tanuki tanuki komentáře u knih

☰ menu

Druuna Druuna Paolo Eleuteri Serpieri

Tento svět vypadá opravdu odpudivě. Rozpadá se, je plný kriminálníků, násilníků, hnusáků, slintajících chlípníků, vyvrhelů, podrazáků, oplzlých mutantů, nadržených vojáků a podivnou nemocí proměněných lidí, ze kterých se stávají slizcí tvorové s chapadly a touhou zabíjet a žrát, co jim přijde do cesty. Mezi touto havětí se pohybuje Druuna, která disponuje dokonalým tělem, krásným obličejem a mírnou povahou. S odíváním si hlavu moc nedělá, stejně na ní šaty nikdy nevydrží moc dlouho. Pokud chce něco získat či se k něčemu dostat, existuje pro ni prakticky jen jedna cesta. Druuna se jí nebojí. Upejpavá rozhodně není a život bere pragmaticky.

Postupem času zjišťujeme, že Druuna je pro tento svět nesmírně důležitá. Musí vykonat...něco. Sama pořádně neví, co se od ní chce. Je zmatená a neustále ji někdo manipuluje do různých situací, ze kterých se dokáže dostat jen s pomocí svého úžasného těla a pár přátel, které má. Vlastní inteligencí to bohužel nevytrhne.

To, co zpočátku vypadá jen jako perverzní příběh dekadentního autora, ale s postupem času získává obrysy dramatu, ve kterém jde o přežití celé lidské rasy. Je to příběh překvapivě komplikovaný, který odkrývá svá tajemství pozvolna a dokáže vyvolat nejednu znepokojivou otázku.

09.02.2018 4 z 5


Příliš dlouhá swingers party Příliš dlouhá swingers party František Kotleta (p)

Pokud by platilo tvrzení, že obálka prodává, tak by tuhle knihu nyní musel vlastnit každý většinově orientovaný muž, který by ji zahlédl v knihkupectví. Samozřejmě prodává i název a tady už není vůbec o čem hovořit. Neodolal jsem tedy a rozhodl se zjistit podrobněji, jak se taková swingers párty může vyvinout...

Jedná se o jednoduché čtivo s explicitními sexuálními popisy, detektivní a duchařskou zápletkou. Pět případů, které řeší svými nestandardními metodami trochu neobvyklá detektivní kancelář. Hemží se to zde různými démony a magií. Napsáno čtivě a občas i vtipně. Autor se snaží využívat humor a sem tam se mu některé dialogy či přirovnání opravdu povedou. Kniha sice nedosahuje kvalit Mistra žánru, ale s tím snad nikdo ani nepočítá. Je určitě důstojným zástupcem pokleslé brakové literatury, která dokáže velmi dobře pobavit a zapomenout na starosti všedního dne bez nutnosti využívat přehnané množství intelektuální kapacity. :o)

Cením si každé knihy, která mě donutí si otevřít Wikipedii, takže zde především díky za Bafometa, který mi po celé čtení nasadil do hlavy písničku, které se nešlo zbavit...
https://www.youtube.com/watch?v=NopeDQD0Yo0

09.01.2018 3 z 5


Šestá hlídka Šestá hlídka Sergej Lukjaněnko

Že autor chová kladný vztah k Čechám, už dokázal v předchozích dílech, ve kterých se vyskytuje jak Praha, tak i zmínky o českém pivu. Sice ty nejprovařenější ingredience, ale i tak srdce našince vždy hrdě zaplesalo. V Šesté hlídce nás autor ve své náklonnosti k naší vlasti utvrzuje nadále hned dvojím způsobem.
Primo - série se mi zdála vždy poměrně vážně a seriozně vyprávěná, ale tento příběh obsahuje osvěžující prvky nadhledu. Je stavěný spíše na dialozích než na ději a tyto dialogy nepostrádají vtip, který mi jemně připomínal pana Kulhánka (asi to bude tou upírskou linkou).
Secundo - nepokrytou inspiraci lze vysledovat v Cimrmanově majstrštyku Vichr z hor. Pamatujete si ho? Dovolím si malý úryvek...vytanul mi na mysli, když se mezi členy Hlídek spustila velmi podobná diskuze.

Tomáš: "Ty nejsi má teta, tetičko?"
Teta: "Ne. Jsem tvoje vzdálená snacha.”
Tomáš: "Ale v tom případě jsem tě obelhal, tatínku.”
Otec: "Nedělej si výčitky, milý synu. Já totiž nejsem tvůj otec. Jsem tvůj syn.”
Tomáš: "A maminka?"
Otec: "To je babička z otcovy strany.”

Celé mi to trochu nedávalo smysl, tyhle autonomní bytosti zrozené z šera, které vládnou prakticky neomezenou mocí a mají své vlastní speciální úkoly...které plní jen s obtížemi, jestli vůbec. Nebudu nad tím raději moc přemýšlet, protože jinak to bylo příjemné čtení. Jen ta Lilith, věkovitá a zkušená, staletími protřelá, přijde Antonovi z vlastní vůle pomoci a dát mu odpovědi na jeho otázky, a pak takový vděk. Pro dobrotu na žebrotu.

26.07.2017 4 z 5


Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu Závěrka aneb ztížená možnost happy-endu Miloš Urban

Je to jiný Urban. Civilní, komorní, současný, bez úchylných vražd a divných událostí. Už v názvu knihy nám autor sděluje, že možnost happy-endu přece jen existuje, což je dobře, protože jsem se k této možnosti celou dobu upínal. Šťastný konec je nejistý hlavně kvůli tomu, že hlavní hrdina se k slečně Věře chová celou dobu jako...truhlík, když použiji výraziva z tohoto příběhu. Vlastně jeho pohnutkám rozumím. Chce aspoň jednou za život udělat nezapomenutelné snímky a k tomu potřebuje, aby na fotografiích kromě krásné modelky bylo znát i napětí, vzrušení, touha, vztek. Skutečné a nepředstírané emoce, které musí vycházet z nitra, z očí, výrazu tváře a diváka přitlučou k židli. Vzniklé fotografie jsou pak skutečně přesně takové, ale za jakou cenu? Stojí za to dát přednost tvorbě před skutečným životem?
Za Matějovu nesympatickou náturu dávám hvězdu dolů, protože byl často opravdu napřesdržku. Na druhou stranu bylo přínosné zamyšlení nad systémem sociálních sítí, kde si sami před sebou snažíme dokázat, že za něco stojíme. Chytáme lajky, bílá kolečka, palce a myslíme si, že náš život tím bude nějak lepší, když jich budeme mít víc než ostatní. Bude?
Dva epilogy na závěr, které čtenáře zpočátku trochu vykolejí, ještě dokáží posunout příběh do další roviny.

23.05.2017 4 z 5


Kůzlátka Kůzlátka Mária Rázusová-Martáková

Kniha předkládá dvě verze příběhu o kůzlátkách - v první se čtenář dozví, jak to dopadne, když jsou kůzlátka poslušná a druhá varianta popisuje situaci, kdy kůzlátka rady své moudré maminky pouští jedním uchem tam a druhým ven. Každý příběh napsal někdo jiný a my máme s dětmi raději příběh o kůzlátkách poslušných. Je vtipnější a u vlkových popletených písniček se děti smějí nahlas. Pár úryvků umí i citovat. Pochvalu si zaslouží i povedené a vtipné ilustrace. Velmi sympatická kniha. U nás tedy rozhodně plný počet bodů. :o)

03.10.2016 5 z 5


Jirkův tajný klíč k vesmíru Jirkův tajný klíč k vesmíru Stephen William Hawking

Chytlavý příběh a moc hezké ilustrace k tomu. Být dítě, tak zaplesám, zatleskám a radostí výsknu. A jako dospělý vlastně taky.:o) Jen jsem čekal trochu víc informací o samotnému vesmíru. Nejdřív mne to mrzelo, ale když se nad tím zamyslím, tak je asi dobře, že děti nejsou přehlceny zbytečným kvantem informací. Je jich tam tak akorát, aby to ve čtenáři vzbudilo zvědavost a pátral dál, jak to s tím vesmírem vlastně je. Třeba v dalším dílu této série. S Hawkingovým zářením si spoluautor trochu ohřál vlastní polívčičku, ale budiž mu to přáno.:o)

29.09.2015 4 z 5


Malá kniha velkých náhod: Ve sluneční soustavě Malá kniha velkých náhod: Ve sluneční soustavě John Martineau

Graficky krásně provedená kniha, která poukazuje na harmonické vztahy mezi planetami naší sluneční soustavy. Vyžaduje matematickou a geometrickou představivost, což je někdy poněkud náročnější.:o)

10.06.2015 4 z 5


Třetí přání 2 : zbytek příběhu (skoro) Třetí přání 2 : zbytek příběhu (skoro) Robert Fulghum

Kniha je napsána podle stejného schématu jako první díl, jen je v ní ještě méně děje. V první části se dozvíme 100+1 zahraniční zajímavost - tentokrát na téma Japonská kultura (v prvním díle podobnou úlohu sehrála Kréta) - a v druhé části dojde na samotný příběh. Autor nás opět utvrdí v tom, že Alice je nejen nedostižně krásná a nepřekonatelně inteligentní, ale také neskutečně odolná proti bolesti, protože sám japonský mistr tatér musí připustit, že takovým způsobem jako Alice nesnášel bolest naprosto nikdo z jeho dosavadních klientů - a to mu jich pod rukama prošlo nepočítaně. Odborník žasne, laik se diví. :-) Všechno se vyvíjí poměrně zdárně, možná až moc, takže si autor na konec pro čtenáře přichystá malou zlomyslnost, kterou mu já osobně nedokážu odpustit. Jinak se kniha v mnoha ohledech tváří jako lépe stravitelná light verze sbírky Coelhových moudrostí, ale naštěstí se autor drží v přijatelnějších mezích. Čtení je to příjemné. :-)

28.05.2015 4 z 5


Pod sněhem Pod sněhem Petra Soukupová

Obraz rodinných vztahů napříč třemi generacemi v rozmezí jednoho dne se soustředí především na ženský pohled, který zprostředkovává matka, její tři dcery a jejich rodiny. Spousta sporů, dávných křivd, současných problémů s manželem či s jeho absencí. Pozorování, čí děti jsou lépe vychované, propadání do sebelítosti střídané úlevou, že zrovna můj život je lepší než ty ostatní. Kdo může říct, že je skutečně šťastný, kdo by nechtěl něco víc, něco lepšího?

22.05.2015 3 z 5


Metro 2033 Metro 2033 Dmitry Glukhovsky

Arťom potká na své cestě neuvěřitelné množství lidí a především se střetne se všemi možnými ideologiemi. Ten výčet je až příliš vyčerpávající a to ve všech významech tohoto slova. Tady by bylo možné ubrat a knihu trochu zkrátit, pak by to bylo snad i 4,5 hvězdy. Takhle jen 3,5. Ovšem závěr je parádní.

26.10.2014 3 z 5


Smrt je mým řemeslem Smrt je mým řemeslem Robert Merle

V příběhu se objevuje a mizí velká spousta poměrně ploše vykreslených postav, které sice disponují jménem, ale nikoli nějakou charakteristickou vlastností, obličejem, osobitostí. Jedinou výjimkou je snad Himmler. Kniha skvěle ukazuje německý sklon k organizovanosti, poslušnosti, respekotvání autorit a nadřízených. Zvláště je to vidět ve chvíli, kdy Rudolf padne do zajetí a nestačí se divit, jak se američtí vojáci chovají ke svým důstojníkům. Laxně a bez respektu. Nechápe, jak s takovou morálkou Američané mohli porazit skvělé německé vojsko.
Co se konečného řešení týče, zabývali se Němci pouze technickou stránkou věci. Lidé byli považováni za jednotky, které bylo nutné zpracovat, ošetřit. Svědomí zde nemělo žádné místo. Ale i na německé straně se našli vojáci, kteří na provádění tak strašlivých příkazů neměli žaludek.
Rudlof měl ale ve svém svědomí jasno. Rozkaz je rozkaz. Ať je jakýkoliv, je nutné ho uskutečnit s maximální efektivností a pečlivostí. Vykonavatel rozkazu nenese za jeho důsledky žádnou vinu. Zodpovědný je pouze ten, kdo rozkaz vydal.

21.07.2014 3 z 5


Kam na to chodím Kam na to chodím Vlasta Redl

...v knize se najdou i písně, ke kterým se vlastně žádný příběh nedozvíte a daná kapitola je spíš o Redlovi než o konkrétní písni...i literárně by občas bylo co vylepšovat...ale jako vhled do života bohémského muzikanta je kniha výborná...:-)...někdy si Redl neodpustí (ne)nápadně zdůraznit svůj přínos pro nějakou skladbu či album (AG Flek + Hradišťan, kde dle svých slov nahrál 90% desky sám...což působí trochu nadneseně)...občas zde zableskne potlačovaná muzikantská ješitnost...pýcha...zlehčované vědomí vlastní důležitosti...:-)...ale Redl si to může dovolit...nikdo podobný a originální na naší scéně nepůsobí...

14.04.2014 4 z 5


Neviňátko Neviňátko Taylor Stevens

Problém s vírou je ten, že v jejím jméně je možné konat jak skutky dobré a prospěšné, tak i páchat špatnosti všeho druhu. Kromě staletími prověřených cest, jak následovat Boží vůli, se vyskytují i menšinové undergroundové organizace, které si vytvoří vlastní výklad slova Božího na míru svým osobním potřebám. Jednou z nich jsou i Vyvolení v jejichž komunitě je všeobjímající láska směřována také na děti a to velmi traumatizujícím způsobem. Michael proto neváhá ani minutu a když je požádána, aby jedno dítě tohoto osudu ušetřila, vydá se opět do akce.

Autorka využila kostru příběhu podobnou z prvního dílu, na kterou navěsila jiné prostředí, ale základ zůstává stejný. Potěší osobní vývoj hlavních postav, ale trochu mi chybí, že se o Michael vlastně tolik nebojím, protože vím, že další díly budou následovat. :o) Jelikož jde jen o vlastní záchranu dítěte, tak tolik nepronikneme do života samotné sekty, což bych ocenil, protože téma je to zajímavé a zasloužilo by si podrobnější rozpracování. Možná v jiné knize, v jiném druhu příběhu.

24.01.2024 3 z 5


Andalusie Andalusie Mark Ellingham

Rough Guide tentokrát zklamal. Odbytý rejstřík, málo map, informačně horší oproti tomu, na co je člověk standardně u toho vydavatelství zvyklý. Samozřejmě se opět s LP vhodně doplňoval, ale pokud jsem si mohl vybrat, tak jsem si vždy do ruky vzal raději LP.

10.01.2019 3 z 5


Florencie a Toskánsko Florencie a Toskánsko Tim Jepson

Kdo se nepídí po informacích o hotelech a restauracích, ale spíš shání erudované pojednání o jednotlivých městech a jejich památkách, budovách, sochách, obrazech a historických souvislostech, tak tento průvodce obstál v konkurenci dalších tří půjčených publikací naprosto nejlépe.

14.12.2017 5 z 5


Úžasný vesmír: Jak to funguje? Úžasný vesmír: Jak to funguje? kolektiv autorů

Kniha s celostránkovými ilustracemi, která nabízí spoustu informací o vesmíru a naší sluneční soustavě. Nejvíce se mi líbily informace o jednotlivých planetách. Ke každé je uvedeno něco zajímavého a grafika lahodí oku. Možná celkově by text mohl být ještě více přístupnější pro obyčejného laika, ale to je neduh téměř všech vesmírných publikací. :o) Kdo je fanoušek, ten to zvládne v klidu.

14.06.2017 4 z 5


Leviatan se probouzí Leviatan se probouzí James S. A. Corey

Může se to stát každému z Vás. Jste někde venku, na cestě, a zaslechnete volání o pomoc. Někdo se asi dostal do problémů a najednou musíte řešit dilema. Vydat se na záchrannou misi a s největší pravděpodobností se do nějakého problému namočit taky, nebo přesvědčit sami sebe, že vlastně nic neslyšíte a že se o to postará někdo jiný. Ve vesmíru se o to ale nikdo jiný nepostará. Zvlášť, když na radaru své vesmírné lodi jasně vidíte, že jste jediní na tisíce mil daleko. Takže se k situaci postavíte čelem a průšvih na sebe samozřejmě nenechá dlouho čekat. V tomto příběhu se navíc jedná o malér mimořádných rozměrů. Posádka vesmírné lodi už pak jde od jedné krizové situace ke druhé. Vždy se z toho nějak vyseká a o akci není nouze. Je to napínavé čtení, ale vlastně se člověka až tolik nedotkne, protože zápletka je neumělá a vykonstruovaná. Zlovolní padouši usilující o nadvládu nad celým lidstvem, všemocné bezskrupulózní a technologicky vyspělé organizace, vlády držící prst na tlačítku největší války v dějinách, odbojové organizace, zvracející zombíci a záhadná mimozemská technologie. Pejsek s kočičkou vaří dort a člověku se to někdy hůř tráví. Držel jsem hrdinům (detektiv opilec ztroskotanec a kapitán lodi Mirek Dušín - větší klišé už snad vymyslet nelze) palce a fandil jim, i když byli často hůře snesitelní. Další díly už jim bude držet palce asi někdo jiný...

23.03.2017 3 z 5


O smutném tygrovi O smutném tygrovi Alois Mikulka

Dojemný příběh o řešení problémů nestandardními způsoby, které mohou vést k nečekaným úspěchům. Ilustrace jakoby vyvedené dětskou pastelkou, příjemné na pohled, ladící s vyprávěním. Dětem se líbila normálně, mně víc, takže to zprůměrujeme. :o)

03.10.2016 4 z 5


Pád Hyperionu Pád Hyperionu Dan Simmons

Výchozí rozestavění postav na šachovnici Hyperionu dávalo tušit, že se stanou velké věci. A opravdu se jich dočkáme. Oproti prvnímu dílu se ale příběhy již prolínají, takže s postupujícím vyprávěním neustále skáčeme z jednoho místa na druhé. Na jednu stranu je to napínavé, protože daný díl skládačky většinou končí v momentě, kdy by čtenář ještě rád pokračoval, na stranu druhou je těch rozvětvení někdy až příliš. K tomu všemu se urputně snažím pochopit, jak můžou Hrobky cestovat proti proudu času, jak mohou člověku z budoucnosti ubíhat dny pozpátku do minulosti, a trochu mne z toho vypjatého přemýšlení bolí hlava. Ne že bych neměl rád všelijaké hrátky s časem, ale v tomto příběhu je jich tolik, že už je to celé ukrutně překombinované. Aspoň že se konečně jasně ukázalo (i když vnímavý čtenář tušil již v prvním díle), kdo na jaké straně stojí a že pro správnou věc je někdy nutné učinit velké oběti a obtížná rozhodnutí, která mohou téměř vše zničit, ale díky nimž to podstatné může existovat dál.

15.08.2016 3 z 5


Konec stříbrného věku Konec stříbrného věku Jasutaka Cucui

Každá země se musí potýkat s mnoha vnitřními problémy. Inflace, nezaměstnanost, korupce nebo stárnutí populace. Sehnat peníze na vyplácení důchodů je palčivým tématem mnoha společností a pan Cucui nám ukazuje, kam až by to mohlo dojít. Jedná se o konečné řešení. Vize je to neutěšená a dovedená do krajnosti. Japonští důchodci jsou rozděleni do sektorů podle bydliště, ve kterých mezi nimi v daném časovém intervalu proběhne Stříbrná bitva. Kdo vyhraje, uchránil svůj život. Celý děj je jedno velké zabíjení. Příliš mnoho postav, které se objeví jen proto, aby se mohly po pár stranách odporoučet na věčnost. Čekáte, že se něco stane, že se objeví nějaká trhlina v jednotvárnosti krve a násilností, nějaký záblesk humanismu, civilizovanosti nebo neposlušnosti, ale kdepak. Jen se mění způsoby, jak se lidé vybíjejí. Důchodci se všichni třesou na to, aby mohli sprovodit ze světa své sousedy a známé. Těžko tomu věřit. Ani konec to nezachrání. Jen masakr, masakr a masakr. Co na to říct....a Vám se ta kniha jako líbila, panec Cucui?

29.03.2016 2 z 5