Pokud hledáte pohlazení po duši, tak tahle kniha je to pravé. Když jsem se k ní dostala, nic moc jsem o ní nevěděla, takže jsem neměla žádná očekávání. A vlastně jsem nevěděla nic ani o Danu Krejčíkovi (kromě toho, že existuje a žil s Matějem Stropnickým). Ale tohle bylo něco tak hezkého a citlivého. Je to přesně ten typ knihy, kdy se smějete a vzápětí brečíte dojetím (anebo naopak). Kniha skvěle kombinuje osobní příběh autora s popisem pohřebnických reálií a dalšího kontextu.
Věřím, že to nebylo naposledy, kdy jsem ji četla.
K Nadělení jsem se dostala až k jako druhé knize po Hájemství, byť ji dějově předchází. Věděla jsem tedy, do čeho jdu, a vlastně jsem kvůli tomu měla i celkem vysoká očekávání. A ta se mi naštěstí naplnila :). Je to skvělá oddechovka, přečtete ji za chvíli a zůstane vám z ní neskutečně milý pocit. Takové pohlazení po duši. Krejčík píše krásně, s humorem sobě vlastním, zároveň se nebojí zacházet i do těžších, osobních témat. Což je dobře, protože člověk vidí, že prostě věci nejsou často tak růžové a romantické, jak by se na první pohled mohlo zdát.
Doufám, že se ještě nějaké knihy dočkáme :).
(SPOILER) Pro mě tato kniha byla spíš takový průměr, myslím si, že autorka to umí lépe. Opět oceňuji, že se v knize potkáváme s novým tématem (tentokrát jasnovidectví), což je vždycky osvěžující. Nicméně rozuzlení a především teda propojení dějových linek mi přišlo celkem přitažené za vlasy. Chápu, že to bylo potřeba a jinak by to nefungovalo, ale no tak. To by musela být fakt sakra náhoda, aby se to takhle všechno stalo.
A vlastně ani nevím, jestli se mám těšit na pokračování linky "Stacey a stalker", která nás nemine. Je to určitě zase zajímavé téma na rozpracování, ale to Staceyino chování je totálně nelogické a dětinské a mě to hrozně štve. Ta uvidíme, jak si s tím autorka dál poradí.
(SPOILER) Autorka tentokrát otevírá silné téma - sexuální orientace a možnost její změny. Vše samozřejmě v kontextu vražd a jejich vyšetřování. Kniha mě vtáhla, děj ubíhal dobrým tempem, rozuzlení bylo sice, jak je už u autorky zvykem, dost rychlé, ale nevadilo mi to. Byla jsem ráda, že se Kim nechala do případu ráda vtáhnout a nedržela se stranou, byť jí to bylo všemi doporučováno (a vlastně dost logicky).
U autorky oceňuji, že dokáže stále psát čtivě a vnáší do příběhů nová témata - rozuměj, že v každé knize jsou vraždy motivované něčím jiným. Uvidíme, jak dlouho se to bude ještě dařit.
Nemůžu si odpustit ještě jeden komentář - když jsem tu knihu četla, absolutně jsem si to nespojovala s autorčinou orientací. Vůbec, ale fakt vůbec mě to nenapadlo. Nepovažuju knihu za žádnou agitku, ani jsem z toho nic takového necítila. A trochu mě baví, kolik tu je komentářů typu "Upozorňuji, že gayové ani lesby mi nevadí, ALE...".
I po několika měsících po dočtení mám v hlavě otázku "Co s Florou?". Dlouho jsem se nemohla rozhodnout, jestli kniha naplnila má očekávání (a že jsem je měla veliká), nebo mě spíš zklamala. Jestli ji vlastně dokážu nějak rozumně uchopit, nebo jde úplně mimo mě. Čím dál tím víc ale docházím k pocitu, že si ji chci přečíst ještě jednou, což je (snad) dobré znamení. Navíc také zjišťuji, že si z ní vlastně dost pamatuji, což se mi zas u tolika knih neděje, takže ve mně určitě něco zanechala.
Osobně ve mě nejvíc rezonuje ta rodičovská linka, která je pro mě v knize velmi silná. Skvěle akcentuje silnou touhu být rodič a zároveň i to, jak je to vyčerpávající a jak to dokáže narušit vzájemný vztah.
Ze závěru jsem také byla trochu rozpačitá, protože jsem prostě chtěla vědět ještě víc :).
Série s Williamem Wistingem je jedna z mých nejoblíbenějších, postavy mám ráda, jsou mi sympatické, děj bývá celkem uvěřitelný, propracovaný. Nicméně tahle kniha mě tolik nenadchla, přišla mi takový rozvleklá, chyběl mi v ní nějaký spád, jak bývá, když jde o klasické vyšetřování. Oceňuji, že autor přináší do své tvorby i moderní technologie, reflektuje, jak tyto věci mohou ovlivňovat reálnou policejní práci. Nicméně v tomto zpracování, kde se do vyšetřování zapojují amatéři, mě to tolik nebavilo.
(SPOILER) Já vám nevím, začalo to celkem slibně, bavilo mě to, říkala jsem si ok, třeba i kniha mimo série bude fajn. No ale to co přišlo potom, to teda pardon - to bylo, jak kdybych četla ani ne béčkový, ale céčkový filmový thriller, do kterého bylo narváno snad všechno, na co si vzpomenete v souvislosti s akčními filmy. Jasně, i ty detektivky bývají přitažené za vlasy, ale tohle bylo prostě na můj vkus moc.
Ať začnu pozitivně - kniha se čte pěkně, ať už popisy práce na zahradě nebo popisy pobytu v lese jsou celkově pěkné a milé, chvílemi máte pocit, že tam jste také. Ale na to, aby to táhlo celou knihu, to taky úplně nestačí. Děj jako takový byl celkem rozvleklý, zbytečně natahovaný, opakující se. Nějak extra překvapivé není asi ani to rozuzlení, člověk tak nějak čeká, že tam něco podobného bude.
Sumasumárum, je to prostě Mornštajnová, jen taková už trochu očtená no...
Tohle byla síla, velmi nepříjemné čtení. Obzvlášť když to čtete zaprvé s vědomím, že je to založeno na reálných zkušenostech, a zadruhé vám tam přijde spoustu situací jak přes kopírák toho, co jste sami zažili. Kult osobnosti a to, jak tito predátoři postupují, jak si postupně podmaňují své okolí, což pak vede k popírání reality, i když ji máte přímo před očima, to vše je tam vykresleno skvěle a zcela reálně.
Kniha je také takovým mementem pro rodiče, kteří zde mohou vidět, kam až to může zajít, když dítě nemá funkční rodinu, které může důvěřovat, a dostatek lásky doma.
Díky autorce, že knihu napsala, mělo by se jí podle mě dostat většího zájmu a publicity.
Na závěr si tedy nemůžu odpustit, že co mě teda ale při čtení strašně štvalo, tak byl formát knihy. Ale tak zvládla jsem to :).
(SPOILER) Pokud hledáte spíš nenáročný kousek, který budete mít přečtený prakticky hned, tak tahle kniha bude dobrá volba. Pro mě jde ale spíš o slabší kus z autorčiny tvorby. Jak už je u autorky zvykem, celou zápletku v průběhu knihy nahlížíme z pohledu různých, více či méně zainteresovaných osob. Začátek fajn, i mě to celkem vtáhlo, ale pak bohužel autorka zase sklouzává k tomu, že se všechno xkrát opakuje, což by vzhledem k jednoduchosti, s jakou píše, vážně nebylo třeba. Rozuzlení mě vlastně ani tolik nepřekvapilo, z toho, jak je kniha stavěná, se to tak nějak dalo čekat. Co jsem moc nepochopila, byla ta duchařská linka, to za mě bylo zbytečné a vlastně mě to tam spíš štvalo.
Abych nebyla úplně negativní, tak mi přišlo fajn, jak autorka zachytila fakt, jak může jedna věc (dobře, není to samozřejmě jiná věc než vražda) může vlastně až nečekaně odhalit další činy, které by asi jinak na povrch nevyšly. A nemusí se to týkat jen vražd, ale obecně si nemůžeme být jisti, kdy budeme vystaveni tomu, abychom nesli důsledky svého jednání, byť jsme byli přesvědčeni, že na něj třeba nikdo nikdy nepřijde.
Tahle kniha pro mě byla obrovským čtenářským oříškem - vůbec jsem se do ní nemohla začíst, dokonce jsem ji i odložila, abych se k ní po pár měsících přeci jen vrátila a ke své radosti ji přečetla. Asi jsem nikdy nečetla nic podobného, především, co se stylu psaní týče). To prostě bylo, jak kdybych četla film od Tarantina (a možná proto jsem i s knihou měla menší problém, protože ani k Tarantinovi jsem si ještě cestu úplně nenašla). Lepší přirovnání mě nenapadá. Ta kniha je prosycená černočerným humorem, nutí čtenáře se smát v situacích, které ale sakra nejsou k smíchu. Ale právě možná to člověka nutí zastavit se a plně se zamyslet nad tím, jaké poselství o rasismu v Americe kniha nese. Zároveň má kniha skvělou atmosféru, ten americký jih, respektive to "jižanství" z ní úplně sálá. Jako byste tam při čtení byli. Je pravda, že možná trochu čekáte nějaké lepší vysvětlení na konec, na druhou stranu to knize a autorovi asi klidně odpustíte, protože to poselství je prostě jinde.
Jediné, nad čím pořád přemýšlím, je překlad. Překladatelka určitě odvedla skvělou práci, ale i tak si říkám, že by možná bylo fajn si přečíst jména postav v originále, možná se v nich skrývá ještě víc hříček, než se podařilo promítnout do překladu.
(SPOILER) Kniha v podstatě naplnila očekávání, které jsem od ní, respektive od autorky měla. Byť jde už o 15. knihu ve stejné sérii, tak mě postavy stále neomrzely a baví mě. Navíc autorka vždy "pustí" trochu o jejich soukromí a osobních problémech, takže to není jen o případu, který se zrovna řeší. Ten byl v této knize zajímavý, neobvyklý. Bohužel, rozuzlení i mně přišlo celkem divoké, nicméně do poslední chvíle mě nenapadlo. Ocenila jsem, že byť předchozí kniha naznačovala, že se do děje naplno vrátí postava Alex, nestalo se tak už teď. A tak trochu doufám, že to nebude ani příště, linka s ní mi vůbec nesedla a moc mě nebaví. Na druhou stranu se těším, že se možná budeme setkávat s novou postavou externího vyšetřovatele.
Kniha začala celkem slibně, bavilo mě postupné přidávání postav a jejich zaplétání do příběhu. Nicméně pak kniha ztratila dech, celé to pro mě bylo zbytečně natahované, jakoby Lapena omílala pořád dokola to samé. Navíc mě na můj vkus poměrně brzy napadlo, jak by to asi mohlo být, což nemám ráda. Raději bych byla napjatá až do konce. Chování některých postav pro mě bylo neuvěřitelné, byť si nedělám iluze, že by se někde takoví lidé nevyskytli, tak doufám, že jejich koncentrace na jednom místě nebude "tak hustá".
Chvíli jsem i uvažovala, zda kniha neměla být tak trochu sondou do lidského myšlení a do toho, kam až je člověk ochotný zajít, aby si sám zachránil zadek, ale na to to bylo přeci jen moc povrchové.
Na ty čtyři hvězdy to kniha u mě dotáhla díky cca poslední třetině, která mi přišla nejsilnější. Celkově mě ty postavy děsně štvaly skoro všechny. Při čteni se mi neustále vybavovala věta "Předpoklady z nás dělají blbce" (tuším, že to je z nějaké Kingovy knížky). V té knize pořád někdo něco předpokládá a na základě těchto předpokladů se chová, což samozřejmě není ideální. Zároveň podle mě kniha krásně ukazuje, jak to může dopadnout, když spolu lidé nekomunikují, kvůli čemuž pak dochází ke spoustě zbytečných nedorozumění a dohadů. Zároveň myslím, že opravdu dobře projednává složitost rodinných vztahů, především co se týče mateřství. To u mě celkem rezonovalo. Také oceňuji, že byť tam zase vystupoval/a Bůh, tak to bylo pro mě na únosné míře a nevadilo mi to tak jako v Běse.
(SPOILER) Tak tato kniha za mě byla slabší. Zároveň byl tento díl výrazně brutálnější, což ale nedokázalo vykompenzovat to, že mi tam chybělo nějaké napětí nebo prostě větší akce, nějaké zvraty atd. Tematicky to bylo zajímavé, zase vhled do nové oblasti, ale prostě mi to přišlo nějaké "suché". Ale abych navázala na to, co jsem psala u předchozího dílu - opět oceňuji práci s postavami, především těmi "vedlejšími".
(SPOILER) Kdyby to šlo, dám spíš 3,5. Přišlo mi, že si kniha drží úroveň a tempo, jak jsem v této sérii zvyklá. Musím ocenit, že autorka s postavami (respektive alespoň některými) pracuje, případně nám představuje i další, které se pak vracejí. Je to příjemné osvěžení, že se něco děje i takhle na pozadí všech těch vražd. Zároveň přiznávám, že se mě tady dotklo i to téma, aneb jak je snadné jakožto rodič úplně podělat život svých dětí.
(SPOILER) O knize jsem toho moc předem nevěděla, takže mě zpracování v podobě dvou paralelních rovin překvapilo, přišlo mi to jako fajn nápad. Kniha se četla dobře, o tom žádná. Nicméně mně prostě nepřišla uvěřitelná - nevěřila jsem, že by se to mohlo stát, ale ani těm postavám jsem jejich chování moc nevěřila. Navíc celou dobu jsem čekala na nějaké velké rozuzleni, které reálně, alespoň za mě, nepřišlo. Oceňuji zasazení do poválečných let, je to doba, o které by se mělo psát.
Celkově se mi kniha moc líbila, téma pro mě bylo nové a zajímavé. Klidně přiznám, že jsem nevěděla, že Československo přijalo v roce 1948 tolik řeckých uprchlíků, byť jejich potomci tu s námi žijí dodnes. Rozhodně si díky této knize o tématu ještě něco přečtu.
Děj založený na reálných základech dokáže čtenáře vtáhnout a Řecko z něj úplně dýchá, byť se v něm odehrává spíš míň než víc. Čtenář je svědkem nadějí, ale také zklamání, snahy o zapadnutí, ale také lpění na kořenech, nových začátků, ale také starých jizev a bolestí. Kdybych měla román nějak charakterizovat, řekla bych, že je lidský a také "plný". Výtku mám ale k tomu, že ke konci už jaksi ztrácí dech, děj mi přišel až zbytečně natahovaný. Můžu ale zaručit, že po přečtení budete chtít říct v Řecku nebo ho minimálně navštívit.
Tak nebylo to opět moc pěkné čtení, ale to by asi u Petry Dvořákové nikdo nečekal. I když je děj knihy situován do relativně nedávné minulosti, tak věřím, že podobných rodin je kolem nás pořád mraky. Bohužel.
Na rozdíl od jiných knih autorky (Vrány, Zahrada) mě tahle tolik nevtáhla, celkem mi vadila epizodičnost vyprávění. Postavy (především teda matka Alena) mě rozčilovaly neskutečně, ale to byl jistě záměr, takže za to palec nahoru. Jinak pro mě ale prostě slabší, byť jsem na knihy s rodinnou tématikou celkem citlivá.
S ohledem na téma jsem čekala, že ze mě ta kniha bude emoce doslova ždímat, ale k ničemu takovému nedošlo. První část knihy byla dobrá, pak už to šlo pro mě spíš dolů. Nemohla jsem si pomoct, ale já jsem to té hlavní hrdince vůbec nevěřila.
