t_gon
komentáře u částí děl
Vynikající zakončení excelentní domácí sbírky, kde se skloubí hard sci-fi s těžkou military akcí, která není jen o bezhlavé řežbě, ale i o vydařené taktice, technice a politice. Tohle byla neskutečná nálož a dostat pod ruky rozmáchlou trilogii o vládcích, prvním kontaktu, budování společenství a následném tažení za vyhlazením "hrozby", jež by eskalovala jinou "časovou linií" bez krvavé bohyně, to by byla naprostá fantazie. Zasloužený král této sbírky.
Zajímavé zpracování pořekadla naděje umírá poslední. Krátké napínavé se zajímavou myšlenkou a poselstvím. Povídka dodržuje standard celé sbírky a loučí se smutnou tečkou
Na Hromnice o smrt více, aneb jak si bolestivě neužívat vykrádání hrobek. Z téhle povídky docela zamrazilo a dle slibu anotace bych rozhodně s vojáky neměnil. Jakmile se začne blížit rozuzlení příběhu, bude vám mariňáku víc než líto...
Tom Cruise tentokrát bez endoskeletu zachraňuje Zemi zítřka. Ve válce, která vypadá dávno ztracená. Víceméně film s Cruise zasazen do blízké budoucnosti se spoustou společných prvků, avšak s jedním překvapením. To by mělo, předpokládám šokovat, avšak v kontextu celé povídky působí úplně zbytečně a ne logicky.
Mix skvělé Alastairovy povídky Beyond the Aquila Rift a částečně filmu Horizont událostí. Smícháním těchto ingrediencí vznikne nápaditý sci-fi horor, který pro mě originálním způsobem propojí dvě dějové linie a v závěru tak trochu šokuje. Skvělá práce se čtenářem.
Nápad křížení sci-fi prvků s duchařinou, je osvěžující, stejně tak detektivní práce, která je zde slušně zakomponována avšak ten závěr mohl být zpracován mnohem lépe. Jak píši kolegové, tak těch nesmyslů je tam celkem dost a i když jsem si závěr představoval trochu jinak (zbraň a posednutí Hermanem), tak s tímhle závěrem se dá smířit.
Tohle byla paráda. Velice si užívám příběhy, které mapují budoucí vývoj a postupnou degradaci lidstva. Člověk často cítí stud hlavní postavy a bojí se, že bychom takto jednou mohli dopadnout. Aneb když lidstvo zahubí jeho touha odprostit se od emocí a zároveň je nám vesmír malý. Konec došel mé představy o vyvrcholení sice jinou cestou, ale o to smutnější. Skvělé a netradiční zpracování vývoje lidstva.
Nepodávejte černému slizu pomocnou ruku, nebo vám ji ufikne. Nebo vás pomocí vašich sexuálních představ přefikne? Toť existencionální otázka, na kterou bude muset Arthur na konci vesmíru v osamoceném majáku přijít. Takhle má vypadat parádně depresivní povídka z chladného temného vesmíru.
Poznámka. Zajímalo by mě, jak by vypadalo propojení téhle povídky a lovci vraků, které se mohou klidně odehrávat ve stejném vesmíru.
Jednoduché pořekadlo, že chodíme slepí a nevidíme krásy kolem nás, se zde vytěžilo na maximum. Aneb v jednoduchosti je síla a ne na každý problém musí mít složité a sofistikované řešení. Zdá se světlo na konci tunelu stane spásou či nikoli, to už je na naší představivosti.
Když na první planetu smrti dopadne Trosečník a potkal Carpenterovu věc. Pointa jasná zhruba v polovině povídky, nic extra se vlastně nestalo, avšak jako úvod celé sbírky funguje dobře a zároveň sděluje čtenáři, jakým směrem se budou povídky a příběhy hrdinu ubírat. Aneb tato dobrodružství nebudou z veselého ranku…
Závěr knihy přivádí Conana do ztraceného města a v patách jsou mu neúprosní vojáci. Ale jejich chvástající řeči nejsou nic ve srovnání s tím, co na Conana a kapitána stráží čeká ve skrytém městě. A není to jen přátelství v časech potřeby a dávných časů, co dostaneme v závěru knihy. Akční a úderné zakončení, které rozhodně nezklame a navnadí na další knihy.
*** „Zazpívám ti jednu píseň Gundermane… krátkou píseň svištícího meče“ ***
Druhý příběh, který dle mě zejména ve druhé polovině trpěl pod tíhou černé a detaily příběhu se tak ztrácely v nepřehlédnu. Což je opět škoda, neb tohle bylo to pravé ořechové, které se u Conana očekává. Žádná zbytečná omáčka kolem, prostě ihned po procitnutí z předchozí povídky je Conan vhozen do děje, kde během několika nádechu dojde k vyrabování mauzolea, povraždění hromady lidí Stygijským překvapením, krátkým setkáním s Thoth-Amonem a nakonec Conan standardně s dírkou v kapse prchá a prchá. Mělo to říz, ale zub času zde způsobil větší bordel, než dárek uctívačů Seta.
Hříšný Shadizar, hospodská bitka, tajuplná žena, poctivá zlodějina, tajemný kult a pradávný bůh… esence Conanovek jak řemen s rychlým spádem a „duchaplnými“ myšlenkami. Parádní jednohubka, které čb provedení dává ten správný říz. Uteče rychleji, než Jenna se zlatým srdcem.
*** „Džbán vína by mi v tom mohl udělat jasno“ ***
Velice příjemná jednohubka, která svižným krokem přejde z věže slona do blízké vesnice. Tohle úderné setkání Conana postaví nejen před jedno z mnoha osudových setkání s překrásnou dívkou, ale zároveň také dodá nerovný souboj s démonem a mocným kouzelníkem. Navíc ta věštba panečku dojde k naplnění. Moc příjemné čtení vycházející z kratičké Howardovy básně.
*** „Ale dost… lepší je počítat zlato…“ ***
Klasická Howardovka, která zde doplácí na kresbu. Asi jediný příběh, kde snad „inker“ usnul a všechny linky a obrazy jsou šíleně přetaženy, čímže se ztrácí detail obrazů a celá povídka tak ztrácí na ostatní. Což vzhledem k originálu zamrzí. A srovnávat originál hýřící barvami zde nemá smysl, protože to by bylo další plivnutí do zkyslého mléka. No nic, zbourat věž a jde se dál.
*** „Ještě nikdy brythunská čepel tak netížila Conanovu silnou paži…“ ***
*** „Nastává vybírání těch, jež jsou hodni… Do křiku dávno mrtvých hrdinů se v prázdnotě ozývá volání zapomenutých bohů.“ ***
Sympatické zakomponování severské mytologie, kdy náhodné setkání Conana a seveřanského boha války Borriho dodá smutnou tečku za umírající legendou. Neb, nezbude nikdo, kdo by vzpomínal… skvěly „námět“, ale zpracování zde pokulhává, dle mě v nejslabší povídce sbírky. Kresba obřích armád je zde šílená a nepřehledná, příběh velmi zkratkovitý a jednání postav je dost mimo. Je to škoda, neboť ten příběh a jeho pozadí si zasloužil více.
*** „Mně už taky někdo říkal, že budu král… Zapomněl jsem kdo.“ ***
Další výborná povídka, která vystihuje Conanova nezkrotného ducha, jež má pouze pohrdavé pohledy pro muže ochotně přijímající otroctví, co by jediné možnosti způsobu života. I kdyby ho to mělo stát život, tak se s nožem v ruce celému podzemnímu království běsů postaví. A poteče při tom mnoho krve. Skvělá cesta temným podzemím, která potěší a nenudí.
*** „Smrt pekelným heroldům“ ***
Úvodní povídka je dravá jako Conanovo mládí a nádherně servíruje všechny značky poctivé Conanovky. Není čas, ztrácet čas a Conan se pro zkušenosti vydává do pohraničí, kde ihned zkropí svůj meč v krví Vaniřana. Jenže pouze lidskou krví Cimeřanův meč není živ, a tak mu cestu zkříží démoni snad ze samotného srdce pekla. Blíží se střet, kdy Conan zahlédne i střípky budoucnosti, kterou čtenáři již dávno znají. Velice úderný start téhle sbírky, co potěší a navnadí na další Conanovy kroky…
Podruhé se v této sbírce vydáme na palubě generační lodě vstříc ke hvězdám a své spáse, tentokrát na palubě lodi Mayflower. Ta si oproti Cestě za nadějí neveze časovanou bombu v podobě AI, ale v podobě nesmrtelných. I když časovaná bomba je to pouze dle úhlu pohledu a samotného vývoje posádky v dlouhodobém horizontu. A dlouhodobě je zde myšleno skutečně dlouhodoběji, že i význam slova nesmrtelný projde pořádným testem.
Generační lodě patří bezpochyby ke space opeře a tohle téma je zde skvěle a netradičně zpracováno a stejně jako v Jaderné propasti se i zde jedná o „sociální experiment“, na jehož výsledku závisí přežití lidské rasy (té „hodné“) v dlouhodobém horizontu. Povídka má skvělé tempo, dobře pracuje s postavami a rozebírá „pojem“ lidskosti ze všech možných stran. Více zde spíše pokulhává ta „sci-fi“ část, např. zmíněná čistota drhnutí palub lidmi nebo i „logika“ samotné cesty vzhledem k mezihvězdnému cestování a „naivitě“ nesmrtelných o jejich plánech a cíli. Nejedná se však o nic, co by zásadně bouralo požitek z této výpravy. A samotný závěr velice potěšil a překvapil zároveň, vzhledem k dosavadnímu vývoji situace jsem ho absolutně nečekal. Krásná práce.
Jinak podobně jako v Oceánu i zde povídka velice navnadila na četbu Xeelské ságy, která této výpravě předchází…
Dlouho jsem se chystal na Asherovi (nezáměrně) vyhýbal, až se mu nešlo v této sbírce vyhnout. Jako úvod povídky dost rozpačitý, neboť než se člověk dopracuje k tomu, mít alespoň nějaký zájem o postavy a vybudovaný „high“ svět, uteče moře stránek. Každý mi byl víceméně volný, nesympatický a situaci tak zachraňoval jen nesmělý „mlaďoch“ Abaron, který působil jako jediný lidský element. Jakmile se však mnohé vysvětlilo (principy a fungování světa, politické rozložení sil), figurky se daly do pohybu (Kellor, Conard, Diana), slovo dostaly zbraně (anihilace stanic, vesmírné bitvy) a malý stavitel (ztracený replikant ze StarGate?) začal redefinovat fyziku, byla to už výborná hard sci-fi se vším, co k tomu patří. Do toho universa se chci více podívat (snad díky sérii Řád), protože povídka mne ke konci navnadila stejně dobře, jako kdysi mé první setkání s Reynoldsovým Odhaleným vesmírem. Škoda jen toho úvodu…