Terva komentáře u knih

„Mohl být někomu
vyměřen horší trest,
než je představa bolesti
bez naděje na úlevu?“


„Všechno, co lidstvo ví o řádu Šrámu, mu bylo známo“.

Kdo viděl stejnojmenný film, který si sám pan spisovatel Clive Barker natočil, nebude z této knihy zklamán. Těch pár rozdílů, které oba příběhy mají, nedokáží utlumit to krvavé řádění. Všechno je to precizně hororové a napínavé. Vlastně v této knižní formě jsem se i musel pousmát nad jednoduchostí, jak získat živé tělo jako stravu pro svou „lásku“.

Malá ochutnávka:
Frank se tak usilovně soustředil na rozluštění záhady Lemarchandovy kostky, že když se ozvaly první údery velkého zvonu, vůbec je nevnímal. Hlavolam sestrojil mistr svého oboru a potíž se měla takto: ikdyž bylo Frankovi řečeno, že schránka obsahuje hotové divy, vypadalo to, že do ní jednoduše nevede žádná cesta, na žádné z jejích šesti lakovaných stran se nenabízelo žádné vodítko ohledně umístění bodů, jejichž stisknutím by se od sebe uvolnily jednotlivé díly trojrozměrné skládačky...

Pravda však je taková, že cenobiti jsou ve filmu fakt brutální a mají perfektní image. Při čtení tohoto příběhu jsem si je úplně vybavoval, ale musím přiznat, že nevidět film, měl bych asi s pochopením jejich vizáže velký problém. Rozhodně tuto knihu doporučuji. Těm co viděli film spíše jako povinnost a těm, co film neviděli je tu nabídnuta „vřelejší“ verze.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Chtěl se povznášet svým chtíčem, místo aby kvůli němu cítil opovržení.

129 12.04.2022

„Pro všechny
milovníky a milovnice
rozsáhlých příběhů,
do kterých autor vepsal
celou svou duši“

Kniha ze série Věčné Mlhy má tu smůlu, že je první. Aby nás pan spisovatel dostal do děje a do svého prostředí, které v tomto fantasy vytvořil, je potřeba se trochu obrnit, protože tohle je jedno velké seznamování s postavama. Hlavní téma je záhy dáno, ale je potřeba poznat všechny zaujaté i „zatím“ nezaujaté. Proto zde najdeme spousty popisů postav, jejich postoje, oblečení, názory i vlastní cíle. Má to však svůj účel pro další děj v příbězích. Později už osoby znáte a není velký problém si v každé kapitole skoro hned uvědomit, o kom je řeč.

Citát: Nevyplácí se mě přerušovat ve věštbě. To, co jsi vyřkla už nemůžu změnit, ale zmírnit ano.

Kdo by s tím náhodou měl problém, je na konci knihy obsáhlejší seznam (Průvodce po světě Věčných Mlh) jak osob, obyvatel, měst a dokonce i spisovatelem vytvořený časový vzor dnů, i například hodin, v příběhu použitých. Což se dá pochopit, neboť by bylo nepřijatelné používat naše hodiny nebo dny. Honza Urban si dal tu práci a vytvořil skoro dokonalý kalendář se zajímavými názvy. Chvilku trvá, než si to vše uvědomíte, ale dá se to a později už to nebyl žádný nebo skoro žádný problém. A pokud jo, stačí se podívat do „informací“ na konci knihy.

Malá ochutnávka:
Já, Etheralda, ti z moci své prorokuji, že za tebe budou hovořit činy, nikoli slova. Vykonáš věci, kterými se vyrovnáš dávným králům, ale slávy, o niž budeš stát, a bohatství, se nikdy nedočkáš.....

Postav je tedy dost, a vybrat si tu, která se vám zdá nejsympatičtější je oříšek. Ale našel jsem jednu, respektive dvě postavy, ke kterým jsem získal jistý respekt a oblíbil si je. Jedním je bůh šalby a mamu Armansfel. Hned jeho první vstup do děje se vám vryje do paměti. Opírá se o sloup – jasný postoj člověka nad věcí - boha, který ví své a neřekl vše. Navíc má létajícího hada. Prostě paráda. Druhou postavou je Syhaia. To je ta dívka na přebalu knihy. Je to vlastně lovec. Sice nemá zatím moc prostoru, ale její úkol je jasný a bude nás doprovázet ještě dalšími knihami.

Citát: Bůh šalby a mamu je jen jeden, tedy já.

Zajímavostí je i fakt, že na konci knihy najdete hudební soundtrack k tomuto příběhu. Pravda je, že jsem ho nepoužil a při čtení tohoto příběhu jsem si poslouchal to své. Kdo by to však chtěl využít, není problém si přidané interprety sehnat, doladit s přehrávačem, a pustit. Četlo se mi to lehce a celkem rychle, ale jak jsem již řekl, je to první kniha z obsáhlé epické fantasy. Teď musím čekat na další knihu. Karty jsou rozdány – respektive - kostky jsou vrženy, a já se těším na pokračování. A teď si nejsem jistý, zda se pan spisovatel nenaštve, když mu přidělím deset žlutých Hetešáků :-) :-) :-)
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Aby se zas neurazil pan Heteša, protože je to sci-fista :D

Příběh za to stojí, vřele doporučuji.

Citát: Přemýšlení nahlas nikdy nedělalo dobrotu.

129 02.11.2021

Člověk se těší na dalekou cestu,
romantizuje si ji,
a pak je to jenom popojíždění v kolonách,
špinavé záchodky u dálnice
a špatné kafe u benzínek.

V celé té „České detektivce“ je asi nejlepší postavou detektiv Bergman. Bohužel paní spisovatelce moc nevěřím, že by zrovna tento člověk poslouchal jazz. Pivo pije a má čistou mysl, k němu se hodí jiná hudba.

Malá ochutnávka:
Hotel Prisn voněl stejně jako všechny hotely na světě – jednou někde četla, že v prostorách luxusních hotelů se rozstřikuje speciální parfém, namíchaný z pachu moře, lesa a peněz.

Další postavy v tomto příběhu jsou však těžko zapamatovatelné a mnohdy jsem si je i pletl. Na můj vkus je v příběhu postav až moc a nějak se mi ani nezdála pointa, která na konci knihy ukáže úplně jiné, a čtenáři do té doby, neprozrazené činy. Spisovatelka si základní a podstatné informace schovává v rukávu jako nějaký kouzelník a pak se nás na konci snaží šokovat. Celý ten koncept mi na chuť nepřišel.

Citát: Od dětství jsem miloval holku, která byla nejspíš ve skutečnosti lesba.

Vrcholem toho všeho je pak český detektiv, který přijede na dovolenou do Holandska na ostrov Schiermonnikoog (Ostrov Šedých mnichů) a udělá z místních policistů doslova blbce.

Vybral jsem deset celkem povedených citací a vložil je paní spisovatelce Klevisové do jejího profilu v sekci „CITÁTY“. Ty samé pak najdete v mém profilu v sekci...hádejte detektivové.

Citát: Rozlišuju lidi podle toho, jak dobře se mi s nima mlčí.

129 14.12.2018

Buben, harfa zvou vás v boj,
oheň máte za nástroj!
Ať tu není stébel více,
nežli vyjde Krkavice.


Kdy se legenda stává legendou? Z jakého důvodu je mýtus mýtem? Jak zastaralá a jak dlouho neužívaná musí být pravda, aby se zařadila do kategorie pohádek? Mám strašně rád příběhy, kdy čtenář sleduje přítomnost hlavních aktérů a i když s nimi postupuje dále do budoucnosti, cesty stále a stále vedou do hluboké minulosti. Do historie, kdy už se pravda dávno stala pohádkou. A to zlo z pohádky se náhle vrátí. Tím je i série Drakeni z Pernu. Pouštím se do čtení již po třetí ve svém životě, a vždycky mě tento svět dokáže překvapit a plně pohltit.

Citát: Draci mají sklon k lenosti.

Velmi zvolna je čtenář seznamován s životem na Pernu. Obyvatelé již dávno nevěří na staré pověsti a báje, a netuší, nebo spíš nechtějí věřit. že se blíží nebezpečí. Stupňující se napětí, pomalé poznání a nové a nové získávané poznatky z minulosti. Kniha první se tváří jako čisté fantasy, ale už je cítit, jak se to pomalu přesouvá do žánru sci-fi. Hlavní hrdiny F´lara a jeho novou družku Lessu si snad zamiluje každý a určitě jim budete fandit i v těžkých dobách, které nastávají. A až přiletí Krvavice, bude to ohnivé peklo, čas obětí a poznání. Velmi dramatický počátek celé série. Ta mimochodem čítá dvanáct knih.

Citát: Za svítání . . . to se přeci objevují všechny varování.

Přeci jenom mi na příběhu něco vadilo. Lessana je dívka, která se vlastně dostala do celého toho děje přeci jenom trochu náhodně. Na svého zachránce je zbytečně přísná a trochu se chová jako kráv . . . bezel. Zlostně hledí na svého zachránce a i tak se chová. Kdykoliv jsou oni dva s F´larem ve při, vždy je to zlostné. A já jsem mnohokrát nepochopil, kde a proč tam ten vztek vůbec je? Mám pocit, že to tady paní spisovatelka trochu přeháněla. Jakoby chtěla říci, že my jsme ženy a vždy máme pravdu trochu feministické. Časem si na to čtenář zvykne a začne to ignorovat. Avšak i přes svou ješitnost, dokázala Lessana jednu velmi zajímavou skutečnost cestování časem. Máme se ještě na co těšit.

Citát: To je všechno, drakeni. Přeji vám pěkný let.

PS - Došlo mi, že paní spisovatelku Anne McCafreyovou ještě nemám v oblíbených. Za sérii Pern si to určitě zaslouží. Tak jsem učinil. . .

128 20.05.2023

"Polomrtvý
a v bezvědomí
byl jako posluchač
celkem
k ničemu".

Opět zmizely úvozovky u citací a opět jsem byl upozorněn na sprostá slova, i když to jsou citace z příběhu!

AUDIOKNIHA HA, HA, HA.
Směju se, protože já jako posluchač jsem opravdu polomrtvý a celkem k ničemu. S velkým otřesem jsem zjistil, že není dobré pouštět si mluvené slovo večer před spaním. Zvlášť, když je příběh dobrý a trvá asi deset hodin. Třikrát jsem "do prdele" (citace z knihy) usnul. Ne proto, že by mě děj nebavil, to ne. Věděl jsem, do čeho jdu a strašně jsem se těšil. Dokonce jsem se přemáhal a říkal si ještě jednu kapitolu, ještě jednu kapitolu, vydrž, poslouchej, neusni člověče! Jenže, když večer uléháte a pouštíte si první kapitolu (Den první), slyšíte, a ještě celkem vnímáte, Den druhý, část první a ráno se vzbudíte a on už je Den třetí část šestá, je jasné, že vám podstatná část děje unikla. Tak že takhle ne! "Co budeme dělat bože?"

Citát: Mlčení ve shodě mám raději než hovor ve při.

Musel jsem udělat kardinální (radikální) změnu. Jednu, celkem pošmournou a mrazivou sobotu, kdy ani to sluníčko nemělo šanci mít nějaký kecy (to byla další skoro-citace), protože bylo schované za těžkými mraky, jsem se rozhodl. Vyčůral jsem se na hromádku popele, do lednice si dal čtyři piva, (protože hlavní hrdina také čůrá na hromádku popele a pije pivo . . . vím, on čůrá na ucho a pije točené, já měl jen plech, ale podstata snahy je dána kvantitou), vložil MP3 (poctivě koupené na Audiolibrix) do přehrávače, vytáhl první pivo a pustil Den první. A ono to šlo. Pak jsem s jásotem zjistil, že už mám asi tři hodiny naposloucháno. A čtyři piva. Opakujte tři dny a jste na konci příběhu. O játrech ani nemluvím.

Citát: Ten nemrtvý už je mrtvý?

Akorát, já osobně při poslechu nemohu dělat nic jiného. A už vůbec ne třeba řídit auto. Z obojího by bylo prd. Přejel bych třeba nějakýho elfa a on by tak nemohl vystupovat v tomto příběhu. (ano v každé pořádné fantasy nesmí chybět elf) Nebo bych já osobně vůbec nevnímal obsah a věnoval se řízení než poslouchání. To ne.. A navíc, ani to pivo by nešlo za volant. Tak že doma, teplíčko, pívečko a draci. A pro efekt k mluvenému slovu "čte mi Libor Böhm", jsem si pustil barevnou hudbu. Řeknu vám, když drak zahřměl, se mi rozsvítilo nad hlavou až jsem se někdy i lekl.
A tady by se slušelo něco napsat o obsahu. Určitě už netrpělivě čekáte, co vlastně napíšu k příběhu v této knize, že jo? Nic! Napíšu snad jen to, že vám příběh doporučuju! Zbytek si přečtěte v knize, nebo si kupte audioknihu. Je to super příběh, parádní prvotina kováře z Libně. Pan Libor Böhm mi to efektně přečetl a tuším, že skupina Hakka Muggies má na svědomí hudební doprovod. Rozhodně je k mání jejich Ovčí píseň i na "joutýbe" tak poslechněte ať víte, do čeho jdete.

Citát: Znovu se napil piva a pokračoval . . .

128 21.03.2023

Smoljak-Cimrman-Svěrák
Dobytí Severního pólu
Čechem Karlem Němcem
5. dubna 1909
Severské drama.

„Ty máš krysu huso! Tedy husu, kryso!“

„Navrhuju sníst psy“. Tohle je snad nejgeniálnější věta, co kdo kdy na Českém pódiu vyslovil. Okamžitě z řad diváků vybuchla salva smíchu. A když Varel, kterého vzali na Severní pól místo psů nepochopil a začal přemýšlet, nad tím, jaké psi, to už jsem brečel smíchy i já. Navíc perfektní píseň, která v této hře zazní je nezapomenutelná. A mnoho dalšího. V této hře je spousta situací, které každého rozesmějí a tak se nebojím tuto hru zařadit mezi nejlepší, možná i, a to se nebojme vyslovit, nejgeniálnější divadelní představení všech dob.

Komentář k semináři „Cimrman a mráz“ který předchází této hře, najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky/dobyti-severniho-polu-79797

Citát: Domů, do Prahy, do Podolí, do lékárny, do prdele....

128 25.11.2022

„Je mi jasný,
že jednoho dne
uvidím Peklo,
ale nestojím o ten pohled dřív,
než přijde můj čas“.

Ačkoliv jsem do této série investoval už dost peněz, neodolal jsem a musel si pořídit i tuto velkoobjemovou komiksovou ságu. Prostě jsem se těšil na krásné kresby Gabriela Rodrigueze ve velkém formátu. A opravdu je se čím kochat, je co obdivovat. On ten malý obrázek v klasických knihách prostě v tom velkém formátu trochu změní úhel pohledu a mnohdy jsem byl i překvapen, kolik detailů mi v malém vydání uniklo. Tak že v tomto směru obrovská spokojenost.

Citát: Je tu příliš mnoho duchů minulostii.

Co se týče námětu, scénáře, kdo by pochyboval o umění Joa „Hillstroma“ Kinga? Po otci má určitě obrovské vlohy na psaní, což ostatně již několikrát dokázal. Zámek & klíč mezi jeho velké úspěchy patří. Tak jsem se opět ponořil do světa a života rodiny Zámkových a vydal se opět na hledání klíčů po celém pozemku. A opět jsem si to užíval, tentokrát v panoramatické verzi příběhu. Nezbývá než všem popřát skvělé znovudobrodružství, užít si nějaké ty bonusy na konci kompendia a těm co neznají – doporučuji!

Citát: Jest-li tebou už brzo něco neodemknu, ...zblázním se.

128 31.08.2022

Mezi božskými bytostmi
se najde nemálo těch,
kdo s chutí vyvolávají drobná jatka,
pokud jim mohou projít bez postihu.
(Pidžin a Theresa)

Tato antologie třinácti spisovatelů a dvanácti povídek vyšla na počest dvacátého výročí webových stránek, které založil Hans-Áke Lilja. Všechny informace o světě Stevena Kinga najdete právě zde: liljas-library. a za tečku napište com.

Citát: Moje jméno je, samozřejmě, Stephen King. (Modrý kompresor)

Každý autor, který vám bude tvrdit, že se nikdy nedopustil plagiátorství, je lhář. Dobrý autor vychází ze špatných nápadů a nepravděpodobností a přetavuje je do komentářů o lidském údělu. V těchto dvanácti povídkách se vám bude zdát, že už jste to někde četli. Ale proč ne, proč si nevzít myšlenku jiného spisovatele, tvůrce nebo dramatika, a tu jeho „nevyužitou“ myšlenku prostě přepracovat do své podoby.

Citát: Pocházejí ze dvou odlišných světů – světů, které musejí navždy zůstat oddělené. (Aeliana)

O povídkách samotných si můžete přečíst mé komentáře u této knihy v sekci „části díla“. Tak že jen pár postřehů. Knihu jsem si koupil kvůli tomu, že je v ní jedna povídka od Stephena Kinga. Rád bych měl doma vše, co tento mistr pera (pc) napsal, a co u nás vyšlo. Proto volba této povídkové knihy. Příběh „Modrý kompresor“, od Stephena Kinga, není tak šokující, jak bych čekal, ale i v něm najdete nějaké to moudro. Zajímavá je povídka „Síť“ od spisovatelů Jacka Ketchuma a P.D.Cacekové. Krásně nám tu poukazuje na fakt, že jsme čím dál více závislí na internetu.

Citát: Myslíš, že je možné, aby se dva lidé zamilovali – opravdu zamilovali – jen tím, že si spolu píšou? Aniž by se potkali? (Síť)

Také je tu pár povídek, které, jak se tak říká, mi nejdou k tělu. Například jsem vůbec nepobral „Román o holokaustu“ (Stewart O´Nan) „Hřbitovní tanec“ (Richard Chizmar) a tak trochu i „Vábení plamenů“ (Kevin Quigley) Naopak se mi strašně líbily povídky „Pidžin a Theresa (Clive Barker), „Zrádné srdce“ od mistra hororu E.A.Poa, „Strážcův průvodce“ (John Ajvide Lindqvist) a nejvíc mě dostala povídka „Konec všeho“ (Brian Keena)

Citát: V seriálu jsem jim tu zombie apocalypsu, kterou prožívají, záviděl, protože maj všechno, co jsem chtěl mít já. (Konec všeho)

128 11.08.2022

Jsem duhová víla
V tvém pohledu slunce mám
Už nesu mrak
Jsem růžově bílá
Tančím, koukej se jak

„Seru na tebe, mediální mrdko“.

Druhý příběh je vlastně stejný, jak první. Nic se nezměnilo. Ano, děj se posouvá, ale vše je při starém. Opět digisex, náboženství, krvavé střety a sem tam nějaký ten humor. Hlavní postava je sympaťák, tvrďák a možná i trochu člověk. Rozhodně má lidskou povahu. Pravda, je brutálnější, ale cítí slabost a dokáže slabým pomáhat. Ta spousta sprostých výrazů je už jen razítkem spisovatelova vyjadřování a nikterak tomuto příběhu neškodí.

Malá ochutnávka: (spoiler)
Jako dítě jsem věřil, že když si stoupnu o půlnoci před zrcadlo a řeknu: „Božena Němcová,“ objeví se démonická sukuba, která napsala nejstrašnější věc v dějinách české literatury s názvem Babička, a sežere mi duši.

Jedna věc mě v tomto příběhu mátla. Nechci vyzrazovat děj, tak jen trochu nasměruju. V třetí třetině knihy se jedna postava rozhodne, že „zůstane s revolucionáři“, ale otočím stránku a už cestuje pryč. Asi jsem to špatně pochopil, nebo mi něco uniklo, ale původní tvrzení bylo přebito jiným aktem. Nicméně ani tento fakt nekazí příběh. Trochu volnější než první kniha, ale i tak plnohodnotné dobrodružství z budoucího „státu“ Praha.

Citát: Zatracený lidi, byla s nimi jenom potíž.

128 22.02.2022

Živý darebák
má pro bezpečnostní orgány
desetkrát větší cenu
než darebák mrtvý.


Musím přiznat, že od mistra Součka jsem čekal lepší příběh. Je to sice pohled do minulosti, kdy si každý říkal soudruhu, ale to pojetí, zápletka a vyvrcholení, to bylo velmi slabé. Navíc, pocit, že soudruh Vlček, jako dentista (zubař), je chytřejší než vrchní vyšetřovatel soudruh kapitán Pros, vás doprovází celým příběhem. Těžko říci, zda to pan spisovatel pojal jako výsměch české kriminálce, ale faktem zůstává, že vyšetřování bylo pomalé a sem tam i nedovysvětlené.

Citát: Jde-li o vraždu, nelze oznámení, byť i nepodepsané, jen tak hodit do koše.

Jediné, co jsem si z příběhu odnesl, byl opravdu jen pohled do komunistického Československa. Příkladem pak je třeba připomenutí, že se v té době k autu nedostal každý a na auta byly v té době pořadníky. Aut bylo prostě málo. Hlavní podezřelí si „koupil auto Opel-Olympie, která mu byla přidělena bez ohledu na značnou nouzi o vozy“. Jo, doba, kterou dnešní mládež už nechápe. Vlastně je to faktem, že jen bohatí a zloději si v té době žili jako prasata v žitě. (změnilo se něco?)

Malá ochutnávka:
To myslíš vážně, Vašku?
Smrtelně – ale abych se tak moc neblamoval, řeknu ti raději až později, proč mě to zajímá.
Tak se podívej, milý soudruhu doktore, takhle si na mne nepřijdeš. Buď spolupracujeme, nebo toho necháme. Já ti poctivě předkládám všechny výsledky vyšetřování, vezmu tě dokonce s sebou k ohledání, a tohle je vděk za všechno! Styď se!

Případ vrcholí podle pravidel výstavby klasického dramatu po expozici, peripetii a katarzi dochází ke katastrofě. Jedná si sice o špionážní příběh se zajímavou úvodní mrtvolou, ale to je asi tak vše. U příběhu jsem se nudil a horko těžko jsem jej dočetl. Vlastně v určité fázi už mě ani nezajímalo vyvrcholení. Asi v tomto smyslu podávám tedy závěrečný souhrn, nad jehož průklepem se uzavřou desky s nápisem „Samá voda“. Avšak jako milovník Součkových příběhů jsem se rozhodl pro dva a půl Hetešáka, což je na hvězdy převedeno na celkové tři kusy.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Jsme lidé smrtelní.

128 14.02.2022

Tato kniha je věnována Polly Nicholsové
Annie Chapmanové, Liz Stridové,
Kate Eddowesové, Jeanette Kellyové.
Vy a vaše smrt:
jen tím si můžeme být jisti.

„Co je čtvrtá dimenze?“

Černobílé vydání jsem již četl. I filmové zpracování s Johnny Deppem jsem viděl několikrát. Příběh byl perfektní a já si řekl, že se k němu vrátím. A najednou vyšlo barevné provedení. Neváhal jsem, pořídil si tento skvost, a začal číst znovu. Při čtení jsem měl na stole i to původní černobílé vydání. Chtěl jsem jen tak prozkoumat, nakolik se obě knihy liší. Neliší se v podstatě v ničem. Vše je tak jako v knize první. Nic navíc, nic míň. Jediný rozdíl je v kvalitě papíru. U této „barevné“ verze je papír kvalitnější a silnější.

Malá ochutnávka:
Pokletněte na levé koleno, vaše pravá noha nechť v koleně svírá pravý úhel. Do pravé ruky vezměte Bibli svatou a do levé toto kružítko, jenž jeden hrot si přitiskněte na obnaženou hruď.
„Já, William Withey Gull v přítomnosti Velkého architekta vesmíru slavnostně přísahám skrývat, tajit a nikdy neprozradit tajemství svobodných a přijatých zednářů...“

Dychtivě jsem se znova ponořil do ponuré atmosféry Londýna roku 1888.
Původní „černá“ verze byla víc temnější. Tedy, ona díky té černé barvě je opravdu deprimující. U této „barevné“ verze vyniká fakt, že je vše takové „veselejší“, což je blbost u tak brutálního příběhu, že? Ale za tím tvrzením si stojím. Zelené stromy, hnědé budovy, růžový sex, černá politika a barevné oblečení. Musím říci, tedy napsati, že ta původní verze se mi líbí víc.

Citát: Tenhle rok osmaosmdesát je peklo, co?

Navíc je zajímavé, sledovat tehdejší myšlenkové pochody, chování a jednání lidí tamní doby. Všechno to tak nějak k příběhu patří. Pro vytvoření lepší atmosféry jsem si ke čtení pustil soundtrack „Z Pekla“, který jsem dostal při zakoupení první „černobílé“ verze této knihy. Hned první song od Marilyn Mansona – The Nobodies mě zvednul chlupy na celém těle. No, pěkně to začalo. Později je hudba spíše instrumentální z taktovky mistra Trevora Jonese. Avšak ke čtení tohoto příběhu se to hodí. K obsahu nebo ději nemá smysl se nějak víc vyjadřovat. Kdo by neznal příběh Jacka Rozparovače.

Citát: Jsme jen lehký holky.

„Nic nechápete!
Skladba je buď dobrá
nebo špatná,
a je úplně jedno,
vo jakej žánr se jedná“.

„Omnia tempus habent – všechno má svůj čas“

Když jsem knihu dostal, polila mě vlna zklamání. Na to, že se jedná o limitovanou edici o počtu 666 kusů, je to tedy slabota. Kniha vyšla v měkkém přebalu. Čekal jsem alespoň tvrdé desky a možná i ocelové okraje, aby to mělo Heavy Metalový efekt. Klidně bych si i připlatil, aby limitovaná edice vypadala metalověji. Navíc o spisovateli, který si říká Karel A. Ewald jsem nikde nic nezjistil a ani v knize samotné nejsou žádné údaje, Jediné, co se z knihy a úvodu v ní dovíte, je to, že knihu napsal někdy kolen roku 1985.

Malá ochutnávka:
...ještě zbejvá nahrát „To Mega Therion“ od Celtic Frost. Tu fošnu v Praze zatím nikdo nemá, vyšla ani ne před tejdnem, na burze za ní bude dobrej vejvar nebo aspoň čejnž, pomyslel si, když lokal zbytek piva. Vstal, vyměnil desky na gramci a kazetu v tape-decku.... Spokojeně zalehl a oddal se poslechu temného tria ze Švýcar. Sem tam se spokojeně napil a se zálibou si prohlížel metalové plakáty na stěnách pokoje.....

Obsahově je to tam, kde jsem žil i já. Tak že vlastně takový historický návrat do doby, kdy tu pendlovali příslušníci VB, občanský průkaz se nosil v pravé horní kapse (leváci) u džísky, aby byl rychle přístupný, každý si říkal soudruh nebo soudružka a vojna byla povinná. Je fakt, že vize úspěšné metalové grupy na Československé poměry bylo v té době celkem reálné, ale tehdejší komunistická strana proti tomu měla prostě pádné důvody. Inu ideologii známe i dnes, a to už je komunismus pohřbený.

Citát: Když poslouchám já, ať poslouchají i sousedé. A basta!

Vytvořil jsem si playlist, aby čtení bylo podpořeno nějakým tím zvukovým efektem. A díky izolaci mé knihovny to snad ani moji sousedi neslyšeli. Při čtení této knihy jsem například poslouchal: Molly Hatchet, Celtic Frost, Twisted Sister, Ramones, Venom, Exciter, Motörhead, Iron Maiden, AC/DC a další. Neposlouchal jsem je v tomto pořadí, ale dal jsem „přehrávat náhodně“. Což tenkrát na megnetofonových kazetách nešlo. Inu, už žiju v jiné době. Byl to rozhodně dobrý příběh a každý metalák jen musí úpět a trhat si vlasy, „tušit“ jak by to tenkrát dopadlo, kdyby každýmu nejeblo.

Citát: Malý jen ten, kdo malé cíle má.

128 14.12.2021

„Prach rychle stoupal za ním,
stále zvlněný,
hladký,
klidný
...a nesmiřitelný“.

Měsíční prach je klasika, kterou jsem měl ve své knihovně spousty let. Příběh jsem za ta léta četl asi třikrát a teď byl čas na menší zvopáčko. Vždycky, když čtu starší příběhy v další pokročilé době, nevyhnu se (a to asi nikdo), přirovnávání k současné technologii. Ne jinak je tomu i u této knihy. Arthur C. Clarke sice napsal skoro nadčasové dílo, ale je tam to slůvko „skoro“. Při další čtení si člověk uvědomí pár věcí, které pan spisovatel neodhadl a ve své době, věci, které byly vrcholem technologíí, přenesl až do budoucnosti.

Citát: Nenamítal nic proti tomu, že má zemřít, ale stůj co stůj se chtěl dozvědět jak.

Bohužel, spousty věcí se mění a některé technologie, nejen, že se stanou zastaralé, ale dokonce i vymizí a místo nich nastoupí jiné. Příkladem je tak rádio jako komunikace, dnes je rádio jen k poslechu a nebo fax. Fax už také pomalu vymírá a určitě ho nebudou používat na Měsíci, až tam budou vyhlídkové jízdy na kluzácích. Jinak příběh je spíš o záchraně, napětí a překonávání nových překážek. Pokaždé, když už si záchranáři myslí, že je dokonáno měsíční prach jim přinesl nové překvapení. Napětí je zvyšováno následnými překážkami a jejich zdolávání.

Malá ochutnávka:
Vítáme vás na palubě Seléné, řekla slečna Wilkinsonová, když se všichni usadili. Vynasnažíme se s kapitánem Harrisem, abyste s námi měli příjemnou cestu. Náš společný výlet potrvá čtyři hodiny...

Moc se mi v příběhu nelíbí to odbočení a povídání o létajících talířích. Pan Radley to sice rozjel, ale mám pocit, že tak nějak Clarke na mimozemšťany v té době nevěřil, protože fakta, která udává jsou spíše výsměchem pro věřící na jinou...cizí inteligenci. (Víra v létající talíře bujela mezi blázny z periferie lidské společnosti...) Ale jinak je Měsíční prach dobrodružně lehké čtení, které nemá sice nervy drásající obsah, ale jen mírné napětí. Přesto určitě tato starší sci-fi nikoho neurazí a stojí za to si jí přečíst.
Do Měsíčního prachu vsadím tři a půl šedivého motýlka.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡ )

Citát: Copak dneska člověk nemůže už v klidu ani umřít?

128 06.06.2021

Kdysi jsem slyšel,
že od určitého stupně
vědeckého bádání
se věda nedá od magie odlišit
a zřejmě to platí i naopak.

Čtyři roky jsme museli čekat na další příběh ze světa Johna Francise Kováře. I když už to pánové Miroslav Žamboch & Jiří W. Procházka chtěli již několikrát ukončit a jednou se to dokonce panu Procházkovi povedlo (Dlouhý černý úsvit), série stále žije. A aby tomu nebyl konec v tomto příběhu je dokonce situace, která nás odkazuje na příběhy 42 až 44. Považte, až takové plány mají tvůrci tohoto dobrodružství. Tak nezbývá nic jiného než jim držet palce a těšit se na další příběhy.

Malá ochutnávka:
. . . popadli bezvládného Johna a za pár okamžiků byli i s ním ve vzducholodi.
Byl potlučený a podchlazený, ale to brzy přešlo. Stačila k tomu láhev dobré whiskey, velká termoska horkého čaje a teplo v salonu vzducholodě Prahy.
Za půl hodiny už převlečený a napojený John Kovář mohl zkontrolovat z okénka vzducholodi výsledek svého výsadku.
Byl neskutečný. . .

Bitva vzducholodí je klasická Ríšovina. Což znamená, že je to plné technických parametrů, zbraní, pomůcek a bitev. A protože vím, co pan spisovatel Vlado Ríša má nejraději, věděl jsem do čeho jdu. Vlastně jsem se totálně těšil na další příběh s JFK. Navíc má pro nás Ríša v tomto příběhu další velké překvapení. To vám však neprozradím, ale mám pocit, že spousta fandů této série začne skákat radostí. Hlavně neskákejte ze vzducholodi, nemuselo by to dobře dopadnout tedy vy byste nemuseli dobře dopadnout.

Citát: Myslel jsem, že tenhle svět jsme definitivně zbavili magie.

Příběh je dobrodružný, má pár skvělých okamžiků a když pominete ty technické poznámky a parametry, určitě si ho užijete v plné míře. Ovšem, strašně jsem se zasmál, když jsem se pídil po skutečnosti, že ačkoliv byl tento příběh dopsán již v roce 2020 vyšel až v roce 2023. Nakonec jsem to našel jazykovou redakci má na starosti Františka Vrbenská!!!! Pamětníci a milovníci JKF určitě tuší, že mířím na počátek příběhů, kdy Naganty a vlčí máky mělo vyjít jako 18. díl v této sérii. Fandové se však dočkali až někde mezi 25 a 26 dílem nebo tak nějak. Jo, není nad rychlost paní Vrbenské. No a teď tedy čekat na ty slíbené díly 42, 43 a 44.

Citát: Vy blázni! Co jste to vyváděli!

127 22.05.2023

Vyobrazený letoun
Hawker Hurricane Mk. I
(Anglie 1940)
létal v roce 1940 u 310 Sq.
(Česká peruť)

Kniha má neobvyklej rozměr. Délka 29 cm, výška 26 cm a tloušťka 3,5 cm.
Teplota, výška a rosný bod - 2,2 kilogramů a 400 stránek. Základní technické údaje dodány a už poletíme! Když před čtením sundáte papírový přebal, zjistíte, že na přední straně je něco jako rytina letadla Hawker Hurricane a pod ním je podpis Jaroslava Velce. (Proč zrovna tohle letadlo viz citát výše.) Tento malíř se však nezaobíral jen letadly. Kreslil i vojenskou techniku, lodě a brouky. I když je zde nejvíce letadel, najdete tu i jiné nádherné kresby. A je opravdu co obdivovat. Nejdříve nezbytný rozhovor, který vedl Ondřej Neff. Zde se dozvíme, jak se pan Velc dostal k malování, i fotografování, kde strávil vojnu a jak se dostal do ABC. A až teprve na straně 39 můžeme začít létat.

Malá ochutnávka:
Po vojně jsem se snažil dostat do nějakých novin nebo časopisu jako fotograf. To se mi ale nepodařilo. Oni měli svoje lidi a o mladýho kluka neměli zájem. Tak se stalo, že místo do divadla jako malíř dekorací jsem nastoupil do továrny na letadla Aero Vodochody jako grafik. Měl jsem tam kreslit obrázky pro manuály pro letadla.

Nevím, jak holky, ale kluci si určitě někdy koupili skládačku nějakého letadla. Ať už to byla Avia B.534 (1972), Mig-19 (1973) nebo třeba vodní Letov Š.328 (1974) Všechny ty kresby jsou z dílny pana Velce. Nakreslil jich nespočet. Já osobně jsem si nikdy podobnou skládačku nekoupil. Ale vždycky když jsem šel okolo modelářství obdivoval jsem ty letecké souboje za výlohou. Vlastně jsem v té době ani nevěděl, že to všechno kreslil pan Velc. K jeho osobě jsem se pak dostal později a to v časopise ABC. Tam toho měl také hodně nakresleno. Tohle je publikace pro náročné, ale i amatér jako já se rozhodně pokochá nádhernými obrazy, kterých je v této knize spousta. Tato kniha u mě nebude mít místo v knihovně, odletí do jiných rukou, ale jsem strašně rád, že jsem měl možnost jí prostudovat.

Citát: Kreslil jsem odjakživa, kreslil jsem furt.

127 15.04.2023

„Za mých mladých let,
když člověk chtěl někam vyrazit,
tak nesedal za volant,
ale vyškrábal se do sedla
a musel křiknout: Hyjé!“

„Ty nejlepší dárky nedostáváme, ale bereme si je sami.“

Rozbalil jsem si povánoční dárek, patřičně ho očuchal, vůni si vychutnal a otočil na první stránku. Byl jsem zvědav, protože s dílem Charlese Paula „Talenta“ Wilsona III jsem se zas tak moc nesetkal. Vypadá to dobře. Tedy, je to ostré a strašidelné, jako že se Charles Talent Manx III. jmenuju. Tak hurá do Vánoční říše. Rolls Royce Phantom III z roku 1938 vás tam všechny zaveze. Kresba je hrubá, avšak i příjemně strašidelná. Tak neplačte, za chvilku vám bude veselo.

Malá ochutnávka:
Nebylo to snadné žití v městečku, jakým byl Cripple Creek, s jedinou kurvou . . . ehm, chci říct, s jedinou průrvou. Matka náš osud nesla s hořkostí. V okamžicích opilecké melancholie mě vinila ze svého neblahého osudu a dokázala být velmi krutá. Nazývala mě „netopejřím ksichtem“. A tvrdila, že miminka jsou ve skutečnosti upíři, kteří matkám z prsu vysávají kromě mléka také mládí . . .

Docela mě pobavil a vlastně i donutil k zamyšlení dialog mezi vězni na začátku první kapitoly, nazvané „Útěk“. Byl o tom, zda jen zavírat do věznic, nebo usekávat údy se kterými jste „zhřešili.“ Zajímavé. A následné situace jsou taky povedené. Tak že, začalo to dobře, ale nevidím to vesele. I když je to o vánocích. A vždycky, když nastane nějaký problém, přijede Rolls-Royce s poznávací značkou NOS4A2 , alias Nosferatu.. To jen na dovysvětlení situace.

Citát: Nikdo nikdy neodmítne jízdu v Rolls-Roysu. To by bylo jako nedat si dort zdarma.

„Moje zlatíčka“, jest-li si myslíte, že tohle je veselý vánoční příběh, tak jste . . . si to myslíte správně. Bylo by potřeba tohle číst všem rodičům před spaním, aby věděli, že když chtěj děti, musí mít i velkou zodpovědnost. Protože, když se na své ratolesti vykašlete, dostanou nabídku z „druhé strany“. A věřte, s radostí přijmou. Tak že jsem tu měl obrovské dilema. Komu fandit? Dětem a jejich zfetovaným alkoholickým rodičům? Nebo Charlesi Talentu Manxovi III.? Já v tom mám jasno – miluju Rolls-Royce 1936 – Phantom III. Dal bych vám sem odkaz na wiki.... ale svoboda slova je zde zakázána. Inu, Vánoční „databázní! říše.

Citát: Ta Vánoční říše mi začíná znít jako eufemismus pro masový hrob.

Už v půlce příběhu je to totáč. Masakr jak na Vánoce. Uřezané nohy, sněhové koule, nasraní bílí králíci lezoucí z černých klobouků, úchyláci, rozstřílené pizdy, mluvící Měsíc, televizní zrnění a nějaký ten golf. Chybí technika, ale hrubá síla je skvělá. U tohoto příběhu vám prostě musí stačit. Tak neumírejte, vydrže ještě chvíli naživu. „Je ta závěrečná zatmívačka dost dlouhá?“ Tak jo, končíme. Ještě Epilog nazvaný Přízraky a nějaká ta Galerie obrazů – 100% KONEC.

Citát: Ještě nejsi úplně mrtvej. Zatím jen na půl.

127 17.01.2023

„Mě se to nelíbí.
Standa vždycky
jezdí na Vánoce,
a nakonec se k nám rozjede už teď.
Co má asi za lubem?“

Posel z Liptákova - Experiment do kraje Cimrmanova stáří

Hra první: Posel světla: Hra z budoucnosti

Ve své podstatě celkem smutný příběh. Ano, dost jsem se zasmál, ale někde hluboko je z toho cítit smutek. Inu, rozhodně na nás v budoucnosti na starý kolna, nečeká nic dobrého. Naštěstí se synek zase vrátil do Prahy a cestou potrubní se srazil s chemikem. A teď vám zazpívám...

Ano, ano, čtete dobře. Toto představení představuje dvě hry a dva semináře.

Hra druhá: Vizionář: Hra se smrtí.

„Tak já se vám podívám na toho Ptáčka pane Daněk“. Druhá z krátkých her ze série Liptákov je méně vtipná, než hra první z budoucnosti. Tato je naopak o věštění budoucnosti, ale ono to není věštění, jen takové obrazy.
Hra první i hra druhá jsou na tom úplně stejně. Lehce nad průměrem. V té první hře mě velmi zaujal robot Artur. Ve druhé hře mě zaujala postava Smrtky. „Na shledanou“.

Citát: Pane Smrtko, mě to trochu zaskočilo, já bych si potřeboval zařídit ještě pár věcí.

Komentář k semináři najdete zde:

https://www.databazeknih.cz/komentare-povidky/terva-87261

127 15.11.2022

„Teď už zbejvalo
jenom najít někoho,
kdo si zaslouží umřít,
a zabít ho.“
„To nemůže bejt moc těžký, ne?“

„Zabij pro mě, nebo budeš zabit.“

Po důkladném očichání knihy po rozbalení, jsem jí jen tak letmo prolistoval, než začnu číst. I tak jsem zahlédl spíše tmavé barvy a komiksová okna plná detailů. Máte se opravdu na co těšit. Krev na vás cáká hned z prvních stránek. A při tom si vyslechnem zpověď hlavního aktéra, který vám určitě přiroste k srdci. Hlavně, když je nucen do jisté situace a musí zabíjet. Ano, tak to je, a tak se to na počátku příběhu dozvíte. Což ostatně tak nějak vysvětluje tvůrce v anotaci na zadní straně tohoto příběhu.

Malá ochutnávka:
Takhle jsem si svůj život nepředstavoval. Ale někdy nemáte na výběr, že jo? A řekněme si to otevřeně – já jsem v tomhle fakt dobrej. V zabíjení lidí. Lidí, co si to zaslouží. Jasně, můžete se ze svého obláčku nadřazenosti ptát, kdo mi dal právo rozhodovat... Ale to je váš sebeobrannej mechanizmus. Vaše alibi pro to, že vy nic neděláte. Protože svět je ve sračkách a všichni to víme.

Fascinoval mě příběh O hrbáčovi z Tisíce a jedné noci. Ed Brubaker slovy hlavního hrdiny tento příběh vysvětluje, a mě hlavně zaujala a zamrazila ta myšlenka o lidech, kteří se snaží zachovat správně. To rozebrání povah a konečný výrok, že to je úplně jinak než v té pohádce....nádhera. Ale víc prozrazovat nebudu, kdo chce víc, musí si knihu přečíst. Krásně to podtrhuje kresba Seana Phillipse. Jsou tu totiž komiksová okna beze slov a úvahy hlavního „hrdiny“ jsou napsány v bílých liniích po okrajích stránek.

Citát: Jenže já si myslím, že ten, kdo stvořil ten původní příběh, znal pravdu....

Opravdové napětí přišlo záhy. Čekal jsem, kde sežene zbraň a kdy narazí na prvního „špatnýho“ člověka, aby jej mohl (musel?) zabít. Všechno se to ve mně bouřilo. Nevěděl jsem zda mu fandit, nebo ho odsuzovat. Znáte ten pocit, že víte, že někdo je zlý, ale vy si furt říkáte, že nemáte soudit a házet kameny, když sami nejste bez viny. Ale je vina a vina? Existuje špatné a dobré zlo? Něco jako „poloviční lež je lepší než úplná pravda.“ No, rozhodně vás tento příběh donutí nad tímto popřemýšlet. Jisté je však jedno: Kdyby to skončilo prvním zabitím, tak by tento příběh nemohl být dále vyprávěn, že jo? Jak se mi tento příběh líbil je snad jasný z uděleného hodnocení.

Citát: Démoni neexistujou. Nejsem buran ze zapadákova, kterej věří na anděly a čerty a podobný hovadiny. Takže jsem věděl, že to, co jsem tý noci viděl, se odehrálo jen v mý hlavě.

127 08.10.2022

„Jak se dělá Krakatit?!!!
Jak se to dělá?!
Postup!
Postup, řekni, jak se dělá!
Jak se dělá Krakatit?!!!“

Hned na začátku je několik celostránkových kreseb na kterých jsou znázorněny hlavní postavy. Už na první pohled je papír velmi nekvalitní, ale kresba je krásná a vyzařuje z ní temno. To asi proto, že vše je kresleno pastelovými tmavými barvami. Ta kresba dává pocit hororu a tajemna. Asi nejlepší podobiznu, v těch úvodních šesti kresbách, má princezna Willemína na koni. Radost pohledět.

Citát: Život je taky třaskavina...

Obsahově to snad zná každý. Krakatit je výbušnina a kolem ní je spousta chaosu. Tak že víc než obsahu jsem si užíval kresbu. Nádherný pohled na Prahu, lokomotiva mířící do Týnice nebo ostnatý drát před obličejem.
A obsah? Inu, kam nemůže ďábel, tam nasaďte ženu. A to na Prokopa platí. Za trochu sexu bude Krakatit a nebo všichni vyletí do povětří? Klasika v komiksové verzi je velmi povedená. Apropó, v dnešní době dost aktuální téma. Svět potřebuje levný a silný druh energie. Že by Krakatit? „Aby to svítilo a hřálo!“

Citát: Svět má miliardy životů a vy jste první člověk, který ho může považovat za svou laboratoř..

127 21.09.2022

„Pochybuji,
že by nás FBI
vyslalo vyšetřovat
starověkou
mayskou legendu.“

Pozor obsahuje SPOILERY a PRAVDU!!!!!

Zříceniny v Xitaciánu, Yucatán, Mexiko

Mayské zříceniny (opuštěné pyramidy) slibují velké dobrodružství. Hlavně pro archeology. Už jen bůh Kukulkán je (byl?) přinejmenším podivná bytost. Pro Muldera jasný mimozemšťan. To, co se odehrává v tomto příběhu je uchvacující. První příběh, kde se po delší době v knižní formě, objevují mimozemšťané. A vůbec nejsou zlý. Ale ani ohleduplní. Daně Scullyové i Foxu Mulderovi je doslova o život. „Muldere, nebudeš snad do případu zmizelých osob zatahovat starověké astronauty?“

Malá ochutnávka:
Většina místních obyvatel se tomu místu vyhýbá. Tvrdí, že je prokleté. Nebo posvátné..., záleží na tom, jaký překlad si zvolíš, Scullyová. Jejich legendy vyprávějí o příšerných opeřených hadech, bohu Kukulkánovi a zbloudilých duších lidských obětí, jejichž krev zbrotila kameny chrámu......

V příběhu najdeme spousty napětí, dobrodružství a hlavně smrti. Tohle mě prostě baví. Kosmická loď a její záchrana je jen pomyslnou třešinkou na dortu, který nám „uvařil“ Hevin J. Anderson spolu s tvůrcem seriálu Chrisem Carterem. Ještě snad dodat, že tento díl nikdy nebyl zfilmován, přinejmenším si na něj nepamatuju. Což mě vede k tomu, že už je zase čas dát si celý seriál od začátku.

Citát: Víc než z nějakého mýtu mám strach z ozbrojených lidí.

V příběhu dostávají prostor i Osamělý střelci (The Lone Gunman). Redakce, jejímž smyslem je odhalovat komploty a poznávat oficiální pravdu o tisíci tajemných spiknutí, v níž hraje úlohu vláda USA. Bohůmžel tu nejsou moc dlouho. Langly, Byers a Frohik se tu jen mihnou. Ale i tak to byla milá připomínka těchto podivných patronů, jak je nazvala Dana Scullyová. Fox Mulder se zde dostává do kosmické lodě, pohřbené hluboko pod jednou z pyramid. Má mimozemšťany doslova na dosah. Ale jak to už známe, důkazy nenávratně zmizí. V tomto případě ve vesmíru.

Citát. Někde tam venku je pravda.

127 01.03.2022