Krajina nad parapetem
Jan Borna
https://www.databazeknih.cz/img/books/14_/14232/krajina-nad-parapetem-14232.jpg
4
9
4
Třetí básnická sbírka současného divadelního režiséra opět přináší záznamy drobných intimních a lyrických reflexí. Podobně jako v předcházejících "Malých prosbách", i v tomto souboru zachycuje Jan Borna ve tvaru lakonických sdělení své pocity, prožitky a názory. Autorovy verše mají nesporně svůj půvab, lehkost a hravost, které často ústí do překvapivých point a svou výslednou podobou rozhodně nezapřou Bornovu režijní i tvůrčí zkušenost z jeho divadelních skečů a výstupů. Zdá se však, že i když se autor nesnaží dát najevo průchod bolesti a nostalgii, přesto v jeho verších stále častěji zaznívá motiv smutku a mnohdy i beznaděje. Borna se patrně pod vlivem trvalé choroby mění v pozorovatele, který sleduje svět z okna a i přes tyto omezené možnosti dokáže uvažovat nad nejrůznějšími událostmi a situacemi, který mu pohled do "krajiny nad parapetem" přináší. Autor se tak pozvolna stává komentátorem, jenž si sledováním důvěrně známých míst, která jsou zdánlivě pořád stejná, přesto však nesetrvávají ve statické nehybnosti, uchovává lidskou i existenční naději, třebaže "okleštěnou" určitými předtuchami a pochybnostmi: "Smrti se nebojíme!" poznamenává v jedné básni. "Při narození jsme se vykřičeli/ ze svého strachu a úzkosti." Pravě tyto kontrasty dávají Bornově poezii mnohem hlubší prostor i smysl.... celý text
Přidat komentář
„Neloučíme se!
Smutkem jsme si prošli
již při shledání.
Nepláčeme!
Slzy nám tekly
už při záplavách smíchu.
Smrti se nebojíme!
Při narození jsme se vykřičeli
ze svého strachu a úzkosti.
Kéž by!!!!!!!!!!!!!!!!!“
Neměl jsem tak příjemný pocit, jako z dříve čtené sbírky Na dosah – zdál se mi zde Jan Borna trochu víc neklidný, nesoustředěný, emočně neukotvený. Ale možná je to jen tím, že při druhém setkání s jeho poezií jsem logicky už nemohl zažít ten krásný okamžik překvapení, který mám pokaždé, když v umění něco nového nečekaně objevím.
Ale byl to moc hezky strávený čas, i když krátký. Rozhodně!
„Samota tak těsná,
že dva se do ní vejdou
stěží.
Mrazivá noc,
běsná.
Sněží.“
Úhel pohledu Jana Borny je přímoúměrný jeho světu, který omezovala nemoc.
I z Krajiny nad parapetem je cítit beznaděj.
Jan Borna měl dar vystihnout momentální náladu, pocity.
"V mých básničkách poletují sýkorky
a hnízda jim vyhřívají předoucí kočky.
Hluboko utajeno žije neslučitelné,
slova mne spouštějí do propastí.
Padám,
a přitom vřešním slastí!"
Neurazí, ale ani nenadchne. Něco mi tu chyběla, jakási jiskra. Autor sice podává obyčejné věci s nadhledem, ale na můj vkus ze špatného úhlu.
Autorovy další knížky
| 2014 |  O lásce a o ničem |
| 2006 |  Veselá čekárna |
| 2011 | Na dosah |
| 2005 | Malé prosby |
| 2008 | Krajina nad parapetem |
Kniha Krajina nad parapetem je v
| Přečtených | 11x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 3x |
| Chystám se číst | 2x |
(Záznamník) str.33
Prosím,
po vzlyknutí si můžete zanechat vzkaz,
slibuji,
že vám ho vyřídím.
Aneb další verše, z nichž čtenáře pohltí Bornův básnický um.
(invalida on line)
V kalných tůních informací,
rozhovorů bez doteku,
drmolí prsty jedinou větu,
svou prosbu o pomoc,
z fosforeskující samoty na internetu.
+ cením krásné ilustrace od Jaroslava Milfajta (jež Bornovi ilustroval každou b. sbírku) a zde mu přímo Jan Borna věnoval jednu báseň na straně 42.