Veselá čekárna

20.01.2017

Odpozorováno životem Jana Borny.
Verše působí prévertovsky, krchovsky,
ale hlavně lidsky – jak smutně, tak sarkasticky.

Veselá čekárna

Hřadujeme v čekárně a věříme,
že si nás vyzvednou ti,
pro které jsme měli být oporou,
a teď nás podpírají.
Brady opřené o berle,
vyťukáváme do linolea žerty
a sbíráme odvahu pro chvíle,
kdy nepřijdou,
abychom dokázali
opustit jim
i sobě.

...

v duchu

Odešli z mého dotyku,
a přesto je jejich stopa ve mně,
jak noha vbořená do zamrzlé kaluže.

Autobusem, vlakem, autem
bych k nim dojel za chviličku,
ale už nikdy se nevydám
jejich směrem.

(Dokonce jsme se i potkali,
ale čas nechal důvěrnosti zplanět.)

Jsou lidé,
s kterými dokážu mluvit
(už navždy)
jen duší.

...

staří známí

Znám podivného muže ze zrcadla,
na krk mu druhá brada spadla
a namísto jiskry mívá v očích stín,
přesto mu vždycky zuby vyčistím.

...

Modlitba za smích

Aby i do umírání přišel
lehounce nadzvednout koutky
spadlé strachem
z návratu k nebytí.

Jinak budu jen tupě hledět
na bránu do řiti.

...

pastevecká

Krávy se pasou na louce
A hnojí, kudy chodí.
Já trůním bez užitku
S výhledem do kraje.
Tak alespoň pasu krávy
Tam, kde to lidé potřebují,
A domlouvám jim:
„Kálejte, člověk je výživný,
Ale nakonec vás sežere.“

A krávy bučí,
hmyz bzučí,
slunce pere,
člověk si k užitku ani louku neposere.

...

Requiem

Hledám větu,
tak průzračnou,
že jí světlo projde
nelomeno.

Hledám větu,
tak průzračnou,
že se dá říct
umírajícímu kamarádovi.

...................................................................................................
Čtenářská výzva 2017 - 14. kniha od českého autora