Terva komentáře u knih

Krussové
útočili bez přestání,
ve dne v noci,
nehleděli na ztráty,
naprosto opovrhovali smrtí.

Teď čtěte velmi pozorně. Tato kniha v sérii Mark Stone, kapitán pro dohled nad primitivními planetami, má v Čechách číslo 34. Ano, už je to třicátý čtvrtý příběh. Ale ve skutečnosti je Poslední obyvatel z planety Zwor (s pracovním názvem – Poslední Zwor) prvním příběhem v celé této sérii. Série má celkem 86 knih. A Zwor je tou úplně první, kterou Jean-Pierre Garen napsal. Toliko k tomu nesmyslnému chaosu, co tu v Čechách provedlo nakladatelství Najáda a posléze i Ivo Železný. Dále už nemá smysl se k tomu vracet. Jen dodám, že mě strašně mrzí, že jsem se to nedozvěděl dřív. Četl bych totiž všechny knihy, tak jak je pan spisovatel napsal.

Malá ochutnávka:
Ani Ray nezahálel. Popadl nejbližší píku za hrot, vyrval ji dozorci a ratištěm ho probodl skrz naskrz. Nešťastník naletěl na své druhy, kteří ztratili rovnováhu. Ray toho využil, jednomu kopnutím zlomil vaz, dalšímu prorazil pěstí hrudník a třetího roztřískal o zeď jako dřevěnou loutku.

Díky těm zmatkům v chronologii by pak někdo klidně mohl napsat, že tento příběh je divný a po třiceti třech knihám absolutně nelogický. A měl by i pravdu, leč toto je opravdu první Mark Strone, který kdy vyšel. Proto jsem na něj i s tímto vědomím nahlížel. Ano chybí mu tu ty srandy například se sekretářkou Peggy, která zde zatím vůbec není a na mimosmyslové rozhovory s Rayem – to tady ještě není v plné síle. Na tom později pan spisovatel zapracoval. Tedy, příběh je tímto zařazením docela surový. Mark ještě nemá všechny ty propriety u kterých víte, že je použije a vše zvrátí ve svůj prospěch. Ve skutečnosti mu zde hrozí větší nebezpečí než v dalších příbězích.

Citát: Dobře vedenému mučení nikdo neodolá.

Proto jsem si tento syrový a surový příběh vychutnal v té největší míře. A byl jsem nadmíru spokojen. Kdo chcete s touto sérii začít podívejte se do předchozí knihy s názvem Drak na Wilku. Je tam v recenzi seznam prvních 36 knih, tak jak vyšly ve Francii. Ovšem musím se zmínit také k mrazivé situaci v tomto příběhu. Je tu totiž dost krásných věcí, které jsem mohl ocenit. Jsou tu tvorové, kteří se skoro chovají jako Gigerovo Vetřelci a najdete tu dost podobných věcí, které jste mohli vidět ve filmu Hvězdná pěchota. Ale pozor, vůbec to není vykrádačka. Do příběhu to nádherně pasuje. Tleskám. Je to perfektní a nádherný hororový příběh.

Citát: Bude to nejpozoruhodnější reportáž století!

101 16.11.2023

Pradávné temné legendy
hovoří o tom, že dlouho předtím,
než vzniklo lidstvo,
vládly planetě Zemi
úplně jiné bytosti.

Přílet skulptur Prastarých z Vesmíru na naší planetu je na počátku tohoto příběhu zvěčněn několika celostránkovými kresbami. A jsou to krásné, temné kresby v odstínech šedé a černé. Také jak jinak, když je tento příběh nakreslen černo-bíle. Musím uznat, že celkově je celý příběh perfektně nakreslený. Lahoda pohledět. I když děs, který se vytváří na stránkách přímo před očima čtenářů, se nedá nazvat nádherným. Přinejmenším jej můžete nazvat hrůzným. Každé okno vytváří děsivější a děsivější pohled na území, kde se dějí divné věci. Tak že napětí je vzrůstající.

Malá ochutnávka:
Musím se přiznat, že moje vzrušení z toho, že vidím svět, kam lidská noha ještě nevkročila, v sobě skrývalo i špetku nejistoty.
Ryk větru, jenž vanul podél naší trasy, a zvuk motoru, který postrádal tlumič . . . v letadle naplněném ohlušujícím hlukem jsem zvláštně pociťoval existenci jakéhosi druhu vědomého zla.
A pak jsme konečně uviděli onu zemi.
Spatřili jsme bezvěké tajemství pradávné země, jež se té dnešní vůbec nepodobala.

Tento příběh hlavních aktérů začíná na konci. Na konci jak knihy, tak na konci předešlého příběhu. Skupina badatelů v čele s Dyerem, profesorem geologie a velitelem této polární expedice z Miskatonické univerzity, chtějí zjistit, co se stalo s Godneyem, který z tábora utekl. Cestou za ním nalézají čím dál víc podivnější skulptur vytvořených ve skalách severního kontinentu neznámou rasou. Město, megalopole, které najdou v sobě nese nádech tajemna. Má v sobě jistou logiku, ale to je jen od pohledu z letadla – co se ukrývá uvnitř, to musíte probádat sami. Nebudu spoilerovat.

Citát: Při takovém počtu obětí nemůžu prostě opustit tento kontinent bez toho, abych znal příčinu.

Obrovským přínosem do historie Prastarých, je fakt, že do této knihy byly přidány Ztracené epochy jejich vzniku. Hlavně souboj s dalšími mimozemskými rasami, které probíhaly před miliony a miliony lety. Boj s plemenem zvaným Cthulhu, s vlastními „roboty“ jménem Shoggothové nebo třeba s rasou Yetti (Mi-Go). Všechno je to hodně mrazivé, ale ve skutečnosti je to vyprávěno s jistou sílou pravdy. Vyzní to všechno věrohodně, ať už jsou tyto rasy skutečné nebo jen mýtem. Vezmeme-li v potaz, že Howard Phillips Lovecraft čerpal z opravdu pradávných knih a nebyl nijak vystavěn lžím současného internetu, dá se těmto legendám rozhodně věřit. Kdo si moc nepotrpí na čtení knih, tomu tento kreslený příběh doporučuji.

Citát: Když se nad tím zamyslím, tak se ani nedá říci, že by byli krutí.

114 16.11.2023

Noční tvorové umlkli
a upřeli pozornost na dům,
který se po mnoha letech spánku
probudil k životu.
Buch...! Buch...! Buch...!

Najdi Emilyyyy...

Snad každý tvrdí, že základem dobrého příběhu je první dojem. Respektive první věta. A paní spisovatelce se první věta povedla. (To nahoře rozhodně není ta první věta, o které mluvím) Má takový nádech nejen naděje a tajemna, ale i krve a smrti. Ostatně o tom celý příběh je. Vše je vyprávěno poctivě a je jen na čtenáři, zda bude příběh brát jako opravdu uskutečněný nebo jen pravdivý s prvky tajemna a mysterie. Já jsem se rozhodl tomu věřit. A věřte, že tím jsem si celý ten smutný a drastický příběh užíval. Mrazilo mě u něj a sem tam jsem měl i v pozoru chlupy nejen na rukách.

Malá ochutnávka:
Kamila se vyděšeně krčila zavřená v široké šatní skříni, naslouchala matčinu křiku a fňukala. Když jí uteklo hlasitější zaštkání, Emily sedící naproti ní si varovně položila ukazováček před rty.

Je v tom smutek i drama. Všechno vede k jedinému konci. K pravdě. Ale dostat se na konec příběhu není tak jednoduché. Příběh má tři časové linie, které se krásně prolínají. A protože znáte jména účastníků všech linií, není rozhodně žádným problémem ihned poznat v jakém čase se nacházíte. Ostatně, u každé kapitoly je na počátku jasně napsáno, do jakého času se přesouváme. Paní spisovatelka nechává čtenáře neustále v nevědomosti, střídá období a aby toho nebylo málo, přidá ke konci ještě jednu časovou linii.

Citát: Byla se jakžtakž ochotná smířit se strašidlem v baráku, ale oživlé plyšové zvířátko bylo i na ni trochu moc. Fuj!

Pracovat s takovým rozpětím není asi žádná sranda. Ke konci příběhu to pak už byla rychlovka. Časové linie se střídaly strašně moc rychle, což možná je trochu vadou, ale protože to šlo opravdu rychle, nemá čtenář pocit, že by o něco přišel. Rozhodně se však nenudí. Mám pocit, že tohle je lépe napsané než prvotina paní spisovatelky – Ve stínu války – která se mi také líbila. Avšak Balada pro Emily má v sobě víc potenciálu a je vidět, že paní Stráníková nám zraje. Jsem zvědav na její další příběh. Tuto baladu vřele doporučuji.

Citát: Vítr zahání všechny smutky, už nikdy nebudeš se bát . . .

120 14.11.2023

Před tmou ale neutečete.
Je všude kolem nás.
On přichází!
Bůh přichází!!!
Pohraje si s váma Carnage!

Musím přiznat, že série Venom mi moc neseděla. Ale díl nazvaný Carnage byl nejlepší v té zatím vydané části. Carnage: Naprostý masakr je samostatný neočíslovaný svazek. Ten teď právě držím v ruce a začínám číst. Je to od počátku slušný zmatek, masakr a chaos. Eddie Brock se svým synem Dylanem utíkají před Bohem Carnagem. Jediné, co mi tam nějak moc nesedělo, že Venom údajně v Eddim už není, ale pak se z ničeho nic záhadně objevuje. Prý byl v Brockovi neustále schovaný. Tak jo, trochu tu nelogičnost přehlédnu a budu doufat, že těch kiksů tam nebude víc.

Citát: Je jedno, jest-li seš mrtvej. Pro něj seš pořád cíl.

Už jednou jsem poukazoval na fakt, že když se objevuje Spider-Man, očekávám ty jeho srandovní, a někdy i trapný, hlášky . . . ale očekávám je! A i se na ně těším. Jenže on s Venomem, jako by ztratil chuť na humor. Ne jinak je tom u i zde. Tady dokonce Spider-Parker přísahá, že už nebude vtipkovat. To jako fakt? Inu, moc srandy jsem si neužil. Obsahově je do hodně zmatené. Kresba je taky někdy spíš chaotická než přehledná. Mnohdy jsem ani nepochopil, co nám tím kterým obrazem chtěl Ryan Stegman říci. Všechno to jakoby jde úplně jinou cestou, než bych chtěl já. A to je dost důležitý fakt. Tak že sérii Venom možná ještě dokoupím, ale Carnage byl posledním sešitem. Další nee.

Citát: Nevím, jest-li s tím můžeme bojovat.

101 14.11.2023

Mluví k vám
Kodek,
umělá inteligence
orbitálnéího města
Coda-ε.

Pátý příběh ze série Poslední velkoměsto mě moc nebavil. Ne, že by to bylo vyloženě špatný, to ne, jen to bylo strašně zdlouhavý. A navíc se to tak trochu odehrává úplně jinde než v Bornu. Odehrává se to celé na kosmické orbitální stanici Coda3, respektive Codaε . Všechny ty události na této stanici probíhají strašně zdlouhavě. Některé pasáže mě vůbec nebavili. Celé to na mě působila jakoby odfláknuté. Rychlý začátek, prodlužovaný pobyt na Codě a pak zase najednou rychlý konec. Prostě jsem si to náležitě vůbec neužíval. Byl jsem nakonec rád, že jsem to dočetl. Trvalo to trošku déle, než knihy čtu, ale vysvětlení už jsem podal. Ani se mi k této knize nechce víc psát. Zatím nejhorší v sérii.

Malá ochutnávka:
Virginie si s tím nejspíš holí nohy, vysvětlil jsem.
A proč?
Asi chce být krásnější.
Proč chce bejt krásnější, když neprcá?, podivila se Pippi.
To je jedno z velkých tajemství všehomíra, pokrčil jsem rameny.

119 11.11.2023

Koukejte vysmrdět,
vy kulturně deprivovaný
ksindlové!
Hňupy v kosmu nechceme!
( #34 Bo drandí delfína)

Další svazek příběhu ementála Loba je zde. Najdeme tu hned čtyři gurva dobrý příběhy. Se scénářem se snad ani nedá diskutovat. Drsný hlášky, drsný kecy, drsné smrti a drsní tvorové. A protože ve všech příbězích má scénář na starosti Alan Grant, užijeme si čtyřnásobnou dávku gulí, keců a Lobomouder. Co se týče kresby a barev, úřaduje tu vícero tvůrců. Ale naštěstí si s tím moc hlavy nelámou a v podstatě opisují jeden od druhého. Tak že žvýkačkové kresby, žvýkačkové obrazy a žvýkačkové barvy. Prostě guma tývole!

LOBA vytvořil Keith Giffen a Roger Sliter

Hned první příběh, Bo drandí delfína, vás naladí na Lobovu notu. Budete gurva čučet, co dokáže záchrana divokých delfínů s uvědomělým Lobem. Čučel u Lungren, oblíbený herec mezi delfíny. Zbytek máte vy mentálové v komentáři u povídek. Teď vysmahneme na další příběh. Tím je Jízda smrti 100. Na počest stoletého výročí Jízdy smrti si Lobo v současnosti užije zgurvenou druhou Jízdu smrti. Další super masakr v pořadí.

Citát: Tývole, to je voprc! (#35-36 Jízda smrti 100)

Lobův bedekr po děvenkách je třetím a nejhorším a vlastně i nejsmutnějším příběhem v tomto svazku. Vůbec mi to nesedlo. Ale protože jsem se gurva párkrát dobře vyblil, tak za tři kozy to dám. Poslední příběh, Poslední Bo na Zemi je parodií na Jurský párek, tedy Park. Taková vcelku dobrá žranice. Trochu zmatkoidní, ale jurský párek a praprase na grilu - dobrý.

Malá ochutnávka:
Některý buchetky si řeknou ANO, ale zaty trable ti nestojej, jako třeba číča Billy. . .
BILLY – Ty se mi líbíš Lobáku!
Seš drsnej, hustej a s ničím se moc nepářeš!
Navíc vraždíš, kudy chodíš!
Tak co, že bysme na to vlítli?
(#37 Lobův bedekr po děvenkách)

A něco málo vopruzu na konec. První příběh je pocta příběhu Hledá se Willy a všem ekologickejm vorganizacím. Druhý příběh je vzpomínka na Shakespeara a jeho romanticko krvavý příběh Romeo a Julie. Třetí příběh, Lobův bedekr po děvenkách je o mužích, co hledí na kozy. Je v tom moc sexycizmu a moc hormonů. Poslední je Poslední Bo na Zemi a to je něco pro Elena Granta a jeho Jurský Park. A protože komiksy o Lobovi často končí zběsilou explozí, je potřeba si to vysvačit opravdu chirurgicky s citem pro detaily.

Citát: Pro žár mordování! Pro chuť krve! Pro řev chcípajících a těžce zraněnejch! (#38 Poslední Lobák na Zemi)

PS – Hele vy mentální ementálové, kompletní komentáře najdete v sexi části díla u této knihy nebo u Alana Granta v doupěti.

109 11.11.2023

Chcete mi říct,
že nám tady virtuálové
nabývají vědomí
jako v tom starým seriálu
Westworld?

Tak copak asi teď dělá moje kočička rozkošná?

Pan Heteša opět dokázal, že prostě umí. Zdánlivě těží sám ze sebe, nebo ze svých knih, ale jako celek z toho prostě vyjde dobrý a překvapující příběh. Najdete tu spoustu základních slov z mnoha spisovatelovo již napsaných knih. Vlastně mám pocit, že tu jsou všechna základní slova. Od camelek, přes Jacka až po Minecraft. Příběhem proletí u žlutí motýlci!!! A další potěšení pro mé čtenářské ego jsou Vetřelci. Ano, i zde se objevují Gigerovo děti. Tedy, abych vás moc nemátl – mluví se tu o nich. Víc nic, ale i to postačí k dobré náladě. A jsou pěkně drahý. Za jednoho Vetřelce chce ta mrcha Millneová dva . . . nene, cenu vám neřeknu.

Citát: Kafe, houkla směrem ke kuchyňské lince a kávovar cinkl, že rozuměl.

Příběh je opět prošpikován technologiemi, kterým se ani nesnažím porozumět. Kdo ví jak například vypadá tvrzený sendvičový sklo, lokátor biowaru nebo kvantový tunelový nanočástice. Hlavní je, že splňují svůj účel. Pan Heteša dokazuje, že to jde i bez zombíků, čarodějnic a upírů. Tak moment – stop! Upíra si škrtněte. Jeden tu je. Sice pokousaný od . . . ha, čekali jste, že napíšu zombíka? Tak to jste na omylu. Ten upír je pokousaný od, ne ani čarodějnice to není, je to od virtuála. Mě se neptejte, přečtěte, pochopíte.

Malá ochutnávka:
Chci fakta, jenom fakta. Byl tam teda někdo zvenčí, nebo ne? A nechci slyšet nic o vílách a démonech.
Teoreticky by mohl, pokračoval Hitchawer. Vytáhl jsem si poslední přenos Basama Hameda před čtrnácti dny. Při tom procesu jako by v jednu chvíli datová entita samovolně duplikovala jeho softwarový klíč s biochemickým kódem . . .

Skoro každá kapitola je nádherně vypointovaná a čtenáře čeká ironická nebo jiná hláška na konci skoro všech těch kapitol. Tak že vás to očekávání vtipné doložky neustále žene v před. Je tu i spousta sexu, jak živočišnýho tak virtuálního. Všechno je to perfektně rozm . .vrtaný. Ale průser nastane asi dvacet listů před koncem. Příběh je rozjetý, vy už čekáte konec, vyvrcholení, ale ono se stále něco děje, situace je horší a horší a já už měl obavy, zda je to samostatný román a aby to vůbec mělo nějaký konec. A ejhle, má to konec a je to samostatný román. Překvapení na konci vás dostane. A jak hodnotit tento příběh jinak, než Hetešáky, že jo? Tak že plný počet nepůlených žlutých vetřelčích Hetešáků.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ )

Citát: Kolem poletují žlutí motýlci a je jich strašně moc, až se všechno změní ve žlutou neproniknutelnou mlhu.
ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ

Total romantika.

116 05.11.2023

Jsem tu snad jediný,
kdo si uvědomuje,
že Země
může klidně být
totálně zničená?

Ihned po dočtení druhého svazku jsem jsem pustil do poslední knihy. Oni totiž události v předešlém svazku nabraly celkem strhující konec a já jsem úplně napjatý, co se z toho vyklube. Kdo tohle četl si určitě všiml, že jedna z hlavních postav vědátor Kalish je nakreslený dle podoby ilustrátora a scénáristy Denise Bajrama. Prostě si ho nakreslil k obrazu svému. A pěkně to koexistuje s úvodními náboženskými texty. Má to prostě účel a ladí to.

Citát: Neštěstí a hloupost si v sobě nesou všichni lidé.

Cestování časem úřaduje i v tomto dobrodružství. Co na to říci, když už hlavní hrdinové skupiny Purgatory dokázali cestovat tři dny do minulosti. Otázkou je, co jim přinese budoucnost. A není to nic přívětivého. Dramatické situace narůstají. Navíc jsem se usvědčil v tom, že jeden ze členů – Mário, je skoro idiot. Taková horká Italská hlava. No a Kalish to také vyřešil tak nějak po svém. Purgatory, ta posádka, která mě tak uhranula už v prvním sešitě tohoto dobrodružství, se vesměs celá totálně rozpadla.

Citát: Ve škole by udělali líp, kdyby vás místo blábolů o hvězdách naučili řídit traktor!

Ale všechen ten zmar a katastrofy, které jsou v těchto dvou dílech jsou vlastně dramatickým vyvrcholením, který vede ke strhujícímu konci. Jenže má to dva zajímavé háčky – dvě situace, které nejsou vysvětleny, ale jsou důležité pro pokračování děje. Například jak se dva členové Purgatory dostali z vězeňské cely a podivná situace kolem Erwarda Kalishe. Díky těmto dvou anomáliím ubírám jeden a půl motýlka. Díky těmto situacím se mi konec moc nezamlouval.
( ƸӜƷ ƸӜƷ ƸӜƷ Ƹ )

Citát: Čas je výsledek všech cest v čase, které někdo už vykonal nebo teprve vykoná.

104 05.11.2023

Když vás někdo
napálí brokovnicí do břicha,
jen málokdy
je z toho
něco dobrého.

Název vypadal lákavě, přebal knihy také nebyl špatný, a tak jsem neodolal a zakoupil. Ovšem po přečtení jsem si řekl, že zas tak velký béčkový nářez to nebyl. Hlavní hrdina Bý je spíš žvanil. Neustále vyhrožuje, jak se promění, aby byl pořádný masakr, ale vždycky to na poslední chvíli utne a čtenář má útrum. A když už konečně dojde k nějaké té proměně, tak hrdina hrdinně omdlí. Navíc, hlášky, které mu do úst dal pan spisovatel Ptačímuž, jsou celkem ubohé. Vlastně mě žádná pořádná hláška ani nenapadá. A pokud tam byla nějaká, alespoň lehce průměrná, stejně jsem jí už dávno zapomněl, pokud jsem si jí nepoznamenal a nevložil do citátů.

Citát: Oblíbená výmluva na starou legendární magii: Já nic, to ten čaroděj mě donutil.

Tak že jediné, co mě zaujalo je prvních pár vět na začátku příběhu, což vlastně bylo i použito v anotaci na zadní straně této knihy. . . voněla po medu. . . Zajímavostí je zásadní změna v pojetí přístupu a myšlení mistra Bý. Každýmu odsekává, posílá ho do patřičných míst, a pak najednou u jedné osoby udělá úplný opak. Ale zcela zjevně k tomu neměl důvod! Asi to byl ten legendární oslí můstek, aby se děj konečně někam posunul. Navíc politika vstupu do města byla pro mne trochu zmatená. Asi jsem jí špatně pochopil. Vlastě do města nesměl vstoupit nikdo kdo není nebo nevypadá jako člověk. Ale mám pocit, že ve městě snad ani žádnej klasickej člověk nebyl.

Citát: Smrdí to politikou a tý jsem se vždycky snažil vyhýbat.

Tak že jsem v podstatě celých 400 stran čekal, až dojde k té legendární proměně. Až se probudí, tak nás všechny bla bla bla, doplňte si dle své oblíbené varianty. Jako by to tady už nebylo několikrát. Že ze sebe toho hrdinu jen dělá. Že ve skutečnosti ani netuší, jak těma kecama nudí. Jo, ano, nakonec jsem to dočetl, ale trvalo mi to celkem déle, než běžná kniha. Také se mi zdálo, že ačkoliv hlavní hrdina neměl rád politikaření – smrdělo mu, tak se vlastně celou domu až moc politicky choval. Už jsem byl celkem unavenej těma nekonečnejma debatama a také uvažoval o tom, že to prostě odložím a nedočtu. Dočetl, ale nadšený jsem z toho nebyl. Pořídil jsem si i druhou knihu v této sérii, ale budu se jí bát.

Citát: A začal jsem předstírat spánek tak dobře, že jsem asi opravdu usnul.

105 02.11.2023

Tak jen doufám,
že život,
co jste mi dali,
bude na výši té smrti,
co jste mi ukradli.

V komentáři u prvních dvou sešitů jsem se nějako pozapomněl zmínit o tom, že kapitoly začínají náboženskými texty o vzniku planety a života na ní. V tomto druhém svazku je to ještě víc očividnější, neboť hned první (třetí) příběh nese název Kain a Ábel. Druhý sešit (čtvrtý v sérii) pak nese příznačný název Potopa. V prvním příběhu je dost technických frází. Mnohým jsem ani nerozuměl a ani se jim vlastně nesnažil porozumět. Všechno se to motá kolem života v červí díře. A naše skupina nazvaná Purgatory do toho vlítla po hlavě . . . a časoprostor je pohltil. Jsou uvěznění na stanici, která vytvořila tuto díru.

Citát: Přeci se nenecháme zděsit pár vysušenými mrtvolami!

Všechno se to točí kolem časového paradoxu a cestování v čase. Jenže všechno má své pro a proti. Ale to už zabředám moc do technických pasáží, kterých je v těchto dvou sešitech až moc. Tak že Kain musí zabít Ábela, a možná se to všechno vyřeší. Všechno se to zdramatizuje Baltiho snem. Je to opravdu nádherně nakreslená vícestránková pasáž. Vlastně je dost mrazivá, skoro až hororová. To zakončení příběhu mě trochu zarazilo. Byl to něco na způsob: a když řekl, že tak bude – tak bylo. Ale jak jsem řekl já – moc technických pasáží.

Citát: Bože, chraň nás před idioty!

4. Potopa má krásný titulní list. Socha svobody letící vesmírem. Tedy ono to tak vypadá, že jen tak letí, ale podstata je jinde. Příběh navazuje na předcházejícího 3. Kaina a Ábela. Díky časovému paradoxu a cestování v čase se nám to začíná pěkně zamotávat. Ale dost ke scénáři. Denis Bajram – má na svědomí i kresbu. Má to své výhody, udělat si komiks kompletně sám. Když o něčem někdo vypráví, tak pak není problém si to i nakreslit. Kresba je povedená. A je chválihodné, že i když se děj zaměřuje na postavy a obličeje, netrpí tím ani trochu pozadí. A tam kde nejsou lidé jsou krásné vesmírné kresby. Tak že jsem si na to už zvykl a oproti předcházejícímu svazku zde přidávám tu jednu poslední pátou hvězdu navíc.

Citát: Konec všeho živého se blíží, neboť vinou člověka je Země plná násilí, a hle, já zničím jej se Zemí.

106 02.11.2023

Lidský živočišný druh
měl tvrdošíjnou snahu
přežít i tam,
kde by jiné
podlehly.

Tohle je trochu jiný pohled na život obyvatel Pernu. Jedná se totiž už o přechod z fantasy do čistého, nebo skoro čistého, sci-fi. Díky objevům na Jižní polokouli se lidé v jednom odhaleném objektu dostanou k umělé inteligenci. IU co si říká Aivas. Ta vlastně začne díky dobrým radám přetvářet kompletně život všech obyvatel Weyrů a planety Pern. Tak že prvních cca 200 stran jsou docela dlouhé technické pasáže. Aivas radí všem držebníkům, weyrům i drakenům, kterak zlepšit a inovovat svoji práci. Díky těmto novinkám by se mohla velká část příběhu zdát trochu nudnější.

Malá ochutnávka:
Harfenický tovaryš Tagetarl s úzkostným výrazem v obličeji kráčel z Aivasova komplexu k Robintonovu stolu v předsálí: Aivas by rád mluvil s tebou a Sebellem, až se vám to bude hodit, oznámil harfeníkovi.
Cože? Copak zase vymyslel? Zeptal se Robinton, když si všiml neklidu mladého tovaryše.
Chce, aby Síň harfenického cechu postavila tiskařský lis.

Avšak jsou zde i odpůrci této novelizace a tak se na přestřel dostávají i teroristické útoky, únos a nátlak. Díky čemuž se děj příběhu celkem vyhrocuje a získává tím i více napětí. Některé záškodníky je potřeba umravnit a tak se zde i poprvé setkáváme s faktem, že i na Pernu je něco jako trestanecký tábor. Hlubinné doly, kam jsou dopravováni ti, jenž dostanou nějaký trest jsou součástí života na Pernu. Tento fakt nikdy v předcházejících příbězích nebyl zmíněn. Mohu snad i zmínit a nespoilerovat, že se zde už cestuje do vesmíru. To zvládá Jason a jeho bílý drak Ruth.

Citát: To, že se člověk bojí, je moudré: zbystřuje to smysl pro vlastní bezpečnost.

Protože jsem už celou ságu několikrát četl, vynechal jsem pár příběhů, které se vklínily mezi Bílého draka a tuto knihu. Tak že jsem sám sebe neposlechl, aby se četlo podle zrodu určitých knih. Tak že prosím nečtěte po Bílém drakovi tuto knihu, a radě pro plynulý přechod si přečtěte ty dva nebo tři příběhy, které jsou mezi. Možná by někomu takový rychlý přechod mohl vadit. Chce to prostě pro ty, co čtou poprvé, číst všechno pěkně popořadě. Jinak je tohle velmi dobrý příběh a až na tu přehršel technických novinek je to velmi čtivé.

Citát: Tomu, kdo důsledně poslouchá rozkazy jsem ochoten věřit.

106 28.10.2023

Není nad to,
když je člověk
nějaký čas daleko od civilizace,
potom si víc váží
jejich výdobytků.

Konečně jsem se dopídil toho, proč jsou některé příběhy na přeskáčku. Proč je v jednom příběhu Mark Stone už obdařen mimořádnými psychickými schopnosti a pak v následném to ještě neumí. Proč v jednom příběhu už jeho osobní loď Neptun 2 je vybavena zbraněmi a v následujícím je to jen obyčejná výletní jachta Neptun. V této knize je totiž na konci seznam knih, tak jak je pan spisovatel napsal a hned vedle je ten samý seznam s Českým číslováním.

Citát: Pamela Obdivuje Zdatného a Odvážného Reka. (POZOR)

Tak pan Jean-Pierre Garen není sklerotik, který v šuplíku našel nějaké nevydané starší příběhy, jak jsem si myslel. To jen Česká nakladatelství jako je Najáda a Ivo Železný v tom udělali chaos a vydávaly knihy jen tak halabala na přeskáčku. Nevím, podle čeho to berou, zda náhodně nebo tam byly jiné problémy. Ale už v tom konečně mám jasno. Pořadí knihy vydaných ve Francii a pěkně popořadě najdete v mé recenzi u této knihy a nebo na mém profilu.

Malá ochutnávka:
Kdo tedy jste, pane Garene?
Vedu dvojí existenci na způsob doktora Jekylla a pana Hydea. Ve dne jsem spořádaný pařížský chirurg Goiran, otec dvou synů Jeana-Michaela a Pierra-Oliviera, a v noci, o výkendech a o dovolené se měním ve scifistického Hydea Garena.
(Z rozhovoru s Jean-Pierre Garenem na konci tohoto příběhu)

A teď k tomuto příběhu. Toto je příběh který má jednu prvotinu. Poprvé se totiž stalo, že Mark Stone se vrací na planetu, kterou již prozkoumal. Tak že tu má přátele a vnadné děvy, které mu prokazují určité, řekněme tomu dary. Ano, sex je taky dárek. A nebojte je tu opravdu i drak. Jasně, na Wilku je drak, ale tak trochu z jiného těsta, dá se říci. Ale jinak zase příjemné akční i veselé dobrodružství plné nástrah a smrti. Na konci mimo již zmíněného pořadí najdete dokonce rozhovor z Jean-Pierre Garenem.

Citát: Můžeš ho nenápadně zničit laserem?

105 28.10.2023

Nastává nová éra,
staré křivdy
budou pomstěny
a my vstoupíme
do nového a očištěného světa.

Zatím, co první kniha v této sérii (Tajemná historie Bornnu) byla jakýmsi přepisem počítačový hry, a druhý příběh (Kletba) celkem slušnou noirovou jízdou, je třetí příběh zase o něco jinačí. S příchodem Oggerda se kniha Padající Archanděl stala možná víc politickou vizí než něčím jiným. Pomalý rozjezd, trochu moc větvení příběhů a v podstatě nezáživné tlumené akce, jsem byl trochu z obsahu zklamán. Kniha, respektive příběh v ní, je spíše mezičlánkem událostí - spojnicí mezi Kletbou a Ostrovem.

Malá ochutnávka:
Hledáme Paula Norrise. Na toho jsme se tě už vyptávali. V Karanténě by měl žít jeho mladší brácha Peter. Možná i jejich fotřík a další příbuzní. S těma se potřebujeme zkontaktovat. Zkus se nějak dopídit toho Petera Norrise.
Ti magoři v Karanténě se jmenujou jinak, řekl Heinrich. Říkají si Červ, Párač, Tchoř, Honič a tak podobně. Jestli se tam někdo jmenoval Peter Norris, tak ho uvařili v kotli, maso sežrali, kosti roztloukli na prášek, z prášku upekli placky a ty taky sežrali.

Gouvernet Raymond Fink, přezdívaný Gowery tu má opět hlavní slovo a příběh nám vypráví. Ale jak jsem se již zmínil, nemá to správnou šťávu. Ovšem vyjednávání a detektivní práci tu moc nevyužije. Párkrát jsem se zasmál. Zejména situaci, kdy někdo tvrdí, že dřívější telefony měli v sobě zabudovaný fotoaparát. Těžko tomu uvěřit, že jo. Ve své podstatě je tohle zatím nejslabší článek Posledního velkoměsta. A já pevně věřím, že Ostrov a posléze zatím ještě nevydaná Bílá jako sůl budou rozhodně lepší.

Citát: Vážně? Teď už mě nezavřou, když u mě najdou počítač?

109 25.10.2023

Obávám se,
že nám to
všichni milovníci
Saturnových prstenců
dají pěkně sežrat.

Purgatory – posádka, která má mnohá tajemství. Jenže, když se stane průser, je potřeba jejich tajemství odhalit. A pak je teprve začnete vnímat. Zaslouží si odpuštění, nebo patří před soudní tribunál? Dobrá, tak že partu tu máme. Možná si jí mnozí o oblíbí. V tom nevidím žádný problém. Trochu horší mi připadá scénář. Všechno to dění kolem nějaké stěny u Saturnu mi připadá lehce zmatené. Pár hrdinů, nějaký ten posera – pohoda. Ale zatím nebylo vůbec vysvětleno, vo co jako go. V prvním díle nazvané Geneze se toho moc nedozvíte. Je to vlastně takové seznamování s hlavníma hrdinama. Tedy, pokud je za hrdiny přijmete.

Citát: Strach je normální věc, nebezpečná je až zbabělost.

Druhý sešit je zcela podobný prvnímu. Plody poznání pro čtenáře nepřinesou plody poznání, ale jen chaos. Něco jako; jeden za všechny, všichni za jednoho, a hrrr na ně, my jim to ukážem. Ale skutek utek. Nějak mi dost dlouho trvalo se zorientovat. Od kresby také nečekejte nějaký skvost. Je to obyčejná, skoro až nevýrazná tvorba, která ve vás nevzbudí nějaké umělecké nadšení. Ovšem posádka eskadry Purgatory vypadá na partu fakt tvrďáků a tak jsem jim moc a moc fandil.

Citát: Další, kdo zpochybní některé z mých rozhodnutí, skončí na úklidu hajzlů, i kdyby to byl generál!

99 25.10.2023

Kdo jsi?
Já jsem Čise.
A ty jsi . . .. . . Philomela.
Tak první střípek už máme.
Však mi tě postupně dáme dohromady.

Ačkoliv nás pan Pavlovský přesvědčil, že bude vydávat komiksy rychleji, na manga si musíme prostě klasicky déle počkat. A tak jsem se zase po delší době dočkal pokračování mé oblíbené postavy. Číse je nezaměnitelná, svérázná a někdy má dokonalá řešení. Kdo má načteno, tomu je snad už dávno jasné, že její řešení prostě dokážou překvapit. Ani v tomto příběhu tomu není jinak. Philomela by vám mohla vyprávět.

Citát. Za to můžeš ty, protože se od nás nechceš nechat sežrat!

Hned na úvod mě překvapila první celostránková kresba. Je povedená a svým způsobem docela pohledná až magická. Více méně v tomto svazku žádné jiné výraznější kresby nejsou. Tedy až na úvodní stránky k jednotlivým kapitolám. Například je hezká ta u kapitoly 87. Jen si vzít barvičky a vymalovat si to. Tak že další povedený příběh. A navíc to má temný konec. Bohyně Morrigan je docela kočka. Tak že snad bude brzy další kniha.

Citát: Proč jsem se musel narodit zrovna do týhle rodiny?

109 21.10.2023

Krásný důkaz toho, co všechno se může vydávat za knihu. Paní řidička jde očividně (a vůbec to nezastírá) po žebříčku stále výš a výš. A to od prvního manžela až po ředitele. Kde se jí však pos®alo první manželství, to nám nějak deníček neřekl. Ale naopak nám řekl, že pan řiditel nabídl paní řidičce, zda s ním nechce sdílet cupé, tedy jezdit novou historickou chlastací tramvají T3 Coupé. A od této chvíle už to všechno smrdí jen samochválou. To, jak paní v úvozovkách, řidička, pomlouvá své kolegy a vinní je z toho, že jsou alkoholici, rozvedení a utíkají od nich ženy – je zářným příkladem toho, jak jimi opovrhuje. (vlastně taková sorta lidí existuje v každém zaměstnání) Kdežto ředitele, toho má ráda. Nakolik ho má ráda, to nám deníček tají. Možná má doma ještě jeden tajný deníček, ale ten přeci nevydá. Ono stačí už jen to, jak si stěžuje na internet, a že lidé jí jen pomlouvají a tvrdí o ní, že je (doplň si Milku) Je to vlastně smutný příběh, který nám o životě tramvajáků vůbec nic neřekne. Tedy vlastně řekne, ale jen to, co chce paní řidička. A tak zcela jistě vznikne mylná představa o tom, kterak mají tramvajáci krásný a veselý zaměstnání a že na každého jenom mávaj, dostávaj dárky a všichni je vlastně milujou. A strašně mě rozesmála ta pasáž s Národním divadlem. Tohle by mě fakt jako tupouna ani nenapadlo, že divadlo vyhořelo.

Moji zuřivost přehluší
výkřik dítěte
a po něm se ozve hlas,
kterej jsem už
nikdy neměl slyšet . . .

Tento příběh je stejně tak zmatený, jako chaos v hlavě Eddyo Brocka. Vždycky nevíte na čem jste. Zmatek střídá realita, realitu zase zmatek. A čtenář pak už ani netuší, čemu že to má vůbec věřit. Když se na scéně objevuje Sleeper, tak už mi to připadalo přehnaný. Kam to jako chtějí tvůrci z klasickým Venomem ještě dotáhnout? Kolik odnoží tohoto mimozemského symbionta nakonec bude? Protože mě už teď se zdá, že jich je až moc.

Citát: Mohl jsem si vybrat. A šel jsem zpátky do temnoty.

Tak že po chaotickém čtení musím uznat, že kresby v tomto svazku se povedly. Všichni tři tvůrci (Donny Cates, Jesus Aburtov a Rain Beredo) se činí a ikdyž je opět díky Carnagemu použito hektolitrů červené barvy, vyjde z toho nakonec příjemná kresba. Například jsou nádherné úvodní listy k samostatným sešitům, alternativní obálky a i některé celostránkové kresby v jednotlivých příbězích. Jako celek na mě tento svazek zatím působí lépe než ty tři předchozí.

Citát: Na to, že seš chytrej, seš docela dost blbej!

106 17.10.2023

Generační ryba -
pohlavně dospělá,
zdravá, geneticky kvalitní
a dostatečně silná ryba
vhodná k dalšímu rozmnožování.

Už se tak pomaličku připravuji na důchod. Volný čas, který tak nastane bych rád věnoval rybám. A tak jsem si pořídil knihu o základech života ryb, jejich území a způsoby jejich odchytu. Tato kniha je trochu starší, už z roku 2010, ale dostal jsem na ní doporučení. Prý podle ní získám informace, které opravdu k rybám a jejich chytání potřebuju. A to je důležité, hlavně u člověka, který nerozezná Kapra obecného od Karase obecného. Mám spíš v merku akvarijní ryby, a volná příroda, to je pro mě absolutně neznámé území.

Citát. Úhoři putují z našich vod za rozmnožováním až k americkým břehům Atlantského oceánu.

Musím uznat, že v této knize je spousta informací. A také jsou tyto informace podpořeny podrobnými popisky a hlavně je tu spousta fotografií, kdy i ten nejméně zkušený rybář pozná, co že to vlastně na tom vlasci má. Položená, plavená, přívlačí nebo muškaření, to vše je tu krásně a podrobně popsáno. Přidáno je i něco o ekologii a kuchyni. Ano, jsou i tací rybáři, který si své úlovky nosí domů a zpracovávají si je k večeři po dlouhém dni stráveném u vody. Jídelní lístek je tu velmi obsáhlej. Obsah knihy by dal hodně informací, ale vím, že se mám ještě co učit.

Citát: Sen mnoha rybářů je rybolov na mongolských řekách.

116 14.10.2023

Sirota
vychovaná církví
Nových průkopníků
je vždy zralá
čelit vnějšímu světu!

Postarej se o Dolores.

Vůbec jsem netušil, co se stane, když jeptiška zdědí kosmickou loď. Tak trochu jsem se obával, aby nezačala hledat Boha. Ale jinak to zní jako vtip, že jo? (Jeptiška zdědí kosmickou loď . . . ) A hned, jak jsem Mony zahlídnul, na první stránce (Mony je ta jeptiška), tak jsem si říkal; Ta svatozář nad hlavou, to bude průser! A když jsem uzřel její zelený voči a zrzavý vlasy, už mě Mona měla. A když jsem uzřel Dolores, už mě Dolores měla. Zní vám to jako božské ikony? Tak to vám zní velice správně. Protože já se právě dvakrát zamiloval. Halelujááá!!!!

Malá ochutnávka.
Vykroč do temnot a beze strachu v mžiku,
najdeš stopu Nových průkopníků.
Ukaž světu pravdu čirou,
požehnej jej svojí vírou.
Od vzniku až do zániku,
stopou Nových průkopníků . . .
(Tohle prostě nezvládnu!)

Á já si naopak říkal, že tohle prostě zvládnu. Nadšení hned od první stránky. A navíc jsem se hluboce zasmál. Když Mona se svou Dolores a svým novým pilotem, opouští planetu Neo-Gay. Je v orbitu této planety šrotiště a v něm je kousek trupu U.S.S. Enterprise NCC-1701. Fakt Boží! Kresba (Lye Tarquinová) je perfektní. Nejsou tu žádné extrémní barvy, jen zrzavé Moniny vlasy. Kresba je celkově moc povedená. Scénář (Didier Tarquin) je také slušný. Žádné chození okolo, rovnou začne akce. A ke konci dokonce zažijeme čistou vesmírnou bitvu. Pro mě zatím nejlepší Modrá crew. Myslím, že dvojka UCC Dolores to však překoná.

Citát: Charitu? S bitevní lodí! HAHAHA!!

108 14.10.2023

Protože nejsme členové IDO,
jednání se nás netýká.
Nemůže se nám nic stát.
Jsem jen svědci
a tak to zůstane.

Třetí svazek dvou příběhů Orbital se nám dějově přenáší z Prahy a Kuala Lumpuru do New Yorku. Tak že hurá přes velkou louži. Příběhy se jmenují: Spravedlnost (sešit č.5) a Odboj (sešit č.6) Příběhy opět poukazují na to, že rasová válka není jen mezi lidmi, ale také i mezi mimozemšťany. Je zde opět hodně politiky, jednání, teroristických činů a moc mluvení. Tak že vlastně nejnapínavější částí prvního, respektive pátého sešitu je pokus o záchranu skoro mrtvého agenta Calese Swanyho. Ten je po předcházejících událostech na pokraji smrti. Snažej se na je ozdravení použít mimolidskou technovědu a výsledek je tak nejasný.

Citát: Vidíte! Je tam! Já vám to říkal! . . . Jenže nás masakruje!

Na druhou stranu se zde rodí nová a velmi zajímavá přátelství. Ve všem má prsty Angus. Ano, Angus, ta živá létající kosmická loď je i jistým druhem mimozemšťana. A upřímně, všechno dění kolem tohoto tvora se mi strašně líbí. Díky němu dávám vždy příběhům o jednu hvězdu víc. A navíc, agentka Mézoké Izzua je zde velmi akční a její jednání na konci příběhu Spravedlnost mě velmi potěšila. Dobrá akce tleskám! Druhý příběh v tomto svazku Odboj začíná opět lehce politicky. To, že je konfederace prožraná rivalitou, kariérními plány, mocenskými gambity, zbabělostí vůdců a následným násilím, to je snad už každému jasné. Proto vás ani nepřekvapí název posledního dobrodružství Název ODBOJ mluví sám za sebe.

Citát: Vy jste se rozhodli před problémy utéct, já se rozhodla jim čelit.

Kresba opět jednoduchá až účelová. Ani jsem tu nenašel žádný obrázek, který by se mě vysloveně líbil, tak jak tomu bylo v předešlém svazku. Obsahově je to strašně moc politiky. Ale to už bylo řečeno. Přidejte si i nerozhodnost, sem tam zmatek a nevědomost. Zbytečné boje, žádné objevování. Když si to shrnu, dal jsem jedničce 50%, dvojce 65% a trojka se díky akci agentce Mézoké vyšplhala až na politických 70%. Což značí, že zůstanu u čtyř hvězd. Celkově však mě celá série zklamala. A navíc celkem otevřený konec tomu taky dal docela ránu . . .

Citát: Vždycky jsem si myslel, že lidstvo je nejkrásnější, když bojuje . . .

115 11.10.2023