strana1-100 komentáře u knih

Na těchto knížkách se mi líbí, že si člověk procvičí mozek (tedy, po několika hodinách s gamebookem už je tak unavený, že si jdu odpočinout manuální prací) a že začne jaksi jinak vnímat svůj život a rozhodnutí, která v něm dělá, i motivy, které k nim vedou. A ovšem taky svůj dům. O dopadu na emoce a postupném zvyšování ostražitosti a vyhýbání se "místům spojeným se zlem" ani nemluvě.
Hrála jsem to zatím jednou a vzhledem k časové náročnosti (hru bych nedoporučovala přerušovat) nevím, zda se do ní pustím ještě podruhé, abych zjistila, o co vlastně šlo. Snad nebude příliš velkým spojlerem, když zmíním, že po několika hodinách a s cílem na dosah (aspoň myslím) jsem zjistila, že hrdina může umřít i jinak, než že se vyčerpá jeho vitalita, a to velmi nefér způsobem. Pokud se do toho pustím ještě jednou, tak čistě z touhy po pomstě. :-)
Jako milovnice her každopádně oceňuju, že takové knihy existují, a klidně ať jich je víc.

3 28.09.2021

Tahle působivá kniha mě přivedla k mnohému zamyšlení. Zpočátku jsem si říkala, že každá žena by chtěla muže jako Michael. Ale pak mi došlo, že to může být i jinak, že Michaela můžeme najít sami v sobě. Ne hned, možná ani úplně, ale krůček po krůčku, vždycky když se nám podaří vnímat jednání druhého bez clony vlastních zraňujících emocí, naší křehké, ublížené dušičky, a podle toho jednat. Kupodivu vůbec necítím, že by fakt, že jsou postavy románu smyšlené, znemožňoval ve skutečném životě dosáhnout toho, čeho dosáhly ony. Čímž, myslím, dosáhla svého cíle autorka. :-) Skutečně rafinované - vložit silný duchovní motiv do superčtivého milostného příběhu. Skvělá kniha.

3 06.09.2021

Přiznávám, že tuhle knížku jsem si půjčila jen kvůli čtenářské výzvě (kniha vydaná v roce 2021), s tím, že pokud se z ní vyklube klasický angloamerický klišoidní průměr, který zaplavuje náš trh, tak ji zase vrátím. Nestalo se. S potěšením jsem ji přečetla za dva dny.
Abych uchránila očekávání a zklamání budoucí čtenáře, upozorňuji, že:
- nelze v knize hledat hlubší poselství a neotřelé myšlenky k rozjímání
- nejedná se o reálný popis historie
Zato však kniha obsahuje:
- dobře napsaný příběh prostý klišé a stereotypů
- strohý styl, který se dobře hodí k popisované realitě (která je právě velmi dobrá pro knihu, ale takhle vizuálně drsný film bych asi ani vidět nechtěla)
- pěknou práci s jazykem - mnoho postav nemá jméno, protože ho hlavní hrdinka nezná, ale dostanou pojmenování podle svých vnějších znaků (Zmalovaná nána, Černoprsťák, Venkovský balík...)
Snad tedy alespoň v některých případech toto upozornění omezí dvouhvězdičková povzdechnutí "nebylo tam nic než atraktivní námět" a rozhojní potěšená "panečku, to byl příběh".

4 28.08.2021

Nemyslím, že by někdy nějaký autor dokázal, že bych se stala součástí příběhu, ale Isabel Allende to jde samo od sebe. Kromě intenzivního vnímání krajiny, vůní, větru a zvuků, které Isabel popisuje a já je cítím, jako bych tam byla (konečně chápu, o čem ostatní mluví, když mluví o tomhle), mám pocit, jako bych ležela ve velké vyřezávané posteli ve starém domě někde v Chile, u mé postele seděla babička Isabel a každý večer mi vyprávěla příběhy. A protože jsem její vnučka, zdědila jsem dar vyprávění, který se v rodině dědí z ženy na ženu, a i já budu pro své děti a vnoučata spřádat rozsáhlé příběhy o našem rozvětveném rodu a rodech jiných lidí, jimž budou naslouchat se zatajeným dechem. ... Hm, tak to je asi ten magický realismus.

1 12.08.2021

První věc, která mi při čtení přišla na mysl, byla: Když někdo rozpozná a realizuje svůj talent, vypadá to takto. A myslím tím Isabel Allende.
Druhá a další věc: Radost z toho, jak čtivě a přitažlivě nám autorka rozšiřuje obzory o životních poměrech, kultuře a smýšlení ve vzdálených zemích. Plus mnohá emocionální hnutí mojí mysli při tématech jako vražedný rasismus v Kalifornii, sing song dívky, a zejména pak prodej dětí do otroctví jejich vlastními rodiči.
Poslední věc: A co bylo dál s hlavními hrdiny? Chci to vědět!
A tak už mi na stole leží Sépiový portrét.

4 10.08.2021

Jestliže někteří čtenáři zmiňují, že jim místy vstoupily slzy do očí, já musím přiznat, že jsem brečela hodně. Hodně. Ještě jsem nenarazila na knihu, která by mě dokázala vnitřně proměnit, a i síla téhle knížky určitě po pár dnech vyprchá. Ale bylo by mi líp, kdyby se tak nestalo.

2 18.07.2021

Je zvláštní, že tuhle nádhernou knihu četlo (nebo hodnotilo) tak málo lidí. Pro mě byla potěšením každá stránka, i když Emmin příběh mi přišel trochu navíc a klidně bych vydržela jen cestovat s Tecumsehem ve vlaku, třeba i o 200 stránek dýl. Jeho úžasné postřehy, nápady i humor předurčují knihu k tomu, aby ji čtenář kdykoli otevřel na jakékoli stránce, kousek si přečetl a hned mu to zvedlo náladu.
A rozhodně musím podtrhnout skvělý překlad! Už jenom vypořádat se s často zmiňovaným druhým jménem hlavního hrdiny. V originále je to Sparrow = vrabec, ale protože překladatelka musela zachovat iniciály T. S. Spiveta, použila v češtině strnádku vrabcovitou (skutečně existuje).
A na závěr ještě krátká, charakteristická ukázka. T. S. právě prošel vstupní kontrolou při návštěvě Kapitolu. "... mezitím jsem se díval do krabice na předměty, které návštěvníkům zabavili. Předměty nevypadaly nijak nebezpečně: krémy na ruce, plechovky s limonádou, arašídové máslo a sendvič s želé. Ale asi bylo na teroristech, aby přicházeli s mazanými nápady, jak vyrobit bombu z krému na ruce."

1 06.07.2021

Než jsem se pustila do Zakleté, odložila jsem po pár kapitolách několik knih, které jsou na DK docela dobře hodnoceny, a začínala nabývat dojmu, že mě možná přestává bavit číst. Ale ne. Tuhle knížku jsem měla přečtenou za čtyři dny, pohlcená jejím světem a potěšená tím, jak autor pracuje s jazykem i vyprávěním. Žádná klišé nebo schematické postupy, žádné vycpávky, žádná slova navíc. Každá věta má obsah i smysl. Sem tam odstavec či pár vět vyslovujících zajímavou lidskou zkušenost. Třeba o tom, že podstatou manželství je být banální, aby dětem poskytovalo pocit bezpečí a jistoty. Nebo citlivé a autentické vyjádření osamělosti pramenící z neporozumění mezi lidmi. Jistě, mohla bych polemizovat s tím, jakou slovní zásobu používali dle autora lidé v 9. století, natožpak s původem chaloupky na kuřích nožkách (jaký to brutální zásah do folkloru!). Ale pro krásné vyznění knihy je to úplně nepodstatné.

2 11.06.2021

Původně jsem knížku nechtěla hodnotit. Říkala jsem si - je sice pěkně a čtivě napsaná, ale vnímám v ní užívání schémat typických pro dnešní angloamerické romány. Hrdinka emancipovaná v rámci možností, prolínání dvou časových rovin (resp. tří... až čtyř), přičemž současníci pátrají po osudech dávných postav, nesympatie měnící se v sympatie, překonávání překážek v cestě za šťastným koncem. Ale kupodivu ve mně tahle knížka a její příběh zanechávají otisk i týdny po jejím přečtení... Proč? Je prostě pěkně napsaná.

3 22.04.2021

Krásná, poetická kniha, již mi bylo potěšením číst. Půvabný jazyk, v jehož podání nepůsobí ani zabití násilně, jen podtrhuje cestu magickým světem, kde se stírá rozdíl mezi živými a mrtvými, padlými stromy a utopenými obry, sny a vzpomínkami. Možná nám autor dává zvolit ze dvou možností - je lepší zapomenout, nebo si pamatovat? Mně ale konec přesto připadá jednoznačný: Jakou hodnotu má pro člověka paměť, když s ní neumí zacházet? Zůstane pak lapen v síti starých křivd, namísto aby teď a tady tvořil nový, fungující svět.

14 17.04.2021

Zatraceně dobrý překlad. Tak dobrý, že - ačkoli je jasné, že břitkost a vtip českého textu nebyly překladatelem vykřesány ze suchopárného originálu, a tedy i autor má na kvalitě textu svůj podíl - mám chuť přečíst si cokoli dalšího v překladu Michaela Žantovského.
Chtěla jsem přidat pár ukázek pro podporu svého tvrzení, ale koneckonců - přečtěte si to sami.

1 04.04.2021

Podle tohoto v době svého vydání oceňovaného románu byl natočen i film v hlavní roli s Gérardem Depardieu. Ráda bych se na něj podívala, abych k pro mě novým informacím o působení francouzských vojáků v severoafrických koloniích na začátku 20. století přidala i mně neznámou vizuální stránku - podobu pouště, vojenských uniforem i civilního oblečení, zvláště pak Tuaregů a dalších domorodců atd. Otázkou ovšem je, jestli chci vidět i to zabíjení, amputace a podobné záležitosti, které na papíře nikdy nevyzní tak brutálně. Naštěstí pro mě netvoří zásadní část knihy, která je jinak velmi příjemná.

2 30.03.2021

(SPOILER) Překrásné! Pojetím, jazykem i hlavní hrdinkou, jež vyrostla mimo běžnou společnost, nebyla jí formována, a proto mohla jasně poukazovat na rozpory a nedostatky v jednání a smýšlení lidí. Proto mohla jednat podle svého vlastního rozumu.
"...vždyť jste to spáchala vraždu, ženo nešťastná, zbloudilá..."
"A kdybychme byli toho hejtmana lesňáckého tehdáž lapili, pánům odevzdali a ti by ho dali katem svým odpravit, jakž bys pak jeho smrt, jeho bídnou, strastiplnou smrt nazval? Také vraždou? Tuším asi, že jen trestem spravedlivým..."
"Toť něco jiného."
" To že prý něco jiného? A proč? Poněvadž mají páni moc svou nad lidskými životy stvrzenu černé na bílém a červenými pěknými pečetěmi opatřenou?"
Mnoho nečekaných, podnětných myšlenek. O tom, co přijímáme, aniž bychom o tom přemýšleli.
A krásná, silná ústřední dvojice Frantiny a Apolína, který jediný se jí rovná ve svém pojetí světa. Skutečná radost z příběhu.

1 08.03.2021

(SPOILER) Výborný historický román. Kdo se nenechá odradit počátečním přívalem neznámých termínů jako lisovčíci, ariáni, Marina carevna... a chybějící poznámkový aparát nahradí trochou pátrání na internetu, aby lehce pronikl do polských reálií začátku 17. století, kdo si po prvních stránkách neřekne, že ho kniha o bojích a náboženských hnutích nezajímá a přečte pár dalších stránek, aby zjistil, že o tom to opravdu není, užije si napínavý příběh mladého šlechtice Tomáše Bludnického, který se po osmi letech vrací domů, aby se dozvěděl, že jeho otec byl možná zavražděn. A třebaže v knize dojde nebo málem dojde k povícero úmrtím, jež bychom jednoznačně nazvali vraždou či pokusem o vraždu, a přesto se nad nimi nikdo příliš nepozastaví, právě smrt již půl roku pohřbeného otce Bludnického si zaslouží speciální pátrání a možná i spravedlivou odplatu. Ale nebojte se, děje se tam taky spousta jiných věcí. Tomáš se opravdu snaží, aby si za celou dobu příběhu skoro vůbec neodpočinul.

01.03.2021

Napsat knížku o tom, jak vznikala nějaká kniha, tedy skoro o ničem, je kumšt. A napsat ji takto čtivě, to už opravdu poklona pánům spisovatelům. Důležitým a zásadně přitažlivým prvkem je v ní hrozně milý jazyk hlavního hrdiny, ke kterému bych tedy asi na místě redaktorově byla více - řečeno moderním termínem - asertivní. :-) Když si ale představím, jak náročné muselo být pro Welzla být vyvržen ze známého prostředí, kam se nemohl vrátit, a ocitnout se bez prostředků na kontinentu, kde nikoho neznal a který se od jeho posledního pobytu před desítkami let tak moc změnil, držím mu pěsti, že to nakonec tak zvládl. Je to jedna z nejrealističtějších, nejlépe vyjádřených postav, s jakou jsem se kdy v knize setkala. Při čtení jeho příběhu a proslovů mi samovolně v hlavě vyvstávaly obrazy lidí, které znám - většinou starých lidí, nebo dětí. Jsem ráda, že jsem tuhle knížku objevila.

2 19.02.2021

Po řadu let jsem svým rodičům vytrvale opakovala, že chci, potřebuju a musím mít psa. Nejvíc, čeho jsem dosáhla, bylo, že jsem dostala kalendář se psy a tuhle knížku. Z jejího názvu se rodiče ovšem nepoučili. :-) Teď po letech mě silně přepadla nová psí vlna a má dětská touha se hlásí konečně o naplnění. Na téhle vlně znova připlula i tato milá knížka a já musím souhlasit s ostatními, že co na povídkách vyniká, je jejich realističnost - situace, reakce, dialogy přesně odpozorované ze života. ... Tak myslím, že narozdíl od mých rodičů já tu výzvu obsaženou v názvu přijmu.

10.02.2021

(SPOILER) Příběh rodiny autorčiny matky se odehrává v posledních desetiletích 19. a prvních desetiletích 20. století převážně v maďarském Debrecíně, v tzv. lepší, měšťanské společnosti, jejíž chování na veřejnosti i doma se řídí příručkou etikety Rózy Kalocsové. Avšak pod vnější slupkou dekora nám hrdinové knihy prohýří rodinný majetek, umírají na následky pohlavní choroby, v důsledku neopodstatněné nesmiřitelnosti trvale poškodí život několika lidí, vychovávají děti bitím, strašením a tvrdými pravidly... Hlavně v části věnované dospělému životu autorčiny budoucí maminky Lenky jsem mnohdy myslela na slavné Druhé pohlaví Simone de Beauvoir, která by ze Staromódního příběhu mohla z fleku ve své knize citovat. Kniha Magdy Szabó je poutavá i přesto, že autorka obvykle nejdřív vyjeví, jak to dopadlo, a teprve potom, jak k tomu došlo. Vlastně je to taková několikanásobná retrospektiva.

24.01.2021

Milé ženy (muže zde nepředpokládám se vyskytovat), Hadí žena ve mně vyvolávala podobné pocity jako v mnohých z vás. V mém vnitřním hodnocení zaznívaly výrazy "literární styl jihoamerické telenovely", "nesnesitelně ufňukaná a závislá hlavní hrdinka", nad zázrakem v podobě salta na zádech koně, které se Lara (obyčejná žena, ne gymnastka) naučila udělat během krátké doby a nad tím, že v závodech porazila domorodce, kteří se akrobacii na koních a býcích věnovali celý život, jsem ironicky zvedala obočí. Pozastavovala jsem se nad lecčím, co není našemu myšlení vlastní, jako zdůrazňování toho, že muž se může rozvinout jen pomocí vědomé ženy (avšak žena pomocí muže nikoli?). Proces učení u kuranderů byl přirozeně přitažlivý už proto, že prostě máme rádi, když člověk sílí překonáváním překážek. Nečekala jsem od knihy žádný návod, ani jím nemůže být, protože to hlavní dostala Lara skrze prožitky a konkrétní lidi. Ale: kašlu na to na všechno, protože to hlavní, co ve mně kniha zanechala, je touha jít hlouběji, poznat víc, rozvíjet to, co v sobě mám, ale zatím to neznám. Jistě kvůli tomu všichni nepojedeme do Peru, ale jsem přesvědčená, že skutečná touha po poznání se realizuje různými cestami. Toto je jedna z možných.

2 05.01.2021

Milá pohádka o chlapci, který zabloudil do lesa, kde se se setkal s lěším, kouzelným lesním mužem, od něhož se jeho kouzla sám naučil a díky tomu mnohého v životě dosáhl. Líbí se mi, jak Vašíčkovi šlo všechno, do čeho se pustil, protože o to měl zájem a byl pracovitý. Konec je tedy trochu drsný, ale co už. I tak pěkná pohádka.

04.01.2021

Tuhle třicetistránkovou, jednopohádkovou knížečku jsem našla v babiččině knihovně, a když jsem viděla, že na Databázi knih nemá žádné hodnocení, rozhodla jsem se ji přečíst a napravit to. Ach... měla bych číst pohádky častěji. Je tak milé sdílet svět, ve kterém je možné všechno. Třeba být smutným, bezdětným Stanem, požádat kouzelného dědečka o děti, děti a ještě děti, vrátit se domů a... "začaly dny, jaké zná jen otec sta dětí". Je až s podivem, že tak neprozřetelné přání vysloví tak bystrý hrdina, který, jsa silně motivován nutností uživit své potomstvo, jen pomocí chytrých slov přelstí draka i jeho matku a získá za pouhé tři dny nicnedělání spoustu peněz. Mnohokrát jsem se zasmála.

1 01.01.2021