tereza_p komentáře u knih

Jo! Takhle si představuji oddechovou detektivku. Vlastně k tomu nemám moc co víc říct. Bavilo mě to, dobře se to četlo. Jsem ráda, že mě autor nezklamal. A zároveň doufám, že ještě něco s Holgerem a Miou napíše.

2 17.03.2024

Knihu už mám přečtenou pěkných pár týdnu a pořád nevím. Prostě nevím, co k tomu pořádně říct. Což není pro knihu asi moc fajn vizitka.
Ze začátku mě styl vyprávění strašně štval (a kvůli tomu i hlavní postava), extra nesympatický mi byl Jakub (to se časem srovnalo) a nechtělo se mi to moc číst. Pak jsem si asi na styl vyprávění zvykla. A štvát mě začal Marek. A vlastně i všichni ostatní. Přemýšlím, jestli tam vůbec byla nějaký pozitivní postava (možná sestra hlavní postavy). Ale víceméně jsou postavy prezentované svými negativními vlastnostmi. V konečném důsledku mě rozčilovala i ta vulgarita, a to si myslím, že mě hned tak něco nerozhází.
No a závěr byl takový, jaký bych čekala, nic překvapujícího (tím teď myslím, jak byl celkově ten obrázek poskládaný). Kapitoly na přeskáčku mě docela bavily, byť jsem si vždycky musela připomínat, kde teda v příběhu vlastně jsem.
Každopádně i když tohle píšu, tak to tlačím až z paty...prostě spíš nic než něco. Třeba to příště bude lepší.

4 04.03.2024

Za mě průměrná detektivka, asi úplně neurazí, ale také nenadchne. Většinou se mi to úplně nestává, ale u této knihy jsem tak nějak v průběhu čtení začala tušit, jak to asi dopadne. A to už o něčem vypovídá. Musím také říct, že tak úvodní nehoda při plavání, tam opravdu byla jen jako oslí můstek k tomu, aby mohl být případ (tedy aby Kate potkala Jean). Jiný smysl mi tam vůbec nedávala, ač se s ní autor snažil trochu pracovat. Kdyby tam nebyla a případ se k detektivům dostal jinak, tak se vůbec nic nestane. Pořád jsem, co se Bryndzových sérií týče, tým Erika.

1 01.02.2024

Myslím, že mohu říct, že kniha je moc pěkná. Spojuje dohromady dva odlišné, ale vlastně v něčem podobné hlavní postavy. Osobně se mi nejvíc líbila první část knihy, kde se hlavní hrdinky oťukávaly a vzájemně se seznamovaly a kde Sally poznávala práci na statku. A děsně (což je ale dobře) mě rozčilovala Sally, když měla výbuchy vzteku, které člověku mohou připadat nesmyslné, na druhou stranu ale u dospívající dívky celkem běžné. Navíc s tím, jaké měla zkušenosti. Místy ten život na statku působil až idylicky, byť by to bylo spíš nikdy nekončící dřina. Ale možná právě díky tomu idylickému popisu máte při čtení pocit, že jste se tam také přenesli a stojíte někde vedle hlavní hrdinek. Bylo to milé čtení, určitě si ráda přečtu další knihu autora.

8 24.01.2024

Za mě je toto kniha, která měla dobrý potenciál, ale ten byl bohužel promarněný. Podle anotace jsme čekala mnohem, mnohem víc. Byť chce kniha řešit hluboká témata, tak pro mě bylo všechno zpracováno jen tak povrchově. Ostatně tomu odpovídá i rozsah knihy, který není velký. Prostě to je všechno řešené tak nějak "šmahem". Nezpochybňuji, že nápad je dobrý, zamýšlený obsah také, ale zpracování mě nepřesvědčilo. Bohužel.

1 18.01.2024

Navzdory tématu byla pro mě kniha spíš průměrná. Možná doplatila na to, že jsem kvůli kauze ohledně námětu, která byla propíraná v médiích, už předem věděla, jaká témata kniha řeší. Tím pádem prostě celou dobu víte a jen čekáte, kdy to bude řečeno tzv. "na plnou pusu" a nepřijde ani žádný šok. Holčičky mi bylo celkově hrozně líto, chování všech jejích příbuzných tam bylo vlastně dost otřesné. Kniha v tomto dobře ukazuje, jak toxické rodinné prostředí a výchova ovlivňují naše vlastní chování - babička -> matka -> dcera (a i dcera má pak na svědomí lež, která zásadně ovlivní cizí životy, aniž by si vlastně přiznala, že to bylo špatně).
Nedokážu úplně posoudit, zda byl autorka "oprávněná" otvírat takové téma, zda udělala dostatečnou rešerši, zda neměla psát citlivěji apod. Jsem ale přesvědčená, že je o tom potřeba mluvit a upozorňovat na to, že takových případů bohužel není málo. Spíš je jich moc.

9 11.01.2024

Romantickou literaturu nečtu, ale říkala jsem si, že za zkoušku nic nedám, že by to mohla být fajn oddychová věc. Bohužel to asi nebude nic pro mě. Kniha se mi špatně četla, hrozně mě štvalo, jak je od začátku jasné, jaká bude zápletka a jak to asi dopadne. Celkově ta prvoplánovitost a šablonovitost. Navíc hlavní hrdinka v některých případech jedná naprosto nelogicky jak nějaká puberťačka.
Oceňuji, že popis reálií Kodaně působil příjemně, stejně jako atmosféra místní kavárny. Možná si něco přečtu o hygge. Ale to bude asi to jediné, co ve mně kniha zanechala.
Nevadí, vyzkoušela jsem a aspoň vím, že to pro mě není.

7 08.01.2024

Rozhovory v knižní podobě moc nečtu, vlastně vůbec. Ale u téhle knihy jsem věděla hned, že ji musím mít. Marka Dvořáka sleduju na Instagramu a byť jsem nezdravotník, tak je mi lékařské prostředí od mala nějak blízké (rozumějte tak, že mám ráda knihy, filmy, seriály s touto tématikou, byť jsou často na sto honů vzdálené realitě). Rozhovor je veden skvěle, čtení je celou dobu poutavé, máte pocit, že chcete vědět víc a víc. Oceňuji, že to, jak Marek Dvořák mluví o své práci, je někdy trochu syrové, ale tím pádem je to o to víc realistické, nijak nepřikrášlené. Skvělý je i edukativní přesah knihy. A taky je třeba počítat s tím, že vás možná kniha trochu vystraší, ale je to podle mě potřebné, že si člověk uvědomí, jak málo stačí, aby se stalo nějaké neštěstí, a taky, jak málo stačí k tomu, aby se mu předešlo. A že život je křehký. A je jen jeden.
Za knihu děkuji, je skvělá, budu ji doporučovat. Skoro si myslím, že by měla být aspoň pro rodiče povinná. Teď si dám něco lehčího a pak tu na mě čeká další knížka rozhovorů od Martina Moravce. Těším se.

4 29.12.2023

(SPOILER) Rozpačitost. To je přesně to, co jsem cítila po dočtení této knihy. Celkově je kniha čtivá, v průběhu jsem vážně byla zvědavá, co všechno je za hlavními postavami, co se jim stalo, co je dovedlo tam, kde jsou. Ale sakra ten konec?! Respektive to podivné tajemno, co se tam najednou objevilo... Takhle - odpustila bych autorovi, kdyby to skončilo tak, že se Robert dá dohromady s jednou ze sester nebo že s jednou někam uteče. Odpustila bych mu i to, kdyby vyšlo najevo, že se to třeba Robertovi všechno jen zdálo (a že odtud plynou ty podivnosti). Ale asi mu neumím odpustit to, jak to opravdu skončilo. Vážně to vypadá tak, že autor už nevěděl, co s tím, tak tam šoupnul, co ho první napadlo. Škoda.

24.12.2023

Málokdy mohu o knihách, co čtu, říct, že jsou krásné. Tahle krásná bezesporu byla, byť děj takový vždycky nebyl. Popisy přírody jsou nádherné. Život v bažině je sice někdy popisován tak, že působí skoro idylicky, že byste to té holce z bažiny až záviděli, i když toho pochopitelně moc k závidění není, ale do té knihy to tak nějak patří. Věřím, že jsem nečetla naposledy.

22 18.09.2023

Četla jsem akorát v šestinedělí a je to přesně ten typ knihy, který jsem potřebovala - nic extra složitého, lehce se čte a navíc se se spoustou věcí může rodič-matka ztotožnit. Osobně si myslím, že je důležité si připomínat, že období po narození dítěte je prostě těžké. A že není potřeba být dokonalou matkou, byť se nás o opaku často snaží přesvědčit příspěvky a fotky na různých sociálních sítích, kde je vše sluníčkové a dokonalé. Byť jsme čekala, že bude kniha o trochu víc vtipná, tak oceňuji to, že některé pasáže jsou trochu vážnější. Za mě je to fajn oddechovka.

25.08.2023

Oproti předchozím dvěma dílů pro mě byli Vítězové trochu slabší, četli se mi hůř, možná to bylo zde již zmiňovanou rozvleklostí. Na druhou stranu, i když od začátku víte, kam kniha směřuje (protože vám to autor prostě řekne hned na začátku), tak to podle mě neubírá na napětí, protože nevíte nic bližšího. A celou knihu na to vlastně čekáte. A taky trochu doufáte, že to dopadne jinak. V knize se setkáte s mnoha silnými momenty, mnoha myšlenkami, které se vám zaryjí do paměti nebo do srdce, některé možná zanechají i bolest, protože si uvědomíte, jak pravdivé jsou.

Většinou (vlastně zatím asi nikdy) to nedělám, ale jednu takovou myšlenku si tu odložit musím:
"Naše děti nás nikdy nevarují, že se chystají dospět, jednoho dne jsou už zkrátka velké na to, aby se nás chtěly držet za ruku, a ještě štěstí, že nevíme, kdy nás drží naposledy, protože jinak bychom je nikdy nepustili. Dokud jsou malé, šílíme z toho, jak brečí, kdykoli odejdeme z místnosti, protože si neuvědomujeme, že pokaždé když někdo zakřičí "táto!", jsme potřební. Je těžké si zvyknout na to, že už to tak není."

Vítězové, ani celá série Medvědín pro mě není o hokeji, přestože ten v příběhu prostupuje naprosto vším. Je o lidských vztazích, je o rodinách a přátelstvích, je o životech, které sami žijeme (anebo se o to aspoň snažíme) a za které bojujeme. Někdo úspěšněji a někdo méně.

Věřím, že série Medvědín bude vždycky patřit mezi nejlepší věci, co jsem četla.

7 12.07.2023

Jde rozhodně o zajímavou knihu, která pracuje s aktuálními tématy. Připomíná stereotypní názory, které můžeme mít o jiných kulturách, zároveň ukazuje realitu právě těchto kultur, o kterých si často myslím, že je známe, ale přitom na ně pohlížíme jen skrze to, co se dozvíme v televizi nebo na dovolené. Oceňuji, že i když se pojednává o vážnějších tématech, je kniha psaná s nadsázkou. Přes všechny klady se ale nemůžu zbavit dojmu, že jsem prostě četla love story, byť v jiných kulisách než obvykle. A ne knihu, která by nějak obohatila nebo změnila můj pohled. Proto ty tři hvězdy.

25.06.2023

(SPOILER) Reálně tak 3,5*. Nevadilo mi, že se jedná o prequel, to je teď celkem móda a nijak mě to neštve. Co me ale štvalo, bylo spoustu začátečnických a především typických chyb, které vyšetřovatelé dělali. Jako opravdu zkušený vyšetřovatel někam pošle vlastně ještě studentku samotnou, i když jí klade na srdce, ať se drží dál? A co ona asi zcela předvídatelně udělá, že? Zcela typické konflikty s nadřízenými asi nemá smysl komentovat. O švédském vyšetřovateli taky raději nemluvit. No, čím víc toho člověk čte, tím víc se toho opakuje, je to asi nevyhnutelné. Ale trochu škoda :).

1 19.06.2023

Knihu jsem dostala, na základě anotace bych si ji asi sama nevybrala, protože bych se bála, že bude příliš fantaskní. Nic takového se ale nekonalo, byť příběh obsahuje takové prvky, tak plyne přirozeně a nijak to při čtení neruší. Překvapilo mě, jak může být příběh zasazený mezi japanology zábavný a i napínavý. Opravdu hodně mě bavily i právě ty úryvky z japonské literatury, přestože jsem si doteďka myslela, že bych se k japonské literatuře nikdy ani nepřiblížila, prostě mě to nelákalo. Celkově pro mě kniha byla opravdu příjemným překvapením. Výtku bych měla ke konci knihy, který je podle mě slabší - ale já nejsem moc fanoušek otevřených konců, kdy jsem celou dobu zvědavá na to, jak to tedy dopadne...a čtenář si to má tak trochu domyslet sám :).

5 19.06.2023

Anotace knihy mě dost zaujala, těšila jsem se na zajímavý, možná trochu tajemný příběh. Tajemný ten příběh je, ale na můj vkus možná až moc. Po celou dobu čtení jsem čekala na nějaké vysvětlení nebo alespoň na nějaký náznak, možná něco šokujícího, prostě alespoň něco. Ale ono nic nepřišlo. A to je škoda, protože to podle mě mělo potenciál. Opomenout nemůžu ani osobu vypravěče, která mi byla čím dál tím víc nesympatická, asi jsem od někoho, kdo by měl být sociální pracovník, čekala nějakou empatii, ale tenhle se spíš řídil tím, že účel světí prostředky. Abych nebyla jen negativní, tak styl vyprávění byl dobrý, občas jsem se i přistihla, že mám pocit, že se to opravdu stalo a že čtu nějaké reálné svědectví. Zároveň kniha dobře navozuje atmosféru dusného jihoamerického městečka a víceméně i takovou magickou atmosféru. Autor se snaží i o diskusi obecnějších filozofických otázek a úvah. Celkově je to ale taková jednohubka, co přečtete za chvilku.

16.04.2023

Autorka mě mile překvapila. Román s tématem vraždy ve zbohatlické rodince mi zrovna sednul jak ..... na hrnec :). Přečteno jsem měla za chvilku, ostatně není potřeba očekávat nějaké složité a těžké čtení, to asi nebyl ani záměr. Do poslední chvíle jsem byla zvědavá, kdo je tedy vrah a zda se to vůbec dozvíme, osobně bych si i totiž dokázala představit, že to bude otevřené. Je trochu škoda, že nakonec vedla k vyřešení případu taková banalita, ale třeba to autorka do příště ještě vypiluje. Aby to ale nebyla úplně jen chvála, tak musím přiznat, že mě občas už štvalo, jak každý naprosto nesmyslně lže a dělá to akorát všechno horší. Prostě lež plodí akorát další lež. A pořád dokola. Taky jsem se nemohla úplně zbavit dojmu, že už jsem tohle někde četla (ne přímo daný příběh, ale spíš takhle vystavený příběh).

7 14.04.2023

Musím přiznat, že čtení knihy ve mě vzbudilo především obrovskou touhu být svým dětem tím nejlepším možným rodičem a dát jim všechnu lásku, co můžu. Velmi oceňuji počin vydat takovou knihu, přijde mi skvělé, že obsahuje jak příběhy jednotlivých dětí, tak i odbornější pasáže, názory a vysvětlení. A taky, že obsahuje spoustu naděje a nedává příliš prostoru pro lítost, který je v knize zmiňovaná a o kterou žádné z dětí nestojí.

1 14.04.2023

Příběhy s podobnou tematikou jsem měla ráda ještě dávno předtím, než to bylo "moderní" :). Kniha mě velmi bavila, oceňuji i odbornější pasáže, byť nedokážu posoudit, do jaké míry jsou opravdu věrohodné, ale předpokládám, že si to autor opravdu nastudoval. Bavil mě i zpravodajský styl vyprávění, bez zbytečných kudrlinek, který ovšem v žádném případě nepostrádal emoce. Ty tam jsou díky tomu, že se dozvídáme o osudech obyčejných lidí, byť jsme o nich prostě tak nějak zpraveni. Myslím si, že tam je i pěkně popsán rozdíl mezi tím, jak pandemie dopadla právě na obyčejné lidi a jak na ty ve vedení zemí. A také to, že i přes probíhající pandemii je možné, že se stále bude myslet především na své státní zájmy.

4 14.04.2023

Střídání časových linek, ani vedlejší postavy mě ve čtení vůbec nerušily, právě naopak. Kniha se mi četla dobře, zpracovává příběh dvou sester, které, byť to nemusí na první dojem vypadat, jsou spolu silně propojené. Příběh Vitalije zase ukazuje, jak se životy lidí mohou navzájem nečekaně propojit a poznamenat. Minus pro mě byl závěr knihy - pasáž s paní Bůh a Smrtem v nemocnici, to mě opravdu nebavilo a vlastně mi to trochu zkazilo celkový dojem ze čtení. Každopádně určitě se těším na Malinku, kterou jsem zatím nečetla.

3 14.04.2023