TerJac komentáře u knih
Zajímavé. Skutečně jsem moc nedoufala, že mne kniha nějak osloví. Zpočátku jsem si myslela, že je postavena převážně na přiblížení tragédie v 86 roce, která je zároveň propojena s tématem přátelství. Ale kniha nakonec vzala naprosto jiný spád. Moc doporučuji.
Kniha v sobě kloubí mnoho. Jak tématiku přátelství, tak lásky v rodině. Ale odráží také tehdejší způsob života nejen v Rusku. Nevím proč jsem si při pročítání zoufale přála, aby majetkové poměry hlavních hrdinek dnes okusily dnešní děti, které ani neví, jak moc mohou být rády za to, kde a jak vlastně žijí. Pěkné bylo i propojení s příběhem Rivky, který jsem zpočátku vnímala rušivě, než jsem zjistila, proč byl k příběhu dívek připojen. Ano, tohle dětem určitě ráda doporučím. Kniha jim ukáže nejen to, jak důležitá je stránka lidskosti, pomoci a přátelství, ale opět tyčí ukazovák nad tím, jak to kdysi bylo, na co bychom neměly zapomínat, a čeho všeho bychom si měly vážit.
Další kniha Jodi, kterou jsem se odvážila vzít do rukou, i když jsem tušila, že mne opět úplně psychicky "vyšťaví". A bylo tomu tak, stejně jako u těch předešlých. U téhlé autorky mám ráda, že vás na závěr vždycky vyvede z omylu, pokud si myslíte, že vám je jasné, jak to skončí. A to ne způsobem, že by vás překvapila, ale ona vás nejen vyvede z omylu ale i totálně šokuje.
Není tomu jinak ani u této knihy. Mohla jsem si myslet, že v závěru opět dojde k něčemu podobnému, ale ať už jsem spekulovala nad všemožnými konci, tenhle by mne nenapadl, přitom se zdál jasným.
Tato kniha mne sice nedovedla k hysterickému pláči, jako některé předešlé, ale po psychické stránce se přesto cítím mnohem hůř. Na jedné straně se vám ježí chlupy z hrůzných zážitků z Osvětimi popisovaných Minkou, na straně druhé mne velmi zaujala pasáž, kde se hlavní hrdina zpovídá z vývoje svého života, výchovy a doby v níž žil.
A tak se ocitáte mezi dvěma kameny. Na jedné straně bych na Josefovo přání klidně s chutí srazila jeho vaz, na straně druhé mám vždy na paměti, že není zapotřebí snižovat se na úroveň těch, kterými pohrdáme. Z druhého pohledu, mi zase bylo místy Josefa a Franze líto. Byli také, jistým způsobem, oběťmi války a fanatických cílů jednoho demagoga. A i když si to asi nepřipouštěli, byli jen loutkami na šachovnici někoho, kdo by je klidně střelil rovněž do hlavy, kdyby mu to mělo pomoci k dosažení jeho cílů.
Tím, prosím, neomlouvám jejich chování vůči vězňům, ale souhlasím s Josefovým tvrzením, že si člověk nevybírá, do které rodiny se narodí, a v jakém náboženství bude vyrůstat, jaké ideologie uctívat a komu věřit.
"Když vám někdo, a zvlášť vaši rodiče, vštěpují, že takto je to správné, nemáte důvod si myslet, že je to naopak".
Kniha mne donutila přemýšlet a pár věcí trochu přehodnotit. Nemyslím názor na nacisty, a to co dělali, ale kniha mi spíš připomněla, že naše činy nelze soudit až tak přímočaře, jak si myslíme. Opravdu ne vše vypadá tak, jak se jeví.
Velmi působivá kniha, se kterou se dá pracovat mnoha způsoby. Rádoby obyčejný příběh medvěda, který se jednoho dne vypraví na cestu, ve skutečnosti nabízí možnost, jak s dětmi probrat otázku odloučení, ztráty, či pocitu jakési nutnosti změny či hledání něčeho jiného, abychom si zase uvědomili, jak málo nám vlastně stačí. Velmi nápadité!
Moc pěkná kniha. Jakou podobu má smutek? Jak s ním pracovat? Pro práci s dětmi na téma pocitů a vnitřních rozpoložení jako vyšitá!!
Máte doma malého prcka, u kterého teprve jedete v linii poznávání všeho okolo? Pokud ano, tahle kniha vás nadchne. Nádherný příběh o malém koťátku, které se přikutálí do kurníku, a protože vyrůstá s dvěma slepicemi, myslí si, že je slepice. Když ale vyroste, uvědomí si, že vypadá jinak, a tak začne zkoumat, kde vlastně patří. Syn už byl na tuto knihu bohužel velký, ale i tak jsme si ji přečetli, a kniha nás pobavila. Takže doporučuji. Jednoduché, a přitom trefné!
Jak ukázat dětem, co je to týmová práce, tolerance a pochopení? Tahle kniha je na to jako stvořená. Moc hezké a povedené!
Pavle děkuji. Bylo úsměvné si knihu číst a myslet přitom na to, kdo vás k napsání inspiroval. Netušila jsem, že svá slova proměníte v skutky, a provedete z toho ještě k tomu tak krásný příběh. Opět jste mi ukázal moc své fantazie. Tohle bude pro mne velmi osobní kniha :)
(SPOILER) Autora mám ráda, příběh je bezpochyby napsán poutavě a zajímavě, ale obsahově mě trochu zklamal. Nemám prostě tuto agitaci proti masožravcům v lásce, mám k tomu hold svůj osobní postoj, a rozhodně to není kniha, kterou by zvolila pro práci s dětmi, natož ji doporučovala. Tím nechci říct, že děti nemají právo si ji přečíst. To rozhodně ne, ale myslím, že k takovéto knize, s tímto obsahem, si musí najít čtenář cestu každý sám, z nějakého svého přesvědčení. Jsem dost ekologicky smýšlející člověk, kniha mi byla proto doporučena, ale špatně. Tohle už beru dosti názorově osobně. Autora ale chválím, a to právě pro jeho odvahu tohoto tématu se vůbec dotknout i za cenu (jak on sám musel tušit), že si proti sobě poštve možná dost lidí. Já to rozhodně nebudu, ale na rozdíl od předchozí Zimní bitvy se už k této knize nevrátím.
Moc pěkné aneb jak se chovat k lidem? Tak, jak chceme, aby se chovali oni k nám.
Souhlasím s předchozím komentářem. Slovo vombat mě na konci už iritovalo. A výpovědní hodnota příběhu? Žádná. Sama jsem musela dovysvětlovat, proč vůbec les hořel apod. První vombat byl super, ta další pokračování už být nemusela.
Ať se na mne nikdo nezlobí, ale toto mne zklamalo. Autorku mám velmi VELMI ráda, a na jejích knihách Jaro, Léto, Podzim, Zima či Noc můj syn vyrostl a nedáme na ně dopustit. Ale tohle asi bylo děláno vyloženě na objednávku. Kdyby to bylo bez textu, asi by se nic nestalo, a hodnotila bych knihu možná dokonce i lépe. Ale výpovědní hodnota příběhu je naprosto nulová. Knihu ani neberu domů na přečtení synovi, protože nevím, na čem bych mu v příběhu vysvětlila, že děti neposlouchají rodiče, a je to špatné - což asi pravděpodobně mělo možná z příběhu vystupovat. Jako dítěti by mě osobně to spíš přišlo jakože je dobře, že neposlechli rodiče, protože na zahradě by se nudili, a tak si aspoň užili dobrodružství. Takže dětí, máma říká hlouposti - příště tradá pryč a užívejte si. Prostě zklamání. Dvě hvězdičky dávám asi opravdu jen z nostalgie, které ve mne kresby vyvolávají.
Tohle byla prostě krása. Přečteno 3x za sebou. Jedna z knih, která dětem dokáže rozvinout krásně fantazii. Mám v hlavě hned několik nápadů, jak by se kniha dala využít .... no prostě super.
Doporučuji moc! Strašně krásná kniha. Se synem jsme si ji užili, zároveň si popovídáte o přírodě. Využili jsme předvídání ze svých vlastních zkušeností. Opravdu povedené, asi jako všechny knihy autora!
K téhle knize není co dodat. Se synem ji milujeme a je to jedna z knih, kterou prohlížíme neustále dokola. Úžasné ilustrace a celý rok ve všech barvách. Pro mě TOP!
Určitě doporučuji každému, kdo se chce se svým dítkem věnovat přírodě a z četby si zároveň odnést i nějaké informace. Kniha je nabízí a to nejen je, ale i menší aktivitky. Navíc se z příběhu dítě krásně dozví potřebné informace o přírodě. Prostě krásné.
(SPOILER) Syna pobavila, myslím, že je svým obsahem vhodná klidně i jako drobný doplněk pro děti na 1. stupni k výuce finanční gramotnosti, protože na této knize se krásně vysvětluje, proč je důležité číst důkladně to, co podepisujeme :)
Je velmi nelehké pro člověka pochopit, co se s ním děje, když upadne do "deprese". Natož vysvětlit to jeho okolí a především dětem. A o to se autorka v této knize pokusila. Mohu jen říci, že to je opravdu pěkně napsáno. Pro mne, jako dospělou, to působilo smutně a cítila jsem z příběhu onu bezmoc jakou člověk většinou mívá, když ví o někom, koho tyto problémy trápí. Pokusím-li se ale vžít do dítěte, cítila jsem naději, porozumění, lásku, něhu a starost. A to by mělo být vždy stěžejní i pro každého z nás, dospělého. Neházet "flintu do žita", ale vzít to z těch, na první pohled, nejjednoduších možností, jaké se nám nabízejí.
Myslím, že moc povedená kniha, která může dětem přiblížit smutný svět bolavého nitra dospěláků.
Tohle bylo moc pěkné. Krásný poučný příběh o přátelství, a o tom, že není třeba nikoho soudit dopředu, aniž bychom o něm něco více věděly :)
Knihu jsem vzala do rukou a protože mě upoutaly ilustrace, dala jsem se do čtení, aniž by tušila, kdo knihu napsal. A byla jsem pak velmi překvapená. Že Madonna zkoušela psát knihy pro děti vím, ale netušila jsem, že s takovouto tématikou. Tak procítěnou a jakousi "lidskou"? Asi tuto ženu prostě dobře neznám, ale nečekala bych to od ní. Moc pěkné.