t_gon komentáře u knih

***A pak ty děti. Jednomu z nich ležela hlava snad pět metrů daleko od těla. Dalšímu, už venku, žádná hlava nezbyla…. Podobně na tom byla ta žena, pokud se vůbec dalo ženou nazvat cosi, co smrdělo jako týden stará krabička mléka. Willis zavrtěl hlavou. Kurva, zničehonic se octl na bojišti hned vedle bunkru. Někomu tady pořádně jeblo. ***

A to by náš hloupý Honza, než se králem stal, pořádně čuměl, jak se dělá taková „Sekerová polívka“ v Maine. Aneb receptář prima nápadů na člověčinu, podle „klasických“ receptů zdegenerovaných Rednecks na jedné straně (tedy za plotnou) a v roli hlavního chodu se bránící tlupa nesympatických hrdinů s Vietnamem (Nick) v čele. A to by v tom byl Magnum zakopaný, kdyby tihle degeneráti nepoznali význam slova Saigon.

Jak bylo zmíněno, v táhlém a nezáživném úvodu se nic moc neděje a prostor dostane hlavně seznamka s castingem aspirující na hlavní chod, dle standardní šablony slasher hororů o vypatlaných kanibalských rodinkách (Hory mají oči, Masakr motorovkou, Pach krve…), ale také se sympatickou posádkou místní policie, kde jejich šéf stříhá metr do důchodu. Než však předá obušek a brokovnici, rád by dořešil nejeden případ ztracených osob v okolí jeho města.

*** Ale to už bylo příliš pozdě; to už sekera odťala ruku v lokti. Když se vyzvracela, v útrobách pořád ještě něco zůstalo. ***

Jakmile se figurky na šachovnici rozestaví, začne ve třetí části přesně v 0:02 po krátkém peep-show nefalšované peklo pro obě strany (Rednecks proti Vietnamu), protože tihle lidožraví degeni nečekali ani v nemenším, že se jim „dušenina“ bude takhle bránit. A než si stačí vzrušení z takového lovu užít, začnou vzduchem lítat nejen dětské palice. Třetí akt je naprostá lahůdka pro milovníky hororu a je to přesně ta část, kde by se lidé s problémem udržet obsah kufru měli odvrátit a knihu již neotvírat. To s jakou precizností, hravostí a detailností Ketchum popisuje probíhající masakr a „erotické“ pasáže (erotiku v nich lze najít snadno, pokud je vaše nejroztomilejší zvířátko Critters a sex symbol slintající polymorf, nikoli Samantha Fox), jsem ještě nečetl a má to mnohem větší sílu, než filmy z podobného ranku. Navíc tempo je vražedné (hlavní děj, tedy polovina knihy se odehrává na ploše 5 hodin, což by ani Semir z Kobry 11 neudýchal) a nenechá jednoho spát, dokud nebude mít jistotu, že všichni dojdou „ke šťastnému konci“. Tahle část je famózní.

Doslov a další doslov skvěle umocní zážitek, když odkryjí genezi vzniku téhle necenzurované verze. Díky Laseru za tohle. Poznámku si zaslouží i perfektní překlad a decentně častované nadávky a sarkasmus, které zážitek ještě více umocní. Výživná četba.

*** Palbu na něj spustilo zároveň šest brokovnic, a to, co z něj zbylo, nenaplnilo ani jednu středně velkou nákupní tašku. ***

8 05.08.2020

Není peklo jako peklo a je fajn, že z našich domácích luhů a háj(zl)ů máme perfektně zpracované různé verze těhle zábavných parků pro hříšníky každého věku a dějin času. Burešova verze je v podstatě idylka. Zvrácená a pro dobytek, tedy hříšníky, ne příliš radostná, ale prostě idylka. Tahle variace na reality show „Farmář (v knize pekelník) hledá ženu“ říznutá pěknou porcí rachotu z protitankových kanónů ustupujícího Reichu před spojenci odsýpá rychleji, než rychlovlak do Inferia. Chvíli trvá, než se člověk zorientuje v pravidlech a fungování pekelné dimenze sousedící s tou naší, ale jakmile se věci vysvětlí a hloupý farmář (pekelník) vystrčí rohy do špatné plynové komory, začne to pravé peklo. Takové, jaké umí jen SS rozpoutat a ze kterého si i Lucifer, toho jména 23., sedne na prdel a strachy stáhne oba ocasy. Perfektní myšlenka obrátit role a vlastně z těch špatných (pokud neberu v potaz jejich zemědělský segment) udělat ty „dobré“, kteří se vlastně mohou strachy podělat z oblečeného dobytka.

Akční část knihy je perličkou za romantickým úvodem o hledání své rohaté nevěsty (ideálně po několikadenním swingers bálu), ve kterém vlastně člověk chvílemi neví, komu držet palce, byť čísla mluví jasně (a velice lituji toho plynu, který mohl děj hodně okořenit). Tohle se Burešovi povedlo neskutečně a budu doufat, že se do Inferia ještě někdy podíváme. Velice by mě zajímalo, jak se Satanovi s jeho pobočkou „VŠB - Technické univerzity Inferium“ podařilo dohnat jejich technologickou zaostalost a zároveň jak si Rónan vede v roli táty Tarzana. A kdyby se do děje zapojili „andělé“ (mimochodem pěkné svině to jsou), tak bych se už vůbec nezlobil.

Poznámka pod čarou: rozhodně je knize dobré se vyhnout, pokud někdo trpí arachnofobií, protože pekelníci divné „ovčáky“ na hlídání stáda maj…

9 23.07.2020

Je to Conan (kompletní úvod), ale není to Conan (ufňukaný útěk z boje do tepla chladné jeskyně). Co je to? Je to Berserkr, který by měl jistě co vyprávět ve svém světě, ale teleportem snad do předměstí New Yorku vhozený, tam už toho nemá moc co říct. A i když se snaží sebevíc, tak více než na vychlastání flašky chlastu s bezdomovcem se domluvit nedokáže. Takže sledujeme jeho probíjení se hordou „vlko-vikingských“ komparsistů na nádherně syrových a brutalitu detailních panelech zpět do svého světa, kde ho společně s jeho nových kamarádem necháme na prahu nového dobrodružství. Více kniha bohužel nenabídne a slouží tak pouze jako rychlý úvod do dalších příběhu ze země Berserkra (popř. jiných světů, protože StarGate v jeskyni má klasických 7 symbolů, a Tauri vede přesně tam kde má (: ), které už by mohly být to pravé ořechové fantasy…

6 22.07.2020

Putování za ptákem času, nebo do starých časů? Toť otázka, na kterou by i bůh Ramor v černé vejce zkutý, rád věděl odpověď. Vizuál jasně indikuje staré „zlaté“ časy, kdy nás Tv krmila nepřeberným množstvím podobných světů (Barbaři, Pán šelem, Krull apod.), ve kterých podobně jako zde v Akbaru číhalo zlo největší, chtějíc svět živých ovládnout či rovnou anihilovat. A stejně i zde je udatný, byť postarší rek (Bragon) se sličnou děvou (Pelissa) po boku, aby tomu zlu utnul tipec. A my sledujeme jejich neskutečnou výpravu fantaskním světem, tak nádherně vykresleným a na papír převedeným, kde číhá nebezpečí pod každým zrnkem písku a zrada za každou přilbou, aby našli spásu Akbaru v tajuplném artefaktu. Největší zrada však přijde úplně z jiného směru, než by se naším prostým hrdinům mohlo zdát.

Copak vo to, putování je to výživné, navštívíme snad veškerou faunu a flóru Akbaru, která je opravdu úchvatná a celému příběhu dodá ten pravý fantastický punc, ale celkem dlouho trvá, než se z chodících a prázdných frázi, jež pronáší „čáry a linky“ na papíře stanou postavy, které si čtenáře získají. Pak už je to parádní výlet, který směřuje k hořkému konci, který lze vytušit již v zárodcích příběhu. O to více se pocit „prožitého“ příběhu zintenzivní. Škoda jen toho pomalého a za fantastickou chlopeň nechytajícího počátku příběhu. Bylo by to téměř dokonalé, stejně jako mnoho příběhů vzniklých v roce 1983…

5 22.07.2020

55 let je úctyhodný věk, kdy mnoho věcí zraje, nebo naopak stárne a ztrácí kouzlo své doby. Tenhle „trend“ lze pozorovat u mnoho nejen tištěných děl. Duna je však pravý opak a mistr Herbert by měl být na sebe pyšný za to, co stvořil. I po tolika letech je Duna neskutečně přitažlivá, čtivá s perfektně napsanými postavami a funkčním světem (respektive vesmírem), kde míra a rozsah intrik směle konkuruje nejen oblíbené sáze GoT, a kde je příběh od začátku těžce předvídatelný a nachystá nejedno překvapení. I při tak velkém rozsahu knihy děj neztrácí tempo, ba naopak ke konci zrychluje, což je možná škoda, protože vyústění děje přijde vcelku rychle a ne všechny linky a postavy měly v tom tempu dost času pro svůj part v plné parádě. Snad se brzy dostanu k pokračování děje, byť mi i takhle uzavřená kniha dává satisfakci k celému příběhu, který by se bez pokračování snad obešel.

Oproti audioknize jsou v knize skvělým doplňkem velmi bohaté přílohy (ekologie, náboženství, motivy Bene Gesseritu, terminologie Duny, geografie a další…), které udělají radost každému, kdo touží kromě klasického příběhu dostat i něco navíc. Zmínku si zaslouží také péče Baronetu, kdy se tomuhle klenotu věnují v pravidelných intervalech a vydávají různé edice (dárkové s ilustracemi, k 50. výročí…). Jen škoda, že zrovna v té dárkové se vydaly pouze první dva díly a teď se začne v nové edici.

Audio: skvělý nápad pro dva hlasy u vypravěče děje a princezny Irulán. Hlas Jany Strykové dodává až nádech orientu při poslechu a do toho kontrast v podobě "přímého a pevného" hlasu Marka Holého, dělá z poslechu opravdu pěkný zážitek. Výborný přístup k této klasice.

14 22.07.2020

Velice nevšední čtivo obsahuje tato nádherně vydaná sbírka povídek. Hned úvodem lze podtrhnout všechnu dřívější chválu na adresu Gorgony, protože ta dokazuje, že i „nudná“ brož dokáže překvapit a vydat důstojnou knihu a zároveň ukáže zbytečnost přebalu u pevných vazeb, kdy rozkládací listy obsahují všechny potřebné doplňující údaje a zároveň tolik potřebnou mapu, která umocňuje zážitek a orientaci v četbě.

Samotná kniha obsahuje 12 povídek kolísavé kvality. Já měl menší problém s tím, že antologie začíná výbornou povídkou „O důsledcích zvuku“, která je provedením, vyprávěním a vygradováním děje o úroveň výš, než zbytek sbírky. Na to se těžko navazuje, a i když jsou zde další výborné povídky (Krocení sopek, Poslední aswang, Zkáza Cuadro Amoroso, Schrána duší, Zkamenělý), pak „jen“ ty dobré (Život pod sklem, Mezi rozpolcenými dušemi, Pracující žena, Hmyz a ženy pějí spolu) až nakonec ty „ucházející/divné“ (Posvátný, Pavouka sem), tak se díky zpracování, žánru a geografické oblasti jihovýchodní Asie, kde se povídky odehrávají, jedná o skvělou knihu. I když více než steampunk prvky jsou zde do popředí protlačeny témata jako kolonizace, útlak pod nadvládou dobyvatelů, modernizace apod. ze strany starého kontinentu, tak se najde i stopa po fantasy díky lokální mytologii. Ta není vůbec špatná nebo otřepaná (např. létající velryby) a povídky krásně okoření špetkou exotického orientu. Snad jen ty výborné by si zasloužily více rozvést, protože jejich příběhy a načrtnuté světy s postavami mají velký potenciál. To už je však úděl povídek.

Finální medailonek autorů, detailní doslov ke steampunk scéně v této části planety a hravě sytá barevně bohatá obálka jen umocňuje zážitek. Skvěle a snad se podobných děl díky Gorgoně k nám dostane více.

***Papa měl pravdu. I já udělala své rozhodnutí. Teď už není cesty zpět.
Zaťala jsem zuby, připravená na nevyhnutelné.
Nuž dopadl a přitom zpíval.***

4 10.06.2020

Dávno před tím, než Jake Sully bojoval na Pandoře za domácí tým šmoulů proti militantnímu plukovníkovi Quaritchovi a bránil mu v těžbě drahých šutrů (Unobtainium) a zhruba ve stejné době, kdy John Rico prvně vytáhnul proti vesmírným broukům ve Hvězdné pěchotě je Han Solo… tedy Jason dinAlt naverbován do týmu Quari… tedy Pyrrana Kerka k „vyrabování“ jackpotu Kasína na planetě Cassylia. Pohybujeme se totiž v době, kdy zmapovaná Galaxie má přes 30.000 obyvatelných planet. No a právě Han… tedy Jason může výhrou ve výši 3 miliard pomoci Kerkovi nakoupit potřebně zbraně. Jen ty dělí všechny na Pyrru od jisté smrti z kusadel a drápů všech místních brouků a krásných kytiček. A jsou to pořádné kytky, protože prostředí planety Pyrrus je neskutečně drsné a vražedné a díky podmínkám zde přežijí jen fyzicky zdatní Supermani (doslova). Ve velmi rychlém úvodu na téma jak oblbnout kasino a utéct z planety ve velkém stylu, si Jack, který je přesvědčen o své jedinečnosti a fyzické dokonalosti, domluví s Kerkem výlet na Pyrrus, aby viděl supermany schopnější než on na vlastní bulvy. A přitom zůstal na živu a v mezičase vyřešil problém, co se s planetou vlastně děje.

Zápletka velmi jednoduchá kombinující to nejlepší z jiných světů, obsahující to pravé dobrodružství, akci, napětí i „studený“ kus romantiky. Navíc vzhledem k době psaní je zde i mnoho dnes již úsměvných sci-fi prvků, které dokáži pobavit a zamyslet se nad tím, jak ten vývoj letí. Bude jednou stejně úsměvný Problém tří těles v porovnání s fyzikou a technikou doby řekněme za stejných 60 let? To už se asi nedovím, ale vím, že výlet na smrtící planetu byl výborný, svižný a dokázal po dlouhé době chytit a nepustit až s poslední stránkou. Za mě parádní a vzhledem k anotacím na další pokračování, nevidím moc důvodu se do nich pouštět, když se kniha skvěle uzavřela a problém vyřešila. První planeta je zaslouženě v mistrovských dílech Sci-fi.

9 06.05.2020

Kdo by netoužil opět putovat bájnou Atlantidou a prožívat další skvělé příběhy, jako tomu bylo po boku krále Kulla. Anotace k příběhům Elaka k tomu přímo vybízela a tak jsem se s chutí do dávných časů opět ponořil, abych opět prožil skvělá a jednoduchá dobrodružství, kde každý ví, kdo je klaďas, který čaroděj dostane přes fusatou hubu a kterému bohu zavřeme dveře do našeho světa před chapadly. To vše kniha poskytne, ale ne v té „Howardovské formě“, kterou bychom čekali.

Problém je jak v samotné délce povídek, kdy se na velmi krátkém rozsahu snaží Henry nacpat všechny možné ingredience podobných Conanovských dobrodružství, ale pro mne také ve světě, do kterého je putování Elaka vsazeno no a pak také samotné postavy taky moc bodu k plusu nezískají. Elak je takový nijaký, jeho v předmluvě představené skvělé schopností s rapírem nejsou nikde využity, souboje vyhrává většinou díky zásahu přátel na poslední chvíli (oblíbený teleportující se druid Dalan s blesky na počkání) nebo tím, že prostě uklouzne a uhne blížící se ráně. Jeho souboj s Conanem by byl velmi rychlý. Jeho pravá ruka, notorický alkoholik Lykon, není zábavný ani trochu, spíše směšný a časem v jeho ožralém stavu až otravný. Ostatní postavy se příběhy jen mihnou, bez zanechání nějakého kouzla osobnosti či vlastního přínosu. A tolik nutné doplňky v podobě nebeských krásek oblečených do jemné látky, jež zdůrazňuje její úžasné křivky na slonovinově bílé kůži, jsou zde jen nezajímavým komparsem.

Do povídky Hromy za rozbřesku Henry nacpal snad vše, co daný žánr nabízí (exilovaný král, zahozené dědictví, dávní bohové, skryty národ, námořní bitvy, souboje čarodějů, epický střet armád…), čímž se některé klíčové věci odbyly na pár řádcích, kdežto jiné dostaly zbytečné moc prostoru. Teleportování přes celou zemi bylo taky zvláštní a ne jen v této povídce díky přiložené mapě to úplně ne vždy geograficky sedělo, což zážitku taky nepomáhalo.
Plémě Dagonovo byla kratší kompaktnější povídka, ve které bylo sice mnoho hloupostí a nelogičností, ale fungovala. Třetí povídka Za Fénixem, je taky příjemná jednohubka, která mohla mít více prostoru a rozvinout tak mytologii kolem umírajícího krále a jeho bohů. No a poslední povídka Dračí měsíc byla inu nejlepší, přinesla zajímavé prvky („Jezerní paní“ z dob „před-Atlantidských“), nějak završila Elakovo putování za svým dědictvím a zbavením Atlantidy ultimátního zla a rozloučila se i s pěkně hořkosladkým koncem, který dodal povídce punc toho pravého dobrodružství, tajemna a smutku. V tomhle duchu měli být i ostatní povídky a sbírka by se vedle Kulla nemusela vůbec stydět. Takhle zůstala na půl cesty s ožralým Lykonem a nezajímavým Elakem.

Drobou výtku bych měl k tomu, jak Henry pracuje s „časovou osou naší fiktivní historie“, neboť míchání Atlantidy s Vikingy a jejich bohy, Cimmérií, Stygií apod. tam prostě "ještě" nepatří a celkem to narušovalo putování Atlantidou. Díky poslední povídce lepší průměr, ale vracet se k tomu bude asi málokdo…

2 04.05.2020

Je úplně jedno, zda sáhnu po fantasy nebo hororu od Howarda. Výsledek bude vždy stejný - fantastický dobrodružný zážitek. Nebýt zasazení jedenácti povídek do období počátku minulého století, mohly se popsané hrůzy klidně odehrávat v časech Conana. Styl psaní povídek, popisy lokalit, vylíčení příběhu, charakteristiky postav, údernost a atmosféra, to vše si povídky uchovávají a to vše z nich dělá tak perfektní čtení i po tolika letech. Pokud si představím reálie dané doby, tak mi jde jen stěží nevěřit, že Howard nepopisuje příběhy, které se dějí u něj na dvorku nebo v blízkém sousedství. Všichni ti badatelé a učenci se tajně schází u Howarda ve studovně, aby spolu mohli rozmlouvat o tajích a děsech času minulých, jež obsahují von Junztovy „Nevýslovné kulty“ a další vzácní spisy zabývající se okultismem a mytickými kulty (oslavující strašlivá božstva jako Cthulhu, Tsathoggua nebo Gol-Gorotha). To vše občas doplněno malým odkazem na svou fiktivní historii (Thoth-Amonov, Turan, Bran Mak Morn…), čímž velmi nevtíravě propojí svůj „vesmír“. Při takových pasážích mě zamrazilo stejně dobře, jako Conrada pří sestupu k obyvatelům podhrobí. Nádherná představa, které se vůbec nebráním…

Samotná sbírka střídá skvěle povídky (Děti noci, Netvor na střeše, Démon prstenu, Dermodova zhouba a Kobra ve snu), jež díky menšímu rozsahu neměly možnost pořádně vyniknout a pak ty vynikající, které svou atmosférou dokáží pořádně zacuchat s nervy (Obyvatelé podhrobí, Enlilův hlas a Hrob mi nekopejte). Vyloženě lahůdky jsou pak Černý kámen, Aššurbanipalův plamen a Nestvůrná kopytnatec, které jsou plnotučnou esencí hororu říznutého fantasy. Howard byl velikán a jen škoda, že svět opustil tak brzy.

8 30.04.2020

Oproti některým jsem absolutně nic nečekal, snad jen pohodový výlet do historie formování Ameriky, ale dostal jsem výtečné dva příběhy, Indiánské léto z Americko-Kanadského pohraničí, v případě El Gaucha se pak přesunem hodně na jih - do Argentiny. Drsné, brutální a hodně syrové léto mi sedlo z obou povídek více, snad kvůli prostředí, do něhož je příběh zasazen. To vyvolalo vzpomínky nejen na Posledního Mohykána nebo filmy o Davidu Crockettovi. Vůbec bych se nebál, že tohle je jeden z mnoha příběhů inspirovaných „skutečně těžkým životem tehdejších osadníků“, což velmi pomáhá vcítit se do jednání hlavních postav a prožít drsný příběh na maximum. Ten se opravdu s ničím nemaže, beze slov nás vhodí do drsného děje, kde během nepodstatné "šarvátky" dojdeme k vypálení vesnice a odkrytí starého tajemství. Velmi intenzivní zážitek.

El Gaucho již bere budování Ameriky z mnohem většího politického celku a tomu odpovídá i forma vyprávění. Je to skvělé, ale Léto bylo tak nějak komornější a sedlo mi mnohem více. Mannarova kresba je k tématu výborná, místy detailní, jindy sklouzne k minimalismu, vykreslení erotických scén je nesmírně smysluplní a dráždivé a dokáže evokovat ty správné pocity a vjemy při čtení. Nevím, zda to byl záměr, ale barevná paleta mi přijde místy hodně „vybledlá“, což pro mne jen umocňovalo dobovou atmosféru. Skvěle. A jako bonus jsou textové dodatky na konci příběhu, kdy se čtenář může dovědět něco více z dané doby a o použitých charakterech (Abigail Lewisova, kpt. Brewster, Jeremy Lewis, bubeník Tom Browne a další). Zasloužené místo v edici MDEK.

4 28.04.2020

Vynikající. Po oslavných recenzích jsem se chtěl ihned vypravit do prostředí divokého západu stejně tak, jako když jsem v dětství hltal Vinnetoua. Armandova kresba to dokázala stejně dobře, jako kdysi komunistické kanály na černobílých televizích. Ve vynikajícím provedení (děkuji p. Vybíralovi, že nám dopřává takhle vymazlené vydání komiksů) dostáváme příběh lovce odměn Sykese, který pracuje na jednom z mnoha případů, kdy pátrá po verbeži nejen z prérie. A verbeži pěkně hnusné a drsné. Dubois se s ničím moc nemaže, servíruje nám západ, jak jen drsný může být, až mi často při čtení vyschlo v hrdle. Případ se trochu v průběhu zvrtne a Sykesovi do cesty přihraje dalšího parťáka – chlapce Jima. Pak jen následuje parádní příběh s hořkým koncem, který díky kouzlení s panely, kresbou a barvami musí potěšit každého, kdo chtěl pořádně drsné a špinavě chlapské dobrodružství. Strašně moc doufám, že v edici ERB vyjdou i další komiksy stejného kalibru. K této pecce se rád vrátím…

7 20.04.2020

Chápu formu a snahu této knihy, přinést jakousi osvětu dobře stravitelnou formou mezi čtenáře, kterým by mohl starší formát jít hůře přelouskat. To se velmi cení a myslím, že „dětskost“ vizuální stránky k tomu hodně pomůže zvláště v dnešní době, kdy je manga hojně rozšířena. Jakýsi obrázek o tom, proč je Japonsko a navždy bude tak fascinující zemí s těžce pochopitelnou historií v porovnání se západní kulturou a obdivem k tehdejším samurajům to jistě poskytne. Mnoho kapitol však zůstane s výkladem na půl cesty a některá moudra a kapitoly původního kodexu vyzní do ztracena bez pointy daného vyprávění, což zamrzí (Bushido by si zasloužilo plnohodnotné a krásné zpracování). Pokud nemá někdo načteno více z Bushida a je tohle jeho prvotina, může to dobře posloužit jako úvod k pomalu vymírajícím tradicím této obdivuhodné země. Ostatní to však neurazí, ale nijak zvlášť ani nenadechne. Příjemný doplněk knihovny...

1 20.04.2020

***Byla to šerá zem, jež jak by ve spárech svých chránila veškeré větry, oblaka a sny, jež slunce straní se.
…Cimerie… země věčné tmy a noci hluboké.***

Může být pokračování kolosálky, ještě kolosálnější? Inu jak se to vezme. Do rozsahu stran ne, ale samotným obsahem? Možná. Na „pouhých“ téměř 7 stech stranách máme menší počet příběhů, které jsou však rozsáhlejší a fungují jako splétací niť celou knihou s chronologickou návazností, čímž skvěle udržují soudružnost celé knihy. Úvodní báseň vtáhne do děje každého správného dobrodruha a odmění ho vynikajícím pohledem do historie Conanovy rodiny. S jeho dědem Conachtem, se vypravíme do širého světa nejen za vlčími lidmi, ale také za příběhy, jež budou mít dopad na pozdější putování Conana. Je to perfektní úvod a je dobře vědět, odkud se bere ta touha pohánějící Conana vstříc nejednomu dobrodružství, ve kterých rozdrtí základy nejednoho království. A aby toho nebylo málo, tak poznáme i Conanovu první ženu, divokou Conacht, jež celý příběh pozvedne o další úroveň.

***Conan seděl u Caolan celou noc, hlídal ji a napínal sluch do mrazivých stínů. Celý život dělal jen to, co sám chtěl. „Taková je vůle Cromova“, řekl mu kdysi jeho děd. „Žít… smát se… a milovat“***

Adaptace vynikajícího Černého kolosu, jež ve srovnání s loňskou adaptací Arga (mimochodem také skvělé a netradiční zpracování) vychází jako absolutní vítěz. Opět famózní kresba, panely rozházeny neskutečným způsobem, což jen o to více vtáhne do děje a samotná délka 6 sešitů vytáhne z původní povídky absolutní maximum.
Ke kresbě těžko byť jen useknutou ruku řici, ta je fenomenální, syrová a perfektně dokresluje dynamiku a rozmach jednotlivých scén, ať už jen opékáme skoleného soba, nebo sledujeme rubaní dvou armád. A jak výtečně jsou zpracovány emoce, je prostě neuvěřitelné. Dravost a tempo vyprávění lehce naruší menší intermezzo (Královský lov) se znuděným Conanem v královských zahradách, ale nešlo o nic zásadního (stylem mi to připomínalo klasiku Thorgala (: ). Stejně tak spanilá Akivaša odbočila z hlavní dějové linky, ale o to příjemněji tímhle příběhem kniha pomrkla na „hybatele“ děje z první kolosálky.

Následuje neskutečně epicky, emoční a nervy drásající příběh (Společenstvo meče + Kozáci), u kterého může být čtenáři velice horko, úzko a hladově. Jako bych s Conanem ty krysy a bahno taky požíral. U Mitrových koulí, tohle byla neskutečná žranice pro oči, které jsem si blahem málem vychrochtal. Giorello je skutečný mág a ke komiksovému Conanovi patří dle mě stejně, jako kdysi Frazetta (opět např. srovnání s loňským Argem, které je taky fajnové, ale tohle je prostě CONAN).

Závěrečné Howardovy Stíny v měsíčním svitu míchají perfektně základní Conanovské atributy (tajuplný ostrov, prastaré bytosti, žena v ohrožení, urputný boj do posledního dechu s obludou…), lehce je říznou prvky hororu a skvěle uzavřou celou knihu. Celostránkové obrazy jsou dechberoucí a lehce se v nich člověk ztratí. Tohle je Howard vyždímaný na maximum.

Opět obrovské díky CC za jejich práci, díky které vychází Conan opravdu v kolosální podobě s vynikajícím Frazettovým obrazem na přebalu knihy. Tohle jsou překrásné klenoty Aquilo… tedy každé knihovny. Už ať je tu kolosální King Conan (takový Frazettův Conan the destroyer by vůbec nebyl k zahození…), bez něhož je v knihovně nějak smutno. U Croma, to byl fantastický zážitek.

***Ještě mnoho let poté, co se Cimeřan stal králem, jeho minstrel Rinaldo Šílený zpíval o tom dni…

Hyborská válečná balada „Bitva na Ilbaře“:
„Kdo z vás se tehdy na Ilbaře bil, když Amurat si svolal zlostné reky? Jak černý déšť ze stepi vyrazil, by pět tisíc tam sťal ve brodu řeky.“
„Kdo z vás směl tehdy v zářném šiku jet? Kdo zlatou zbrojí svou se slavně pyšnil? Kdo roztříštil tu z oceli a masa zeď v ten krvavý den pro východní říši?“
„Kdo z vás šel tehdy s mečem bojovat a maso sekal jím, a lebky louskal bujaře?“
„Kdo z vás u padlých bratří zůstal stát v ten den ukrutné bitvy na krvavé Ilbaře?“
„Kdo z vás se bil na Ilbaře? Kdo byl tam toho dne, kdy stovky paží vzepjaly se v mocném zbroje lesku?“
„Kdo z vás viděl ty šípy k nebi vzlétnout toho dne, kdy oceli třpyt zaskvěl se tehdy za rozbřesku?“
„Kdo z vás tam tehdy s kopím stál? Kdo z vás je v ruce třímal? S dýkou ostrou, s helmou svou, plivnul smrti do tváře?“
Deset tisíc mužů v boj, všichni kráčí zpříma! Deset tisíc v blátě těl, po bitvě na Ilbaře!“***

7 10.03.2020

Uspokojivý a veselý to pocit, dočíst závěr „pentalogické“ trilogie Incalu, který slouží jako úvod do celého vesmíru Jodoversa a jehož středobodem je oblíbený skoro-detektiv John Difool. A jako „závěrečný úvod“ slouží perfektně. Příběh se odehrává ve velmi vzdálené budoucnosti na planetě Terra 21 s její velmi zdegenerovanou a zmagořeně dystopickou společností, kdy je dění okolní galaxie/vesmíru odsunuto do pozadí ve prospěch velmi komorního příběhu Johnyho.

Ten zde ještě není za úplného trotla, jež by si zasloužil facku co druhou stránku, ale je vcelku sympatický a lehce naivní mladík, který tvrdě naráží na strukturu jednotlivých mocnosti své planety a tvrdě proti ní bojuje. Je to příjemná změna po všech těch vesmírných eskapádách, kdy řešíme pouze lokální detektivní zápletku. Zoranova kresba je na své stáří výborná, v datových scénách přehledná a podtrhuje atmosféru příběhu výborně. Potěší geneze vzniku přátelství mezi Johnem a Deepem a stejně tak přeměna Johna v neskutečného trotla. Co taky čekat, když mu robopoldi udělají v mozku guláš. Komornost zde perfektně sedí a snad jen lehce zmatený závěrečný sešit trochu bourá kvalitu vyprávění. Pro návaznost na další dění je to však asi na místě a celkově musí být snad každý fanoušek velice potěšen.

Do tohohle světa se velmi rád vrátím a nyní je zážitek o to lepší, že lze projet komplet „Incal story“ bez čekání. Takže teď nezbývá než vzít Cogana do ruky, hrdlo schladit Whisky či kokalfolem, šlehnout si SPV a čekat na Metabarona, který si to do našich knihoven přifrčí o prázdninách. Krúk!

6 04.03.2020

Jednotlivé díly se mi těžce hodnotí, protože trilogie funguje skvěle jako ucelené dílo. Byť místy s kolísavou kvalitou, která jako by evokovala přehazování horkého sofonu mezi několika autory a astrofyziky. Knihy si tedy shrnu komplexně do jednoho pro mě v budoucnu snad přínosného příspěvku, kdybych se chtěl pustit do opakování.

Takže kde začít? Zkusím příběh, který je velice povedený, aktuální (díky umístění do současnosti, kdy jej odstartuje kulturní revoluce na konci 70-tých let v Číně) a v průběhu trilogie nabírá na košatosti a velkoleposti. Aneb jak jsme do hlubokého vesmíru zavolali, někdo nás prozvonil zpět (Problém), poté přiletěl a nechutně nás plácnul přes prsty (Les). Leč jeden dobře poslaný telegram přes operátora „Slunce“, návštěvníky plácnul taky a oni s námi zakopali válečný sofon, rozloučil se pohádkou na dobrou noc a šli o kus galaxie dál (Vzpomínka). Výborná myšlenka, řekl bych více než reálná a perfektně převedena na stránky knih. Není ji co vytknout a dalo si tuhle premisu na obřím rozsahu stovky stránek pořádně užít. Místy tempo a kvalita celkem připomínala divokou horskou dráhu (střídání vynikajících pasáží např. přílet slzy, či stvrzenky naproti tomu zbytečně zdlouhavé a nudné hrání VR hry), ale celkově se jedná a perfektní čtivo nejen pro hard fyziky a sci-fi fandy.

Co mi však příběh vcelku kazilo a nedopřálo většího vtáhnutí do děje je práce s postavami. To že se mi po chvíli pletli různé postavy (Ye Wenjie, Ye Wenxue, Yang Wining…) svými jmény se dalo překonat různými „aliasy“ (aneb kuřák, dráteník, šarlatán…), ale práce s postavami byla dost odlišná od „západních“ zvyků. Za celou trilogii mi nikdo extra nepřirostl k srdci tak, abych se do postavy sžil a prožíval jejich trápení a muka (a že jich tam bylo). Když mi je jedno, co se s postavami stane v průběhu celého příběhu, je to špatně. Beru to tak, že se jedná o „východní“ styl, nicméně nějak je přiblížit čtenáři, aby s nimi šlo skutečně příběh žít, by snad nemusel být problém (nevím, nejsem autor). A když už mi někdo byl po chuti (kuřák, dráteník), tak příběhem proplul jak šedá myš, občas si užil svou chvíli na výsluní, aby příběh vyklidil neznámo jak. Škoda. Proto se rád vždy raději vrátím k vesmíru Expanze, kde se taktéž s fyzikou kouzlí podobným stylem, ale jako bonus mám vynikající charaktery a dynamičtější děj, který příběh jen podporuje.

No a druhý problém jsem měl s „fungováním“ vesmíru. Velice mě baví číst různé fyzikální teorie a axiomy převedené do sci-fi novely, zejména pokud s nimi autor pracuje chytře. A nemusím mít doktorát z jaderné fúze, abych si takové dílo užil a chápal jej. Ale když autor něco definuje, a pak si to mnohokrát „vyvrátí“, popř. s tím nepracuje stejně v průběhu celého příběhu, tak mi to sráží požitek a říkám si proč. A teď neberu v potaz různé překlepy (typu převody AU apod.), ale např. definici vztahu Trisolaranů k lidstvu jako hrozbě, nebo naší nicotnost proti naší velkoleposti, dále také principy fungování sofonů, borceni dimenzí, zákon o zachování hmoty apod. Proto samotný konec ve Vzpomínce se sice čte dobře, vyvolá dojem velkoleposti (k téměř nepředstavitelnému ohýbání časoprostoru), ale zanechá divnou pachuť (asi jako když jste na koncertě vážné hudby a před finálním aktem přijde na pódium koncert dozpívat DJ Bobo). A to, že během posledních kapitol autor nastřelí tolik nosných myšlenek a nápadů (mnohé bych chtěl ihned vidět v dalších trilogiích) a obratem je zahodí, to už je věčná škoda, kterou si snad jednou přečteme.

Celkově se jedná o výborné dílo, které však není vynikající. Ale nechybělo mnoho.

Audio: Místy jsem si připadal, že sedím na přednášce z astrofyziky, čímž p. Horák výborně „podbarvuje“ atmosféru této trilogie. Žádné přehrávání ani rádoby intonační prasárny mezi charaktery. Často až strojový přednes člověka vtáhnul do děje, jako by ve výslechové místnosti seděl s našimi vzdálenými soudruhy. Skvěle.

3 25.02.2020

Výborná pocta a poklona starším generacím a jejich práci, kterou vytvořily (hudba, hry, filmy…). Jako někdo kdo byl odkojen v 80´ si tohle užívám o řád výše, než lidé tou dobou nepolíbeni. Perfektní narážky na vše možné (R. E. Howardův odkaz neskutečně potěšil) a živoucí a funkční svět OASIS rozplesal mé hráčské srdíčko. Kvalitu a zejména tempo lovu občas sráží kapitoly s vysvětlováním situace kolem Parzivala a jeho až šíleným hackerským kouzlením, díky němuž se ze všeho hladce dostane, ale jako celek to působí uceleně, funkčně a výborně to doplňuje filmové zpracování, které nešlo tak do hloubky s vysvětlením fungování reálného světa, za to však první dva questy zpracovalo mnohem dynamičtěji a filmověji. Společně se však perfektně doplňují. Tohle by měla být povinná četba pro všechny geeky.

Audio: Skvělá změna intonace a hlasu při různých charakterech, perfektně sedlo ke hře, jen ten Aech mi občas kroutil ušima. Vcelku však skvělé.

9 18.02.2020

Veledílo nebo velikášské mrskání svého ega, že dokázalo vyplodit neskutečně rozmáchlé fiktivní dějiny, ve kterých se nikdo bez Pobertova plánku nevyzná? Půl roku to s těžkým odkladem trvalo přelouskat, abych se na konci knihy motal mezi všemi jmény a událostmi stejně, jako Mozkomor ve vysavači. Tady jde smeknout před Martinovou fantasií (nebo fantasmagorií), ale nejde věřit tomu, že by tohle stvořil rychleji a snadněji, než dopsal Vichry.

Kniha je vskutku impozantní ale v tom kolotoči jmen a dějin si jde horko těžko pamatovat více, než vskutku klíčové události a těžce se pak takové dílo hodnotí. Mnoho pasáží je famózních, mnohem více jich je však z ranku „zbytečných“, až nudných. A tak si říkám, zda se vůbec časem pouštět do druhého dílu. Raději by mne zajímala geneze vzniku takového díla (jaké pomůcky autor používá, diagramy, časové osy apod.…), která musí být snad šílenější, než tyto kroniky.

Jo a Hříbek by měl byt někam „odklizen“ co nejdříve. Ty jeho bláboly a skutečné události mi zážitek hodně srážely a stejně tak i kvalitu knihy, která jednou vypadá jako relevantní kronika a hned poté jako přepis debaty ožralých námořníků po týdnu v bordelu… tedy Polštářovém domě.

8 18.02.2020

***Conan na ni s obdivem pohlédl: „U Cromových kostí! Možná že nějaké to prodlení na cestě bude stát za týden vězení!“***

Další sbírka povídek nejlepších pokračovatelů Howardova díla, která minimálně pro mne přináší obrovský bonus v podobě výňatků z nemedijských kronik, jež každou ze sedmi povídek uvádí, ale zejména rekapitulují Conanova dobrodružství a putování mezi povídkami s odkazy na známé povídky. Častokrát jsem si říkal, že nic víc by nebylo potřeba, tyhle pasáže měli říz, jako sprite s kapalným dusíkem. Kolekce tak výborným způsobem pracuje s Conanovou minulostí a budoucností.

***Vždycky žil podle toho, co přinesla přítomnost, a nechal budoucnost, aby se postarala sama o sebe.***

Povídky nás zavedou do všech možných krajů a jejich rozmanitost je skvěle vyvážená (hororová Legie a lidé z vrcholku, „stealth“ Stíny v temnotách, krádeže pokladů, námořní výprava pro drahokam ve věži nebo „pokračování“ s Pikty po masakru za Černou řekou). Snad jediná povídka mi zanechala pachuť zkaženého vína v krku a to bohyně ze slonoviny, která se do té krasojízdy hodila stejně tak, jako stará bába „ubytovávající“ bohyni v sobě. Spláchne se to lepším vínem a čte se dál.

*** „U všech ďáblů, kdo vám dal právo rušit mě v pití?“***

Příjemně stravitelná jednohubka, která utekla rychleji než Rann na černém hřebci legií mrtvých.

2 18.02.2020

Atmosférou i pojetím jinde, než „klasické“ fantasy, ale i přes nesporné kvality mne to příliš nechytlo. Prostředí „lesu“ za barákem, v němž ožívají nejen naše představy, je velmi zajímavé, ale nemohl jsem se za boha naladit na stejnou notu jako hlavní hrdina. Jeho putování mi připomínalo postup elitní jednotky Jericho (ve stejnojmenné hře) a tohle bylo příjemné sledovat. Útěk z dnešních epických světů do tohohle komorního příběhu nebyl úplně špatný, ale pokračovat v něm už asi nebudu.

Audio: vcelku příjemné, bez přehnaného herectví, jen pasáže v cizím dialektu nebyly to pravé ořechové. Ale k tomu kouzelnému lesu sedlo parádně.

7 18.02.2020

Závěr trilogie o Arťomovém (ne)štěstí je pro mne nejslabším článkem Moskevské sítě metra. Je sice fajn, že se vrátí na scénu Arťom a sledujeme jeho boj za komunikaci a otevření se okolnímu žijícímu světu, ale to provedení je dosti špatné. Překombinované intrikaření a pletichaření mezi stranami metra mne po chvíli nebavilo, jednotlivé charaktery byly s každou další kapitolou méně snesitelné a Arťomův předchozí vývoj byl zdecimován, aby se zde prezentoval jako naivní a neschopný imbecil a k tomu pěkné hovado vůči Anni. Nakonec ke svému cíli nějak došli, ale cesta k jejich vytouženému exodu byla pro mne celkem utrpení. Některé zastávky na trase metra byly parádní (pracovní tábor), ale bylo jich příliš málo, aby se kniha vyrovnala prvnímu dílu. Potenciál tam však byl a řekl bych, že rozloučení s tímto světem mělo být zdařilejší. Pro návrat do tohoto světa příště použiju raději svět z herního provedení.

Audio: monotónní hlas, který spíše uspával, než navozoval dobrou atmosféru, místy až zbytečně přehrával a tlačil na pilu.

6 18.02.2020