "zevlák" Bukowski má prostě odvahu o tomhle "obyčejném" životě psát tak,jak jí neměla spousta lepších a slavnějších spisovatelů.

4 12.12.2014

Z hlediska historické důležitosti se dle mého skromného názoru jedná o naprostý unikát,co se týče žánru "deníkové biografie". Nechápu jak mohli autoři u spisovatele,o jehož životě se kolikrát vedou pouze dohady a který je dnes bohužel už jen předmětem debat v anarchistických kroužcích,sehnat takovéhle neuvěřitelné množství informací. Veliký respekt celému týmu autorů i Volvoxu. Děkuji,velmi potřebná, poučná, i zábavná publikace !
"Umění je skříň..."

4 13.11.2014

Skvěle rozprostřené napětí! Příběh ve vlhku a mlze britských lesů a ve vypolstrovaných pokojích psychiatrické kliniky postupně nabývá a houstne. Napětí by se místy dalo krájet,občas jsem měl pocit,že se mezi mnou a knihou vytvořila jakási mrazivá křeč a nemohl jsem se od čtení odtrhnout,kolikrát dlouho do noci. Když jsem oči konečně odtrhl (což bylo zpravidla kolem druhé hodiny ranní) a zavřel knihu,cítil jsem se dost sevřeně ale zároveň se těšil,až knihu ráno v tramvaji zase otevřu. Krásně propracované hlavní postavy,ale občas jsem ztrácel orientaci v místech a lokacích.

4 19.08.2014

Na to, že autor vlastně ani ne na sto čtyřiceti stránkách nemá moc prostoru, dokázal velmi rafinovaně knížku rozdělit na čtyři subjektivní pohledy na tentýž děj. Každá postava má svůj osobitý styl vyprávění, svoji motivaci, svůj temporytmus. Fakt fakt. *
Velmi dobré, rychlé a intenzivní čtení.
Takové roztomile naučné populárně kontroverzní divadelní pornodrama. :-)

* Fakt fakt = naprostá a ověřená pravda.

3 22.08.2023

Balzám na mojí poloitalskou duši!
Vyprávění až na pár minipasáží svištělo jak na tobogánu, spousta italských výrazů k doučení a příjemná atmosféra Říma vše jen podtrhovala. Svižné, příjemné.

3 16.02.2021

Tak i druhý díl od Michaely Krýslové je parádní! Drží stejnou formu jako u dílu prvního, ale má navíc tu výhodu, že už se těšíte na hlavní hrdiny, které znáte!
Moc milé, doporučuji.

3 20.10.2020

Nevím. Já si sibiřskou detektivku představuji trochu jinak.
Jistě, autor se nepochybně snaží navodit atmosféru zamlžené a profukující tajgy, ale bohužel tak činí na úkor jakékoliv vedlejší linky, názoru jiné postavy, napětí, závratného (nebo spíš jakéhokoliv) zlomu v ději, nedejbože přesného popisu emocí a hloubky ostatních postav. Činí tak pouze ze svého vlastního pohledu, resp. z pohledu vypravěče, a to je zkrátka zoufale málo. Mrzí mě to, ale myslím, že žánr "sibiřské detektivky" není úplně českou devízou.

3 29.09.2020

Ono je to těžké...
Na jedné straně máte geniálního autora, který svou slovní zásobou a myšlenkovými a psychologickými pochody si nic nezavdá s absolutní špičkou...
... a na straně druhé tu máte knihu, která sama o sobě není nic. Stylově je to jen výpad do Kerouacova mozku, okořeněný Célinovým citem pro beznadějnost s kapkou Corsovy poezie... Takže... já nevím... :-)
Dohromady vlastně pecka.
Pojďme dál.
"Hodiny"? ;-)

3 11.09.2020

Přečteno za pár dní. Mankell výborně popsal poválečnou Rigu. Až mikroskopický náhled do Wallenderovy duše a krásně vymalované charaktery obou lotyšských plukovníků. Takhle napsaný příběh se prostě nedá nepředstavit na filmovém plátně. A Mankell by si filmové (nikoliv televizní) zpracování zasloužil.

3 31.07.2019

Tak tohle je prostě famózní ! Co na tom, že byl autor kritizován za přibarvování historických faktů. Vždyť to je román, prokrista !

3 12.03.2019

Démanty, které zaujmou oko nejen znalce tehdejší doby, ale i člověka, který si dneska v poklidu dnešní doby zapálí červenou Marlborku, posadí se do vyhřívané Audiny a který s určitou dávkou sebeironie vezme tuto knížku do ruky. Je toho plná hlava a není z toho úplně příjemně po těle...ale tak to prostě má být.

3 15.02.2019

Kniha opravdu není špatně napsaná, začetl jsem se prakticky ihned po jejím otevření. Problém bych hledal jinde. Autorka v celé knize sice krásně převypráví část Robertina života, působivě otevírá (byť ne vždy přesně dělenými útržky) i minulost Robertiny "babuiny", aby na konci knihy celý děj rázně utnula a předala divákům informace, které by na začátku příběhu předpověděl i analfabet. Pointa zkrátka není vypointovaná a chybí jí dramaturgie a vystavění. Některé postavy a vztahy mezi nimi byly nepřehledné a rovněž mi přišlo, že v případě, kdy se autorka snažila linku "zpoetizovat" nebo přidat metaforu, ocitala se zpravidla na tenkém ledě. Jak filozoficky, tak především literárně. Jinak ale bylo čtení příjemné a rychle mi uteklo.

3 03.05.2017

Jedna z nejlepších divadelních her, co jsem měl možnost za poslední dobu číst. Figurám stačí krátká charakteristika v průběhu textu a zbytek si domyslí sám divák. Skvělá dramatizace jednotlivých pasáží, citlivé oddělení obrazů, správně kladený akcent na podstatná témata a v neposlední řadě skvělé dialogy. Nádherná práce.

3 09.02.2017

Fascinující spojení muzikantského žargonu s historickými reáliemi. Je ohromně cítit, že autorka je hudebnice. Pasáže, kde popisuje hru Lorenza s Laurou, nebo La Dianoru, jsou ohromně autentické. To, že příběh Incendia je vymyšlený, jen podtrhuje autorčinu výjimečnost a její schopnost vytvořit fikci i na základě skutečných historických milníků. Scéna, kde orchestr složený z židovských muzikantů musí "přeřvat" křičící lidi v krematoriu, mluví sama za sebe.

3 09.02.2017

Upřímně jsem si myslel, že sahám po nějakém béčku na oddech a byl jsem celou knihou nakonec příjemně překvapen. Autorovi se velmi dobře daří držet čtenáře v napětí - v tomto žánru tak potřebném. Chvílemi jsem opravdu neměl zrovna dvakrát příjemný pocit v zádech a neustálé ošívání se v dopravních prostředcích toho bylo důkazem. Samova smrt zákonitě musela přijít jakožto pomyslný vrchol knihy. Rozumím tomu a tuto skutečnost jsem i rád přijal, ikdyž k ní vyprávění v náznacích směřuje.
Pěkná prácička !

3 01.02.2017

Objevení tohoto spisovatele v táborském antikvariátu byl pro mě malou výhrou. Na doporučení mého kamaráda jsem hrábnul po údajně ověřené řadě "Komisař Maigret". Knížka je velmi čtivá, autorovy tahy jsou lehké, logické a na sebe navazující. Vyprávění plyne jako voda a čtenáři ani nepřijde že má za sebou několik tvrdých psychologických výslechů a osobnostních rozborů. Simenon nepotřebuje obsáhlé popisy krajin, měst a vnitřních monologů, což možná naoko snižuje hodnotu knihy - spolu s nápisem na zadní straně - "Čtení na dovolenou". Mě však tato forma detektivky potěšila a přeji dalším dílům, které se mi dostanou do ruky, stejné, nebo ještě lepší propracování.

3 06.11.2016

Musím se přiznat, že jsem čekal ještě o chloupek větší pecku...
Ale co naplat, je to prostě brutální nápor na čtenářovy nervy. Čtení se v určitých pasážích zrychluje z důvodu omezení přítoku krve do mozku, takže oči podvědomně čtou dál, ale tělo už prakticky kolabuje z nedostatku krve v žilách, které se strachy schovaly někam hluboko do těla. Pak periferně vidíte, že končí kapitola a už už se chcete nadechnout, usrknout kafe, promnout oči, ale poslední věta předchozí kapitoly Vás brzo vrátí do knižní reality, například : "Něco čenichalo u spodní hrany dveří." a jste zase v kýblu. Pokud normální čtenář tuto četbu přežije, myslím, že nemůže za tenhle téměř smrtící zážitek dát méně než pět hvězd.

3 25.02.2016