Teron komentáře u knih

Je to vlastně takové pásmo obrazů, které se dějově dá popsat jako epizoda sitcomu - denní setkávání tří pánů na plovárně naruší příjezd kouzelníka a jeho krásné Asistentky do města. Příběh tak skončí ve stejném rozložení, jako začal. Ale bohové, ta čeština. Ta hra jazyka, přechodníků a přirovnání. Pravda, ke konci jsem právě z toho jazyka už trochu umdléval a poslední stránky spíš projížděl než četl. Přesto přese všechno - abych parafrázoval majora - dejte sem detektivku, humor či fantasy, dejte sem příběh, vše co je v deskách svázáno, vše co je vytištěno a všechny druhy listů, které se čítají ve vzdělaných zemích. Neboť je další den, Země se otočila a tu bývá obyčej čísti;-)

12 20.10.2018

Nemůžu si pomoct, přišlo mi to jak psaný z povinnosti. Ani pochmurnost moc nefungovala, protože veškeré projevy Nepřítele (to opakování leze na nervy po dvaceti stránkách), byly jaksi odtažité, neurčité a všechno negativní se v knize dělo tak nějak v pozadí a zásahem autora nakonec přešlo - vlastně se nekoná žádná reálná konfrontace s druhou stranou. Někde od poloviny jsem text víceméně už jen projížděl očima a četl skoro jen dialogy.

4 12.10.2018

Hmm...autor má v mnoha aspektech pravdu, ať se jedná o rozbor tuzemského šablonovitého vzdělávání, podnikatelského způsobu myšlení a analýzy davu, který konzumuje pravidelně balast, který ho nikam neposouvá. S tímhle by to mohla být neobjevná, ale přínosná příručka osobního rozvoje.

Zavádějící jsou ovšem autorovy formulace typu "je obecně známo" a poměrně silný tón nejrůznějších spiknutí a konspirací, které mají za cíl z člověka vysát zřejmě cokoli.
Potenciál člověku nikdo neukradl, on sám ho dobrovolně odevzdal všem těm sračkám, kterými je denně bombardován. Depeyrac tady do jisté míry dělá to samé, co vyčítá oněm průměrným a neúspěšným - stejně jako oni hledají chybu kdekoli jinde, než v sobě samých, snaží se autor tak nějak najít velkého zlého démona, který to má všechno na triku.
Veškeré potřebné informace a postupy na splnění vlastních cílů nejsou uzamčeny někde v trezorech bank nebo tajných iluminátů a podobných výrostků. Ne, jsou jich plné blogy, Youtube kanály a knihovny.

1 01.10.2018

V mnoha ohledech byznys thinkink in a nutshell hlavně pro malé a začínající firmy i jednotlivce. Je ale dobře, že i člověk podnikající už nějakou dobu může najít dost podnětů na "zrestartování" některých oblastí svého působení nebo metodiky. Jeden z těch svazků, ke kterému se dá po nějaké době vracet jen na takovou lehkou meditaci "jestli mě náhodou netrkne něco, co dělám idiotsky nebo složitě"

28.09.2018

Ač poměrně černobílé univerzum - pochopitelné vzhledem k době vzniku - je krásné svou formou, svými zákonitostmi a systémem magie. U ní se mi hrozně líbí jak pojetí konfliktů, tak vnitřní svět jejích uživatelů, vrcholem je samozřejmě souboj u konce. A Alyss je moc příjemně praštěná;-)

2 17.09.2018

Nečekal jsem nic moc, ale dostalo se mi setu zdařilých kousků, minima průměru a jen jedné totální schízy.

11.09.2018

Předně oceňuji rozjetí něčeho rozsáhlejšího v tuzemských podmínkách. Mám rád vlastní universa s vlastními pravidly a nějaké ambice a obojího se tu celkem dostává. Z tohohle důvodu mi ani nevadilo použití místních reálií, protože svět se dostatečně liší od našeho, aby poskytoval nejen prostor pro nápady a nová pravidla, ale taky ho jimi zaplnil. Zavání to Hranicí nemožného a ta byla hodně dobrá.
Ve výsledku zamrzí akorát klišovitý úvod (agent na životní křižovatce se dostává do víru prapodivných událostí) a dost zdrclý závěr působící stylem deus ex machina - prostě se najednou objeví další strana a věcí srovná.

2 22.08.2018

No, předně musím říct, že anotace, která prozradí druhou polovinu příběhu, je na facku. Celkově jde o jakouis čtenářskou vytrvalostni zkoušku, která ovšem v přímých i nepřímých formulacích a metaforách obsahuje mnohé s přístupu, kterým se člověk může popasovat snad s jakýmkoli náročným vlastním dílem od sportu po podnikání. V některých momentech sklouzává příběh k lehce Coelho/Alchymista duchu, ale naštěstí jde jen o záblesky, na rozdíl od nich je totiž tvrdým manifestem vytrvalosti, odhodlání a houževnatosti člověka vstříc mezním situacím.
Akorát ten konec mi přišel hrozně useklý a do ztracena, takže na plný počet to není.

5 19.08.2018

Nakonec dávám dvě za dobrou ekonomickou konstrukcí a několik fakt dobrých momentů a hlášek. Jenže ty se topí v moři vaty a nezáživnosti. Více recka.

1 19.07.2018

Goodking píše furt hrozně kostrbatě, ale vyrovnává to výborným univerzem, zákonitostmi vztahů věcí i lidí a poselstvími, která z toho vycházejí. Z toho samého vychází i specifický humor, který způsobí čtenáři hysterický záchvat smíchu i během drastické scény vraždění a znásilňování.
Pravda, finále bylo trochu rutinní a Darken Rahl samotný je celkem plochý záporák, ale celkově vzato je to velmi sympatický rozjezd.

10.06.2018

Hitmakeři jsou i nejsou návodem na bestseller. Svazek se zabývá hlavně psychologií obecenstva a tímm, co všechno se děje v rovině mezi produktem a obecenstvem. Tohle autor ukazuje na písničkách, výtvarném umění, seriálech i knihách a ukazuje, co všechno má a může mít vliv na to, že se konkrétní věc stane globàlním fenoménem.

4 23.05.2018

Líbí se mi grimoárový design, obálka a koncept s kartami a medailonky uvnitř. Jak to řekla přibližně Františka na křtu: "Hrome, ta kniha je příjemná na pohmat, šikovná do ruky a vejde se kolikrát i do kapsy." Navíc pevná vazba - nemám rád ty tuhoše paperbacky, kde se bojíte knihu otevřít pořádně, aby se nezlomila.

Když jsem poprvé zaslechl krátce před nějakým dávnějším Conem název Lehké fantazijno a viděl plakát, blesklo mi hlavou "ha, nějaký novátorský projekt"...pak jsem se dověděl, že má jít o antologii a můj zájem klesl tak o třetinu. Proč? Od dětství jsem tíhnul hlavně k rozsáhlým a komplexním světům a na fantasy zkrátka miluju nejvíc právě ty dlouhé série, kterými člověk postupně objevuje cizí rozměry a prožívá s nimi dlouhé roky radosti i trápení. Povídky, antologie a sborníky u mě v tomhle ohledu leží tak nějak na druhé straně spektra a mám na ně chuť sporadicky, navíc mi trvají hrozně dlouho.

Trochu mi vadilo nikoli výlučně ženské zaměření (ta tuzemská tvorba, která mě dosud zaujala, pochází téměř výlučně od žen), ale jeho neustálé omílání. V minulosti jsem spolupracoval (nebo dosud spolupracuju) s úspěšnými ženami z více oborů včetně vícemistryně světa v rockbiku. Nikdy nepotřebovaly zdůrazňovat svoje ženství nebo schopnosti, jejich činy byly dostatečně výmluvné. Tohle tlačení na pilu mi v celkovém vyznění zkrátka lehce zkazilo apetit podobně, jako kdyby mi za oknem běhal pravidelně někdo s transparentem.

Oba body jsou asi důvodem, proč mi dočtení od prvého otevření zabralo přes rok - hlavně tedy masivní zásek u první povídky. Pozitivem budiž, že se tu seběhla jména, která se jinak asi pohybují dost roztříštěně a nepravidlně, takže je to trochu jako konjunkce autorek a je hrozně fajn, že sborník říká "hele, tyhle dámy píšou taky".

Celkově 4 kousky, které fakt zaujaly: Případ osla canterburského, Dům ocelových jehel, Mizera z Mexika, Černý samet...a potom průměr až záležitosti, u kterých jsem si po dočtení řekl jen "WTF?"

1 13.05.2018

První polovina je parádní, druhá má hodně přeskakovatelná místa, protože je dost patrné, co a jak se podělá. Celkově?

Slabikář fantastiky, takový karetní balíček toho, co dělat s hrdinou i čtenářem, nádherně propletená struktura možnosti říše a zároveň studie lidské mysli. A jako by to nestačilo, tak i jedna velká alegorie pro samotnou schopnost snít a tvořit a umění vyprávět. Mnoho kapitol je na sobě nezávislých a šlo by je dost prohazovat, aniž by celek jakkoli utrpěl, protože jsou vlastně samostatnými zkouškami jak pro postavy, tak pro čtenáře...

1 04.05.2018

Odkládám rozčarován někde za polovinou, ačkoli jsou příběhy čtivé. Je znát, že autor navazuje na tradici Burroughse či dalších, ale možná je pro mě problém už v tomhle navázání (původní příběhy jsem nečetl).

Velký plus za atmosféru. Je evidentní, že reálie autor zvládá a dobu vykresluje krásně včetně souvislosti jazykových, národnostních a dalších. V tomhle ohledu to do doby, kdy se příběh odehrává, opravdu vtáhne.

Plochost "hrdiny". Franta Franta je úlet na druhou a upřímně, ne v dobrém smyslu. Fungoval by, pokud by postava byla propracovaná a byla sebeparodií například ve stylu Limonádového Joea. Franta je ale plochá neurčená entita s českým původem, bouchačkou a jizvou přes ksicht. Nic víc se o něm člověk nedozví a v důsledku je z něj plochý počítačový avatar, který se jen s každou povídkou připlete do jiné šlamastyky. Kdyby v půlce textu zemřel, nehne to se mnou, protože k němu nemám silnější vztah než k včerejším novinám.

Nemagičnost příběhu. Sorry, od povídek vedených jako scifi a fantasy toho v tomhle směru čekám fakt víc a hlavně - čekám to na OBOU stranách. Což o to, v prvních třech příbězích se Franta a další střetli s něčím nadpřirozeným, ale oni sami jsou naprosto antimagic. V takových momentech si říkám, proč se autor s tímhle nastavováním vůbec namáhá a prostě fantasy prvky nevypustí úplně, protože na knize by se to zřejmě moc nepoznalo. Nutně mi z toho leze takový ten případ knihy, která do příběhu funkčního i bez magie něco přihodí, aby to bylo možné vydat pod žánrovou nálepkou.

Celkově jsem na vážkách, co si o tom celém myslet. Na jednu stranu je to atraktivní téma s velmi dobrými reáliemi (které mohou i uvést na pravou míru různé omyly pro jiné autory) a atmosférou, na druhou stranu selhává ve způsobu sestavení příběhů navzájem a i jejich jednotlivých složek, což je pro mě podstatnější faktor.

1 24.03.2018

Začalo to poměrně solidně, dokonce i humorostické tlačení na pilu, tak typické u tuzemských děl, nebylo tak znatelné.
Postupně se ale projevují klíčové nedostatky.
Za prvé kopie prostředí a celkového motivu, které z toho dělá v mnoha ohledech spíše remake než pokračování.
Za druhé cpaní přirovnání a humoru skoro do každé věty, takže situace popsatelná na jeden odstavec (v kteréžto podobě by byla mnohem údernější) se rozroste na stránku a ztratí jiskru, stává se statickou.
Za třetí recyklace - kniha nikam nemíří a krátce po usazení se postav na chatě se stává sadou kapitolových anekdot, které lze libovolně prohazovat, ubírat či přidávat, aniž by to na celku bylo jakkoli znát. Jejich rozvržení je prakticky totožné - organizuje se nějaký podnik, Saturnin ví naprosto všechno, končí se na lenošce, teta Kateřina a Milouš to nějak schytají, je posána krása Barbory Terebové, případně romantické chvilky s Oulickým. Z toho vychází i absence vyváženosti, kdy prakticky jedinými otloukánky jsou Milouš a Kateřina, což má sice nějakou logiku, ale při tomhle množství opakování se to rychle zajídá a ostatní postavy jsou naprosto nepostiženy.
Celkově asi jedna za trefení stylu a druhá za pár opravdu dobrých vtípků, protože ten zbytek, ač dobře načatý, se postupem stránek zhroutil a vyhasl.

7 16.03.2018

Dal jsem si teď Symbol znova, protože po dočtení Počátku mě trklo, že si pamatuju všechny Langdony až na tohohle. Respektive pamatoval jsem si mlhavě pointu i některé zvraty, ale ne průběh.
Celkově asi Langdon s nejlepší šifrovací cestou, sice slabší pointou v konstrukci (všechno kvůli tomuhle?), ale dobrým vyzněním, které je rafinovanou fackou současnému stavu náboženství a tomu, jak bylo jeho původní poselství zkresleno časem a mnoha zájmy mnoha skupin a mnoha lidí.
Trochu mi uniká důvod některých činů Malacha, protože vzhledem k jeho cílům se mi zdály poměrně marginální, ačkoli rodinná linie byla poměrně v pohodě.

1 13.03.2018

Je pravda, že Bransona sleduju od doby, kdy jsem se začal o tyhle oblasti zajímat, asi nejvíc. Četl jsem od něj už Byznys v plné nahotě, ale tahle kniha je o něco přehlednějším shrnutím jeho mentality a přístupu, na kterém stojí i celá Virgin Group. A koukám, že název originálu shrnuje přístup celkem dobře - naslouchejte, učte se, mluvte spolu, nebojte se opřít do starých pořádků, komunikujte ve všech směrech, ptejte se, bavte se všemi možnými způsoby a pořád se posouvejte:-)

1 11.03.2018

Pod nutně zabarveným slovníkem autora se skrývá elementární příručka osobního psychologického rozvoje zaobalená do magie a pochopitelné kritiky křesťanství kvůli jeho ještě pochopitelnější nefunkčnosti.
LaVey zbavuje člověka jakékoli výlučnosti a ukazuje ho jen jako jedno ze zvířat, sice dominujících svým postavením a vlivem, ale stále jen zvíře.
Čtenáři s různými ostřejšími příručkami na čtenářském kontě tu zřejmě nenajdou nic moc nového, čtenáři bez příruček mohou najít mnohé.
Tři za úmysl a poselství, dvě za to, že jsem upřímně čekal, že celá kniha bude psána stejnou formou jako Kniha Satanova, tedy v bodech a metaforách, nikoli jako suchopárný psychologický rozbor. Ty už jsem v mnoha podobách četl hodněkrát a ústřední myšlenka bývá totožná, takže tady čertužel nic nového.

17.02.2018

Konstrukčně asi nejčitelnější a nejlidštější Brown. Čitelností myslím to, že indicie a nápovědy dávají smysl a kdo za věcmi stojí, se dá určit velmi snadno už někde v první čtvrtině.
Současně jde v mnoha ohledech o Browna nejnudnějšího a totálně selhávajícího ve své úloze "Langdonovky".
Prvním problémem je totiž Langdon sám, protože naprosto chybí ono "langdonování". První šífru nebo hádanku rozlouskne profesor asi 150 stránek před koncem knihy a to je všechno. Nekoná se žádné složité sledování vodítek a jinotajů jako v Andělech, Šifře nebo Infernu. Od začátku nám dvojice Langdona a Langdongirl jen zdrhá před pronásledovateli a je totálně vedena za ručičku. Profesor je totiž dešifrant klasiky, takže v moderním prostředí se prakticky vůbec nechytá a to jediné vodítko, které mu za celou dobu přijde pod ruku, musí tedy pocházet z dob mnohem dřívějších.
Z té modernity svazku pochází i druhý problém. Je tu sice spousta obsáhlých a podrobných popisů staveb, děl a čertvíčeho ještě, ale v příběhu nehrají prakticky žádnou roli (jediný obraz rozebírá Langdon na začátku) a většinu z nich by bylo možné s klidem vypustit a kniha by nijak neutrpěla, pouze by měla poloviční rozsah.

Už v Infernu najel Brown na metodu "přišli jsme na náměstí a popíšem si šutr za šutrem", díky čemuž je možné v knize číst prakticky jen dialogy a čtenář o nic nepřichází.
Poselství knihy (tedy odpovědi na otázky) není samo o sobě nijak objevné a Brown použil strukturu známou poměrně dobře asi každému s jen trochu hlubším zájmem o vesmír, astrofyziku a obory příbuzné.

Plusem budiž velmi lidské vyznění konce, které bylo jednou z tří možností, které nutně musely nastat, a zřejmě tou lepší. Jedna za vyznění a druhá za za pár perfektních hlášek v konverzaci.

13 12.02.2018

Četl jsem jiné, kratší vydání, které v databázi není.

Od začátku padne na člověka vynikající atmosféra doby, podpořená znatelně starším jazykem, který ale nádherně vtahuje do děje. Pravda, část s posedlou Lucy se více táhne, protože se pořád opakuje několik aktivit postav a teprve cca poslední čtvrtina obsahuje samotný hon na hraběte.
Draculu ale není možné vnímat okem dnešní doby poté, co člověk viděl či hrál jeho četná zpracování. Je nutné vzít v úvahu, že jde o první a základní kámen žánru.
Jako takový nabízí všechno, co má - atmosféru, nového protivníka, společenství přátel, kteří jsou ochotni pro sebe zemřít a souboj s časem. Pravda, to finále mohlo být trochu delší, ale výsledku to nijak moc neubírá.

2 12.01.2018