sumcicka komentáře u knih

Naprosto nechápu, co má na této knížce být tak super. Psychologie dětských postav byla pro mě naprosto neuvěřitelná - nadprůměrně nadané děti jsou pořád pouze děti a i když mohou být výjimečné v některých oblastech, nechovají se prostě jako dospělí. Ani nemluvě o části, kde se pomocí blogu snaží převzít vládu nad světem... Nekonečné pasáže s hraním stříleček v beztížném stavu pro mě byly skoro až za hranicí nudnosti a dojem nevylepšila ani "nečekaná pointa" nakonec. Naopak, konec mě znechutil prolnutím rality s Enderovou hrou.

5 20.01.2014

Ani nevím, proč jsem knihu četla - sci-fi žánr nemám ráda, fanynkou Stmívání rozhodně nejsem a roky, kdy jsem četla zamilované dívčí románky mám už taky nějaký ten pátek za sebou. Nicméně jsem nakonec byla ráda. Knížka mě příjemně překvapila - sci-fi bylo spíše pozadím, na kterém se odehrával milostný troj/čtyřúhelník, který mě až na příliš happyendový konec bavil. Jenom upřesním, že jsem knížku četla v angličtině, takže nevím, jak moc sladkobolně to vyznělo v češtině, kde bych si toho asi spíš všimla. I přes to, že Hostitel byl spíš oddychovka na pár odpolední, doporučila bych jej mladší sestře mnohem radši než přeslazenou upíří ságu.

3 15.12.2013

Musím se přiznat, že nemám ráda fantasy. Pána prstenů jsem přečetla s velkým sebezapřením jen proto, že je to taková klasika. Na druhou stranu mě baví spletité ságy sledující osudy několika generací jedné či více rodin a vyrostla jsem na příbězích o Harrym Potterovi. Řekla bych, že právě proto jsem si Hru o trůny zamilovala. Baví mě nejen promyšlený svět, ve kterém se příběh odehrává, ale především postavy, kterými jej autor dokázal zaplnit. Hra o trůny je na první pohled příběhem o boji dobra se zlem, nicméně na ten druhý se ukazuje, že žádná z postav není černobílá - i ti nejkladnější hrdinové mají své temné stránky (snad až na Neda Starka) a naopak. Fantasy prvky pak slouží spíše k dokreslení celého příběhu, za čož má ode mně autor další kladné body. Jediným důvodem, proč jsem knihu nepřečetla mnohem rychleji byl tak fakt, že jsem ji četla v angličtině.

1 15.12.2013

Zajímavá kniha na zajímavé téma. Rozhodně jsem ji však nepřečetla jedním dechem - dost mě odrazovala postava matky, která mi byla nesympatická až protivná. Dalším důvodem, proč knize nemůžu dát více hvězd je její konec - lepší se mi zdála filmová verze.

2 08.11.2013

Jedna z mých nejmilejších dětských knih. Pamatuji si, že mi ji nejprve četla maminka a poté jsem si ji několikrát přečetla i sama a to i ve věku, který se již ani zdaleka neblížil dětskému...:)

08.11.2013

Jedna z mých oblíbených knih. Četla jsem ji několikrát a asi ještě několikrát budu. Určitě doporučuji k přečtení!

1 08.11.2013

"Odstíny" jsem nečetla česky, ale anglicky, takže jsem se naštěstí vyhnula hroznému českému překladu - četla jsem někde stránku na ukázku a musím říct, že česky bych to nevydržela. Ani anglický originál nejspíš nebyl napsaný nijak mistrovsky, ale v angličtině to prostě nevnímám. Co se týče příběhu, téměř žádného jsem si nevšimla :) - očividně psychycky narušení hrdinové spolu měli rádoby šokující sex, případně se k němu schylovalo, nebo bylo právě po něm...

1 04.11.2013

Nevím no, kniha mě rozhodně nenadchla tak, jak bych, podle všech těch nadšených reakcí na ni, čekala...Asi to bylo právě tím přehnaným očekáváním. První půlka dobrý, potom přišel "ten zvrat", o kterém všichni tolik básnili, a já jsem si řekla "A to má být jako ono?!" No a druhá půlka pro mě až na pár výjimek nuda umocněná tím, že SPOILER se z Amy vyklubal psychopat (nebo sociopat? tímhle jsem si nikdy nebyla jistá :)).

5 07.10.2013

Souhlasím s názorem, že tohle je jedna z knih, kterou by měl alespoň jednou v životě přečíst každý. Její čtení jsem si musela dávkovat, protože jsou v ní popisovány takové hrůzy, že se to najednou snad ani nedá snést. V některých pasážích se může zdát, že pan Glazar to, jako příslušník skupiny třídící oblečení, neměl zas až tak těžké - nemusel například dřít v kamenolomu, jako vězni v některých jiných koncentračních táborech. Ale podle mě i přes to zažil hrůzy, které si nedokážeme vůbec představit. Nehledě na skutečnost, že být přímým svědkem "skutečného" vyhlazování v plynových komorách člověka psychicky vyčerpá a poznamená mnohem hůře, než právě například fyzická dřina v kamenolomu.

2 30.08.2013

Opravdu nechápu, co na téhle knížce všichni vidí. Podle mě je to pouze na devět set stran rozmazaný (slovní) průjem úchylného hlavního hrdiny, který mi ve výsledku nepřinesl nic jiného než naštvání, že jsem na čtení plýtvala svým časem. Obzvlášť po závěrečné scéně knihy... Pokud tohle považujete za drsný popis reality vyhlazování Židů, doporučuju přečíst si svědectví někoho, kdo tuto hrůzu prožil a přežil (např. Treblinka, slovo jak z dětské říkanky) nebo se podívat na desetihodinový dokument Šoa.

5 30.08.2013

Téměř pět set stran zaplněných postavami, konspiračními teoriemi a různými skupinami (zednáři, jakobíni, Židé atp.), mezi kterými jsem se ztrácela. Těžké čtení téměř bez děje. Jsem na sebe opravdu hrdá, že jsem knihu dočetla - pokud si zas někdy budu chtít přečíst něco od Eca, rozhodně již po několikáté sáhnu po Jménu růže a jeho ostatní díla nechám zdatnějším čtenářům...

1 07.08.2013

Kapitoly ze života spisovatele Ivana Klímy se střídají s eseji, které se zamýšlejí nad dvěma totalitními režimy, které ovlivnili jeho život - nacistickým a socialistickým. Kapitoly ze života jsou psány čtivě, často prokládány citacemi z děl samotného Klímy či jiných spisovatelů. Eseje jsou pak zajímavým doplněním tohoto vyprávění. Místy jsou psány dost filozoficky a je proto nutné se na jejich čtení opravdu soustředit, nicméně představují vhodný námět k zamyšlení.

1 07.08.2013

Po této knize, jejímiž autory jsou dva mí oblíbení přednášející z FSS MU, jsem sáhla především díky velice aktuálnímu tématu, kterým se zabývá - úřednické, resp. polopolitické, vlády v České republice. Považuji ji za zajímavé čtení, které bych zařadila do povinné četby českých politiků...

03.08.2013

Slibně vypadající zápletka, kterou mi kazila řada šťastných náhod, které nahrávaly do karet hlavnímu hrdinovi tak, až to nebylo uvěřitelné. Závěrečné překvapení v podobě vysvětlení hrdinovy posedlosti "řezníkem z Rigy" mě také nijak neoslovilo.

1 03.08.2013

Kniha měla opravdu spád. Hned zpočátku jsem byla vtežena do děje a těšila jsem se, až zjistím "kdo je vrah". Nicméně s přibývajícími stranami můj zájem pomalu upadal. Závěr (vrah je ten a ten, konec) mě nijak nenadchl a další knihy ze série tak nejspíš číst nebudu.

3 27.07.2013

Skvěle napsaná kniha popisující jednu z důležitých událostí v dějinách naší země. Nelze jinak, než doporučit všem k přečtení, je to opravdu zážitek...

4 17.07.2013

V tomto případě nemůžu souhlasit s pochvalnými komentáři, které tu zazněly dříve. Mě prostě Chladnokrevně nijak zvlášť nezaujalo. Celá zápletka, včetně vrahů, je odhalena již na začátku knihy a zbytek tvoří, dle mého názoru, poněkud odosobněný popis událostí, které po zločinu následovaly, nebo k němu vedly. Tento popis je pak založen především na citacích z policejních protokolů. Vadil mi právě tento nezúčastněný, dokumentární postup, díky kterému jsem se do děje nedokázala vžít. Také nemohu souhlasit s názory, že díky psychologickým profilům pachatelů bylo odpovězeno na otázku, proč spáchali tak chladnokrevnou vraždu. Ano, oba měli příkladně neidylické dětství, ale pokud by všichni lidé, kteří jsou na tom podobně, vyvraždili čtyřčlennou rodinu, bylo by nás na planetě mnohem méně...

3 17.07.2013

Kmotr je jednou z mých nejoblíbenějších knih. Vita Corleoneho a všechny kolem něho jsem vždycky považovala za ty "hodné gangstery", kteří zabíjí spíše protože musí a ne proto, že by chtěli. Na Corleone jsem se proto moc těšila. Musím ale přiznat, že mé pocity z této knihy jsou hodně smíšené. Na jednu stranu Ed Falco dokázal něco, co jsem nepovažovala za možné - vdechnout rodině Corleonů život takovým způsobem, že by se za něj ani Mario Puzo nemusel stydět. Na druhou stranu mi ale Corleone tak trochu zničilo můj dojem z Kmotra. Jak už jsem řekla, s Vitem a ostatními jsem vždycky sympatizovala a fandila jim, bylo mi líto Lucy Brasiho, když šel "spát s rybami" apod. To všechno se ale teď změnilo, už mi není líto Lucy, ani rozstříleného Sonyho a ani o Vitovi si nemyslím, že by byl "hodným gangsterem". Takže Corleone ve mně zanechalo hořkou pachuť a nakonec už se mi knihu ani nechtělo dočítat - nebylo to ale zklamáním z ní samotné, ale zklamáním z celé Corleonovic rodiny. Věřím ale, že těm méně naivním, kteří na hodné gangstry nevěří, se Corleone bude líbit mnohem více :)

1 26.06.2013

Autor se v knize snaží uvést na pravou míru zavádějící tvrzení o raném křesťanství, která Dan Brown ve své knize Šifra mistra Leonarda předkládá jako zaručeně pravdivá. Bohužel, alespoň pro mě, není kniha napsána příliš čtivě a připadala mi někdy až nudná. Nicméně informace, které jsem z ní získala jsou bezesporu velice zajímavé a její přečtení doporučuji všem, kteří měli tendenci pokládat všechna tvrzení Dana Browna za pravdivá - zjistíte, že tomu tak v žádném případě není.

1 20.06.2013

Tuhle knihu jsem začala číst, protože jsem si chtěla vyplnit čekání mezi Folletovým Pádem titánů a Zimou světa něčím podobným - tedy knihou kombinující smyšlenou rodinnou historii se skutečnými historickými událostmi. Bohužel New York nebyl přesně to, co jsem hledala. Autor v něm líčí mnohem delší časový úsek na mnohem menším prostoru, tudíž mi děj připadal jakoby jdoucí po povrchu. Jakmile jsem se vžila do některé z postav a zajímalo mě, jak to s ní dopadlo dále, dočetla jsem se už jenom o vnucích této postavy a o jejím osudu se dozvěděla už pouze na jednom řádku, nebo vůbec. Naopak zapojení historických událostí do děje bylo nenásilné a pro čtenáře obohacující. Nicméně kniha jako celek mě příliš nezaujala a musela jsem se dost přemáhat, abych ji dočetla do konce.
Takže pokud se chcete dozvědět něco o historii New Yorku a celých spojených států, šla by jistě doporučit, nicméně já jsem hledala asi něco jiného, co jsem však v této knize, bohužel, nenašla.

2 13.06.2013